Brutálně milí, veselí, radostní, ochotní

Večer. Na lehátku. Slyším auta přejíždět z asfaltového povrchu Jaroměře na povrch z dlažebních kostek Josefova. V bastionu duní hudba. V ruchu dne není zřetelná. K večeru víc a víc slyšitelný zpěv. Lehla jsem si před hodinou na lehátko do sluneční lázně. Vykoupala jsem se nejen v sluneční energii, ale prošla jsem sluneční meditací s Ivonou Antalii.

https://www.youtube.com/watch?v=muLowV8Z8vI&list=PLpSQnVkptMecMIJuLzFbodMcu0-qaje9L&index=2https://www.youtube.com/watch?v=muLowV8Z8vI&list=PLpSQnVkptMecMIJuLzFbodMcu0-qaje9L&index=2

Jak ráno? Proběhla jsem zahradou. Neměla jsem čas na svá komunikační extempore. Vzadu v zahradě snídají naši slovanští bratří pod stanovým přístřeškem. Zdravím. Nechtějí ani čaj, ani nabít telefony. Jsou na dlouhém výletě Evropou, mají vše. I naši Ostravaci.  :-) Zdravím je! :-) Germáni už vytáhli židličky. Kempují u stolečku. 

Mrk do FB: (Neopravuji chyby.)

Iris Irenidae: (- cítí obavy)

Pochopení, že už vám fakt hrabe a máte zpomalit a nedělat tři věci zároveň nastává, když telefonujete a panicky hledáte kde máte mobil 🤣

Dáša Křížová Jjo to je jako když mám brýle na nose a hledám je :-D a proč se říká PANICky ...viď taky :-)

Iris Irenidae A proč se do toho plete ten panic???😯

Iris Irenidae Čím víc mi bude hrabat, tím víc zapadnu do vrcholnych politických kruhů 😉

Irena Hrobská Ano, toto se mi taky stalo. Ano, ano, ano!!! Nebo jsem v bance před týdnem vkládala peníze s otázkou: Berete karty?

Iris Irenidae Taky dobře blbnula moje bývalá šéfka. Šla do banky a otevírala si dveře klíčema. Divný že nepasovaly :-)

Dáša Křížová Iris Irenidae Moje máma dělala na personálním a byla stále na telefonu a takhle jednou šla z kanceláře do kanceláře...Zaťukala a řekla namísto pozdravu "U telefonu"...ale nyní mne napadá to není NIC proti sousedce...která stála na autobusové zastávce...a četla si tam nějaké plakáty o Mongolsku...a tak se začetla než autobus jel, že když přijel...tak rychle zareagovala naskočila do něj a řekla..."Jednou do Mongolska"...a to vážně !!! :-Dpořád si z toho s mužem děláme srandu a když k němu nastupuju do auta tak říkám..."Dobrý den, jedete do Mongolska?" :-D

Irena Hrobská Když jsem měla malé holky, vcelku hezky a potichu a ukázněně si hrály. Když jsem se učila ke zkoušce na VŠ, věděly, že musí být potichu. Dost mě rušily z pokojíčka šeptem výhrůžky: Já to jdu říct mamce a pod. To jsem vždy tiše trpěla, než jsem houkla, že tam na ně půjdu. Ale jednou jsem dala maso do papiňáku. Šla jsem se učit. Pořád mě něco rušilo. Stále jsem dělala: Pšššt. Za chvíli Pšššt, ticho! Až se ve dveřích objevily holčičky: Mami, to nejsme my, to je papiňák. :-)

Iris Irenidae Parádáááá!! Já mám heslo u počítače Cipík (to je jedna z mých děsných přezdívek) a chtěla jsem se zrovínka přihlásit, ale vyrušil mě bzučák-telefon, který otevírá vchodové dveře a místo názvu firmy jsem houkla Cipík. 😂🤣 Ti přišedší museli být pěkně v šoku!! 🤔😅

Volá Linda.

