Branné cvičení do Aquapalace a zpátky :-) na lékařský tréning s Dr. Rajewskim

Čtyři. Sen mizí. V dálce jde jakýsi průvod. Takový listěný, podzimní. Odchází. Zní. Zpívá. Slyším Zůstanu svůj... Že by končilo noční koncertování? Od skonu naší ikony noc co noc v noci slyšímm její písně... Do prčic. Musím jít na záchod. Normálně jsme zvyklá v minutě znovu usnout. V posledních třech týdnech poslouchat dál. Ne. Hlídám budík... O půlnoci jsem si ho nařídila na 4.38 hod. Vypínám ho. To nemá cenu. Potichu vylézám. Dnes výjimečně dřív než Petroušek. Toto je jeho doba vstávání... Míjíme se v posteli. Já přicházím, on odchází.

Míchám své lektvary s sebou. Guaranu. Bylinný koncentrát. Čaj. Vodu s aloe. Ovoce do krabičky. Namixovat koktejl. Micka tluče... Misku jsem ji včera vymyla. Dnes dostane neoblíbenou kuřecí kapsičku. Opravdu jí opovrhuje. Má jich tu ještě pár z léta. Měli jsme na prázdninách její pražskou dceru. Koupili jsme obrovské balení. Výhodně. Jenže součástí bylo i kuřecí a hovězí... Kapsičku zdobím pár bonbonky. Nenechá se obelstít. Přesně ví, co jí chutná a co si tam nechá. Pro Indy.

Od večera mám připraveno oblečení. V půl vyjíždíme. Dnes o hodinu dřív. Jedu přes celou Prahu. Závory ještě nenainstalovali. Vše stíhám. Už jen namalovat...

Slunce mého žití vstalo. Dnes bubák. Bez přání dobrého rána, houknul k zrcadlu:

- Za čtvrt hodiny jedeme. To nemůžeš stihnout!

- Dobré ráno. Ty negative! Co mi bereš energii?!

 Jdu vklouznout do šatů. Dolíčit. Vlasy. Vypravená. 

Čučí překvapen.

- Jdu nastartovat.

- No, doporučuju ti mrsknou sebou!

Dnes červené klaunské boty s puntíkovanými mašlemi. Už se těším.

Jedeme. Smířlivě:

- Jsem nevěřil. 

Útočně dodává:

- Ale tys mě nechala spát! Měl jsem strach, že jsme zaspali.

- A ty se chystáš? Maluješ? Nebo skočíš do auta a jedeš? Pro příště: Dobré ránko! Myslíš, že to dneska stihneme v pohodě?

- No dnes jedeme o čtyři minuty dřív.

- Zastav. Zastav! Zeptáme se toho s červenou čepicí, odkud to jede.

- Na Hradec vám to přijede za deset minut.

- A kam jede tenhle?

- Jen do Smiřic k vlaku. Nehledejte jízdenku. Až ve vlaku.

- Péťo, dělej, rychle, tašku, jedu.

Ani pusu na cestu. Ve Smiřicích už čeká vlak na náhradní autobusovou dopravu. Sedám. V HK hledám Hradečan. Pro mě děs. Podchody. Schody. Ještě že nevleču kufr. Nastupuji. Vyndavám svůj itinerář. Sama jsem si ho vyhledala. Vždycky mi ho hledá Linda. Nejhorší bude v Pze na Hlaváku - jak najdu metro. :-)  Nemohu usnout. Dnes to není moje jistota. V autobuse spím raz dva tři. Medituji. Ve vlaku mi to ne a ne a nejde. V Pze se v davu ptám nějaké slečny na metro na Opatov... Ukazuje někam před nás. Mám se jí držet.

- Vidíte? Tady jdu já a vy jdete támhle. Vidíte? Máte to tam napsané.

Hodná. Teď ještě abych se trefila na správnou stranu nástupiště. Jasně, trefila. Dobře mě nasměrovala. Na Opatově to znám. Ale z autobusu. Lidi tam lezou z jakési díry z metra. Tu musím najít. Odsud se dnes vysunu na zem i já. Vystupuje se tam po nakloněné točité plošině. U autobusu snad třicet lidí. Poslední nejdelší úsek. Čestlice - několik zastávek. Tahle je moje. V hotelu Aquapalace jsem někdy byla ubytovaná. Někdy v Průhonicích - podběhnout do Čestlic. Znám to tu. Ale dojet sem...   Nemám tenhle hotel na vídrholci na druhé straně Prahy vůbec ráda.

Školení s dr. Rajewskim. Léčí dvacet let nemoci jater. Dg., léčba, transplantace. Má kliniku na léčbu obezity a metabolických poruch. Jj, telomery mají vliv na prodloužení života na 120 let. To víme. Dozvídám se o stravě a člověku nové věci z hlediska denního režimu; hlavně v podvečer už se tělo chystá ke spánku. Vystříhejte se kontaktu se elektronickým zařízením. Už okolo osmnácté hodiny se začíná tvořit spánkový hormon melatonin. Čas na sebereflexi. Meditace. Léčení a regenerace buněk. (Už vidím rodinu s dvěma dětmi - úkoly, večeře... Sebereflexe a meditace?)

