Byl by hezký, nebýt té zvěsti

03.01.2023

Ráno. Ještě šero. Kočky nocovaly venku. Slyším tu rezatou mrůcu odněkud výt. Vstávám. Spokojeně se protahuje za dveřmi ložnice. Povedlo se jí to. Nechci, ale musím. Jdu je obstarat. Zrzka čichne k miskám. Jde ke dveřím do zahrady. Jo, to Mourek je jiný chlapák. Poctivě vymele celou nabídku. Tedy kousíček kapsičky, hrstečku granulí. Jdu si ještě číst.

Devět. Nové ráno. Beru Zpravodaj. Do desíti si hovím. No, hovím. Nehovím. Vedle na stavbě běží ten maltový stroj. Drrrrrr. Drrrr... Rádio v domě řve na plný prdy. Hodní Ukrajinci jsou asi nedoslýchaví. No jo, tak lezu. To si užijeme, až se nastěhují. 

- Mourku, už jsi dostal.

- No jo, tak mě pusť ven.

Koukám na FB. Nechce fungovat. Mačkám zvoneček. Spouští se zvonění k někomu. Vypínám. Chci napsat slovo "omyl". Zas zvoním. A potřetí. To nechci. Ten člověk si bude myslet, že mu fakt volám. Restartuji. Mezitím mi opravdu volal zpět. Píšu konečně "omyl". Přeji krásný den! 

Tak copak nám říká lunární kalendář o přírodě a škůdcích. Prý se rýma léčila čajem ze zázvoru a pórkem. Takhle to popíjeli ve staré Číně. Vida. A svátek slaví Radka. A Jenovéfa. Mamka, když mi nadávala, někdy stylem:

- Ty seš ale Jenovéfa, viď?

Nebo sobě:

- To jsem ale Jenovéfa blbá pitomá.

Mami, dnes ta blbka slaví. 😍❤️😂🤣

Volám Karlově ženě Radce. Říká si asi pět let Tereza, ale pro mě je stále Radka. Asi se v sobotu svěřím do jejich rukou a pojedu do Brna. Když jsem teda kvalifikovala. Vysvětluji Radce, jak jsem došla přes kalendář až k telefonátu. Směje se.

- Radu, všechno nejlepší. a chci se zeptat na sobotu. Jedete? A vzali byste mě? Mám do zítra na rozmyšlenou, jestli si koupit vstupenku.

- V žádném případě! :-)

Směju se.

- Pamatuješ v srpnu, jak jsme zjistili, že do Brna nevedou koleje? A Karel mi řekl, že v žádném případě? Tehdy ve mně hrklo. Pak před Vánocemi, to samé. Prý rozbíjím schválně auto, abych se mohla účastnit moravských hodů. :-)

Smlouváme se, pokud bych jela, kdy, kde. Asi mě Péťa nepředá, budu muset sama...

No. Tak jdu na větev v obýváku. Stříbrný smrk, který mi dvacet třicet let poskytoval své větve, nikdy neopadal, nepustil ani jehličku, je podříznutý. Větve ze stříbrného smrku o sto metrů dál jsou horší než smrk. Dekorace z lustrů jsem snímala vždycky až co nejdéle. Držely jehličky jak helvétskou víru. 

Rozhoduji se, dnes sundám tu v obýváku a možná u Péti. Prší jehličí. Hrůza. Sbírám jehličky. Oklepávám ze sebe jehličky. Padají mi z vlasů. Lezu na půdu. Hledám pytel "větev lustr". Beru i "větev výklenek". A "větev u Péti". No jo. Nemůžeš pořád spoléhat na staré zvyky. Svět se mění. K horšímu. Už ani ten stříbrný smrk nedrží. Dožiju se ještě, abych si z nového mohla ustřihnout? Abych v šeru adventního podvečera vyplašila ptáky z jeho útrob? To už asi ne... Ireno, smiř se.

