Brutal Assault Valtari
Dnes se tu zastaví Kamila z Brutalu. Teda Kamila z Bystřice pod Hostýnem. Kde ona si mě před pár lety našla na FB? Jak to bylo?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-06-prsi
Ráno nádherně prší. Zahradnicky. Kamila je ubytovaná s manželem kousek od nás. Jasně, i u ní prší. Děkujeme za déšť.
S kočkami po snídani posloucháme, co se to v té pevnosti děje. Je slyšet, jak někdo vaří na bicí. Kočky otočily stereo hlavu. To šel někdo po chodníku. Není to jako vždycky, myšleno klid, mír, pohoda. Něco je ve vzduchu. Hlavně jejich ušiska slyší to, co my ne.
Pro dnešek bude večer posledním dnem neukázněného cizince.
https://rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-06-ledova-kava-a-bagety
Máchám prádlo. Věším ho na půdě. Zadělávám na bagetu. Dnes jinou. Takovou jsem ještě nikdy nepekla. Těsto je jako chlebové. Pořád píšou, nechej kynout. Přelož a ještě kynout…
Zvonek. Kamila je tu. Vidíme se po roce. Bodrá Moravanka. Občas cinkne nářeční slůvko. Krásná je naše řeč.
- Já bych tě nepoznala!
Na hlavě má copánečky úhledně složené do účesu. Oblečená do brutálního slušivého stylu. :-)
https://rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-06-ledova-kava-a-bagety
- Jé, ty to tu máš ještě hezčí než na fotkách. To je krása! V reálu nádherné.
Chválí dlažbu i kuchyň.
Připravila jsem koncentrovanou instantní kávu. Chystám v Thermomixu – mléko, kávový koncentrát, nedávám cukr, místo toho F1 s příchutí café latte. Přidávám F3, rozuměj protein a PDM – protein drink mix.
Nalévám do skleniček, které jsem loni koupila na tavení skla v Deštném. Ireno,. Používej je. Neměj je na ozdobu. Pravda, pravda.
- To je dobrota. A syté.
- Budeme mít pozdní oběd.
- Ne, mně to jako oběd stačí.
Povídáme si. Líbí se mi, jak její babička, když něco pokazila, pokárala se:
- Lidko, Lidko, jak jsi to mohla udělat?
A když něco jo zpackala, dodala ke svému kárání ještě:
- Lidko, Lidko, jak jsi to mohla udělat? To by se děda zlobil.
Nemáme se plísnit. Nemáme se o sobě hanlivě vyjadřovat. Kamilina babička to řešila nádherně. Lidko, Lidko...
Čas plyne. Petroušek je tu. Můj milovaný kluk. Světlo mého žití si jde nechat přehodit gumy na autě.
Bagety nádherně vzešly. Tvaruji tři. Pokládám je na speciální plech ještě k dalšímu kynutí. Mezitím komunikuji přes Messinger se Shindym. Jedním ze dvou organizátorů Brutal Assaultu. Nabídl mi akreditaci.
Kamila se jde dedresovat. Takové nějaké slovo použila. Do pytlíku jí dávám bagetu.
- Stavíme se pro tebe v půl páté a pět minut.
Tisknu faktury. Vařím do termosek čaj. Chystám Petrouškovi svačinku. Mixuji mu k večeři koktejl, kdybych se nevrátila včas k večeři.
Strojím se. Před půl pátou jsou tu. Prý raději dřív než později.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-06-nahoru-do-pevnosti
Vyrážíme. Bože, jsem nadšená stany u plotu bývalého ČSAD. Všude lidé. Klid, pohoda, ohleduplnost, slušnost, mír. Dva mosty. Nenapadne tě, že nějaké pako si večer skočí…
Stoupáme nahoru do pevnosti. Nynější vedení města okleštilo možnost přivýdělku pro místní. Stánky zmizely. Proč? Pro pět stěžovatelů? Nebo pro dva? Proč si nemohou místní otevřít stánek a přivydělat? Lidi z Brutalu by sem rádi zašli. Levněji by se tu najedli. Spokojenost by byla na obou stranách. Ne. Vše proti lidem. V Šoubráku pásek – nesmíš parkovat. Proč? Je boj o místa. Tady vždycky parkovala auta z Francie, Německa. Jj, klacky pod nohy.
Jsem omámená stany při cestě na promenádě, kudy normálně chodím na procházky osamocená. Dole u Poklasného mlýna kemp. Lidi, lidi, lidi. Slušní. Sestupujeme k akreditaci. Shindy je na objížďce kempů. Zrovna je blízko našeho domu. Prachárnu prý využívají dočasně, zapomněla jsem na co. Náš sousední nájemce už je vypovězen. Město bude konečně budovat kanalizaci. Nájemce vypovězen, přesto je prostor naplněn parkujícími auty. I stany za naším plotem.
Shindy zařizuje na dálku mou akreditaci. Děvčata našla mé jméno. Dostávám visačku, knížečku s programem a pásek na ruku. Ten se používá k dobíjení. U ďábelské brány do pekla si pro naši kontrolu vybíráme dívku. Ohmatá, jestli nemáš zbraň. Nakoukne ti do taštičky. Žádné parfémy. Ukazuji jen jednu kapsičku. Stačí jí to. Jsem v pekle hudby. Paradoxně míjíme stánek se špunty do uší na ochranu sluchu. Jdeme na koncert finské skupiny Valtari. Doprovází ji pražské těleso Bohemian Symphony Orchestra Prague; specializuje se na spojení rockové, metalové a klasické hudby. Má s festivalem bohaté zkušenosti. Vystupuje tu v rámci unikátních metalových projektů. Loni tu BSOP doprovodil tuzemskou blackmetalovou špičku Cult of Fire v rámci velkolepé pocty Bedřichu Smetanovi.
