Brambory vykopat, obrýt dva stromy, chlebíček, za pejskem, slunce, klid, MÍR
Jsem obyčejně šťastná. Dnes jsem nedorazila do své pracovny. Nevypsala si sto přání. Jsem zvědavá, co tam budu smolit, jestli jich dám dokupy třeba dvacet. Jsou to takové vzkazy andělům. Už nic nepotřebuji. Všechno mám. MÍR. Hojnost. Lásku.
Ráno si beru do postele ntb. Poslouchám půl roku otevřenou stránku o dějinách Slovanů. Opakuji si, jak a kdy a kdo na planetu.
https://www.youtube.com/watch?v=CKcTVCXrk7w
Dejiny Slaviano – Árijcov vychádzajúce z Védických zdrojov.
Rozklikávám pod poslechem text. Usínám. Budím se v půl desáté. Už hraje jiné video. Vracím zpátky. Poslechnu jindy. Je čas jít do dne. Venku sluníčko. Měla jsem si zkusit skočit do bazénu. To bych dala. Maňana.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-16-rano
Žofinka trpělivé čeká u dveří. Zrzka někdy ráno vyla přede dveřmi ložnice. Tahle mraucá celý den. Ale ráno neruší. Šedá rozkošná malá šelma se pokusila o naše ochočení. Bubnuje na okno, na dveře. Zatím zevnitř. Nereagujeme. Když sedí na okně Petrouškovy pracovny, jsme jak myšky. Jako náhodně vyjdeme ven a pozveme ji do domu dveřmi. Micicindě jsme naletěli. To nás vytrestalo. Dovnitř ven dovnitř ven několikrát za noc.
Servíruji snídani. Mourek přišel. Sobě koktejl.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-16-kopala-jsem-ryla-jsem
Po snídani jdu chvilku kočičáky prohnat s hračkou. Mám v plánu vykopat brambory, česat jablka. Beru si maminčin krumpáček. Za dekády dekády let je tak krásně malý, lehký. Násada neodborně pokažená. Jé, oxymorón. Přece se nemůže něco pokazit odborně. :-) Tam se dávají dolů želízka. Péťa mi násadu zničil. Narval tam šrouby.
Dva řádky vedle jahod by mi mohly nabídnout úrodu. Takové prdichvosty jsem nečekala. Použila jsem koňský hnůj. Soustředila jsem se při sázení na to, aby z naklíčených brambor vyrostly takové ty, které má blbý sedlák. A ono nic. Nezalévala jsem je. Ale na poli je taky snad nezalévají. Dobře. Aspoň je nakypřená země. Určitě jsem některé v zemi zapomněla. Pracuji v klidu, pod sluníčkem. S radostí a úctou. Děkuji i za ty mrňky. Půda mi dala to, na co mám nárok. Nebo co si zasloužím. Pár šlahounů od jahod jdu zasadit na místa, kde v létě nebyly žádné sazeničky. Obcházím záhon. Ryju ještě z druhé strany jahodového záhonu. Tam jsem zalévala sazenice okurek a papriky. A tam jsem měla větší radost. Ryla jsem bosou nohou; půda nakypřená. Měkká. Vracím se k meruňce. Sousedí s jahodami. Na jejím zrytém kole mám třeba cibuli, někdy cuketu, šlahouny se sem rozmnožují jahody. Při práci na chaloupce kolečkem přejížděli po zryté části tak, že se z půdy stal beton. To nevadí. Dávám si práci, skáču na rýč, tlačím na něj tak dlouho, dokud se mi nepodaří ho zasunout aspoň trošku do země. Meruňka už má podzimní rytí. Stejně obrývám ryngle, pod nímž mi úspěšně rodily okurky a papriky. Jenže tam je půda prokypřená. Měla bych ještě zrýt jednu jabloň, okolo které vedla taky cesta kolečkem. Tu až zítra.