Mikrobiom - biliony bakterií. Fermentované produkty pro bakterie v tlustém střevě cestují tělem až do mozku. Prospěšné bakterie mají rády, když je krmíme vlákninou. Min. 25 g. Lépe 30. Ve Velké Británii jedí průměrně jen 13,6 g. Kupodivu Španělsko jen 12,7 g. U nás jsou na tom hůře ženy. Nedodržují DDD. (Doporučenou denní dávku.)

WHO změnila od roku 2016 názory na kávu, čaj černý, červený, zelený. Ochrana srdce; káva obsahuje antioxidanty; zastavují proces stárnutí, zabraňují vzniku nemocí, včetně snížení rizika nádorových onemocnění. Káva mletá, nerozpustná. (Kolikrát vědci měnili názory.... Dřív max tři vejce týdně, teď vejce každý den...) Kofein má protizánětlivé účinky. :-) No vida. 

Před deseti lety pětatřicetiletý se 140 kg a s infarktem odsouzen na konzervativní léčbu. Dnes operační stůl unese 200-250 kg.

Na lékařských tréninzích opakují: Buďme dětem vzorem. Jak jim nafoukneme v dětství buňky tukem, budou tlustí. Geny jen 30%! Aktivní životní styl - 70-90%!! Důležitá výživa od malého. Jak jim nabobtnáme buňky, budou bobtnat i v dospělosti. To vím - hodně klientů mi říká, že babička měla cukrovku, a maminka a... Vždy je utnu. Nezajímá mě to. Oni to mají ve svých rukou. 

Jíme proto, abychom dlouho a šťastně žili do 120 let. Tak jo. Hlavně abychom nezblbli. 

U BMI směrodatný obvod v pase. Má- li muž víc jak 94 cm, žena víc jak 80 = obezita. V USA muž víc jak 102, žena víc jak 88. Kdyby měli naši normu, byli by všichni Američané tlustí! :-)

Hydratace - žízeň - úbytek pouhých 2% vody - negativní vliv. Bolest hlavy, změny ve fungování naší psychiky nálady, snížení fyzické výkonnosti, větší svalová únava. Udržuje normální tělesnou teplotu.

Tuky - zdravé, nezdravé. Cukry. Bílkoviny...

Opakuji, získávám nové info. Konec.

Běžím do KIKy. Vánoce v plném proudu. Krásná povlečení za tři až čtyři tisíce. Mám je koupit? Ne, nemám je kam uložit. Procházím obchod. Ztrácím se. Vždy vcházím od pokladen. Ještě nikdy jsem nevstoupila vstupem. Procházím patra. Vracím se do hotelu. Focení. Splnila jsem kvalifikaci - díky svým klientům. Děkuji. :-)

Linduška je tu. Jedeme Phou.

- Lindo, nemám ráda, když nevím, kde jsem.

- Měcholupy.

Na Černém Mostě zaplouváme do Globusu. Rozinky jumbo sultánky. Překrásné. Kyblík koulí pro ptáky. Zatím jedou na vlašských jádrech s červy z kauflandských mandlí. Sušené mléko Bohemilk - kdyby náhodou došlo kravské. Ve slevě. To sunar ve slevě za dvě stovky je přepych. Sušené mléko z naší české výroby za padesát korun - láce.

Jedeme. Ááá, Kunětická hora. Než vytáhnu telefon, naskočí protihluková stěna. Linda to pozoruje. Dusí se smíchem.

- Já jsem věděla, že to nestihneš.

Jasně, namířila jsem telefon právě, když Kuňka zmizela za hradbou. Stavíme se u zlatníka. U výrobce. Navigace nás vede zahrádkářskou kolonií, okolo letiště. Najíždíme zpět na hlavní. Zbytečně. A ještě jednou. Řehtáme se. Navigace si z nás dělá prču. Znovu nás vede někam do JZD. Volám zlatníkovi. Netrefíme. Už se vidíme. Mává. Zlatnická dílna v garáži. Velmi milí sympatičtí lidé. Nechají před námi plata snubáků a ostatních zlatých věciček. Jsem nesvá. Smějí se. Ukazují nám přívěsek brusle pro mistryni čeho světa nebo Evropy (?) v bruslařském maratonu. I kolečka se prý točila. Po hodince se loučíme; jsme konečně DOMA.

Petroušek si žehlí ranní bručení.

- Ještě že jsem tě popohnal, ujelo by ti to.

- Ne, Petroušku! Můj autobus měl jet až za deset minut. Já jsem jela o DESET minut dřív. Jen do Smiřic, víš?

Ňuchla je rád, že jsme tu. Do čtyř dřel na zahradě. Pořezal všechny třešňové větve. Neumí si práci rozdělit. Myslí si, že je stále mlád...

Moje dnešní branné cvičení dopadlo pro babičku na jedničku. Nikde jsem nezakufrovala, vše jsem zvládla. (Pardon, v KIKA jsem se ztratila. Ale tam je to příjemné.)

Je dvaadvacet. Dnes jdu spát.

Dobrou noc! Bez modrého světla elektroniky!!