Když sněží jehličí, pouštím si k tomu vánoční CD našeho souseda. Loni mi daroval. Nádherně zpívá. Vydal si desku. Na minulé měl duet s Evou Pilarovou. Tady vánoční písně. Slavnostní. Překrásné. Dětské sbory dětí z hudebky někde až z Rokycan. A taky Boni pueri. Jejich sbormistra znám. Byl ke mně velmi velmi vstřícný, milý, ochotný, když jsem ředitelovala. Občas jsme se sešli. Totiž jeho tatínka vyhodili ze školství. Hela - babička Emy, o níž jsem psala. To je ta, jak se kvůli Agassimu naučila anglicky a dnes vyučuje na vysoké v Anglii. Hela přes nějakého známého komunistu panu Horákovi pomohla aspoň na zvláštní. Jednou jsme se u ní sešli s panem Horákem starším na narozeninách. Poznala jsem tak i sbormistrova tatínka. Sbormistr Horák je originální člověk. Výborná duše. - Hela, to je ta spolužačka Valušky Dvořákové. Jak mi o posledním dnu v dubnu nebo květnu 45 vyprávěla v DD kadeřnice Anička. Všechno souvisí se vším. - Volám sousedovi. Obsazeno. Volá zpět. Vzdávám mu hold. 

- U písničky jsou svátky jsem slzela. Pouštím si na konec vánočního času vždycky folkovou nebo orchestrální Rybovku. Letos včera i dnes tu vaši. Nádherné. Profesionální. Jsem okouzlena aranžemi, trubkami, orchestrem, dětskými sbory, vaším zpěvem. Precizní. Profesionálně bez vady a kazu.

Na druhé straně zní nabídka pro mě i Péťu na kávu nebo čaj. :-)

Bože, jsem tak šťastná. Máme zezadu zahrady dobrého souseda. Ze strany, kde se staví, jsme měli taky skvělé sousedy. A máme. Jen teď už přes tu kůču, která nás rok a půl ruší hlukem, špínou, fujem. Zrovna dnes hučí, asi dělají omítky. Pane Bože, za co!? 

Na druhé straně za tújemi už sousedy nevidíme. Pro jistotu. Když jsem teda ta známá bezroušková. Ta blbina. 

Peru deky z gauče. Hromadu jehličí nabírám na lopatku. Zametám. Vytahuji centrální vysavač. Jehličí a větev láduji na zátop do vymetených kamen. Jasně, okýnko vyčištěno dávno.

Obědvám sama. Americké brambory z restaurace, jak jsme byli před Silvestrem. Mucha mě zmohl. Na půl hodinky padám na gauč. Místo na kolo, sluníčko volá, si schrupnu. Za půl hodinky už slyším pána domu. Je tu. Zdvihám tělo. Obracím krůtí řízek. Servíruji. Zapaluji mu vánoční svíci. Sedám k němu ke stolu. Dělám mu společnost. :-)

- Tak to byla vražda a sebevražda. To nemá obdoby. Proč nezachovala to dítě.

- Nesuď!

- To dítě...

- Peťuš, ta paní musela být tak moc nešťastná. Dovedeš si představit, že sáhne na svého nejdražšího na světě? Víš, jak jí bylo? Co ji k tomu dohnalo? Zklamal ji svět. Neměla to třeba komu říci. Nemáme právo ji soudit. Hošínek v rozkvětu. Vybrala si Krkonoše. Je mi z toho ouzko. Nebo něco s magnetickým polem. Co my víme, co se tu děje. 

Péťa už nic nenamítá.

- Asi si vzala na veterině injekce.

- To tam neříkali? Co její partner? Třeba je na vině on. Nevíme. Třeba byla křehká. Nebo ji doba zlomila. Než by tu nechala dítě napospas, vzala ho s sebou. Mohl tu hošínek vyrůstat.

Nakonec se dozvím zdrcující zprávu. Hošíčka uškrtila. Bože. Obchází mě hrůza. Jeblo jí? A sebe oběsila. Pořád mi to leží v hlavě. Tolik lidí si bere život! Copak není nikdo kolem nich, kdo by je chytil do náruče? Kurník šopa, kdo to čtete a je vám ouvej, zavolejte. Jsem tu.

