Čapí :-)

Dnes jsem nikam nemusela. Dopoledne práce. Ještě před ní hned zrána zavolali z Delimana. Cvakla jsem na klávesnici minulý týden, že chci pánev. Vypadala kvalitně. Normálně stojí i šest stovek. Tady mi ji nabídli za necelé tři stovky.

- Paní Hrobská, Vy jste zvolila u kolegy možnost koupě pánve. Tak chcete jednu?

Vyptávám se pro upřesnění z jakých materiálů je pánev vyrobena a kolik je poštovné. Zdá se, že materiál kvalitní. Poštovné mě připevnilo k podušce. Okolo dvou set korun.

- Tak chcete jednu?

- Jak dlouhá je záruka?

- Dva roky.

- To je málo. Má zkušenost, že i nejkvalitnější pánev nevydrží dva roky.

- Tak napíšeme pět let.

- OK, vezmu si dvě.

- Pánev bude stát šest set...

- Prosím? Vy dáváte dva roky a prodloužení záruky na pět let stojí peníze?

- Paní Hrobská, a už jste někdy viděla...

- Neviděla a nebudu s Vámi diskutovat..

Típla jsem štěkající fenu na druhém konci. Ona chtěla prodat. Kuře se zas kasalo na slepici. Lépe letuška chtěla přesvědčovat pilota. Zvláštní vstup do dne. :-) Vypadá to na parný den. Ty mívám ráda.

Volá paní klientka. Poznávám ji po hlase. Bydlí ve Slezsku ve vísce s překrásným názvem. Kouzelným.

- Irenko, už ti chci volat dlouho. Koupila jsem si plavky. Když jsem je teď vytáhla...

- Tak jsou ti malé...

Ráda ji slyším. Chtěla by zhubnout pokud možno včera. Ale k tomu je potřeba ráno večer jídlo. Aby se zasytila, neměla chuť na sladké. Aby neměla hlad. Aby vyživila svalovinku... - Poradí se s přítelem... Tak zítra. :-)

Po obědě odškrtávám ze seznamu položky. Chci si už asi rok nechat vymýt auto. Sháním telefon na netu. Nefunguje. Přitom fa pracuje v areálu za naším plotem. Jedu tam. Koukám, jak ze šancí schází od našeho plotu muž. Stahuji okénko.

- Copak jste tam hledal?

- Byl jsem se podívat, jak jsou kladeny tašky.

Nechci vysvětlovat své podezření. Za plotem máme bazén... Ptám se ho na mycí fu. Neví. Popojíždím areálem kousek dál. Asi čtyřicátník padesátník s jiskrnýma krásnýma očima a velkým bříškem mi odkrývá to, co nechci slyšet. Fa už není. Posílá mě na křižovatku Na Špici... Jak tam prodávají koberce, taková ta vedlejší. OK. Jedu. Jenže Na Špici opravdu prodávají koberce, ale ve vedlejší k rampě žádné mytí aut. Volám:

- Peťuš, kde je fa na mytí aut? Prý někde u koberců...

- No, tam jak jsme kdysi kupovali koberec. To musíš jet tam do té postranní ulice jak končí u trati... V Orlické...

V hlavě mi blesklo - shoda náhod! Koberce, postranní ulice... Jedu tam. Dva mladí elegantní hoši piglují dvě auta. Naproti starý krásný dům. Hezká okna. Porostlý divokým vínem. Plný záhon rudbekií. Nádherná sluníčka jedno na druhém. Nejprve fotím. Elegantní hošíci vycházejí, pozorují mě. Zdravím. Vyptávám se:

- Kolik to stojí?

- Dva tisíce základ.

Zkouším fintu s důchodcovskou slevou... Nechytám se. Ale hoch se neuráží. Je sympatický. Prý podle toho, jak je auto špinavé.

- Doma mi říkají, že jsem čuně. Manžel mi ho myje zvenku. Dcera mi ho luxuje zevnitř.

Jdeme se podívat. Otevřu dvířka. Zrovna se mi v předu kutálí broskev po koberci. Vypadla včera z košíku mamce. Mám tam pracovní binec...

