Buď světýlkem. Spektrum světla máš v každé buňce
Báječný den. Budím se sama v osm. Zkoumám, stav za oknem. Zkusím to.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-08-led-jedu
Ještě dnes to zkusím na běžky. Chci vyjet v devět. Jak je mým zvykem, krátce před desátou zkouším chodník před domem. Jeden led. Co jsem si to vymyslela? Ťap, ťap, opatrně našlapuji. Klouže to pěkně. Měla bys zůstat sedět na zadku. Ne. Ostatní sedí. Opatrně se přemístím přes zledovatělou cestu. Naproti domu házím běžky do sněhu. Cvak, cvak. Jedu. Jen to sviští. U vstupního kopečku – jako včera. Raději pěšky. I tak to dnes nebezpečně klouže. Spouštím se dolů pěšky cik cakem. Nasazuji běžky. Vstupuji do stopy. Dnes chybí mlha. Včera to bylo snové. Běžím. Jde to. Loučku s malým obvodem opouštím pod železničním mostem. Crčí z něj voda. Pod ním jen tráva. Našlapuji, je to omrzlé. Na velkém obvodu louky klušu. Kochám se. Pozoruji kačeny. Stromy. Přes louku vidím krásku s modrými obroučkami od brýlí. Boží! Točím. Fotím. První louka mi dala přes hodinu. Mám čas. Na třináctou doma. To dám.
Druhou louku jsem běžela jak koník za necelých dvacet minut. Snažila jsem se nikde nezastavovat, neokukovat. Nikde nikdo. Všichni u doktora, u televize, ve škole, v práci.
Ještě třetí okruh. U domečku pana vodoměrky, jak ho Pé´ta jmenuje, točím, jak jsem se tu asi před třemi čtyřmi lety vyválela. Bydlí v dřevěném domečku. Kouří se z komína. Před domečkem jeho bílá Stodvacítka. nad otvorem pro hlavu psa varování o kamerách. Na postranní dřevěné stěne - objekt je střežen kamerovým systémem. Jo? A kde jsou ty kamery? Tehdy jsem se svalila do sněhu, dodnes nevím jak. Tedy neočumovat a soustředit se na běh.
Krásné to dnes bylo. Na malé loučce u vrbiček se mi mihl obrázek z minulých let. Na sluníčku tu drandí dvě červené ženské postavičky. Paní Stříbrná a paní Greplová. Paní Stříbrná za svobodna. Celý život prodávala v Josefově v Oděvech. Dnes je tam květinka. Po maturitě jsem tři měsíce pracovala na poště za balíkovou přepážkou. Čekala jsem Denisku. Takový hezky zpackaný život hned v úvodu. Mohla jsem studovat na denním studiu. Nesplnila jsem podmínku fakulty. Jít do Orionky na letní aktivitu. Ó, jak jsem si to pak dodatečně vyzobala... Tak s neviditelným bříškem s Deniskou jsem v sobotu přijímala za peněžní přepážkou tržby. Jako holčička si pamatuji, že pokladníkem byl pan Bruk. Klotové rukávy. Bum bum bum bum. Oštemploval papírové pytlíky s mincemi. Velká kamna na uhlí s mohutnou trubou. Tatínek Věrky Brukové. Dnes už stará paní. Byla veselá starší ode mě veliká radostná ochotná prodavačka v Pramenu. Pak snad v zelenině? To už je v dávnověku. Možná si to pletu. Pramen jezdíval na krásné zájezdy. Beštovi, paní Jahelková, paní Bátorová s panem Bátorou, paní Čurdová z řeznictví, pan Prokop – taky řezník, Věrka Bruková s bratrem… Celý autobus lidiček z obchodů v pevnosti. Ó, víc jak šedesát let. Vracím se k Věrce. Doufám, že na Starém Plese ještě žije. Její tatínek se zabil. Vztáhl na sebe ruku. V loutkovém propůjčoval hlas Kašpárkovi. Netuším vůbec, proč to udělal. Moc hodný pán. Vtipný. Veselý. Vážený pokladník. Modrý plášť. Typický bankovní úředník na poště. Tak já jsem v sobotu zasedala za jeho stůl. To už nebyl na světě. Pan Stříbrný nosíval z Oděvů od dcery paní Vozkové tržbu. Pamatuji, jak mi předal jednou pytlíčky, výpisy. Přepočetla jsem, zjistila, že mu tisíc korun přebývá. Upozornila jsem ho. Vrátila. Děkoval moc. Malý stařičký šedivý subtilní pán. Tak to jsem dnes viděla na té malé loučce. Dvě postavičky žen. Běhaly jen tady, aby na ně bylo z oken vidět, že jsou v pořádku. Kdepak je galerie všech těch tváří z mého dětství?
Proč já musím být stále omezena časem. Dnes bych dala klidně i čtvrtou louku. Uháním domů. Ulice vylidněná. Nikde nikdo. Jen paní s kočárkem.
- Už to nejde, ne?
- Jde to výborně. Jen tady musím přeťapat cestu.
Kdyby to nešlo, tak bych se asi neškrábala s běžkami na nohou, ne? To dá rozum. Utíkám od paní po travnatém břehu. Rychle hledám klíče v kapse. Šup domů, než mě dojede s kočárkem.