Jen tak si ryju, existuju, vnímám práci. Arbeit macht frei. Pravda. Hnusné nápisy nad branami koncentráků. Je rozdíl mezi práce a práce. Já ji mám jako zábavu. Jako radost z mých mičurinských experimentů. Nevypustím u toho duši, jak ti v pruhovaném mundúru. Maličko jsem se zpotila. Jdou na mě komáři. I na slunci. Beru pár rajčat, okurky. Už mají roztodivné tvary. Jsou už nevzhledné. Přerostlé. Letos jsme se na okurkách napásli. To bylo okurek a okurek. Všechno jsme snědli. Jen pár jsem rozdala. Na to, jak nejsem zručná, povídali mi to doma, jsem měla obrovskou úrodu. Paní doktorka mi řekla předevčírem, jak prý jsem tvořivá. Já?? Ano, vy. Jste neuvěřitelně šikovná. Prý mám tvůrčího ducha. Chodí na mé počteníčko. Směje se tomu, jak popisuji své pocity na křesle. A pak i doma. A asi vidí mé pekařské výtvory.
Raduji se ze dne. Jen Žofka, ta malá šedá falešná kočička, mi dělá kaz na kráse dne. Zas zdrhla někam na šance. Mourek, to je mamánek. Leží na lehátku mně na blízku. Posbírala jsem pár shniláků. Připravila si bednu s ořechy. Ale dnes jsem nelouskala, nečesala. Vykoukl na mě na Bb nápis od Denisky:
- Bylo tu..... není tu.....a můžeme začít chystat novou stavbu
Deni, max tři tečky.
Chtěla bych to vidět. Přistavěla hezkou chodbu. Má rozestavěnou krásnou terasu. Co to tam vrtá, kope? Prý mám přijet to omrknout.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-16-chlebicek
Nejdřív zadělávám na chlebík. Mám krásně vykynutý kvásek. Je to kvasnicový, ale kvásek dělá chleba chlebem. Povedl se.
Vybrat pračku. Mám vylouhovanou levanduli v octu. Liju trošku do teplé vody ve vaně. Zdravé máchadlo. Pověsit na sluníčko.
Petroušek je tu. Volám Žofku. Přiběhla.
- Doma budeš!
Jedeme k Denisce.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-16-na-navstevu
Její bílý pejsek nás vítá s velkou radostí. Sedáme na krytou terasu.
- Peťuš, já bych ji chtěla taky.
- A kam?
- K výklenku u kuchyně.
- Já už jsem o tom přemýšlel, ale to by ses nedostala do zahrady vůbec.
Má pravdu. Ještě zezadu by to šlo. Když vybíhám k bazénu. Takovou malou. Jenom.
Pejsíček je krásný. Vycvičený. Huňatou pevnou srst. Prý má výcvik canisterapie. A Deniska s ním běhá po cvičištích. Pečuje o jeho pohyb, zábavu, stravu. Očividně ji má moc rád. Respektuje ji.
Prý někde v Jugo ukradli pejska. Vezli ho do Německa. Šmejdi. Na zabití v závodech. Oblévá mě horko. Těch kradených pejsků je moc. Erika mi říkala, že nikdy nenechá své dva husky přes noc venku. Ztratili by se. Tenhle pejsek na cestě utekl. Vypravil se směrem – odkud? Z Pic ku Pze. Majitelé si pro něj přijeli. Ještě že mají své stránky. Lidé ho sledovali. A pejsek se mohl dostat zase domů. Neztracen v cizině. Chválím Frídovi dlouhatánský čumák. Prý plemena s krátkými budou končit. Protože se jim špatně dýchá. Tak proč ty buldočky vyvíjeli.
Frída prý v posledním závodě nebo cvičení zazlobil. Minul narušitele, protože v dáli viděl srnu. :-)
Jedeme domů.
- Jedu na fotbal.
- Jeď.
- Chceš odemknout nebo na mě počkáš venku?
Řehtám se. Rádoby vtipný. Miluji ho za tyhle kecy.
