Brutal
Půl jedné v noci. Zpytuji, přemítám, probírám den.
Po dvou dnech šplhání ke stropu a zas dolů mi ubylo 5 procent tuku a narostly dvě kila svaloviny.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-10_Zahradou_i_plnym_mestem/
Na třináctou kosmetika a masáž. V hlavě mám Petrouškovu včerejší motivační větu.
- Tak to toho zítra moc neuděláš.
Totiž Petrouškova pracovna je jen vymalovaná, ale v troskách. Umýt okno, nábytek, podlahu, vycídit obrázky... Ubezpečila jsem ho, že to zvládnu. A věříte, že dopoledne jsem fakt sice makala, ale nesáhla ani na kličku od okna. :-)
Celý den poslouchám kvílení sanitek. To nikdy nebylo. Dnes osm! OSM!!
Včera výzva k zaplacení druhé částky za fotovoltaiku. Volám dotazy. Slečna umí fundovaně odpovídat. Co neví, jde se zeptat. V dnešní době unikát. Nejsem už zvyklá na chytré lidi. A tohle mládě mě mile překvapilo. Věděla, uměla, znala. Bravo! Jen nevím, kam ji pochválit. Ještě si to v hlavě rovnám.
Město je v obležení aut, stanů a festivalových hostí. Většinou v černém. Hudbu slyším až na zahradu. S hudbou usínáme. Asi pro mě štěstí, že nevidím zjevy pódia. Přece jen vyznávám nějaké hodnoty. Tak se to ve mně kříží. Naprosto normální lidé a na videích z vnitřku areálu to na normální lidi nevypadá. Před domem sídlí náš Ostravák. :-) Letos má vedle stanu stříšku. Od roku 2018 před Brutalem čistím chodník.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2018-08-09/1552307183
- Dobrý den! Slíbila jsem vám uklidit chodník, abyste se mohl
odpoledne složit na dece pod smrkem...
Pán s sebou vzal před třemi lety syna. On sem prý jezdí všechna léta. Festival má letos dvacet pět let. Celoročně mají pronajaté prostory v pevnosti. V roce sem jezdí na brigády do bastionu návštěvníci festivalu. Ne všichni! :) Jen pár. Ale díky za to.
Koukám na Messengeru zpráva od Shindyho. To je ten hlavní organizátor. Ráda jsem pročítala zprávy a vzkazy pro něj. Že je u vchodu fronta na odbavení; že pivo v areálu není k pití; že, že, že. Tak tenhle pán mi před třemi lety napsal, že mi daruje na celý festival bezplatný vstup. Začínalo se ve středu. V ten den na mě nebude mít čas. Ale další - ano. Totiž mnoho žen okolo mě mi řeklo, že se tam normálně šly podívat. Taky jsem zatoužila. Jen jedním očíčkem... Ptala jsem se bab, jako já: Tys´ tam byla? - Normálně. - Bych se bála. - Čeho? Nemáš proč. Napsala jsem na festivalové stránky, že je zdravím, že jsem ráda, že nechají obchodníkům vydělat. A že bych to tam vevnitř, co vidím na videích, chtěla vidět na vlastní oči. A málem se mi splnilo. Některé vstupenky se tu aktivují po třech letech. Ve slíbeném roce dvacet nebylo nic. V roce dvacet jedna jsme byli zrovna ve Špindlu. Čtu:
- Dobrý den, já se moc omlouvám, trochu jsem na Vás pozapomněl, ale snad to ještě půjde napravit Budete se chtít podívat k nám do pevnosti? Rád Vás osobně provedu. Přeji hezký den, Martin
Ano. Zajímá mě to. Jen jestli to zvládnu. :-) Během dne komunikujeme. Domlouvám si návštěvu na zítra. Až se proberu z mrákot. Po ránu je v celém městě klid. Všechny stany spí. I já.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-10_Zahradou_i_plnym_mestem/
Svištím k Tamaře na kosmetiku a masáž. Je poctivá. Vystudovala kosmetickou školu v Moskvě. Takhle šikovné ruce mají učenky na učilišti v Hradci. A Tamara. Miloučká věřící ženička.
