Břízko, děkujeme
Taky jste tak ušlí, unavení, rozlámaní? Ne? Tak já ano. Mně se nic nechce. Než se ráno rozejdu. Než se protáhnu! Njn, jsem stará.
Moureček mě zase chodil tahat z postele. Jsem svobodná. Volná. Mohu vstát, mohu ležet. Tak si užívám důchod. Tak moc!
- Moure, vypal! Já nemusím.
Jdu si uvařit horkou vodičku na úvod do dne. Beru si Zepper, jdu na půl hodinky ještě okupovat postel. Kočky si myslely. A nic.
Tak už! Kočenky čekají na snídani. Ráno prý dostanou dva tři kousky masa. Vyběhnou ven. Prý aby mě nebudily. Petroušek je zas zažene domů.
- Peťuš, Mour mě zas ráno budil.
- No, a co by asi dělal, kdyby nedostal předkrm, nešel se proběhnout. To by ti skočil do postele.
Maso je nějaké navinulé. Vařím ho. Pouštím digestoř. Třeba chlupatiny obelstím. Vím, čím to je. Nekontrolovala jsem misku. Péťa jen přikrajuje, přihazuje. Takhle ne. Přece čerstvé dám dolů, na to položím zbytek. Aby se nabídnul jako první…
Servíruji. Ne. Prý ne. Prý tohle nebudou.
Tak ne. Tak se běžte proběhnout. Venku je tráva.
Petroušek ráno donesl čerstvou březovou šťávu. Bože, to je zázrak! Dnes ještě necháme kapkat šťávu, ale pak už raději kmen zavíčkuji. Ať má mízu taky pro sebe.
Volám strejčínkovi. Tušila jsem, že ho nepustí ani v pátek ani v sobotu.
- Bohoušku, jak to vypadá? Bolí tě ještě záda?
- Irenko, je to lepší. To bylo hrozné.
- A už tě pustí?
- Dnes odpoledne.
- Hm, dřív se pouštělo třeba v devět, aby se uvolnila postel.
- Třeba mají hodně lůžek a potřebují mít obsazenost.
Smějeme se.
- Starají se tady o nás perfektně. Opravdu výborně.
- Jé, Bohoušku, tak to jsem moc a moc ráda. Pořád si stěžujeme. Tak to děkujeme za naše zdravotnictví.
Jsem spokojena. Bohoušek je bratr Petrouškova tatínka. Nesmírně hodný člověk. Ráda ho poslouchám, když vypráví o lidech. Je už starý. Má mnoho příběhů. Vždycky lidem pomáhal ze své pozice. To tak mají v rodu. Od mamky vím, že i Petrouškův tatínek byl hodný. Když jsem umírala, maminka brečela. Vedle bydlí Péťův bratr. Ze školky vozil tatínek kluky. Mamka říkala, jak ji utěšoval, jak měl soucit. To jsou všichni Hrobští. Hodní muži. Viktor – ach! Byl jeden z nich. Jak mi pomáhal! Jen jednou mě zklamal. 11.02.2026. Vitoušku, už na tě nemyslím. Jen teď taková vzpomínka. Ale chybíš, moc mi chybíš. Smutno po tobě.
- Bohoušku, mohu ti tedy poslat balíček?
- Nemáš si se mnou dělat výdaje.
- To já ráda. K narozeninám. Proležel jsi je v nemocnici. Ať máš radost.
- Irenko, a kampak mi to pošleš?
- Zavolám ti, až budu u počítače, kterou balíkovnu vyberu. Abys to měl blízko a aby to nebylo v boxu. Aby tam byli lidi. Asi tam, kde už to znáš.
I my s Péťou jsme byli vyděšení z boxů. Naučili jsme se to. Dokonce poprvé mi asi před třemi čtyřmi lety poslali z Alzy počítač do boxu. Péťa neuměl, nevěděl, nedivím se. Taky jsem z toho celá hyn. Tehdy zavolal Viktorovi. Byl na blízku.
- Strejdo, počkej, hned jsem u tebe.
Přijel, ukázal, kde se platí, jak se to dělá, hotovo…
- Bohoušku, prosím tě, včera jsme navrtali břízku. Teče z ní míza. Ještě dnes si asi dvě sklenice vezememe. Pak bych ji chtěla zas zaslepit. Jak to mám udělat? Máme tam dát klacík?
- Buď štěpařským voskem nebo obyčejným.
- Pravda, vosk.