- Mami, jak jsem sháněla tu jízdenku do Švýcarska, koupila, zaplatila. Bylo tam jasně napsáno: Na lůžko není nutná rezervace. Přišlo potvrzení: Spíte v mužské části. Volala jsem tam, že to nechci. Prý jsem si to měla objednat. Namítala jsem, že rezervace není nutná. Tak proč bych to rozklikávala. Za jízdenku mi ihned strhli peníze. Za to, že tam mají rezervace není nutná mi strhli 150 korun. Dodnes peníze zpátky nemám.

- No jo, České dráhy - nějak si přilepšovat musí, ne? A reklamovalas těch 150?

- Kašlu na to. Ztrácela bych čas.

- Na to hrají.

Linda shání na svého mini coopera zimní pneumatiky. Nemá toho mini, ale takové veliké tele. Máme v rodině Zdendu. Má autoservis. Na něj se obrátila o pomoc. Ptal se jí, jestli má takové ty chytré - co se na palubním počítači hned objeví hláška, kolik je tam potřeba fouknout. :-)

- Pobavím tě. Zdenda mi říkal, ať se zeptám, kolik stojí ventilek. Já jsem myslela, že tak pětistovku. Tak víš kolik?! Pán mi říkal dva tisíce s DPH!

- Hlavně že s DPH! :-)

- Polkla jsem na prázdno, že se ozvu.

Řehtáme se.

Devět. Zvonek. Není to cizinec. Je to klient. Po dovolené all inclusiv ultra. Ultra značí i s alkoholem. Prý se choval vcelku obstojně. Taky to je vidět na výsledcích. Má pochvalu. Celý život pracoval v zemědělství. Vlastně ani nevím, jestli měl svou fu. Ukazuji mu odkaz na zemědělský úřad - povolil jed na přemnoženého hraboše, který ohrozí čápy a sovy. (O lidech se tu nemluví. Ale jasně, že i lidi spodními vodami!!!)

- Jirko, prý se hraboši množí jednou za tři až pět let... Obrana: hluboká orba na podzim. Pamatuji si, jak rádlo za traktorem obracelo obrovské kusance půdy. V zimě to mráz rozstřílel. 

- A víš, kolik ta orba stojí?

Tenhle Jirka mi v hlavě udělal na jaře pořádek. Hnojení organickými hnojivy dnes už nemůže být, když máme vymlácené všechno. Od slepic, kuřat, hus, holubů, přes prasata, ovce po krávy. Vepřín v Letech byl prý obrovský... Jeden mm humusu se snad tvoří dvě stě let. Ale je k tomu potřeba právě ten hnůj. Anorganickými hnojivy se tvoří poušť. Mrtvá půda navíc stloukána nesmyslně těžkými stroji. Hanba...

Odjíždí. Chtěl půjčit hadrovou tašku. Staví se pro žrádlo kočkám. Zapomněl ji tu. Volám jeho paní, ať ho vrátí... Ale v tom našem josefovském festivalovém šrumci se už nevrátil.

Volám banku. Smlouvám schůzku. Včera jsem si samožersky vytvořila kreditku se svým obrázkem. Odeslala. Volali, že musím na pobočku pro disignový kód. Božínku, božínku... Smluveno na 13:30 hod. OK. Na půl druhou musím být zpět. Zjistila jsem, že si manžel nechává strhávat závratné částky z konta. Ale opravdu nehorázné. To se musí změnit. Už jsem ho přivedla k elektronickým výpisům. Jedeme dál. To vše vyřídíme jednou návštěvou. Nenažranost banky musíme utnout. 

Za mamkou. Chtěla jsem na kole. Ale čas je nepřítel. Autem. Germánští přátelé mi kynou, když odjíždím. Objíždím město. Fotím, fotím, fotím. Poláci mi pózují. Jasně, satanský pozdrávek. To večer za plotem naši slovanští přátelé pózují s véčkem. Malinkatý rozdílek mezi Slovánky. Polští bratři, ruští bratři...

Louky obsypané barevnými stany. Moc se mi to líbí. Fotím, lidé mně přátelský mávají, halekají... srdečná atmosféra.