Lidé procházejí s kelímky opatrně, aby nikoho nepolili. Ohleduplní. Slušní. Jdu si na chvilku sednout na lavičku do uličky se stánky. Prve jsme to tu všechno s Kamilou obešly. Nikdy jsem nebyla v Octagonu. Bála bych se zúženého prostoru. Netoužím po tom. Třeba za rok. Dnes ne.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-06-se-shindym-a-domu
Po velkolepém jurodivém koncertu se kontaktuji se Shindym. Píšu, že jsem u schodů u zvukařů pod plošinou. Shindy mi posílá fotku – u těchhle schodů? Směju se. Utíkám od laviček k "těmhle" schodům. Hned mě uviděl. Vypadá unaveně. Vzal mě nahoru na plošinu. Krásný výhled. Šílený hluk. Jdeme za stage. Vezme mě do zázemí v kasárnách Čtvercáky. Tady na nádvoří pochodovali vojáčci. Zpívali Na tu sv. Katarinu a Okolo Hradce… Možná někdo z důchodových návštěvníků tu kdysi pochodoval. Dnes zázemí BA. Sem vozí skupiny. Tady odsud proběhnou dlouhou fortnou rovnou na pódium, kterému se moderně říká stage. Jeviště, no. Pevnost je nesmírně mrňavá. Akreditace proběhla pod ní. Dvě hlavní podia jsou kousek od vchodu. Najednou jsi nahoře u kostela. Nejzazší stage je na konci pevnosti. Projdeš to raz dva tři. Francouzští inženýři měli za čepicemi.
Stojíme se Shindym ještě dobu na nádvoří. Dozvídám se zajímavosti. Njn. Lidská nenažranost…
- Počkejte!
Odběhl. Donesl mi letošní pivní kelímek s motivy královského věnného města Jaroměř – proč ne jen Josefov? A s motivem devíti set let od údajného založení.
- Pojďme se vyfotit!
- Tak tady s kostelem.
- A ještě tady s tím poutačem. :-)
Zítra…
Opouštím Čtvercáky. Čtu od tvůrce divokol pana Černého, že je o jednoho Brutalistu méně. Utopil se. Před chvilkou. U mostu jsou už jen policisté. Záchranáři už jsou pryč. Vrtulník odletěl. Na chodníku se ptám kameramana, jestli na něj smím promluvit. Ano. Ptá se mě, co vím. Nevím nic. Ukazuji mu příspěvek na FB. Přichází druhý. Hned u sebe hledá to, co jsem mu ukázala ve svém telefonu. Tým TV Prima.
- Víte, vy jste z těch všech lži TV nejméně prohlaní.
Smějou se. Už jsem skoro doma. Mourek pochrupuje na vyprahlém trávníku. Žofie na houpčce. Petroušek je rád, že mě má doma. Informuji ho o novinkách a místních drbech. Jednou já, protože vždycky je to on.
V noci si čtu příspěvek pána, s nímž vždycky souzníme. Ne tak dnes. Vyjadřuje se k dvěma mužům, kteří skočili do mělkého Labe. Jeden se nevynořil. Přijeli záchranáři, hasiči, vrtulník… Policie.
Mrzí mě. Oponuji mu.
Prostě Brutál Chlast, drogy, vedro, IQ tykve. Možná ještě nebyl poslední. Normálně bych jim zakázal opouštět pevnost a pohyb mimo hradby.
Odpovídám:
Pozor, dnes jsem tam byla. Lidé ochotní. Milí. Ohleduplní. Soudce, tesař, právník. Fotila jsem se s organizátorem . Chcete vyfotit? Když nesli kelímek s pivem - vždycky tak, aby mě nepolili. Nikdo do mě nevrazil. Stáli, poslouchali Bohemian Symphony Orchestra Prague, což je pražské těleso, které se specializuje na spojení rockové, metalové a klasické hudby. Tentokrát doprovázeli finskou skupinu Valtari. Neobyčejný výkon zpěvačky. I těch ostatních. Zastávám se, mám zkušenost. Když jsem běžela po promenádě, lidé u stanů v klidném hovoru. Všimla jsem si, že na internet vybírají počmárané zdeformované tváře. Ptala jsem se proč. Prý je to zajímavější. Potkala jsem tam normální obličeje. Teda - normální, ve dvou případech - člověk, který rozvrátil pražskou dopravdu a člověk, který zlikvidoval stavební zákon - ve dvou případech to byly pro mě ksichty nepříjemné... Hodně lidí, o kterých by si člověk myslel, že na vstupenku mají, se vetřeli díky své pozici... To je alarmující. Vejžirky. Neumím poslouchat hrdelní chrochtání. Ale jsou tam i hudební tělesa, která krásně znějí, frontmeni mají školený hlas... Tak to jen má poznámka. A určitě drogy, chlast - to tam je. Ale ono to je i mezi místními... Včera jsem mluvila se třemi kluky, kteří přijeli jen z Jičína - kvůli atmosféře. Hudbu si prý mohou poslechnout na každém rohu. Byli milí. Mnoho lidí se ke mně hlásí jen proto, že je hájím. V životě jsem je neviděla. Znají pravopis, nejsou to žádná košťata.
Jediná šmouha dne: Procházel okolo mě pirát Bartoš a pirát Hřib. Nedokázala jsem jim plivnout do tváře. Piráti! Oni si dají zlodějské vražedné přepadací jméno. Bezostyšně. Jeden zčubil stavební zákon a způsobil obrovské škody. Druhý rozvrátil dopravu v Pze. Hnůj. Nechtěla jsem si kazit zážitek z Valtari a Bohemian Symphony Orchestra Prague
Dobrou noc!