- Kočky hlídaly celou noc venku. Ráno jsem otevřel. Zrzka seděla na svém křesílku a Mour proti ní na tom druhém. Neotravovaly tě, viď?

- Ne. Vlastně jo. Zrzka mě vzbudila. Kjava.

Před Štědrým dnes jsem nechala vysvítit svíce na adventním věnci. Vysunula jsem ho přede dveře na lavičku. Nic se nedělo. Přemýšlela jsem, jestli ho obírám z ozdob já nebo Péťa. Ale neptala jsem se. Jen jsem kolem něj chodila. A vždycky jsem si řekla: Nemám ho obrat? Včera jsem ho zbavila ozdůbek. Urovnala je do krabičky od cukru. Do té původní. Modré. S bílými kostkami. Pamatujete? Odnesla jsem si ji na půdu na příští Vánoce. Letos jsem vyměnila mašle na věnci. Ty staré jsem ale nevyhodila. Krabička se nafukuje. Stejně už nikdy ty staré nedám. Ale co kdyby, že jo? Kdysi jsem měla na gymplu studenta. Celý rok studoval někde na Novém Zélandu nebo kde. Na začátku hodiny:

- Kdo chybí?

Ze třídy se ozvalo jeho jméno. Další rok už byl přítomen. Senzační kluk. Vyprávěl, jak dostal fiktivních nevím kolik dolarů a ve své virtuální firmě jmění zněkolikanásobil. Ve své emailové adrese měl NKVD. Kdykoli se někdo zarouhal, věděla jsem, že se ozve:

- Kdyby byla válka...

Vždycky jsem ho utišila se smíchem, jako že co to plácá za nesmysly. Když jsem včera viděla vyhozené pečivo naprosto nepoškozené, vzpomněla jsem si na jeho: Kdyby byla válka... Válečné geny nějak z těch mladých vyprchaly. Je třeba jim je obnovit. Jenže s tím vezmou i nás. Nás, kteří nezahodíme ani skořápku.

- Vobral jsem věneček.

- No to je dost. Máš ho tam od Štědrého dne.

- Ty mě zas musíš vydrbat. :-)

Řehtám se. Ještě něco vtipného provokativního mumlá u kamen.

- Dědku, tady na to jehličí vůbec nesahej.

Směju se. Odešel. Chytám se za obličej. Mnu si oči a řehtám se nahlas.

- Počkej, až tam přijdu! To uvidíš! Budeš starýho vorla učit létat.

Ó, jak zbožňuji tyhle jeho kecy, alias kýdy.

- Tři čtvrti na tři a já už jsem doma. A to asi nerozchodím.

- A po obědě, viď?

- Oběd včas. To asi nerozchodím. Leda, že by volali z psychiatrie. :-) 

Takhle to jde den za dnem, rok za rokem. A já jsem stále věrným divákem a posluchačem. Je to lepší než TV.

- Peťuš, sundám ti větev, ať ti tu neprší jehličí. Každý den to uklízím.

- A nechceš to strčit do pytle a odstrojit v něm?

Nechci. Lezu si na schůdky. Odstrojeno. Ozdůbky vyrovnávám na gauč. Opatrně je ukládám do krabiček. Hromádku jehličí zametu a přihodím do kamen.

- Mám uklidit centrál?

Petroušek nemá rád diskomfort. Odsunuté křeslo o kousek. Nebo vystěhované židle z pracovny, aby rumba mohla pracovat po celé ploše. Je schopen, opozdím-li se s rumbou, mi židle zase rychle zastrkat do pracovny. Nechávám si hromádku jehličíčka. Běžím do zahrady. Vracím se.

- Vyluxoval jsem to jehličí. Už můžeme centrál uklidit.

- Cože? Kde mám tu hromádku?

