Čapí

Den začal v devět. Paní klientka. Čilá důchodkyně. Milá, zkrásněla. Rozkvetla.  

Obědvám na zahradě. Dopřávám si svou majolku. Nové brambory... Thermojetics...  Fučí. Kolo? Auto? Auto.  

Dnes všechna čest práci všech včel a včeláků v DD. Přijela jsem na grilování při kytaře. U branky potkávám hezkou paní pečovatelku. Z jiného patra. Mívala tu maminku. Ó, maminka letos v dubnu odešla.  Hm, zažila ránu. Vedeme srdečný hovor. Přejeme si - všechno vydržíme. 

Jdu dnes do zahrady brankou s koulí. Zrádnou koulí. Ani personál neví, že koule jde pootočit... Lidé už jsou v zahradě. Co práce dalo svézt všechna lehátka, vozíky, nepohyblivé... Dřív to bylo jednodušší. Sjeli výtahem po svých.

Sociální pracovnice stála u grilu, chystala křehké buřtíky. Ostatní kmitali s roznášením, krmením, naléváním... Maminka sedí u stolu. Fučí tu jak na severní točně. Ale mamka je zabalená v dece. Super. 

- Mami, nepotřebuješ na záchod?

- Ne, já jsem byla teď.

- Kdy teď?

- No jak jsme šli po schodech..

- Jak jsi šla po schodech? Mohla bys mi to předvést?

Maminka se shovívavě usmála své fantazii... Nabízím meruňku. Z lehátka za mnou se ozvalo:

- Já bych taky chtěl. Nemáte ještě jednu?

- Nemám. 

Vytahuji druhou. Dávám mamince k rozlousknutí. Smějeme se. Špitám:

- Loudil. :-)

Mamka se řehtá.

- Mluvte nahlas, abych taky slyšel.

Nabízím jí třetí, poslední.

- Mami, chceš borůvky s jahodami?

- Trošku dýl.

- Já bych si dal.

Humorná situace. V dětství jsme kamarádili s Pepíčkem Nechvílem; stále loudil. Dej mu Pánbu věčnou slávu. Chodím mu cestou k našemu hrobu podpalovat svíčku.

Pán z lehátka stále doráží. Loudí a loudí a loudí. Zezadu vidí, jak si držím hlavu. Utěšuje mě, ať nepláču. Má srdce. Možná si mě plete s pečovatelkou. Nevím. Uklidňuji ho, že hned dostane dobrotu.

- Bude chtít maminka buřtík nakrájet?

Maminka si vezme pár sousteček. Chleba krásně vytrhá z kůrky. Naproti na konci stolu sedí pan Ch. z Jaroměře. Hodně pohubnul. Vedle usadili na vozík děsivě se klátícího pána. Vždycky, když vyjedeme v zimě s mamkou do třetího, abychom viděly do pohádky jejího dětství, s pánem hovoříme. Mám pocit, že mi říkal, že řídil autobus. Možná se pletu. Klátí se tak, až mi nahání hrůzu. Klátící se pán ujídá panu Ch. z talíře. Oba na vozíku. Pan Ch. neprotestuje. Musím se smát. Jak v přírodě. Každý si utrhne, co potřebuje. Šeptám mamce, jestli vidí tu scénu taky. Chechtáme se. Ne škodolibě. Dojemné. Pro mě nesmírně dojemné. V tomhle světě je všechno možné. Dva naprosto neznámí... Pan klátící se postavil. Pečovatel Martin někoho za mnou krmí. Okamžitě pana klátícího se usadí do vozíčku. Hezky k němu hovoří, ať ještě chvíli posedí. 

Volá Linda. 

- Mami, viděla ten let? První kroužil tři minuty okolo komína. Vrať si to přesně na 12.20.

Lovím v mobilu čas. Povedlo se. Mám z toho husí kůži. První čápík se vrhnul do hloubky. Úspěšně. Později odpoledne jsem zas já telefonovala Lindě.

- Lindo, zas obletěl komín. A za dvě minutky zas.

Zázrak. Lidé začnou chodit. Ptáci létat. Co je největší zázrak, že za pár týdnů se vydají na dalekou cestu do Afriky.

Teď pod psaním koukám k panu Luboru Křížkovi... Pečuje o hnízda čápů černých, orlů... Dík za práci. Je to věda. I na doteky s ptáky musí mít člověk papír... Jaroušek Dušek na tenhle papír v Dohodách zapomněl. Papíry na auto, papíry na vzdělání, papíry na hlavu, papíry na revizi... Papíry na sahání na ptáky :-)

- Mami, nechceš na záchod?

- Moc bych potřebovala.

Než se vymaníme... Hned mi pečovatelka odsouvá jiný vozíček od stolu. Tyhle jejich akce miluji. Cítím tu sounáležitost lidí. Na záchodě mamku cvičím - kde je utěrka na ruce, kde je mýdlo, jak se pustí kohoutek. Kam se hodí utěrka. Jak se zmáčkne nohou koš. Do prčic, jak to necvičíme, mohu začít znovu.

Kytarista hezky zpívá. Do mikrofonu, aby ho všichni slyšeli. Mamku už ke stolu na původní místo nemohu přisunout. Dovoluji si k panu Ch. z Jaroměře. Loudil mává kelímkem. Deru se k němu.

- Co jste měl. Chcete nalít?

Drápu se k sociální. Ptá se mě:

- Chcete pivo?

- Já nevím, co pil.

- Já myslela vy.

- Aha, ne, nesu támhle tomu pánovi. Ale aby mu to neuškodilo na léky. 