Proplétám se ven z města. DD. Zdravím kuřata ve vozících okolo stolu. Tak bezmocní. Děti. Och, nemyslet na stáří. Zdraví mě člověk, který vyhrožoval, že mě nebude zdravit. Ani o to nestojím. Mám v srdci zapsané zranění. Jedna moje kamarádka mi říkala: Kdo mě jednou zklame, už u mě navždycky prohrál. Nesouhlasila jsem nikdy. Dávám lidem šanci. Sama ji ráda přijímám. Vždy se musí lidé domluvit. Ale nemám momentálně chuť, náladu, potřebu. Cítím v srdci lásku. Ale ještě se to zranění nesmazalo. Maminka na chodbě. Beru ji na terasu. Paní K. prosí, že chce taky na vzduch. Děsně moc touží jít dolů pod stromy. Na mou duši, že ji tam i s mamkou zítra dostrkám. Pochvaluje si, jak jsem hodná, že jsem ji vzala s sebou na slunce.

- To je přeci jasné. Přinesla jsem buchtu i vám! Včera jsem upekla.

Nabízím oběma meruňky, blůmy, mamince jsem vzala borůvky se smetanou. Paní K. převažují. Je jak pírečko. Málo jí. Mám radost, že si pochvaluje, jak jí moje čerstvé ovocné buchty přicházejí vhod. Dělá mi potěšení, že mohu posloužit. Vyprávím o Brutal Assaultu, o zaplněnosti města, všude auta, stánky, auta, auta, auta, lidé, stany... Popisuji, jak na soutoku Labe s Metují na loukách z obou stran platanové aleje se zaplnil kemp. Vezu mamku na záchod.

- Paní K., hned jsme zpátky. Prosím, pohlídáte mi kabelku...

Úkoluji ji, aby mi neutekla. Jasně, už slyším hlasitý hovor, jak to, že je paní K. sama na terase. Vybíhám z pokoje na terasu a halekám na neznámý hlas:

- Protože paní Hrobská není chobotnice!!! Vezla maminku na záchod!!!

Ale už mě nikdo neslyší. Zajímavé, že nemám zvýšené emoce. To asi to homeopatické phosforicum. Měla bych poslat paní doktorce SMS, že se dráha jater lepší. Zloba ustupuje. 

Vracím se pro mamku. Připravuji ji na svůj odchod.

- A vrátíš se ještě?

- Mamko, z banky už ne, ale zítra jsem tu jak na koni.

Jedu zadem. Najíždím na vždycky ucpanou státní. Semafory někde drží proud aut. Kupodivu - cesta volná. Nervový bod - kruhový objezd na Trutnov, Hradec, Náchod, pevnost - tam se člověk zdrží. Ale hlavní tah - volný. Kde jsou všichni? Asi hraje nějaká super kapela. V bance jsme se zdrželi hodinu a půl. Pan ředitel sportovec, milý, trpělivý, ochotný. Prý nemiluje počítač... Chápu. A celý den pod zářivkami. Přitom do jeho kukaně vedou okna...

Hotovo. Jedu ještě koupit přilbu. Active sport. Kdysi začínal majitel v garáži. Vypracoval se. Loni jsme tam kupovali vnučkám výzbroj na lyže... Půjčují... Koupila jsem si tam svou super bezva luxusní kosmickou přilbu. Ptám se po prodavači, který umí nejen poradit, ale prodal by nenásilně nos mezi očima. Má dovolenou. Paní prodavačka si mě pamatuje. Nabízí mi přilbu - prý za přijatelnou cenu jedenáct set. Upevňuje mi ji na hlavu. Radí, že se nosí do čela. Ano, intuitivně i svou lidlovskou dávám do čela. Moje přílba má prý o 2/3 tužší plast než mají přilby z Lidlu. Ona by ta stará asi ještě fungovala, ale vypadla mi u důchoďáku z ruky. Nechala jsem ji dopadnout na obrubník.  Možná schválně, abych viděla... Prorazila se. Jedu domů. 

Ó jé, parkovat, když mi tam stojí germáni. Hoch vyskakuje ze židličky. Myslela jsem, že vskočí do auta a trošku couvne, abych mohla zajet. Ne, ochotně mě naviguje. Rozdílné myšlení - Germána a Slovanky, nebo muže a ženy, nebo mladíka a stařeny :-) Vybíhá Péťa. Naznačuje, že zaparkuje za mě. Ani náhodou. Jsem šikovná i za cenu, že to odřu. Asi na popáté jsem se konečně mohla vsunout do dvora... Palec nahoru!