Dnes mě čeká poslední místnost. Mé studio. Okno a dveře. Zaplaťbůh jen jednokřídlé. Ach, jak já nerada myju okna a žehlím. S chutí do toho.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-30-ranko-zofka-vizityruje
Žofka vidí, že na ni nemám čas. Nahlíží do knihovny. Nakukuje z okna ven na ptáky. Všechno si prohlíží, zkoumá. Zvědavá jako kočka.
Hotovo. Oběd. A šup ven.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-30-jdu-si-vybehnout
Těším se, jak vyběhnu svůj kopec. A co budou dělat ti dva tam nad Metují. Budou zas telefonovat? Vyloženě se tam flákají.
Stojí tam firemní auto.
- Pro koho pracujete?
- E?
- Povodí Labe?
- Ano.
- Co tady stavíte?
- To vodu sbírá. Pouští do řeky.
- Aha. A to jste vy, co tu vždycky sedíte?
- Ne.
- Ale ano. Támhle ten druhý sedí a telefonuje taky. Tohle bychom my tady zvládli postavit za dva dny. A vy se s tím crcáte dva měsíce. Za naše peníze. To asi takhle stavíte na Ukrajině.
A už se otočil. Nemluvil. Strčil hlavu do nákladního prostoru dodávky.
Běžím do krpálu. Vyběhnu ho někdy bez funění? Dole na kurtech nikdo nehraje. Pondělí. Všichni hákují v práci.
Dávám si fotky do FB. Stojím. Proti mně pán s pejskem. Slyším, jak mu nakazuje, aby byl hodný. Aby byl v klidu.
- Dobrý den! On by štěkal?
- Ne, on zavrčel. Něco se mu nelíbí.
- Aha. Živý sloup. Nehýbala jsem se.
- Asi.
Pejsek je Lambert. Nechá se pohladit. Dozvídám se jméno pánových prarodičů.
- Jé, to byli hodní lidé!
Jmenuji, s čím je mám spojeny.
Pán má radost, že jsem je znala. To už je let. Naproti gymplu… Víc jak padesát…
Mířím k základům kostelíka sv. Jiljí. Tam prý byla vesnice Ples. No, asi tady nahoře ne. Je to tu navýšeno kutnohorskými havíři. Nějaký šmejd zapálil oheň u kmene lípy. Národní strom. Někdo ho pálil. Taky bych mu dala připálit. Na zadel.
Spouštím se dolů k soutoku. Vybíhám schody, kde jsme se Stáňou blbli na sáňkách. Vracím se kopečkem. Kam vede tahle cestička? Tady je to zarostlé. V dobách mého dětství to bylo udržováno. Z téhle stráně jsme sáňkovali. Zastavili jsme se vždycky bezpečně nad srázem dolů k Labi. Rodiče se o nás nebáli. Nikdy nikdo dolů nespadl.
Vracím se. Přes most po nové cyklostezce.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-30-maselny-kolotoc
Do Penny koupit narcisy. Své doma netrhám. Nemají. Tak růže a tulipány. A dvě másla. Irské. Německé. Za pár šprlíků. Česká másla drahá. Zdá se mi ten svět? Dovozová másla bůhví z jakého mléka levnější než naše kvalitní… Vlastně logicky. Nekvalita z ciziny no name se nevyrovná českým domácím kvalitám.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-30-kytky-ze-sve-zahrady-netrham
Domů. Dívám se, co narcisů jsem za léta nasázela. A petrklíčů. Všechno kvete. Modřence, ladoňky, puškinie, narcisy, hyacinty. Teď přijde doba tulipánů.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-30-brizko-dekujeme
Jdeme k břízce. Pijeme její šťávu. Vracím se domů pro vosk. Péťa vytahuje kolík. Rychle do dírky cpu vosk. Hodně ho zatlačuji. Objímám břízku. Děkuji. Stahuji čirou vesmírnou energii. Přes srdeční čakru ji spouštím do země. Pro břízku.
- Navrtáme další?
- Až zítra. V noci by přetekla.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-30-pro-vily-devy-duchy-prirody
Zdobím malou vrbičku minivajíčky. Jabloňku velkými. Je zima. Domů.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-30-pojd-si-se-mnou-hrat
Večer. Kde jsem, tam je. Když jdu k Petrouškovi, přiběhne. Miluje, když ji dávám na hlavu Petrouškovu čepici. Hraje si, vystrkuje paceny, čumáček. :-) Má ráda mou pozornost.
Spát. Zítra jedu plavat. Před týdnem moje Kuga dostala nový počítač. Obě jsme měly radost. Další radosti nás, dá-li Bůh, čekají.
Dobrou noc!