Brno, Brníčko. Pravda o cti pana šéfa.

Tak prý v televizi povídali, abych spočítala svoje ptáky na krmítku.

To určitě; a oni mi sem pošlou jedovatý mrak, aby je vyhubili. Už tu byla prasečí chřipka a ptačí a teď by je popravili, žádné takové. Nic se hlásit nebude.

Ale jaký jsem měla den? Jako loni :-) Ráno jsem si ani nezacvičila, nevím, jak to uteklo, ale jedeme na nádraží. Dnes odjíždím o půl šesté na Hradec, Pice, Brno. Chjo. To zas bude - schody, vyběhnout, seběhnout, naběhnout, přestoupit, vystoupit...

Pokladna v pevnostním stařičkém nádražíčku zavřená. Vycházím z budovy ke kolejím. Budují tu nové podchody, zastřešená nástupiště. Fotím vybrakované maličkaté kachličky na peróně... Kdepak asi skončily... Nějaká slečna utrousí:

- To nám z toho udělali pastoušku, co?

- Jé, slovo pastouška používá moje maminka.

- Moje taky.

- Jenže mé je 92 let :-)

Slečna milá, krásná, slušná, dává mi přednost. Jsem překvapená.

Průvodčí:

- Máte slevu?

- Ještě loni touhle dobou jsem měla, ale ten váš železniční moloch mi ji vzal a ještě mi strhli alikvotní částku z poplatku, aniž bych projela.

- To ne náš moloch, to stát. Zrovna včera jedna pinda řekla, že nemá ráda skokové nárůsty platů, tak nám zas nic nedají. A víte co? Když jde výhybkář odmést sníh z výhybky, to se nesmí, kdyby si zlomil nohu, nic mu nezaplatí, ale to dřív odmetali, tady bylo čisto. Jenže dráhy najímají na úklid externí fy, a je tu bordel.

- To zjišťuji v Hradci i Picích na peróně. Nasněženo, neodmeteno, pršelo... 

- Ta kolik vám je?

- Letos 63.

Mládě vykřiklo:

- Cože? Vždyť vy vypadáte líp než moje maminka. A té je 44. Vy krásně mluvíte, vyslovujete. To se mi líbí. Umíte hezky mluvit.

- Vždyť jsem 40 let učila ČJL.

Průvodčí vypadne z úst:

- No jo, učitelé, ti hovno dělají.

Mladá ji opraví:

- To není pravda. Mýlíte se. Paní, víte jak to má učitel náročné na nervy?

Mlčím. Sama vím, jaké vypětí s sebou nese vstup do třídy, kde je jen jeden rušič, šašek, provokatér apod. Celý život jsem víkendy opravovala diktáty, slohovky, písemky, co jsem nestihla v týdnu, maturitní práce, aby měli známku co nejdřív. Chystala přípravy. Krásné náročné povolání. Nahlas říkám:

- Vykonávala jsem poslání s láskou k dětem, mladým lidem.

- To je na vás vidět.

- Smím platit kartou?

- To už na mě tady zkoušel jeden pán. Hotově.

Pomyslím si:

Máte mít otevřenou pokladnu, kde kartou zaplatím. Ale jsem zticha.

- To je jak na poště. Tam taky kartou nezaplatíte. Jen poštovní kartou.

Slečna říká.

- Já na poště platím kartou ČSOB.

Paní průvodčí potvrzuje: 

- No, to je ta poštovní ERA a ČSOB.

Cestou do HK si povídáme. Na tak mladého člověka vcelku dospělé názory. Uctivá, usměvavá, krásná. Pracuje v CCC. Prodává boty a někde dole si asi přivydělává prodejem pečiva. Dává mi opět přednost. Trapně se deru neohrabaně s kabelkou a taškou. U dveří:

- Včera jsem četla, jak nějaká paní tady u nás myslím dala k soudu nebo se důrazně ohradila, že jí kolega pustil ze zasedačky do dveří. Prý ji ponížil, jako by jí dával najevo, že je něco víc. Ona si prý dveře podrží sama. 

- Jé, to já mám ráda, kdy mi muž pomůže do kabátu, pustí mě ve dveřích... Mám ráda, když je muž džentlmen.

- Asi před mladými nemůžete prezentovat své názory, že? Jste příjemná. Kolik je vám?