Lehám si k ntb. Chtěla jsem ta jablka.. Maňana.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-15-tesime-se-na-veceri
Holky kočky, teda kluk a holka, čekají trpělivě na příležitost zasednut k večerním miskám. Hlídám Moura. Jasně že vystrčil Žofku od misky. Jasně že stihl hltnout si. Odehnala jsem ho. Ne. Vyhnala ven. Nenasyta tlustý. Vyskočil jak zajíček z jamky do zahrady.
Ještě Petrouškovi na zítra do Kolbenky krabičku. Má krásnou, překrásnou, nádhernou novou láhev Herbalife. Je vtipná. Je praktická. Je to kráska. Chystám mu k láhvi láhev aloe.
- Petroušku, vodu máš připravenu v džbánu. A ráno mi ho doplň. Ať se vodička stihne maličko prohřát. Alojka stojí vedle.
Poslouchám první část 1. Slovanského sněmu. To je pro mě cesta. Určitě ne řízená demonstrace. V křesadle – v článku Kytice pro učitelku – jasně napsáno, jak CIA si všechno řídí ve všech zemích. Svržená vláda nahrazena ještě většími dobytky než předešlí. A aby to nebylo v P. S. Tak cituji:
https://kresadlo.com/kytice-pro-ucitelku/
Kdo trpí v Čechách rusofobií, může si být jist, že tu americkou prolhanou manipulaci sežral i s navijákem. Gratuluji! Do své hlavy si nikdo z nás nevidí, a tudíž nevíme jistě, jestli tam máme mozek, či nikoli. Ale jakmile jste rusofob, máte jasno – mozek ve vaší hlavě zcela jistě nebydlí! Proč je v Čechách zapotřebí rusofobie? Tajné služby si připravily půdu ve všech zemích bývalého socialistického bloku k tomu, že až se jednou podaří vyprovokovat ruského medvěda k jakékoliv vojenské akci, tak aby byly všechny státy proti Rusku a veřejné mínění jednotně také. Zejména u slovanských národů si dali záležet, aby se žádný k Rusku nepřiklonil. Zkrátka, celá Evropa a na povel musí povinně nenávidět Rusko, aby se dostal Putin do izolace od celého zbytku světa a mohl být pomocí sankcí zašlapán do země. Takový byl plán. Můžeme si být naprosto jisti, že kdyby Aliance nezdecimovala Deep State do února roku 2022, tak by to tak opravdu dopadlo. Nebo se na to můžeme podívat z druhé strany: Vladimír Vladimírovič mohl začít SVO teprve tehdy, když si byl naprosto jist, že se mu útok "kolektivního záprdu", podaří ustát.
Ale zpět ke školství. Již 33 let probíhá nenápadně, ale zato velmi intenzivně, přestavba školství na západní model – jedna z nejdůležitějších součástí celého transformačního procesu ve východoevropských zemích.
Socialistické školství trpělo mnoha neduhy. Rozhodně netvrdím, že to bylo dokonalé. Koneckonců jsem si celým systémem osobně prošel a vím o tom své. Nejednalo se o žádný vyspělý duchovní systém, který by se mohl stát vzorem pro budoucí školství v novém osvobozeném světě. Tak to nebylo ani vzdáleně. Ovšem v porovnání s tím, kde se ocitl celý vzdělávací systém dnes, lze socialistické školství považovat za již "těžko dosažitelný ideál".
Co je potřeba udělat proto, aby se z relativně funkčního vzdělávacího systému stala liberální žumpa amerického typu? Západní agenti na to mají pochopitelně dokonalé funkční metodiky. Na místě činu jim k tomu stačí pár kolaborantů na klíčových místech (a že jich tady máme!) a transformace školství mohla začít. První krok, kterým se vždy začíná, je zavedení přebujelé administrativy. Pedagoga je potřeba především zaměstnat. Takže tabulky, statistiky, výkazy, hlášení, všechno nejlépe několikrát zapsat do různých systémů. V prvních deseti letech po převratu se administrativa na školách zmnohonásobila a tím ukradla pedagogům klíčovou porci času, kterou nutně potřebovali k udržení psychického zdraví. O to jsme pedagogy zdárně připravili a dnes platí mnohem více než dříve, že učitel není povolání, ale diagnóza. Od té doby jsou všichni v jednom kole a nikdo si při tom už nestihne spojit body, aby zjistil, že školství přestalo zcela plnit svou původní úlohu. Z učitelů se stali jen takoví ubozí a přetížení úředníčci, kteří jsou v tom kolečku tak dlouho, že už zapomněli, proč tam vlastně jsou.
