Brutální útok

Už to cítím ve vzduchu. Město kmitá. Brutální útok začíná. Ulice se plní auty. Lidé z nich vynášejí kufry, bágly, stany, židle… Mám to ráda. Ospalé polomrtvé městečko do neděle ožije ruchem lidí. Černá je jejich. Trička, šaty, boty. Někdo nedodržuje dress code a vyjde si v barevném. Když jsem poprvé dostala pozvání na festival, na ruku mi dali krásný náramek nabitý pro vstup od jednoho z organizátorů Shindyho; šla jsem v černých šatech obhlídnout nekonečné prostory festivalu. Shindy mě prováděl areálem. Všechno mi ukázal, věnoval se mi. Stánky v dlouhých ulicích. Orientuješ se, protože celý obrovský nekonečný prostor původního autoparku mají rozdělený do ulic, označených jmény. Pak jsem se toulala chvíli sama. Shindy vždycky věděl, kde mě najde. Stačilo říci číslo stánku. Najdeš tu odpočinkové zóny, výstavy, asi před dvěma třemi lety, nepletu-li se, zavedli i junior pasy, dětské vstupné. Svezla jsem se na divokole. Vyrábí a přetváří je člen umělecké kolonie Bastion IV. Poprvé jsem tu ochutnala absint. Sice proti ústavě – ale vše se odehrává přes nabitý náramek bez hotovostně. Nabíjíš v několika směnárnách uvnitř areálu. Vyměníš peníze za digi. Shindy mi náramek nabil, abych si mohla koupit absint. Získala jsem festivalový kelímek. Každý rok si odvážíš unikátní dílko domů. Nebo ho můžeš vrátit proti záloze. To nedělá nikdo. Kelímky létají jako suvenýr za oceán do Japonska, Kanady, Oceánie, Austrálie… Ochutnala jsem suchou zmrzlinu. Další rok jsem byla znovu pozvána. Už jsem věděla, kam, kde, co. Stejně se mi věnoval. Totiž s ním mě pustili i tam, kam bych se nepodívala. Intuitivně jsem šla hledat kopeček. V kopečku tam prodává pán a paní náramky. Mohla jsem si zdarma vybrat, co jsem chtěla. Mám bílý jako ze slonoviny s nápisem léčebné mantry. Zdrama proto, že jsme ´tukli, mrkli, objali se a věděli, že vibrujeme láskyplně na stejné vlně. Nenechej se zmást těmi jejich satanskými rohy. Nezapomeň, že existují mudry. Ne všechny značí satanský znak. Zrovna tak jako ne všechny ruce sestavené do kosočtverce znamenají sloužím novému světovému řádu. Loni mi prodavač náramků poslal po Kamile nádherný, ale fakt krásný z červených peciček s psaníčkem – pro Irenku.

Pro mě největší protekční  zážitek byl, když mě Shindy vedl přes nesmírně přísné, ještě víc přísné a nejpřísnější kontroly za stage. Rozuměj za pódium. Jsou tu dvě hlavní scény. Na jedné se chystají. Na druhé hraje kapela. Pódií je tu víc. Hlavní jsou dvě. Z temného pódia viděla rybník kapříků. Lidské ruce mávající v rytmu hudby. Mimochodem na jevišti bylo ticho. Hudba ne vedlejší scéně bušila ven do lidí. Nechtěla jsem se odtamtud hnout. Fascinována obrazem pod sebou. Kapela vedle skončila. Kapříci zamávali. Začala hrát stage, kterou jsme opustili. Pak zas přes přísné kontroly, nikoho nezajímalo, že mě vede hlavní organizátor, jsme prošli přes Okružní na velké nádvoří.

- Kde to jsme?

- Čtvercovní…

- Jo, Čtvercáky! Největší kasárna. Kudy jsme sem přišli? Vždyť brána byla vždycky jen támhle.

Mimochodem tady vedla před sedmdesáti  šedesáti lety kantýnu paní Bátorová. Maminka Vládi Bátory. Mého o tři čtyři roky staršího spolužáka z gymnázia. Chodil tady v pevnosti  nejdřív do základní školy a pak do gymnázia s mým prvním mužem Ivkou.

V době festivalu je otevřená fortna v Okružní ulici, o které jsem jako rodilá obyvatelka neměla ani tušení. Ve Čtvercácích je organizační srdce. Odsud se vysílají dolů pod pevnost vstupenky do náramků. Tady se přijímají kapely. Ty pak proběhnou rovnou na pódium, jak se dnes módně říká stage.