Dotaz na pečovatelku. Tak raději jen nealko. Deru se zpátky. Pán vyplazuje hrozivě jazyk.

- Nepolijete se?

Ač leží, zručnost z něj nevyprchala. Krásně vyprázdní kelímek. Sedám si. Vidím Karla. Vítr nebo on převrhl kelímek. Je to bratr mé krásné spolužačky z gymplu. Nikdo z nás netušil, že má postiženého bratra. Velmi milého. Přátelského. Usměvavého. Veselého. Už není na maminčině patře. Ráda ho vidím. Utíkám si půjčit utěrky. Jdu mu utřít stůl.

- Kájo, dáte si pivo? Nebo co jste pil?

Přivoním k mokré haldě utěrek. Pivo. Prodírám se pro pivo. Ještě jedna paní volá; chce taky. Nalévají mi.

- A tamta paní v tom světlém chce taky. 

Ráda nesu Kájovi pivečko. Asi před dvěma třemi lety tu s ním byla asi o patro níž jeho maminka. Spolužačka navštěvovala oba. Kája má už jen sestru. Prožívám to. Přitom se mě to vůbec netýká. Ráda bych obsloužila všechny ty duše. Byly kdysi dětmi. Pak mladými, milenci, milenkami, stali se rodiči; Všichni byli krásní. Všichni. Beze zbytku. Jsou krásní dodnes. Pracovali pro naši zemi. Ze zákona všichni. Budovali naši vlast. Zaslouží si péči. Udření. Už nemohou. Dnes je tu koncert všech rukou pečovatelů. Vzdávám hold. Děkuji.

- Jaruško, mám tady makovec. Dala byste si?

Jaruška si dá vždycky. Chutná jí. 

- To je řev. To tady mám vydržet do večera?

- Mami, hezky hraje, ale jestli chceš, odvezu tě nahoru, jo?

Opouštíme různorodé společenství. Bylo to hezké. U výtahu naše pečovatelky. Předám maminku. Jedu. Dnes s lehkostí. Odjíždím s dobrým pocitem.

Ale, ale, zpráva dne - myslela jsem, první let - lety čápa. Asi to byl stále jeden a ten samý. Několikrát se sklouzl vzduchem. Vracel se na hnízdo jak na přistávací plochu. Nekřičel - pozoóóór, uhněte, letím! Elegantně hnízdo přeletěl; zastavil se na okraji. Šikulka. To nebyla zpráva dne. Zemřela patnáctiletá dědička miliardářského rodu Rothschildů. Ejhle, zde je vidět, kdo je mocný. Vesmír. Zrovna ráno jsme s paní klientkou hovořily o věcech mezi nebem a zemí. Mají ještě dva dědice. Pukají ledy... A my se tady hádáme kvůli čapímu hnízdu :-) Malichernost. Loutkovodiči přišli o nejstaršího dědice. Na čtyřkolce? Myslím, že u nás jsou na čtyřkolku "papíry". Od osmnácti. Leda, že by měla šlapací. To musel být šok pro majitele Zeměkoule :-) Krásná holka. Dědeček psal letos v lednu (nebo už loni?) svým farma firmám: Je nežádoucí produkovat účinné léky...

Cestou domů jsem se stavila u svého řezníka. Kupuji jen na polévku. Šunku bez chemie. Vždy mi okorá. Ta z Kauflandu oslizne. Plátky na roštěnku... Když měly v neděli takový úspěch... Maso na polévku si nesu na špalek. Máme nový, dubový, krásný. V ubrousku jsem si vzadu v zahradě položila kousky buřtíků z DD. Určitě je Micka nebude žrát, nabídnu sousedovu Filipovi nebo našim ježkům. Obojí jsem tam zapomněla. 

Micinka se odněkud vyloupla. Volám ji na mlsky. 

 - Peťuš, já jsem jí přivezla od mamky buřtíky. Nemohu je nalézt. Hledám, hledám. Jo, asi v zahradě jsem je zapomněla. V sáčku jsem si tam položila maso na polévku. Obojí. je tu... 

Maso v mikrotenu zůstalo. Naše chundelačka byla rychlejší. Nepočkala, až jí nabídnu. Nechala mi tam jen mastný ubrousek. Nepočítala jsem, že se toho dotkne. Petroušek to komentoval:

- Jo, doma v misce by se ti na to vykašlala, ale jak to dáš ven ježkům...

Jenže já jsem to ještě ani ježkům nedala a už to zblajzla... Budiž. A jak se lísala.

- Peťuš, představ si. Asi jsem na špalku nechala nějaké hovězí drobečky. Sedí na špalku a luxuje. Jak to může najít. Takové nic!

A tak se to na Zemi dnes mlelo. Až na tu psí zimu to dnes bylo hezké. Velmi hezké. S klienty, s čápy, v DD s lidmi, doma... Lidské pinožení, malé a velké úspěchy a neúspěchy. Petroušek si strhl záda. Malý kaz na kráse ten den měl. A ještě jeden. Větší. 

https://www.youtube.com/watch?v=_j8B2jw8NX8

Poslechla jsem si dva nesmírně zkušené, moudré, vzdělané lidi. Issovou a Mádla. Jedna bez vzdělání a inteligence, druhý - za rodiče nemůžeme - s odsouzeným tátou a strejdou za tunelování. A tihle dva moudráci navádějí mladé Přemluv bábu, přemluv dědu. To jako rým? Bu - du? Bábu! Hanebnost! Zdvihli mě ze židle. Zase jsem si sedla. Cvičení je zdravé. Den vyšel. Njn, nikdo není dokonalý.

Dobrou noc!!