Bude kratší týden

Ráno. Musím si uvědomit, co je za den. Pondělí. Jo? Opravdu? Úterý!

Přece jsme prožili krásné, překrásné svátky! A už skončily! Letos se opravdu vydařily. Společně. Vidím pořád malé hlavičky těch nejmladších. Jejich štěbetání, zpěv, smích. Srdce plesá nad těmi po nás. Tak, holka, vylez. Na desátou přijdou dva bratři. Studenti práv. - Jsou tu. Sympatičtí.

Kdykoli si pomyslím o mladé generaci něco jako – ti neumětelové líní hloupí, Vesmír mi pošle do cesty nadějné mládí.

Místo abych je za půl hodinky za hodinku vymetla, hovořili jsme o všem možném několik hodin. Fakt. Možná tím, že kluci mají sice PSČ okresního města, ale bydlí na samotě nad ním. Na vesnici snad ještě nedorazila zvrhlost současnosti. Pěkné postavy, ale jeden podvyživený; nevypadal; druhý s nadváhou. Taky nevypadal. Došli jsme i na taháky. Schvaluji přípravu na tahácích, ale vždycky jsem studentům vyhrožovala:

- Chraň Vás ruka Páně je použít. Běda, jak vás přistihnu!

První dva studijní ročníky nadaných dívek, byly to dvě paralelní třídy oboru podnikání v oboru služeb, mi darovaly krásné dary jako poděkování. A návdavkem jsem dostala krabičku od bonboniéry plnou úhledných taháků. Ještě ručně psaných. Přehledně zpracovaných. Pečlivě vypsaných. Vždy vyhmátnuto gró… Děvčata byla pilná. U tabule vždy připravena. Oba dva ročníky. Ovládaly pravopis, stylistiku a vystudovaly obor s uplatněním. Před měsícem se jedna ozvala. Pavlínka. Dvacet let pracuje v bývalém AROW. Po maturitě sháněla práci, ale vyžadovali praxi. Paradoxní. Zrovna tahle šikulka uvízla v provozu. A dnes už se jí nechce něco měnit. Ujel jí vlak.

Budoucí právníci 23 a 26 let. Říkám, že neuznávám zoomové kopie učebnicových stránek.

- Z toho nic neopíše. To se musí naučit. Zformulovat si to.

- A u toho se právě učí, aby věděl, co z taháku vytáhnout.

- Já jsem si třeba psal začáteční písmena latinských názvů…

- A musel jste je znát.

- Dnes už se taháky tisknou malým písmem. Jednou jsem si přichystal tahák tak, že jsem ho vytisknul na práškové tiskárně. Vodou jsem zafixoval písmo. Přelepil izolepou, odlepil izolepu s textem nalepil na propisky. Měl jsem je v kapse jednu vedle druhé. Ale nelze studovat tak, že člověk opisuje. Musí to mít naučené v hlavě. Tahák mít jen pro pocit bezpečí.

Mladší je podvyživen. Jen 7,5 % tuku. To je hrozně, ale strašně málo. Měl by mít tak okolo jednadvaceti, dvaadvaceti procent. Prý dědeček z maminčiny strany, 84 let, ještě jezdí na kole. Je šlachovitý. Může být po dědovi, ale je třeba mít v buňce zásobu tuku. Většina lidí má tuku nadmíru. U někoho se blíží ke smrtelným padesáti procentům!!! Člověk by měl mít o patnáct let nižší metabolický věk než biologický. U mladých ale to nejde níž než na dvanáct let. Ten šestadvacetiletý má šestnáct. Tak mladý. Viscerály na čtyřce. Norma je 1-6. Když se do normy vejdu já, měl by i on; ten mladší má viscerály jedna. Skvělé. To má málokdo.

S kluky se nemůžeme rozloučit. Mě obohacují jejich názory. Je jsem prý naopak zas zaujala já. Mluvíme o celém spektru věcí… 

Hoši si koupili něco na sport.

- Já bych přišel v září.

- Chystáte se v létě na lezení ve Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Tatrách… Stavte se ještě před tím. Dejte výživu svalům.

Odjeli. 

Na FB se dívám na maminku. Vzpomíná na své mládí. Zas si připomínám dva nenápadné kopečky jejího dětství. Tak dávno to bylo. Mlýn Skořípka. Pamatuji si, jak jsme se tam jely spolu před pár lety podívat. Sloupy u vrat původní. Nějaký Pražan koupil. Kdo taky jiný! Rybníček vlevo zůstal. Tam prý plavaly kachničky. Děda vezl na voze pytle s obilím. Mlynář Pácalt je zanesl do mlýna a támhle těmi dveřmi vyšel ven s pytlem mouky. Nějakou holčinu Vlastu Pácaltovou jsem učila na učilišti. Mistrová ji chytila u zkoušek s tahákem. No jo. Při opisování. Ani nevím, jestli pak složila náhradní zkoušky. 