Mnoho let tu pracoval i můj vnuk. Náš šikovný Lukáš. Teď už ale nemá čas. V zajetí reklamy, točení, zakázek už je v jiném víru života.

Na FB stránky BA během roku občas hodím obrázek z pevnosti s pozdravem. Okamžitě jak mouchy naskákají páčiky. Od června jsem vkládala videa z uzávěrky průtahu městem. Pozvolna jsem informovala o jiných trasách příjezdu přímo do pevnosti. Povedlo se. Včera útok začal. Dnes byl silnější, ale město bylo stále průjezdné v rámci možností.

V předešlých letech mě těšily stany před domem. Ty jsou už třetí rok zakázány. Ale na louce nedaleko od nás už roste stanové městečko. Obchodníci se aktivizují. V květince se čepuje pivo. V průjezdech, fortnách to žije. Přeju všem obchodíkům, aby si maličko zlepšili finanční rozpočet svých kapes. Návštěvníci už mají své bary, bárky, kempy, ubytování.

Loni si mě vyhledala Kamila. Moravská děvucha. Milá, příjemná, společenská. Zníme stejně. Po celý rok jen srdíčko, větička na FB. Žádné vykecávání. Věděly jsme o sobě. Až v posledním měsíci, kdy se chystali k útoku, balili jsme zintenzivnily komunikaci. Na otázku – kolik budu chtít slivovice – joj, to byla těžká formulace, protože vyrábím tinktury, nakládám ořechy. A to teče. Dnes jsem jí říkala, že to byla těžká otázka. Přivezla lehkou odpověď. 

Den D přišel dnes. Jsou tu. Dokonce parkují na zahradě o ulici dál. Nocleh v autě, ale sprchu a WC v domě. No co víc si přát.

- Kamilo, tak to bydlíte vedle domu, kde asi deset let žil spisovatel Jaroslav Žák... 

Dopoledne jsem váhala – borůvky? Nebo loupat švestky. Po cvičení mě lapilo TEMU. Volala jsem svému mágovi, jestli si mám koupit zálohovací disk s písmenky GB.

- Ireno, minule sis kupovala čtyř tera.

- No jo, ale tenhle má čtyři sta padesát.

Má se mnou trpělivost. Nekřičí. Nepovyšuje se.

- Terabyt je o příčku výš.

Zpozorněla jsem. Aha, počkej, to je víc.

- O tři nuly.

- Aha, tak ten nebrat. Moment. Terabytový je tu taky. Čtyř. Za patnáct set.

- Moment. Alza ho prodává za tři a půl. Ber ho.

Kupuji dva. Vím, že mám vždycky brát dva a zálohovat dvojmo.

Terabyte (TB) je jednotka digitální informace, která se používá k vyjádření kapacity dat. Jeden terabyte se rovná 1012 bytů, což je 1 000 000 000 000 bytů, nebo 1000 gigabytů (GB). V oblasti výpočetní techniky se terabyte stává stále běžnější jednotkou, protože se zvyšují požadavky na úložnou kapacitu dat.

Najednou poledne. Nic jsem nestihla.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-05-brutal-den-druhy

Jedu si pro balíček do Z boxu. Nasávám atmosféru… Lidé z celého světa. Ve festivalových informacích je nabádají, aby byli ohleduplní, dodržovali parkování tam, kde je to vítané. Hezká formulace.

Přijet na festival můžete autem. Parkování ve městě sice letos není vítáno, ale na některých místech bude částečně možné. Zakázáno bude parkovat i zastavovat na hlavní příjezdové silnici, proto svá auta v tomto případě směřujte pouze do okrajových částí Josefova. Berte ohled na místní obyvatele, neparkujte ve vjezdech, v křižovatkách a na chodnících, jinak je pravděpodobný odtah vozidla. Řiďte se pokyny pořadatelského týmu a IZS - policie a hasičů, kteří budou parkování koordinovat.

Z tohoto důvodu máme kapacity parkovacích ploch posíleny. Kdo chce mít jistotu bezpečného parkování a vyhnout se komplikacím, ať si vybere z nabídky na našem e-shopu.