Teď se řehtám. Ale čučela jsem, asi jako když mi spadly hračky do kanálu.

- Jako tys´ to naházel do centrálu? Tak ho běž vysypat.

Nechce, jde.

- Prosím tě, vždyť v něm nic není. Asi dva centimetry! Jdu s tím ven nad kanál.

Nelením. Přezouvám se. Jdu se mrknout, jak se ten obrovský pytel klepe. Ještě nikdy jsem to neviděla. Vypadá to, jako že v něm opravdu nic není. Jen vypadá. Je obrovský. Petroušek v džínách, modrých, v krásné tmavé kožíškové mikyně. Oblak prachu. Už není v modrých. A mikynka už taky nemá tmavě modrou barvu.

- To jsem si měl vzít montérky.

Ty on miluje. Abych ho uklidnila:

- Peťuš, hodíš to do pračky, jo? A příště si zase vezmi na sebe něco pěkného. Tmavého. Ať je ten prach na tom dobře vidět!

Vytahuje provazy prachu, jehličí, drobečků, vlasů, chuchvalce...

- Tak tohle tam bylo? To je hromada hromad!

Centrál se nemusí vybírat. Je tak velký... Vím, že jednou dvakrát do roka je pytel vyprázdněn. A dnes jsem viděla, jak málo - hromada veliká - v něm vězí.

Jdeme do domu. Vedle Ukrajinci asi poslouchají. Péťa na mě něco neuctivého haleká. Myslím, že použil svou větu Mě z tebe... Něco říká i jim. Řehtám se. I on.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-03_I_tady_jsem_tvorila/

- Peťuš, teď upeču bagety, zabalím dárky.

- No to brzo. Chci jít na pinec.

Klušu kmitat do kuchyně. Zaděláno. Holky, ať mi hezky vykynete!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-03_Tvorila_jsem/

Jdu balit dárky. Dnes má vnouček rok. Petroušek nade mnou sedí. Pozoruje. Diví se.

- Aha, ty takhle uděláš dno. Ty seš šikovná. Kde ses to naučila? Aha, a teď já ti to podržím.

Připomíná mi to, jak maminka nade mnou seděla v kuchyni. Pod ní jsem na zemi vila věnečky. Pozorovala mě a řekla vatu vět - jak jsem prý šikovná. S tou nemocí zapomněla, že jsem ta s rukama levýma jak turecká šavle.

- Peťuš, ne na prostředek.

To, co jsem se naučila v adventu, uplatňuji. Letuji na balíček čokoládky. Herbalife tyčinku. Zdobím. Cítím nervozitu. Totiž čas letí.

- Peťuš, v kolik tam máš být? Víš co, ten balonek nebudu balit.

Mezitím se upekly bagetky. Jednu horkou dávám do krabice. Vypraven. Jde gratulovat.

Pokračuji v nastoupené pracovní linii. Nevnímám čas. Petroušek je tu. Chválí, raduje se. Prý dárky udělaly radost. A to jsem chtěla. Dělat radost.

- Víš kdo dnes skočil pod vlak?

Jak se takhle ptá, asi dotyčného znám. Zkoprním u takových zpráv. Sedám si na chodbě na lavičku.

- Petr T.

Nerozumím. Rovnám si to. Syn Petra a Věry. Ona skvělá vedoucí jedné závodní jídelny. Milá, hodná, společenská. Petr. Měl maminku. Vlastně byly to tři sestry. Dámy. Ta jedna bydlela v jejich nádherném velkém domě v naší čtvrti. Paní T. Myslím, že prodávala v trafice. Byly to krásné tři dámy. Jedna z nich babička tohohle dnešního ze světa odešlého.

- A co se mu přihodilo?

- Nikdo neví. Nezanechal dopis. On byl s Pavlem švagr. Dělal s XY odhady. Byli za vodou, všechno v pořádku. Dům...

- A jak to? Co se stalo? Proč tolik lidí páchá sebevraždy!

Valím oči. Smutno.