- Viděli jsme horší. To není strašné. Budete chtít i strop?

Odcházíe do provozovny. Čisťounká, voňavá...  Zvláštní. 

- Strop? Pojďte se podívat.

- Máte ho čistý. Ten není potřeba.

- Mám si vystěhovat věci? 

- Nemusíte. Vyrovnáme vám je do krabice. Takže to pak stejně budete třídit. 

- Aha. Vystěhovat doma. A bude mi to tam vonět?

- Když dáme desinfekci do klimatizace.

- Za kolik?

- Pět set.

Dívám se na krásnou ceníkovou tabuli. Vyčištění, desinfekce, mytí, kalkuluji tři tisíce.

- Moment, zavolám manželovi.

- Típnul vám to. To mi řeknete až v ten den ráno.

- Je asi v bazénu. Upadl mu mobil do vody. :-)

Volám. Obsazeno. Asi mi volá. Konečně.

- Ne, nenech si to umýt. To ti umyju já. Když tak na zimu.

- Jste schopná sem přijet v osm ráno?

- No, nejsem si jistá. Zkusíme to. A za hodinku máte hotovo?

- My jsme detailisté. .-) 

- Takže mi vyčistíte případné zanešené drážky na šaltrpáce?

Směje se. Přitaká. Domluveno.

Dnes žádné nákupy. Domů. Petroušek tu není. Taky odletěl. Rychle na páru brambory, mrkev, cuketa, květák. Těším se - s mou tatarkou. O víkendu jsem vyrobila. Hrnec vaří. Běžím k ntb. Nemohu se dočkat. Cítím, dnes je ten den. Dnes se Slávek vrátí ze záchranné stanice v Jaroměři na komín k rodině. Po měsíci. Jsem na sto procent přesvědčena, že to dopadne dobře. Jo, počítám - čtyři šedé páry nedospělých nohou. Je tam. Jsem šťastná. Slávek je tam. Jeho bráchovi se to nějak zvlášť nezamlouvá. Vyštvává ho z hnízda. Slávek se nedal. To ještě nevím, jak to bude večer po krmení. 

https://photos.google.com/share/AF1QipPYnuNROZRVCRXExRVL1aCak1U6P7Xutzj1WcYuNEQUIKmZmxBt_lwD11gqoHI_fw?key=TVdYYXYxWjhyWUxTcUl6XzZPbm1RaDdvX3lfZjNn

Čtu: Ve středu 24. července 2019 proběhl návrat čápa Slávka "Kafky" na rodné hnízdo v Bohuslavicích u Trutnova. Slávek byl dovezen ze záchranné stanice v Jaroměři okolo 9. hodiny v kartonové bedně samotným předsedou organizace, panem Čípem. Vypuštění se účastnili 2 členové štábu TV Nova, paní Najmanová, "Lark Letec", Petr Vranka, za HD Internet se na chvíli dostavil Lukáš Ronge (a zcela neskromně i já, Meteo). Hnízdoválové nám udělali čáru přes rozpočet, protože odmítali slétnout na loučku a maximálně se prolétávali kolem hnízda. Bohunka si pak provokativně sedla na pahýl borovice hned pod námi. Parno bylo k padnutí, vítr příliš nefoukal. Až před polednem se rodinka rozhodla slétnout na čapí loučku. Rychle jsme se tam přesunuli. Slávek byl vyloven z krabice a odnesen doprostřed louky. V tu chvíli rodné hejno vzlétlo, a proto byl rychle také vypuštěn. Zůstal stát na louce, ale svoji rodinu zahlédnul a nejspíš i ona jeho. Čápi stále kroužili ve výšce a neměli se k návratu na komín. Slávek "K" chvíli chodil po louce, pak náhle zamával křídly a po 3 obletech neomylně v 11:58:04 přistál. Po chvíli se k němu přidali ostatní sourozenci, aniž by došlo ke konfliktu. Ten však nastal ve 12:45:40 při příletu rodičů, kdy se čápata poprala kvůli krmení. Slávka na hnízdě napadá především Víťa a několikrát ho z hnízda vyhnal. V galerii jsou namíchány fotografie od Larka a Metea v chronologickém pořadí, jak byly pořízeny od nejstarších po nejnovější.