Organizace bezvadná. Lidé se umějí chovat. Nejsou zas tak moc hluční. V noci na ně čekají autobusy, aby je odvezly do hotelů v Hradci, Trutnově. Nehlučně sedí na okraji chodníků. Čekají tiše. Ukázněně. Nejvíc jsme se ve dvě ráno řehotaly my místní holky. To rušilo lidi nahoře v otevřených oknech. Maličko tolerance. Do města přijedou turisté. Nechají vydělat místním. Chtělo by to buď odjet na chalupu. Když to nejde, zařídit se tak, aby úterý, středa, čtvrtek, sobota bylo pro mě co nejsnesitelnější. Tedy připravit mysl. V sobotu v noci mnozí odjíždějí po poslední kapele. Oni je znají. Když jsem já šla na koncert, ptala jsem se znalých, co by se mi tak mohlo líbit, když nemám tu jejich hrdelní muziku ve svém hledáčku. Takže oni dobře vybírají a odjíždějí tak, aby své lahůdky slyšely.

První rok jsme byli s Lukášem na Kypru. Informace jsme dostávali jen v SMS.

- Od nádraží se valí černý proud.

- A co to je?

- Lidi.

- Hlídej byt.

Směju se. Tehdy černí vytlačili vyjukané černé. Pak jsme četli na stránkách BA, jak návštěvníci sakrují. Pod pevností si postavili stany. Pod nimi měli zakopané cennosti. Jenže přišli, stan pryč. Netušili, kde bylo to místo… Nebo v dalších letech vychytané zlodějské triky. Vlezl do stanu. Když se spáč vzbudil:

- Sorry, já jsem si popletl stan.

Když se nevzbudil, ráno byl obrán jak ve středověké krčmě.

Žiju frmolem. Jsem ráda, že tu jsou. Chceš nechceš tady se odjakživa žilo v symbióze s armádou. To byla kupní síla pro naše hospody, restaurace, obchody. Dnes tu chcípl pes, ale my staří osadníci máme v krvi geny soužití s armádou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-05-z-predeslych-rocniku

Včera tam nějaký cizinec psal, že se pravidelně koupe v říčce. Měl na mysli Metuji. A že nikdy neuvažoval, jestli není znečištěná fabrikou. Ubezpečila jsem ho, že tady už jsou všechny továrny zlikvidovány západním kapitalismem a řeka je čistá.

Ráda vzpomínám na ruskou inženýrku Angeliku z Moskvy a další, kteří jezdívali na festival do Berlína, pak se stavovali na Brutalu. Vše absolvovali auty. Timur měl nejdál do Krasnodarského kraje blízko Soči. Se říká pod Sočí. To jako sedm deset hodin cesty. Nedaleko… :-) Speciální vojenská operace zastavila družení, ale kontakty ne. Dnes jsem četla, že mnoho Čechů jezdí rádo do Ruska.

https://brutalassault.cz/cs/festivalove-info

Unikátní, multižánrový line-up čítající přes 140 vystupujících, který boří bariéry a hranice! Osvěžující směsice objevů z undergroundu a hvězdných headlinerů v pěti dnech rozprostřených na pěti pódiích v rozmanitém a netradičním festivalovém areálu ve vojenské pevnosti z 18. století!

Rozsáhlá chill-out zóna, přírodní tribuna naproti hlavním pódiím, podzemní katakomby, umělecké galerie, horor-kino, spousta míst k sezení uvnitř hradeb pevnosti, která poskytují úkryt před nepřízní počasí, výtečná piva, gastronomické zážitky a spousta dalších atrakcí.

Nová úroveň zážitku z temného umění!

Datum konání

6. - 9. srpna 2025

Vstupenky

Vstupenky můžete zakoupit u nás v e-shopu. Pro děti - ve věku 0 až 12,99 let (včetně) nabízíme zlevněnou vstupenku, pro mladistvé ve věku 13 až 17,99 je určený speciální junior pass. Zvýhodněné vstupné je také pro pro držitele průkazů ZTP a ZTP/P.

https://news.headliner.cz/novinky/pekelne-brany-brutal-assault-se-oteviraji-jiz-po-osmadvacate
Každoroční přehlídku toho nejlepšího z nejrůznějších metalových odnoží netřeba nijak dlouze představovat. Jeden z nejprestižnějších festivalů svého druhu nabídne i ve svém osmadvacátém ročníku řadu skvělých kapel. Mnohé z nich přitom nefigurují na nejvyšších příčkách plakátu. Připomeneme si několik z nich i pár novinek, které by vám neměly uniknout.

Horror Cinema

Kromě pestrého hudebního line-upu přináší festival každoročně i řadu doprovodných aktivit. Mezi stálice patří Horror Cinema, koutek pro milovníky děsivých snímků. Letos se však dočká zásadního upgradu: většího sálu, lepšího zázemí a čtyř dní plných hororových klasik i méně známých, leč neméně děsivých bijáků.

