Budete mít kočku jako novou. - Jen nás to stálo skoro pět tisíc :-):-) :-) 

Celou noc Micinka střídavě šoupala packou po podlaze, pomekovala, pobíhala pod postelemi. Chvíli si dala oddych. Zas se pokoušela dostat se ven. Ale marně. Petroušek ve tři odkráčel.

- Tady se nedá spát!

Linduška odjížděla brzy. Já budík na sedmou, ale v pět auf.

Hladová Micka pobíhá domem jak šílená. Zkouší všechna okna, všechny dveře. Žadoní, že chce ven. Ostražitě hlídám otevírání dveří. V osm klientka. Micka je zoufalá; klidně skáče na pracovní stůl; okukuje mé okno v pracovně. To by nikdy neudělala. Je nespolečenská. Před návštěvami se skrývá. Dnes ne. Paní odchází. Zlepšená, pěkňoučká. Máme radost.

Ustrojit, Micinku do tašky. Jedeme. V devět má být na veterinárním stole. Brána otevřena. Micka uložena na přední sedadlo. Brečí. Srdce se mi svírá. Startuji. Klik klak. Včera mi Petroušek startoval auto. Baterie rok nová. Minulý týden nabitá. Klik klak.

- Péťo, nejede mi auto! 

- Hned sem tam.

Micko, vydrž! V minutě stojí odvoz před domem. Brána se zavírá. Jedeme. Čekárna plná. Pejsci, kocour. Ťukám.

- Tady by lidé měli být objednaní.

Držím tichoučkou vystrašenou Micinku v tašce v náručí. Ten hlas mě naštval.

- My jsme objednané. Na zákrok. Tak se hezky uklidníme. Budeme na sebe hodní, ano?!!

- Aha, a vyšetření už máte?

Baba mě zpovídá. Jsem hodná.

- Ano máme. Už dvakrát. Dnes ji za chvilenku uspí a budou čistit zubní kámen.

Paní se uklidnila. V ordinaci je mini pejsek; menší než Micka, na můj vkus moc dlouho. Péťa by řekl mezi dva chleby. Tak se, Ireno, taky hezky uklidni. A čekej. Zdržela ses s autem. Micinka ani nedutá. Doktor je moc hodný. Jeden i druhý. Zve nás dál. Micinku vyndavám na stůl. Volá paní. Ptá se na pána s kocourem. Ano, v čekárně je pan K. s kocourem. Z telefonátu se dozvídám o zranění kocourka. Doktor jí vysvětluje vhodnost jedné narkózy pro kastraci a oko. Pokud bude oko v pořádku, dostane jen antibiotika. Kastrace počká. Doktor ještě rychle vybíhá zkontrolovat oko kocourka. Líbí se mu. Nebude ho operovat. Rychle nese léky. Už je u Micky. Nasazuje ji zařízeníčko na packu. Vpichuje kanilku. Micinka měkne, je malátná. Fotím její špatné stoličky. Doktor dává kočku znovu do tašky. Obdivuje ji. Tašku. Prý takovou ještě nikdy neviděl. Odnáší pryč.

- Teď bude chvilenku ve tmě u topení. Nebojte se.

- A můžete jí prosím vytrhat co nejméně zoubků?

- Není můj cíl trhat zuby zbytečně. Nebojte.

- A hned ji uspíte?

- Hned. Nebojte se.

Jedeme domů. Péťa rozhoduje:

- Koupím novou baterii. Tu starou zreklamuju.

- Peťuš, ti doktoři jsou hodní, ale rázní. Jako učitel ve třídě.

- No, to musí. To by si lidi dělali, co chtějí.