Sportovní výživa. Sprcha. Zvonek.
- Prosím, dejte mi deset minut. Vrátila jsem se z běžek.
Přichází paní ze Seznamu. Vysvětluje mi, jak s reklamou. Po hodince se loučí.
- Vy jste světlo! Vy jste energetická! Jak to děláte?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-08-tap-tap
Hýbu se. Jím Herbalife. Chodím hodně bosa. Raduji se z maličkostí. Krmím ptáky ve sněhu bosa. Miluji dotyky. Taky svého muže. Neobklopuji se lidmi, kteří mě nemají rádi, nesedí mi, zranili mě. Ti mají u mě zavřeno. I s bezpodmínečnou láskou.
Mladá paní poslouchá.
- Bylo to pro mě obohacující s vámi.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-08-zofinka
Žofina mi ožírá větvičku v kytici s karafiáty. Venku tráva neroste. Má náhradu.
Mixuji Petrouškovi sportovní výživu na zápas. Odjíždí. Ticho. Klid. Jen hodinové kyvadlo odměřuje to, čemu lidé říkají čas. Vytírám. Vyklízím Petrouškovu noru. Rumbo, čiň se! Několikrát vysýpám roztoče. Zatápím.
Lehám si na horkou dlažbu. Bavím se na Tik Toku. Skoky přes švihadlo – co ta holka umí! Tanec. Jízda na kolečkových bruslích.
Asi před třemi čtyřmi lety jsem poslouchala rozhovor s Miloušem. To jsem se mu ještě vysmívala kvůli Červenému Hrádku a Haničce... Jenže z několika rozhovorů jsem si obrázek o něm přemalovala. Když slyším trapné nehorázné přeřeky agenta z Hradu, jak breptá, nikomu to nevadí. A když si Milouš kůl v plotě popletl bojlery s brojlery, vtip století. On v jednom z pozdějším rozhovoru zdůraznil, že nám chybí milion nenarozených dětí. A hle hle v prosinci smutná zpráva. Turbulence.
V prvních třech čtvrtletích letošního roku Češi vymírali rekordním tempem. Zemřelo přes 80 tisíc lidí a narodilo se jen 64 tisíc dětí. Trend úbytku obyvatel nepřevážilo ani 15 tisíc příchozích migrantů.
"Od ledna do září byla letos každý měsíc zaznamenána převaha zemřelých obyvatel nad živě narozenými dětmi. Populace Česka tak touto přirozenou měnou své obyvatele soustavně ztrácela. V úhrnu za tři čtvrtě roku šlo o úbytek v rekordní výši 18,3 tisíce obyvatel," popsala Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky ČSÚ.
Mezi prvním lednem a 30. zářím letošního roku se podle statistiky ČSÚ počet obyvatel Česka mírně, o 3,3 tisíce, snížil. Nad kladným přírůstkem obyvatel zahraniční migrací o 15 tisíc převážila ztráta obyvatel přirozenou měnou – smrtí.
Celkem 38,1 tisíce párů vstoupilo od ledna do září do manželství. Bylo to o deset procent méně než v témže období předchozího roku. Nejvíce ženichů a nevěst patřilo ke generaci narozených roku 1993 a bylo ve věku 30 let. Podle předběžných dat se rozvedlo 15 tisíc manželství, meziročně o pět procent více.
Porodnost výrazně klesla. Česko postupně vymírá, tvrdil odborník (12/2023):
Poslouchám Pavla Z. Co se změnilo za posledních třicet let v nemocech. Proč ne ve zdraví? Hovoří o tom, že za našich mladých let nebyla porucha pozornosti a hyperaktivita. Obojí v rámci ADHD za třicet let stouplo o 819%.
Alzheimerova choroba o 299%
Autismus nárůst o 2 094%
Bipolární nemoc u mládeže nárůst o 10 833%
Celiakie 1 111 %
Chronický únavový syndrom o 11 027%
Deprese 280%
Diabetes 305%
Fibromyalgie 7 272%
Hypothyreoza 702 %
Lupus 787%
Osteoartroza 449 %
Spánková apnoe 430%
Za nás jsme byli všichni zdraví. Když jsem končila ve fci, víc jak polovina třídy měla foukátka, prášky…
https://www.youtube.com/watch?v=VdDbiDCnvJc
Rozhovor s mým oblíbencem dr. Stránským. Co se stalo za posledních patnáct až dvacet let. Stali jsme se závislými na umělé končetině. Nedovedeme si představit, že bychom kamkoli vyrazili bez této mechanické ruky. To má drastický dopad na mezilidské vztahy, na nárůst psychických obtíží –hloupnutí, deprese, úzkosti – hlavně na naši mládež. Nebezpečné je i propletení s umělou inteligencí. Není to výmysl. Ti, kdo vymysleli umělou inteligenci, sami podepisovali různé petice, aby se pozastavila. Hrozí náš zánik.
Račte si poslechnout. Prosím? Nemáte čas? Tak nečučte furt do toho telefonu.
- Petuš! Vyhráls?
- Něco jo.
Pro mě krásný den.
Dobrou noc!