Přednášky a workshopy

Za zmínku rozhodně stojí také doprovodný program v podobě přednášek a workshopů. Mezi největší taháky patří bubenické lekce legendárního Gena Hoglana (Dark Angel, ex-Testament, ex-Death), George Kolliase (Nile), nebo přednáška Attily Csihara – frontmana kultovních Mayhem. Návštěvníci by si neměli nechat ujít ani výstavu uměleckých děl Františka Štorma (Master's Hammer) či Maria Duplantiera, bubeníka francouzských Gojira.

Další doprovodný program a zajímavosti

Stejně jako v předchozích letech se i letos můžete těšit na jazzovou vinárnu s živým hudebním doprovodem, postapo skupinu Convoy (v těsné blízkosti vinárny), strašidelnou trasu v katakombách nebo komentovanou prohlídku hradeb s výhledem na celý areál. Novinkou letošního ročníku je Brutal Kids Camp, tábor pro děti návštěvníků, kteří chtějí spojit příjemné s užitečným.

K programu a výběru hudby pro mě? Našla jsem si před dvěma lety na úplně zadní scéně kapelu, která mi maličko asociovala Suzi Quatro. Měli zpěvačku. Po koncertě jsem odcházela po slaměném povrchu; lilo pár dnů před tím a vypadalo to na holínky. Organizátoři navezli slámu. Perfektní povrch. Dala jsem se do řeči s jedním padesátníkem.

- Tyhle všechny metal kapely už jen napodobují ty první před padesáti lety. Iron Maiden (prosinec 1975). Kiss (1973 v New Yorku). Black Sabbath (1968 v Birminghamu, Anglie.). Judas Priest (1969 v Birminghamu, Anglie). Metallica (1981 v Los Angeles, Kalifornie). Motörhead (1975 v Londýně.       Všechny už jen slabý odvar. Kopie…

Objela jsem město. Skvělé. Super. Bezvadné. Fantastické. Objevila jsem v Dolíku nový kemp. Šedé universální stany. Tam se odehrávalo třeba otevření pevnosti na jaře. Dnes tam na pár nocí najdou bezpečný klid lidé ze světa. Klid opravdu. V Dolíku přes hradby neuslyšíš nic. To my na zahradě někdy slyšíme. Oni slyší i v České Skalici. Přeci jenom je to kanonáda.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-05-brutal-zacal

Peču bagety. Kamila se ohlásila. Jenže venku pěkná průtrž. To bylo furt přijde léto, a najednou orkán. Ani jsem nezkontrolovala, kolik švestek nám to shodilo.

Je po dešti. Kamila přiběhla. Nahoře v pevnosti se zaregistrovali, vyjednali obědy v PDA, jak ona říká po staru v Besedě. Sběhli dolů k nám do čtvrti rodinných domů. Přinesla mi moc dárků. Proč? Prý abych jí udělala radost svou radostí. Milé. Příjemné. Sedíme na přední terase. Popíjíme.

Občas zajdu zamíchat povidla.

- Jé, ty to tu máš krásně zabydlené. No to je hezoučké.

- Přeplácané, viď?

- Ne, ne. To je tvoje.

Okolo plotu chodí hosté od auta obtěžkáni bágly. Ješiši, mají čtyřkoláček. Takovou bednu na kolách. To je suprovní. Mluvíme, jako bychom se rozešly včera. Jako bychom se znaly celý život. Sluníčko zapadá. Deset. Je mi zima. I ona se zdvihá. Jde o ulici dál uložit své tělo. Protože zítra jim začne maraton. Ono to není jen tak. Když nám tu před domem několik let bydlel jeřábník z Ostravy, říkal, že v noci přijdou do stanu. Padnou mrtvi za vlast. Aby zas druhý den byli fit na další koncerty. Kvůli stanařům, které starosta zakázal, i když nevím proč, TOIky tu měli. Trávu. Igelitky na odpad vedle stanů. Pořádek po nich zůstal. Tak kvůli těm ve stanu jsem vždycky vyplela chodník, zametla. Protože pokud měli horké počasí, pan Dvořák si položil deku na dlažbu u plotu pod lískou, postavil si vedle sebe kelímek s pivem a usnul. Jak je vidět na fotce. :-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-05-povidla-se-vari

Brutální den je za dávno za mnou. Jdu vypnout povidla. A položit se do vodorovné polohy.

Dobrou noc!