Jedu na nákup. Obloha černá. Lije. Koupila jsem sobě a mamince kytici červených tulipánů. Lije fest. Asi se budu muset stavit doma pro něco na hlavu. Jenže obloha světlá. Déšť se mírní. Přestává. Na soutoku vystupuji z auta. Hledám medvědí česnek. Co ho tu rostlo! Žádný. Ani rostlinka. Co se stalo? Každý rok se tu stavuji. Nic. Zmizel. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-11_Na_kaficku/

Na hřbitově ometám hrob. Vkládám tulipány do kamenné vázy. Zapaluji rodičům moc a moc svící. Koukám u vedlejšího hrobu do trávy. Dvě bílé hromádky v rozích. Sahám, co to je. Kroupy! 

Dostávám pochvalu za tmelení rodu.

- Mami, ale já tmelím i Péťův rod.

A to prý nevadí. Máme se propojovat. Aha. Tak jo. To já se budu snažit.

Na osmnáctou paní. Volá.

- Irenko, vadilo by ti, kdybychom přijeli na půl sedmou?

- Vůbec ne.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-11_Co_s_vajicky_Dejte_si_proteinovou_pomazanku/

Zatím točím video: Co s velikonočními vajíčky. Výrobu pomazánky z vajíček, cottage a tuňáka. Když jsem v polovině, přeruší mi nahrávání nájemníček. Bože! Ještě jednou už bez praktických ukázek. 

A už zvonek. Druhé přeměření. Tuky padají, ale ještě deset deka svaloviny odešlo. Jinak všechno zlepšeno. Paní si stěžuje, jak její patnáctiletý Marek zlobí. Zlobí? Ve škole se maminka ptá ředitele:

- Ničí majetek?

- Ne.

- Něco rozbíjí?

- Ne.

- Pere se s ploužáky?

- Ne.

- Co dělá?

- Provokuje…

- Jak?

- Mají zákaz o přestávce chodit na chodbu. 

???

- Marek se postaví jednou nohou na chodbu, druhou ve třídě. Jde kolem učitelka. Volá na ni, že porušuje řád. 

No jo, tak to je důvod poslat kluka do PPP. Paní učitelka s panem ředitelem by potřebovala do psychologické poradny. Nebo novou státní zkoušku s pedagogiky, didaktiky a psychologie. Nejjednodušší vrátit diplom – a tak, jak vykřikují mladí fašisté – Čemodan. Vakzal. Russija. Kufr, nádrží – odjezd!

https://www.youtube.com/watch?v=tllondP2f0M

Karol Stonjeková boduje. Včera jsem ji propásla v živém vysílání. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-11_Krasavice/

Místo debilních rad bych spíš očekávala nějaké snížení daní, inflace, přidání na důchodu dle zákona, mírové snahy a ne mělké kecy proti tradicím. Jsem ráda, že dostanu pomlazení, očekávám koledníky s pomlázkou; a koukám koukám, že si platím politiky pro to, aby mi lezli do soukromí a radili, jak o Velikonocích. Ať žije tradice! Ať drží zobáky mícy, progresivisté, binární indivindy, aktivisté ničící národní tradici; ať se starají o něco jiného, než o rady poddaným a lezení do soukromí lidí!! Zakazovat zpívat, tančit, dýchat, plést pomlázky, jo, na to je užije!

Mourin mi tu věrně leží u nohou. Dnes jsme s novým pejskem sváděli seznamování. Padá mi hlava. Jdu kam?

Spát!

Dobrou noc!

P. S.

https://www.youtube.com/watch?v=tllondP2f0M

Tak nácvik odvodů, jo? Strašíme!

...Tato cvičení organizujeme v rámci Armády ČR u krajských vojenských velitelství každý rok, je opakované. Krajská vojenská velitelství se tak připravují k plnění jednoho ze svých úkolů, které mají v případě vyhlášení stavu ohrožení státu. V tomto roce po několika letech prověřujeme všechna krajská vojenská velitelství současně," řekl zástupce velitele teritoriálních sil Armády ČR Jaroslav Hrabec. Podle prezidenta České lékařské komory Milana Kubka však podobná cvičení běžná nejsou. Uvedl, že o něčem takovém slyší poprvé. "Ani v tomto případě - nevím, že by se na Českou lékařskou komoru v takové věci někdo obracel. U nás je prezenční vojenská služba zrušená už téměř dvacet let," míní Kubek...Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/odvody-cviceni-lekari-ustecky-kraj-rajchl-mobilizace-cviceni-valka-kubek-sonka.A230411_195015_domaci_klf?

P. S. 2

Pouštím si úvod Xavera. Řehtám se tak, až se z ložnice ozývá: Ticho! Tady se spí! :-) :-) :-) 

https://www.youtube.com/watch?v=0G1vNeCjDJU

Jaroslav Motloch50,00 Kč Vam uz jen slepici z molitanu 😍😍😍😍😍😍😂😂😂😂😀😀😀😀😀