"Pedagog ve stresu je špatný pedagog.", "Kdo uteče, ten vyhraje." a "Za ty peníze to může dělat jen blázen!" – jsou hesla, která provázela cestu vzdělávacího systému do pekel horoucích. Pak už stačilo jen zavést inkluzi, dotace státu za každého žáka, na pár soudních sporech ukázat, že si učitel na dítě "prostě vyskakovat nebude!" a bylo vymalováno! Dnes je školní systém postaven vzhůru nohama. Učitel se bojí žáka, ředitel se bojí vlivných rodičů, škola se bojí vyhodit lempla, protože by přišla o peníze a žáci se chovají jak utržení ze řetězu, protože ví, že mohou absolutně cokoliv. Každá škola je naprosto finančně závislá na ministerstvu, takže nesplnit příkaz ze shora, se rovná sebevraždě. A tak jsou školy zpolitizované a dělají to, co se jim nařídí, aniž by o tom přemýšlely. Ve škole se nepřemýšlí, od toho tato instituce už dávno není. Jestli je někde vidět dokonalé zhmotnění zvráceného liberalizmu s veškerými důsledky, pak je to právě na základních školách. Skanzen liberalizmu, muzeum debility a výstava LGBT úchyláren. Třešničkou na dortu je modrožlutý hadr, který vlaje nad většinou škol v Böhmen und Mähren. Když víme, že barvy ukrajinské vlajky jsou zároveň poznávacím znakem domu Rothschildů, pak víme, kdo naše školství dobyl a dobil.
Představme si takovou směšnou fiktivní situaci, že by se tato dnešní "moderní" škola ocitla zpátky v čase, třeba v roce 1975. Děti by přišly domů a začaly by rodičům vyprávět, co se všechno ve škole děje. Jsem přesvědčen, že druhý den by bylo před školou shromážděno 80 % rodičů, chystajících se ručně vysvětlit řediteli, že TAKHLE TEDY NE!!! Ten by mezitím prchl zadním východem přes tělocvičnu a emigroval by přes Jugoslávii do Německa. Ještě tentýž den by se vše vrátilo do tehdejšího normálu a Obvodní stranický výbor KSČ by se rychle postaral, aby se to už nikdy neopakovalo.
A o tom to právě je. Rodiče současných dětí to neudělají proto, že oni sami zažili školu již změněnou liberálním humusem, a tudíž pro ně není tak velký rozdíl mezi tím, co zažili sami a mezi tím, co zažívají jejich děti. Ten rozdíl pro ně není dostatečně velký na to, aby se kvůli tomu jakkoliv splašili. Ovšem rozdíl mezi školou v sedmdesátých letech a dnes je obrovský. Ale kdo to posoudí, když už rodiče ne? Možná prarodiče. Jenže těm se takové detaily vůbec nesdělují, starouškové jsou vůbec rádi, že ještě nějak žijí, a že je vnouček navštíví a určitě nebudou zjišťovat míru liberalizace v jeho škole. A i kdyby byli tak osvícení a zjistili by, jak to je, tak by s tím stejně nic neudělali, protože rodiče by to považovali za výplod jejich stařecké fantazie.