- Dvacet šest. Já jsem se změnila. Před dvěma lety. Zemřelo mi dvouměsíční dítě.

- Na co?

- Na syndrom náhlého úmrtí.

- Po očkování?

- Nebyla očkovaná.

- Byla, bez vašeho dovolení hned v porodnici. Tak se tomu říká, ale ty děti umírají na šok, na reakci z očkování. Dala vám nějakou zprávu, poselství?

- Přemýšlela jsem o tom. Maminka mi to taky říkala. Ještě ne.

Vystupuji opatrně. Loučíme se. Čvachtám k vlaku na Pice. Poslouchám povídání ve sluchátkách. Ještě jeden přestup.

V Brně se setkávám s kolegyněmi. Jely z Phy stejným vlakem. 

Školení v Continentalu - skvělé. Výborné. I já jsem měla svou malou prezentaci. 

Po obědě jsme zaběhly na WC. Hm, tolik hotelů jsem prošla, ale nikdy jsem neviděla textilní ručníčky úhledně složené do ruliček. Vyblejskly jsme se u toho divení. Doma jsme diskutovali, co je ekologičtější - papírové, které se musí bělit, ničí se stromy, nebo textilní, musí se vyrobit, prát...

Večerní anabáze na Dolní nádraží. Měla bych přespat v Brně. Ale jedu k Péťovi. Zastávka jinde, než jsme ráno vystoupili. Ráno jsem si zjistila směr. Večer jsem se česky doptala, našla. :-) Chjo. Mám zpáteční od ČD, ale Regio Jet za 90 korun do Pic má skoro půl hodiny zpoždění. Mohla jsem jet s ním. No, nic. 477 do Brna a zpět jen do Pic. Až do Jaře bych platila takových pět se čtyřicet. Nehorázné. Čekárny - děs. Občerstvení Šalingrad. 

Náš rychlík přijel na čas. Původní patnáctiminutovou sekeru nahnal. Uvelebuji se v teple na stejném místě, jako jsem seděla ráno. Jdu se mrknout do jídelního kupé. Tady se prodává Pálava. Paní mi na ani ne dvou decovou lahvinku nasazuje kelímek.

- Dejte mi sklenku. já se vrátím. 

- Tady je zima, neobsluhuji.

- To neva. Já tu zůstanu.

Na občerstvení tu jsou jaroměřští manželé - mají tu nádheru na dvoře v lékárně. Často tu krásu fotím. Jdu si do vyhřátého kupé pro svršky. Užívám klid. Zůstala jsem s lampičkami sama. Světýlka, čisté stoly. Lidé přijdou, koupí, odejdou Pozoruji stromečky ve tmě, v oknech... Než bys řekl švec, Choceň. Přichází paní servírka. Prve se ptala, jestli mi není zima. Vůbec ne. Je mi fajn. Vysvětluje, jak sedm dní jezdí, je z Ústí nad Labem, sedm dní má volno. Jídelní vozy jsou ČD, katering je od jiné fy a obsluha je najímána jako frenčíza. Tedy pokud má někdo stížnost, má smůlu. Povídáme si až do Pic. Dávám jí letáček na hubnutí. Krátce vysvětluji, jak pečovat o tělo. Krásná paní, ale břicho jak báň. Ráno v pět šest vyjedou a obsluhuje dokud je hospoda plná bez jídla...

V Picích chvilku čekám na Lindu. Myslela jsem, že sjela cestou z Phy výjezdem na Pice. Jsem překvapený blbec. Vracela se pro mě z HK do Pic. To soudruzi nedomysleli. Lindo, určitě sis sjezdu nevšimla.

Kitty smutná. Zas na prázdninách. Micka naštvaná. Hrní, hníká, žaluje:

- Zas škodná v revíru. Černá u mé misky. Jen odjela...

Vyndaváme další misku. Musejí to vydržet.

Nacházím článek o zlodějnách pana šéfa. S chutí jsem si přečetla, kdo jsou jeho kamarádíčci. S jakým klidem válcuje lidi. Nechutné.

https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/zdravotnicky-holding-kralovehradeckeho-kraje.A130116_1877452_hradec-zpravy_kvi?fbclid=IwAR2Rq5BX0iZkuu8GRnPbUl6N1hoqsBdqDq08PiUoNIFi-2oFFmMbkFmEbRI

Chce se mi napsat:

Důwenblit!

Ale jdu spát.

Dobrou noc!