Vždycky se u ní naučím nějaké slovo. Nebo si vytáhnu z paměti staré. Ujišťuji se v tvarech sloves. Dnes se chlubím, že jsem vymalovala ložnici a pracovnu. Spalňa. Nepletu si to se slovenštinou. Pamatuji si ze školy dobře. A jak se řekne pracovna? Přemýšlí. Napovídám - studio? Pokud je to technická pracovna, je to mastěrskaja. Ve smyslu dílna. Nebo studio; nebo kabinet.
Před dvaatřiceti lety jsme jeli s Petrouškem a holčičkami na Štrbské Pleso. Celý život tam v hospodářské budově bydlela Irena a Zdenek. Bratr manžela mé sestry. Tedy její švagr a švagrová. Irena později ovdověla. My měli výsadu, jezdit tam zadarmo. Někdy někomu byt pronajala. Odjela do svého domu na jih Slovenska do Vozokan. I tam jsme byli na návštěvě s Petrouškem. I se školními dětmi jsme se z Popradu vypravili na skokanské mostíky... Irena pro nás připravila hovězí vývar s rýží. Obložené chleby. Zdarma. Šlo by to dnes? Když jsme s Petrouškem poprvé na Pleso přijeli, Irena nás vzala na okružní cestu po hotelích. Všude nám nalili, na družbu, na přátelství, na zdraví, na Irenku... FIS, Patria, Panorama, dětská léčebna Helios, Jánošík, Kriváň... Peťulka byl tak unaven, že začal mluvit rusky. Odříkával svou maturitní otázku - Naše mastěrskaja. Vlekli jsme ho okolo plesa domů. Začal hulákat Kaťušu. Ale nezačal Расцветали яблони и груши, попл... Zazpíval si Vychodila na bjereg Kaťuša. A z druhého břehu mu někdo zpěvem odpověděl - na vysokij na bereg krutoj.
Slovo mastěrskaja ve mně asociuje smích, radost, bezstarostnost, mládí... Určitě ne totalitu. Svobodu, volnost, hojnost.
Dnes si odnáším dvě nová slova a jedno z dávných vzpomínek. Cop je kosa. Volant je rul. A jahody - ano, ty jsme se učili - klubnika.
Plést cop - коса kosa.
Volant - rul - руль rul'
Jahody - клубника klubnika
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-10_Plavacci_v_Metuji/
Cestou městem fotím davy, stánky, život. V květince - ano, tam funguje sprcha za bakšiš. Jako každoročně. Sjíždím z pevnosti. Nahlížím k Metuji. Ne, letos se v ní nikdo nechladí. To bylo 9.8.2018.
Jdu umýt okno. Douklidit Petrouškovo studio, kabinet, pracovnu, jeho mastěrskuju.
- Peťuš, ještě upeču chleba. Pak okno. Pak nábytek...
Někdo volá. Někomu praskla voda. Jede. Náš záchranář. Mám jakž takž hotovo. Celý den máchám pračky v octové vodě. Sbírám prádlo. Věším. Znovu máchám. Škrobím. Věším. Sbírám. Moureček se mi pořád motá pod nohama. Stále hladový. Tlustý. Všimla jsem si včera večer, že chodí často na kočkolit. Čůrne, hotovo. To Zrzka udělá krásnou hroudu. Mourku, co mám s tebou dělat? Musíme tě zhubnout, oslíku. Místo aby sis u nás dobře žil, tak žereš a tloustneš. Muzel. Rád se pohybuje v mé společnosti. Včera večer si vyskočil ke mně na gauč. Tam nesmí. Předl. Kamarád.
Chleba upečen. Devět. Stmívá se.
- Peťuš, jdu uklidit chodník.
- Prosím tě, já ho uklidím v sobotu.
- Na to ti víš co? Bílý tesák. Ty víš, proč ho chci zamést.
- Přece nebudeš pumprlíkovat černým.
- Jo, budu. Každý rok je chodník před Brutalem odplevelen, zameten. Jdu.
Asi za chvíli začíná nějaká skupina. Ti, co nejsou v kotli, trousí se do něj. Ona a on jdou v protisměru. Trhám truskavec, velmi užitečná bylina.
- Vy jste si spletli směr. K festivalu je to tam.
Smějeme se.
- My jdeme jen do auta.
Auta všude. Auta kam se podíváš. Auta různých značek. Auta z mnoha zemí.
- Dnes jsem dostala pozvání od Shindyho, víte? Zítra jsem v bastionu.
- Fakt? Tak to je bezva.
