Být vřelý, laskavý, srdečný, chápavý...

Dnes bych už mohla jet do Aquacentra. Venku zima jak v psinci. Ještě stále si užívám volnosti, svobody po dvou měsících zapřažení do rekonstrukce a malování. Já dnes nic nemusím. Ale do bazénu nejedu. Napracovala jsem se moc. Ráda. Ale taky ráda odpočívám. Mám v plánu za to dnes vzít a dokončit úklid ložnice, pracovny, chodby. To už je jen takové lechtání. To je pro mě brnkačka. V ložnici třídím krabice se svými šmuky. To není možné, co jsem za rok nahromadila z Temu. Už bych mohla začít prodávat. Když to svěřuji Lindě, říká mi právě tuhle větu.

- Jo, to mě taky napadlo. Jenže já jsem dnes vyhodila všechny malé pytlíky, pytlíčky, obaly, víš? Takže už bycho to neměla do čeho zabalit. :-)  Mám v zásobě mraky sluchátek. Nemusím se doprošovat v Pepco… Tam totiž sluchátka fungují týden nebo čtrnáct dnů. To bylo vždycky – a co s nimi děláte? Mně vydrží půl roku. – Ty z Temu mi taky vydrží půl roku. Jsou kvalitní. Když jedno přestane fungovat, není mi líto ho vyhodit. Jj. Prodavačky jako kdyby pracovaly pro korporaci, místo aby držely s námi lidmi.

S uspokojením přehlížím všechno srovnáno. Přehledné.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-25-loudilove

Ráno dospávám. Kočky přicházejí ze zahrady. U Žofky nikdy nevíme, jestli bude nebo nebude. Když jsem byla malá, maminka nám rozpůlila tatranku, vlnky, z balíčku jsme dostaly každá jednu romanci… Iva byla o devět let starší. Zlobila mě. Různě. Třeba velmi spravedlivě a pečlivě – to dá rozum – překrojila tatranku. Pak půlky přiložila k sobě a na oko je poměřovala s tím, že ona má tu větší. Bublala jsem. Dožadovala jsem se u maminky spravedlnosti. Nebo pomeranč. Půlku. Velmi vzácné ovoce. Maminka nás živila z jednoho platu. Měla na starosti tři lidi. Tatínek umřel. Mně byly tři a Ivě dvanáct. Než mamka vystudovala SVVŠ, prodávala v armě v Městských kasárnách. Teprve po maturitě si finančně polepšila. Nedovedu si představit, jak to měla těžké. Krásná, opravdu nádherná, dvaatřicetiletá vdova. Zahrada, kde dnes bydlíme, nás živila. Tady bylo práce. Nechtěla jsem tu nikdy zapustit kořeny. Pryč odsud. Tady bylo moc práce. Občas přišel dopis z národního výboru; to když nás třeba naše sousedka komunistka udala. Na náš pozemek měl ledaskdo zálusk. Stavební parcela? Jo? Vždyť pod námi vedou podzemní chodby. Bizár jak dnes. Mamka vždycky odpověděla, že tu bude stavět její starší dcera. Její mladší dcera… Měla na pár let pokoj. Já tu teda fakt stavět nechtěla. Očesat čtyřicet stromů. Bože! Já na žebříku nebo na stromě. Mamka odnášela koše do chaty. Když se blížily mrazy, přehodila přes ně deku, papír, aby jablka, než je rozprodá, nezmrzla. Odvažovala je na decimálce. Vozila nahoru do pevnosti důstojnickým paničkám. Vždycky jim přivážila dobrou váhu, kdyby někde nějaké jablko hnilo. Pak pohrabat a spálit listí. Čpěla jsem kouřem z ohně. Maminka sem pak sama jezdívala na kole obrýt nejen čtyřicet stromů, ale i dlouhou řadu rybízů a angreštů. No, sem jsem se nechtěla dostat. Když jsem dostala svou půlku tatranky nebo vlnek, hned jsem je – to bylo naše domácí slovo – schlastla. Jen se zakouřilo. Iva si tu svou dobrotu šetřila. Pěkně si oddělila oplatky od sebe. Nožem seškrábla náplň. Snědla oplatky. Nakonec lžičkou vyjedla to nejlepší. Dodnes takhle jím bombičku. Obrátím ji vzhůru nohama. Nejprve sním piškot. A teprve pak si opatrně vychutnávám to nejlepším - čokoládovou vrstvu a vaječný koňak. Mourek si svou porci schlastne, tedy schlamstne. Žofka mu pak dělá chuti jako Iva mně. :-) Až třeba za hodinku. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-25-venku-se-ochladilo

Venku se rapidně ochladilo; kočky se drží doma. Mourek rád pospává v kuchyni nebo v koupelně na teplé dlažbě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-25-loznice-cista

Vrhám se na ložnici. Prohlížím si své věci. Své maličkosti. Své radosti. Nahlížím do krabice po holení, kde mám uloženy maminčiny brože. Byla štramanda. Štramajda. Maminka moje krásná. Člověk, který mě doprovázel celý život až do pětašedesáti. Mami, vzpomínám. Děkuji za život, za lásku, za vzdělání, za péči, za pomoc…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-25-chodbicka-uklizena

Jdu si uklohnit ty naše slavné brambory. Omývám pár broků. Krájím k nim kolečka mrkve. Solím libečkovou solí. Kmínek – ten ruší účinky jedu solanin. Ten teď nehrozí, protože ho je nejvíc v klíčcích a zelených částech brambory. Přidávám zmrazený stonek libečku. Navrch pokládám kousek okořeněných krůtích prsou. Strouhám okurkový salát. A po dobrém obědě zdobím chodbu obrázky a dekoracemi.