- Ráno v půl osmé se vypravil, víš, jak jsou na Brdcích ty tři přejezdy. Tak u toho prostředního. Víš, že tam není vůbec vidět. Nemohl ho strojvedoucí zahlédnout.

- Peťuš, co jeho žena teď? Co rodiče?

- Padesát jedna roků.

- Jak to u nich teď je. Rozbořené. Pláčou. Osiřelí. Smutní. Vždycky si lámu hlavu, co se sebevrahům stalo. Kde se jim to porouchalo v hlavě. Proč?

Smutné.

- Pojď sem. Mám tě rád. Jsem rád, že tě mám.

- Já taky. JÁ TAKY!

Žijeme spolu čtvrtou dekádu. Potřebovala jsem pevné objetí. Abych se ujistila - ano, je tu opora. Kdo nemá, jsem trapná. Ale jsem tu. Nabízím oporu. Ráno, když jsem si spokojeně dospávala poslední veršíky, ten kluk šel skoncovat se svým životem... Nikdo neví proč. PROČ!?!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-03_Kockovani/

Pozoruji kočičáky. Rvačka zapomenuta. Zrzka na mě mluví. Nerozumím. Hraje si. Schovává se do oprýskaného stolečku z venkovní terasy. Vyskakuje ven. Dovnitř. Něco u toho povídá. Možná tajemství. Které je známo zvířatům, ale lidi ho ještě netuší. 

Mohla jsem dnes vyjet do sluníčka na kolo. Ale den jsem nepromarnila. Užila si ho. Měla jsem to štěstí - UŽILA JSEM SI HO. UŽILA!

Dobrou noc!

P. S. 

A co říkáte tomuhle?