Už tu mám další paní. Stihla jsem se vrátit. Moje milá, oblíbená. Vlastně mám všechny ráda. Taky zlepšené výsledky. Huráá! Po Vánocích - SKVĚLÉ!! Bere manželovi guaranku. Manžel má moribundus. Radím ještě zlatý med. Vybíhám ven. Vyprávějí, jak jejich mladí z Anglie... Syn vyženil jedenáctiletou. Vrátili se v červnu. Tak holka je prý tak blbá, že ji z páté nebo ze čtvrté třídy vrátili do první. Začala chodit až teď. Láteříme na české školství, ale s debilizujícím anglickým se to nedá srovnat. Ta holka nezná písmenka, neumí počítat. V Anglii se nic nenaučila. Hrůza. Shodujeme se, že je to vina rodičů. - Přejeme si všichni do nového roku. Hledám ve svém hrnci recept na fazole. Petroušek je tu.

- Máš novou baterii. Můžeš jet. A je tu paní M.

- No to jsem moc ráda. Čekala jsem tě o půl jedné. Jak jsi to stihla?

Měříme. Přiběhla v polední přestávce. Jupíí! Dnes třetí kontrola - výborně. Začala v září . Devadesát dní! Kilo a půl svaloviny narostlo. Úbytek tuků. Ještě hodně tuků, ale o tři procenta během Vánoc méně!!! Kdo z vás to má! :-)  Hezký úspěch mladého sportovce. :-) 

Měla bych pracovat. Novoroční kampaň. Jedu ptákům pro slunečnici. Deset kilo. Ať mohou hodovat. Ať jsou silní. Ať nám na jaře vyvedou mladé. Ať nám příroda vzkvétá. :-)

Za maminkou. Jé, sedí jako vrátný na kraji chodby. Nikde nikdo. Vyprávím jí dobrodružství s kočkou. Volám na veterinu.

- Kočička je ukázková. Krásně usnula. Už se hezky probouzí.

- O kolik zubů přišla?

- O osm.

- Cože? Osm. To má prázdnou tlamu. Na co bude kousat.

- Ne. Budete mít kočku jako novou. Uvidíte. Pokvete.

- No, to jsem teda zvědavá.

- A nestálo to tolik, kolik jsem říkal.

- Hm, tak už nás to stálo pět set, dvanáct set... Tak kolik ještě?

- Mami, vyfotíme se. Nevystavuj tu bradu.

- Dobré?

- Jsme tam jak dvě kjavy. Znovu.

Řehtá se na celé kolo. Fotím, fotím. Luštíme. Jedu. Linda během dne vznáší dotazy na Micicindu. 

- Osm zubů!

- Je, tak to má asi dva nahoře, dva dole... 

- Prý vzal i nějaké milimetrové. 

Veterina - prázdná. Pan doktor - jiný, než ten ranní. Oba skvělí, přívětiví, rázní. Nese mi kočku na stůl. Ukazuje vytrhané zuby. Micinčinu vytrhanou mordu. Dnešní výkon dva osm. Plus šest tbl. antibiotik, kapsička speciálně po narkóze. Lososová. Tisíc dvě stě rtg, krev minule. Celkem čtyři dva. Plus pět set první okouknutí. Celkem čtyři sedm. Máme kartu asi u dobrých veterinářů. Uvidíme. Nechvalme dne před večerem. Platím kartou. Pan doktor mě vede do ledové místnosti s rtg. A platebním terminálem.

- Tady operujete? Je tu zima.

- Ne, já vám ukážu sálek. Tam máme vyhřívané lůžko.

Jdeme do operačního sálu. Ukazuje mi, co měla Micka v plících; balonek, aby nevdechovala bakterie ze zubního kamene. Je to prý na malé miminko. Na stojanu visí Micinčiny vykapané infuze.

- Nevadí, že si vás dám na internet? Mohu fotit?

- Nevadí.

- Udělám zdravotní okénko pro mazlíčky mých čtenářů. Aby nechali zoubky ošetřit.

Zas mi ukazuje obrázek zubu po odstranění kamene. Kýve se. Musí ven. 

- Manželovi jsem říkala, že jste milí, ale rázní.

- Já jsem mluvil s kolegou. Říkal, že jste prosila, abych netrhal moc zubů. Že jste byla umanutá.

- Jo umanutá, jo?