- Prosím tě, jak si pamatuješ, kde všechno bylo?

Usmívám se. Nemohla jsem najít krabici s chodbovými krásami. Dnes jsem ji našla pod piánem. Prošla jsem terasu, své studio. Už je všechno na zdech. Krabice vyprázdněny. 

- Petroušku, už tě zbavím koberce. Pojď, natáhneme ke mně do pracovny. Jen to tu ještě vytřu.

Natahujeme koberec. Z terasy křesílka pro zákazníky. Hotovo. Vytírám celý dům. Ješiši, co tu je zas minipavouků. Šmejdi. V každém rohu se nějaký už zabydlel.

- Tak pojď, tady nebudeš bydlet!

- Jak se venku ochlazuje, stěhují se dovnitř. Mají to tu čisté, vybílené.

- To určitě. Péťo, já jsem jich snad třicet zabila. Takové malé. Kde se tu vzali?

Pro úzkoprsé – ano, pavoučky zabíjím. To bych za den nic neudělala. Rovnou je majznu mokrým hadrem. Sbohem!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-25-hedvabny

Tenhle lampionek jsem si koupila asi před třemi pěti lety. Je hedvábný. Něčím mi asociuje mé dětství. Mé dávné bezpečí pod maminčinými křídly. Mé hračky. Tady na zahradě jsem si hrávávala s gumovým černouškem s ukousnutým nosem. Měla jsem tu papírové paraplíčko s třásněmi. Hračka už asi po Ivě. Taky papírový lampionek. Tenhle hedvábný jsem si dnes pověsila nad svůj pracovní stůl. Ale přenesu si ho do ložnice. Při usínání se na něj dívám. A jsem tam. Daleko. Ve snu dětství.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-25-pozoruji/1722753323

Přemýšlím, jak obstojím v saturnské podzimní zkoušce. Dávám si pozor, jak reaguji např. na větičku: Já důvěřuji našemu prezidentovi. – Šílím. Měla bych umět se opanovat. Ale ne. Uvidíme! Saturn přísný učitel:

Na podzim roku 2026 se planeta Saturn nachází v období své opozice se Sluncem (4. října 2026) a zároveň v astrologickém zpětném (retrográdním) pohybu, který přináší téma prověření dosavadních struktur, zodpovědnosti a zralosti.

· Zkouška dospělosti: Saturn představuje archetyp přísného učitele, karmy a reálných důsledků.

· Podzimní návrat k odpovědnosti: Po předchozích pohybech mezi znameními Ryb a Berana nutí podzimní fáze (vlivem retrográdity) k revizi osobních hranic, ukončení nefunkčních projektů a nastavení pevných základů do budoucna.

https://www.spektrumzdravi.cz/ezoterika/archetypy-planet-saturn-jako-strazce-nasi-cesty

V moderním náhledu astrologie Saturn symbolizuje schopnost se zastavit, zkontrolovat dosavadní cestu a zjednat nápravu. Saturn dává hranice tam, kde se Jupiter příliš rozmáchl. Vrací nás na zem. Saturn ve své plné podobě je symbol zralosti, je přirozeně silnou autoritou. Je to učitel, který chce, abychom se vyvíjeli, nikoli si pouze užívali. Saturn nám ukazuje také fakt, že ne vše můžeme získat snadno, že někdy je potřeba trpělivosti a práce, abychom dosáhli svých snů. Saturn nás učí chápat karmu, v tomto pojetí však naši životní cestu. Pokud se od ní odchýlíme, vrátí nás na ni. A právě z tohoto důvodu ho tradiční astrologie považuje za určitého "škůdce". Máme někam nakročeno a najednou… Ale opravdu to byla naše cesta? Saturn nespěchá, na svou příležitost si počká. Zkoušky, které nám Saturn dává do cesty nás mají posunout k moudrosti, poznání a možnostem narovnání i rodinných příběhů.

Cyklus Saturna trvá ca 29 let, proto jej během svého života potkáme obvykle třikrát. A jsou to chvíle, kdy se nás zeptá, jak na naší cestě pokračujeme. Pokud jsme se odchýlili, přijde náraz. Čím víc se bráníme, tím větší. Někdy sami sebe přesvědčíme, že jdeme po své cestě, ale Saturn nehraje na "jako". Je dualistou – ano/ne. V lidské řeči můžeme jeho smýšlení převést jako hlášku, že nejste přeci "trochu těhotná". Jeden z principů, který je pro Saturn charakteristický je individuace (tedy pochopení sebe jako jedince). Saturn má rád návyky a stereotypy, které mu usnadňují život, proto se lidé výrazně ovlivnění Saturnem chovají vojensky a často skončí v určité uniformě (i doslova). Denní rituály mohou pomoci, ale nesmíme se stát jejich otroky. Saturn je někdy nazýván Otcem času, neboť nás staví před naši smrtelnost/fyzickou konečnost. Opět si nehraje na "jako" a zkrášlení, na druhou stranu nepropadá hysterii. Smrt považuje jako součást života s tím, že teprve v jejím stínu můžeme pochopit krásu života.

Nemusím se vyjadřovat ke všemu. Ne každá situace potřebuje můj názor. Ne každá diskuze si zaslouží mou energii. Někdy je největší moudrost v tom, že si zachovám svůj klid a půjdu dál.

Držme se. Co si vždycky říkám? Ireno, to dáš! To dáš!!

Dobrou noc!