Nic jsem dnes neudělala. DD, focení, banka, přilba, upekla jsem ryby, meditace a den je v tahu. Zaběhla jsem dozadu do zahrady k plotu k Rusům. Nejprve přišli kluk a holka, pak kluk a ještě jeden kluk. Hezcí lidé. Milí. Ptám se jich na naše lidi. Pochvalují si, že jsme milí, vstřícní. Ale u nich, že se lidé stávají horšími. Na jihu prý mají musulmany. Blízko Soči je Gruzie, Azerbajdžán, Kavkaz - prý s nimi vycházeli přátelsky. Ale že to tam rozdmýchávají... Lidé se už nepřátelí... Chjo, naši partneři za velkou louží se snaží...

- Kdy jedete domů?

- V neděli.

- Kolik dnů pojedete?

- My tři - a my čtyři dny.

- Vy bydlíte u Soči?

- Ano, šest hodin..

Směju se. Vyprávím, jak jsme s mamkou jely vlakem do Moskvy. Z Moskvy takovým malým JAKem, kde seděla bába s husou, dědek s kosou (řehtají se) do Pjenzy a z Pjenzy pořádným letadlem do Soči. V tom vlaku někdo vystupoval v Brajnsku. Ptala jsem se těch lidí:

- Kde bydlíte?

- Brajnsk. Eto pod Moskvoj. Sjem časov.

Pochopili mou šutku. U nás sedm hodin? To přejedeš celou vlast. U nich? Pod Moskvou - sedm hodin. U Soči? Šest hodin. Dívka neřekla pod Soči, ale rjadom. Musím si to zapamatovat. 

Upozorňuji je, že tu máme garnizonní hřbitov. Jsou tam pochovaní ruští zajatci. Na paměť mi naskakují slova klatbiště, pljéniky, pochoroněni, skulptor... Myslím, že se pojedou mrknout na hřbitov na Šuškinův památník. Zajatec Šuškin musel požádat rakousko-uherské věznitele, zda smí pomník postavit. Dávám sem odkaz!

https://www.smirice.eu/rakousko/pomnik.htm

Nebo:

https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-padlych-ruskych-vojaku-spravne-zemrelych-ruskych-zajatcu-12859774

Kupodivu - dostal jako nepřítel, zajatec monarchie svolení. Matka Rus, její děti, bojar...

Ptám se na Kirgizku. Je na koncertě. Ale ráno mám přijít. Vyfotím ji. Je moc krásná. Loučím se. Rychle na lehátko. Lví brána... 8. 8. Hodinová meditace. Po ní, jak když ví, že jsem skončila, volá Linda.

- Tak mami, mluvili jsme se Zdendou. Říkala jsem mu, jak mi pán zdůrazňoval, že i s DPH dva tisíce sto. Zdenda povídal:

- Tak to má BMW levné. Hyunday chce za ventilek tři tisíce.

- Peťuš, kolik stojí ventilek na mé auto?

- Dvacku.

- Hm, tak to je jak na kolo :-) Kdysi tady ve městě byl policajt Klíma. Když chytil kluky po pivu na kole, vyšrouboval jim ventilky a zahodil do příkopu. To kdyby ti vzal tvé ventilky, to by se mu to hezky prodražilo. Nedozírná škoda. :-) Kdyby to měl zaplatit. .-)

Posbírat ovoce, rajčata, pouklízet eko nákup... (Dnes jsem nezapomněla. Vydávají mezi sedmnáctou a devatenáctou. Petroušek zahříval pneumatiky už v půl páté. to je rozdíl mezi ním a mnou. Já bych jela v devatenáct. On o půl hoďky dřív. ) A jdu se vrhnout na to bankovnictví... Ať to panáček má za minimum. Ať neživí darmožrouty...

Dobrou noc!

P. S Ten Merkur je stále ještě akční. Prve mi šlusla rozdvojka. To byla pecka Vyhodilo to půl domu.