Čestmir Lička

Tento článek vám tady dám a je jen na vás co s tím uděláte. Jen se nad tím zamyslete. Rozměrový posun...Všichni můžeme pozorovat účinky kolapsu našeho elektromagnetického pole. Pravda o této události by způsobila masový chaos. To je hlavní příčina všech rozptýlení na světové politické scéně atd. Mnozí netuší, co se chystá. Domnívám se, že to je hlavní důvod současného celosvětového vojenského hnutí. Bude mimořádně nutné kontrolovat občanské nepokoje. Pokud jste dávali pozor, už jsme se připravili na výluky, zákaz vycházení, stanné právo atd. Část 1 Co se stane v blízké budoucnosti? Co se děje právě teď? Co se obvykle děje, když se blížíme k tomuto bodu precese.... (precese rovnodennosti v komentářích), kde k této změně dochází, se vše začne hroutit, tj. všechny společenské struktury se začnou rozpadat a hroutit. Jedním z hlavních důvodů je elektromagnetické pole Země. Elektromagnetické pole je to, co používáme k interpretaci toho, kdo a co si myslíme, že jsme, a také k ukládání naší paměti. K uchování paměti potřebujeme vnější magnetické pole. Bez nějaké formy vnějšího magnetického pole nemůžeme žít. Podívejte se na velká města po celém světě, před úplňkem, po něm i během něj je tam více znásilnění a vražd. Důvodem je to, že úplněk způsobuje zvlnění elektromagnetického pole a tato změna je dostatečná k tomu, aby lidi, kteří jsou již emocionálně na dně, posunula za hranu. Elektromagnetické pole ovlivňuje emocionální tělo. Představte si, že se v době precese nacházíte na planetě, kde jsou věci v nerovnováze... Lidé začnou bláznit, šílet, a to vše je nutné ke zhroucení struktur této planety. Bez rovnováhy se vše začne rozpadat. A myslím, že všichni souhlasíte s tím, že naše planeta je v nerovnováze, a to je důvod, proč se všechno rozpadá. Nakonec, a to nám bylo řečeno ve starých textech a písmech, elektromagnetické pole na tři dny zcela zmizí, všichni jsme slyšeli o "třech dnech temnoty". K tomu nejspíš dojde těsně před nárůstem chaosu a velké destabilizace na této planetě. Jak říkám už léta, bude to opravdu ošklivé! Pokaždé, když se člověk napojí na tuto vyšší vibrační mřížku vědomí, signál se zesílí. Dojde k tomu, že si lidé začnou určitým způsobem vzpomínat a dýchat - děti s tím budou mít nejmenší problém, čím jste starší, tím to bude obtížnější. Toto je poslední posun osy a rozměrového rozhraní. Doufejme, že to tam nebude příliš ošklivé a šílené. Všichni jsme slyšeli slovo "Armagedon", které je tak děsivé. Když se podíváte do starověkých záznamů z roku 1400 n. l. v Jižní Americe, všichni začali bojovat a válčit mezi sebou, protože jejich emoce byly tak silné a vymkly se kontrole. Doufejme, že se to tentokrát nestane. Mnozí z vás četli Kapky Q... pravděpodobně největší vojenskou operaci v dějinách této planety, a to z toho důvodu, aby došlo k odhalení po malých krocích, které nás připraví na tento posun osy, jenž změní úplně všechno. Mnozí z nás jsou zde také proto, aby přinesli tuto vlnu vědomí vyšší frekvence lidstvu, které potřebuje tento poslední impuls. Cestmir Licka, [03.01.2023 19:04]Obvykle je to asi 5-6 hodin, než dojde k masivnímu dimenzionálnímu posunu vědomí, který je obvykle spojen s posunem osy. Nikdo, dokonce ani mimozemšťané, kteří sledují vývoj naší planety, neví, zda ke změně vědomí dojde před posunem osy, během něj nebo po něm. Myslím, že mimozemšťané, kteří nás pozorně sledují, doufají, že k tomu dojde současně. Je to otázka štěstí! Jsme největší show na světě! To, co se děje před, během nebo po tomto dimenzionálním posunu, je obvykle vizuální jev. K tomu téměř jistě dojde, až zažijeme, že se třetí a čtvrtá dimenze začnou spojovat a naše vědomí se začne plně přesouvat do vědomí čtvrté dimenze a vědomí třetí dimenze začne ustupovat. Když k tomu dojde, začnou mizet synteticky vyráběné materiály, které se na Zemi přirozeně nevyskytují. Rozlučte se se všemi plasty! V závislosti na tom, z čeho jsou vyrobeny, nezmizí všechny najednou. Předpokládá se, že k tomu dojde během tohoto 5-6hodinového období. To ukáže čas... Protože tyto změny/posuny os probíhaly po miliony let, je to důvod, proč nevidíme žádné synteticky vytvořené pozůstatky předchozích civilizací, které byly mnohem vyspělejší než my, protože vše zmizelo. Vidíme pouze stavby z kamene, které zůstaly. Až začnou syntetické materiály mizet, lidé, kteří