- Jen nevím, nevím, jestli se tam nebudu bát. Takhle mi ta hudba nevadí. Ale bojím se čertů a satanů.
- Nebojte. Je to tam hezké.
- Vy jste z Moravy, že?
- Já z Holomóca.
- Já z Phy.
- A já z vesničky od Ostravy.
Zas mi jde hlavou: Normální lidé. Ale co ta hudba? Ty kostýmy? Masky. Jsem zvědavá. Už jsem nakoukla přes videa... Zametám, pleju, už na to nevidím. Jde hoch. Zas mu říkám, že se spletl... Jde se taky obléct. Hovoříme spolu v rejích komárů možná půl hodiny.
- A jaká je vaše profese?
- Řídím.
- Auto nebo lidi?
- Mám pod sebou osmdesát lidí.
- Aha. A co děláte?
- Jsem u státní správy. - Vy jste...
- Ne, policista nejsem.
- Vyšetřovatel?
- Ne.
- Tak co jste?
- Přijímačky jsem dělal z fyziky na pedagogickou fakultu. Nepřijali mě. Tak jsem vystudoval Vysokou báňskou...
- Jste hasič! Tak to klobouček.
Vedu konspirativní řeči. Nechává mě.
- Víte, my tu máme krásnou hasičskou zbrojnici. Zaslouží si. Asi dva tři roky otevřená.
- V roce dvacet dvacet. Jsou profesionálové.
Trošku se divím, neb jsem blb myslela, že tu máme dobrovolné.
- Já tam spím. Prohlédl jsem si to.
- My na hasičském bále vždycky čteme, že nás vítají na svém plese, a my že je pak na oplátku uvítáme u svého ohně. Už jste někoho zachránil?
- Asi ano. Někoho jste vynesl ven?
- To ne. Totiž my jsme sice hasiči...
- Už vím, vy nejezdíte jen k ohňům. Otevíráte byty, zachraňujete sebevrahy, zasahujete u nehod.
- Z pětašedesáti procent děláme jinou činnost než oheň. Hasíme z jedné pětiny.
Ta čísla mi dělají problém, neumím to zhodnotit, jestli to sedí. Ale chápu - málo je oheň, hodně je záchrana a pomoc jinde.
- Ono méně od osmdesátých let hoří. Lepší stavební materiály, nehořlavé.
- I my máme hlásič. za dvanáct let jsem ho třikrát při vykuřování domu spustila. Nezapálil to někdo v Hřensku?
- To se neví.
- Než to začalo, nějaký pán byl na rozhledně. Psal: Rozhlížím se po kraji. Nic. Otočím hlavu doprava zpátky. A už tam byla ohnivá čára. Zkusil to vyfotit přes lupu dalekohledu. Jak se jmenujete?
- Já?
Kdo asi? Já vím, že jsem Irena.
- Moje jméno má jen tři písmena.
Bože, už mě s tím kvízem nudí. Hádám opřená o koště:
- Jan?
- Ne, je spíš germánského původu.
- Aha, tak Jim to není.
Smějeme se.
- Ani Dan, to by byl Daniel.
Ježíš, já jsem tak zvědavá, které jméno má tři písmena a je germánského původu.
- Já jsem Ota. S jedním!
- Otík! Z Vesničko mé střediskové! .-)
Žerou nás komáři. Loučíme se. Náš hovor byl dlouhý. Na různá témata. I kvízové otázky. :-) Mně se tak nechtělo myslet. Chodníček je jako nový. Měla bych tam panu Dvořákovi na plot přišpendlit: ODPOČINKOVÁ ZÓNA
OSTRAVA
Shrnutí sedmnáctého ročníku. Stručné, vtipné hodnocení:
Letos, zdá se mi, je tu méně lidí. Psali o příjezdu dvaceti tisíc. Ale nevypadá to. Každopádně naše tří a půl tisícové městečko se zaplnilo. Přeju moc, opravdu hodně, aby si stánkaři a hospodští a různí podnikavci vydělali na podzimní překvápka. Stále mi vrtají hlavou rozhovory. Milí, inteligentní, veselí, sympatičtí lidé. No, tak zítra!
Dobrou noc!
P. S. Uvědomuji si, že na festivalu žádné nacistické znaky, přísný zákaz. A jak to bude letos, když mají naši národní hosté vytetované naci symboly včetně hlavy Hitlera? Přísný zákaz zbraní...