Stupňuje se to každým rokem a všichni si na to postupně zvykli. Princip salámové metody. Učitelé jsou dnes už tak otupělí, že vůbec nevnímají, co děti provádějí přímo před jejich zraky. Díky jedné ze svých profesí mám tu "vzácnou" možnost setkávat se s žáky všech věkových kategorií a všech stupňů škol. Nejvýrazněji se to projevuje právě na základním školství. Porovnávám mnoho vzorků žáků z různých základních škol a také vidím pedagogy a jejich reakce na různé situace. Mohu porovnat své pozorování vždy s předchozími roky a docházím k děsivému závěru, že křivka poškození jak žáků, tak i učitelů, začala strmě stoupat vzhůru. Letos to dosáhlo takových měřítek, že příští rok už nechci zažít! Právě teď je přesně ten nejvyšší čas, aby se starý systém zhroutil, protože si zkrátka neumím představit, kam dál by to ještě mohlo dojít.
A jsme tam! První generace po převratu už byla částečně přeprogramována, a tudíž už je slepá k indoktrinaci svých dětí. Už tady vlastně není vůbec nikdo, kdo by to mohl posoudit a už vůbec s tím něco udělat. Paralela s žábou pomalu vařenou ve vodě je dokonalá. Rodiče to nevidí, učitelé to nevidí, prarodiče už do toho nemohou kecat, a tudíž je to celé v hajzlu!
Když si představím čistě teoreticky, že ten "materiál", který právě teď navštěvuje základní indoktrinační školu Rothschildovského typu, doroste do věku, kdy se z "toho" stanou rodiče, pak mohu zodpovědně prohlásit, že u toho už určitě nechci být. Naštěstí už nebude mít stávající systém žádné pokračování, protože se letos společně se zdravotnictvím zhroutí i celé školství, takže – uff! Bude to asi o fous! A v novém světě? Kdo ví, jak bude vypadat školství ve světě, kde zmizí otroctví a zavládne zlatý věk. Už jsem o tom psal v předchozím článku o školství. Jsou už takové školy v Rusku na Sibiři, které se pokouší vytvořit zcela novou koncepci, která dětem umožní rozvoj ducha, který ve standardní škole nemůže nastat. Je možné, že se na různých místech světa už podařilo odladit nějaké nové modely, které nebudou ničit dětskou psychiku, a které poskytnou zvídavé dětské duši uspokojení. Cokoliv jiného, jenom hlavně nic z toho současného modelu.
Veškeré zákony pozměněny korporací Česká republika, jsou neplatné. Informovaní vědí. Blbí se smějou a urážejí ty vědomé. Co vláda vymýšlí za škumprnádle k pobavení národa, to nemá mezí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-16-padam-cililink-bum
Zdeňka Sýkorová
A to ještě jde??? A s pí Drábovou???Tak to určitě.
Radim Věntus
Když vidím tu Drábovou, veškerý klid je pryč. Tudy ne, přátelé.
Dalibor Stach
Normalizaci povede Gustav Husák?
Doposlouchávám Karol Stonjekovou u Xavera.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-16-uredniku-jak-nastlano
Počet úředníků narostl o 10 tisíc osob. 30% lidí jsou zaměstnání ve veřejném prostoru za státní peníze.
Nevzrušuji se. Vzdělávám se po svém. Už jsem buď v letargii, nebo otupělá, nebo v lepším případě odolná, hlavně – já už se toho neúčastním. Když rodiči řeknete u rodinné sešlosti, aby si dávali pozor na děti, pedofilie atd. Zle se osopí, že už ani nekuňknete. To už je ta indoktrinovaná generace našich Evropou a západem zblblých potomků. Tak se umlaťte sami. Neumíte se chovat. Myslíte si, že nepotřebujete stařešiny rodu. Nemusím u toho být.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-16-pockam-s-na-tebe-ve-vane
Jdu se odlíčit. Žofka se mnou.
- Ty si ji uvaž na provázek. Vlezdoprdelku.
Směju se. Otáčím se na vanu. Žofka v ní na mě už čeká. Volám Péťu. Řehtám se zas těm jeho řečem.
Dnes volím sprchový kout.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-09-16-tak-dobjou
A dobrou noc!