- Řekl jsem mu, že udělám vše, aby to bylo nejlepší pro zvíře. Rozmýšlel jsem si, jestli mám vzít ty milimetrové. Rozhodl jsem se, že ano. Protože na ně by se teď lepil kámen. Vzal jsem je.

- Takže vlastně z osmi není osm. Jen dva tři, které visely na vlásku.

Fotím. Loučíme se. Micince přelepuje pacinku po kanyle.

- Ne, nelepte jí to. Minule mi vyťala facku.

- Já vám to hezky zahnu, abyste jen vzala za ten konec.

Taky jo. Doma jsem to bez problémů odmotala.

Mixuji Petrouškovi výživu na zápas.

Micinka chce ven. Ne, ne. Zasunula jsem ji v ložnici do poličky. Usnula. Čas od času jsem odsunula dvířka. Nepředla. Šeptala jsem k ní. Hladila ji. Maličko, trošku začala příst. Spala možná tři hodinky. Jednou mě zadní packou kopla. Vypadla jsem. Pochopila jsem.

- Mami, dnes jsem tu měla tu holčičku, jak se neučí. Je líná. Zas neuměla způsobová slovesa. Stále se vymlouvá. Ptala jsem se jí, co jí donesl Ježíšek. Prý to, co si nejvíc přála. - A to? Herní konzole. - to je šílenost. Blbá a ještě bude holdovat hrám. Ptala jsem se jí.

- Nikolko, a ty vážně chceš maturovat z angličtiny? Když ano, mami, stáhla jsem maturitní testy z loňska. Koukala na to. A pak řekla. Ale já mám ještě šest let čas.

Unikátní. To sebevědomí. Ta neutuchající blbost. Ta suverénnost.

- Micinko, co tu děláš? .-)

Už to bude dvacet čtyři hodin, co nejedla. Nabízím speciální kapsičku za třicet korun! Vylizuje jen omáčku. Čichne ke smetaně. Kousne do granule. Hekne bolestí. Lízne vodu.

- Micinko, granulky dnes, a obzvlášť zítra, ne.

Vyskočila ke mně. Tulila se, tulila. Asi mám odpuštěno. Naškubala jsem jí jemnou tyčinku na mrňavoučkované kousíčky. Vychutnává. Chce ven. Riskuji. Pouštím ji. Očichává túje, světelný koberec. Všechno kontroluje. Za deset minut ji volám. Je tu. Zas obejduje. Ochutnává ze všech misek. Debužíruje. Co je lepší? Mít zuby v hubě, ale mít hlad. Nebo nemít zuby v hubě, ale být sytý? Zas chce ven. Zas na zavolání přiběhne. Pendluje sem a tam. Petroušek je tu. Shání se po Micince. Volám. Nic. Volám za chvíli. Je tu.

- Vyhráls?

- Všechno.

- Jsi odpočatý.

- Nic mě nebolí.

- Vypils sportovní?

- Vypil. I hydrataci. Musím ti poděkovat, že jste to zvládly. Taky že jste se mnou měly trpělivost. Já jsem z toho byl na palici. Jsem rád, že kočka žere. Víš, co to pro kočku bylo? Čtrnáct dní Kittyna, antibiotika, Silvestr, operace. Co musela prožít! Teď už patří všechny misky jen jí. Tak seš hodná. Zvládlas to beze mě. A taky jsem rád, že se snad dneska vyspím. Dnes jsem spal dvě a půl hodiny. Když máš jezdit služebním vozidlem ráno po tmě.

- Ty máš referenční zkoušky?

- Mám. Za dvacet minut jsem to vyplnil. Před tím máš takové video, kde tě upozorní na změny, když jsme testy dělali pomalu před padesáti lety... Prý někteří chlapi to dělají dvě a půl hodiny.

Mám doma poloboha. Jak říkám světlo mého žití. A navíc - dnes všechny zápasy vyhrál. Sláva mu, sláva rodu!

Dobrou klidnou noc!