nechápou, co se děje, začnou šílet. Musíte si však uvědomit, a to bude velmi důležité, až tato změna začne, že nejbezpečnějším místem, kde byste měli být, je přírodní struktura, nikoli struktura vytvořená člověkem. Pokud je to možné, buďte venku na Zemi. Proto dřívější civilizace stavěly mohutná kamenná města, která dodnes stojí. Přežijí tyto dimenzionální posuny a zůstanou tam. Dimenzionální posun 2. část - Den očištění Den očisty znamená, že se vše vrací do přirozené rovnováhy. V Novém Mexiku se nachází 1400 let stará stavba "Taos Pueblo" a podle kmenového práva není v těchto stavbách povolen žádný syntetický materiál, protože když proběhne tento očistný proces, vědí, že vše prostě zmizí. Jak jsem uvedl v první části, vše, co je vyrobeno ze syntetického materiálu, zmizí. V době, kdy dojde k dimenzionálnímu rozhraní, se budou vyskytovat i další možné jevy. Ve světě třetího rozměru by se mohly objevit objekty čtvrtého rozměru. Tyto objekty zdánlivě nebudou odpovídat ostatním barvám, které jsme viděli v našem světě třetího rozměru, zmatou naši mysl. Věřím, že mimozemšťané, kteří na tento proces vzestupu dohlížejí, chtějí, aby toto dimenzionální rozhraní probíhalo co nejpomaleji. To znamená, že když procházíme tímto posunem, je nám řečeno, abychom se nedotýkali žádného z těchto předmětů ani se na ně nedívali, protože pokud se jich dotkneme nebo se na ně podíváme, okamžitě a úplně nás to přenese do čtvrté dimenze. Pokud jste klidní a soustředění, budete schopni to všechno po malou dobu pozorovat. Jakmile se elektromagnetické pole zhroutí, vaše zorné pole zmizí a vy se ocitnete v černé prázdnotě a svět třetí dimenze pro vás zmizí. Mnozí během tohoto procesu usnou a začnou mezitím snít, což prý trvá 3 až 4 dny. Odtud pochází termín "tři dny temnoty". Když tento proces probíhá, nedělejte si starosti, je to přirozený proces a strach vám způsobí spoustu potíží. Pamatujte, že vaše schopnost projevovat se prudce vzroste, a v tomto období nechcete projevovat strach. Tento proces vnímáme jako něco nového, ale je to proces velmi starý. Je velmi pravděpodobné, že si během tohoto procesu vzpomenete, že už jste tím někdy prošli, a to vám přinese uklidnění. To znamená, že se ve vašem vnímání začíná objevovat čtvrtá dimenze v podobě vyšších světelných dat, a my víme, že světlo je informace, takže by dávalo smysl, že si začínáme pamatovat jako nikdy předtím. Ocitnete se ve světě, jaký jste ještě neviděli, ale ve skutečnosti jste ho už viděli, jen si ho plně nepamatujete... protože naše vzpomínky byly mnohokrát vymazány. Bude to úplně nové místo, všechny barvy, tvary a pocit ze všeho budou nové. Děje se to, že vstupujete do zcela nového světa, do znovuzrození, ale až vstoupíte do tohoto světa čtvrté dimenze, budete stejně velcí jako nyní..... ne dítě. Při přechodu z jednoho světa do druhého je mnoho věcí podobných a mezi ně patří například Svatá Trojice a Matka, Otec, Dítě. Když vstoupíte na toto zcela nové místo, nebudete ničemu rozumět, před vámi budou stát dvě bytosti, "máma a táta", a budou ve srovnání s vámi velmi vysoké, asi 10 až 15 stop vysoké. Jeden bude muž a jedna žena. Tyto dvě bytosti jsou s vámi spojeny a budou vás vést a chránit během vašeho informačního pobytu na tomto světě. Tyto dvě bytosti s vámi mají vztah, který se nedá srovnat se vztahem, který jste měli se svou matkou a otcem ve světě třetí dimenze. Vědí, kdo skutečně jste, vědí, že jste součástí Stvořitele, a uznávají vaši božskou přirozenost. Budete se jim jevit přesně takoví, jací jste teď, ale nejspíš nazí, protože žádný syntetický oděv nepřežil přesun. K těmto dvěma bytostem pocítíte intenzivní lásku a důvěrnost. Vaše fyzická podoba se může zdát úplně stejná, ale vaše atomová struktura se výrazně změnila. To znamená, že těžká hustota vaší fyzické 3D struktury byla přeměněna na energii. Jste na počátku procesu návratu ke Světlu! Mnozí jsou povoláni, ale jen někteří jsou vybráni Scénář.... Biblické verše...."V posteli budou dva muži, jeden bude zadaný a druhý zůstane." "Pak budou na poli dva muži; jeden bude zajat, druhý ponechán. Ve mlýně budou mlít dvě ženy; jedna bude odvedena, druhá ponechána. "To znamená, že můžete mluvit a zasévat semínka, ale mnozí to nezvládnou, pokud tímto procesem projdete sami. Jak říká biblický verš, pšenice bude oddělena od plev." Autor: Teri Wade