Volám tu dobrou zprávu Lindě. Taky se raduje. Žijeme našimi čápíky. 

- Mamko, my se tu radujeme z jednoho čápa. A víš co udělali někde u rybníka? Posekali tam v trávě nebo rákosí ptáky... 

Bože, bože. NWO - blbci se dostali k rybníku. Nepamatuji, že by někdy před tím byli lidé tak tupí. Důležité je, že je Slávek zase na komíně ve své rodina. Koupeme se. Rácháme. Povídáme. 

- Víš, že ode dneška je zavřené naše nádraží na pět měsíců? Takže si neplánuj jízdy vlakem. 

- To myslí vážně? Mohli počkat po Brutalu. Jak se sem dostane deset tisíc brutálistů? To jsou nedomyšlenosti. Nebo naschvály. Nebo nezodpovědnost. Neúcta k lidem z celého světa. Hanba!

- Navezou je z Hradce autobusy. A to ještě počkali s uzávěrou hlavních závor po Brutalu, od osmého. 

Házím za hlavu blbost druhých. Radujeme se. Skvělý život. Slunce. Pošmourná modrá obloha. Někdo ji setřel špatně vymáchaným hadrem. Včera i dnes se letadla snažila zapráskat ji. Den jak víno. Lezu z vody. Servíruji si pod slunečník. Zvonek. Snaška s vnučkou V. Beru na sebe nové plavky. Neonové růžové s třásničkami. Abych ladila do barvy s těmi vnuččinými. Koupu se nahá. Tak je pokřtím. Užíváme si vzájemnost. K večeru zvoní i Honzík. Tatínek vnučky. Dojídáme chleba. Dělím je. Obkládám česnekovosýrovou pomazánkou, máslem šunkou, ředkvičkami, okurkou... Jak mi to přijde pod ruku. Ovoce. Vosy otravují. Za chvíli začnou komáři. Jedna vosička hryzla Petrouška. Masožravé kousavé mrchy. Natírám gelíkem Herbalife aloe. Sebe taky...

Lisuji utěrky, ručníky... Ráda žehlím nebo mandlují venku. Hotovo.

- Dali byste si zmrzku?

Než ji vyrobím. Všichni jsou u bazénu. Jahodová s balzamikovou redukcí. Skvělá. Vnučce dávám ze své misky ochutnat do bazénu. Petroušek si ji dobírá:

- To je servis, to je servis, až do pusy...

Vyklepávám zralé makovičky. Chytáme máček rovnou do pusy. Na jaře jsme spolu sázely hrášek. Ukazuji lusky. V. si vyklepe hrášky, já dožvýkám luskový obal. Slaďoučký.

Vkrádá se večer. Od října minulého roku mám v lavoru lískové červené oříšky. Nevypadávají. Musí se vydolovat. Odmění svou sladkostí. Dnes jsem lavor zpracovala. Mám plnou mísu lískových oříšků. Bývalí nájemníci si je neposbírali. dodnes mě dluží, ale oříšky si raději půjdou draze koupit. Sedět na židličce a hulit. To byl jejich evergreen. 

Honzík odchází cvičit. Loupu první padaná ubohá jablíčka. Rychle vyválím těsto. Štrůůůůdl. Nesu kakao. V. si přeje ledové mléko. Vyžahla ho. Petroušek dostal včera láhev jablečného moštu. Užíváme plody léta i léto samotné. Druhá vnučinka je na dovče s babičkou. A hezky si to užívají taky. Myslím na ně. Jsme v kontaktu.

Komáři zesílili útoky. Balíme. Loučení.

Půl desáté krmení na komíně. Vyštípali Slávečka. Uletěl. V komentářích čtu, že někde klape zobáčkem. Dnes se asi nevypravím do postele včas. Včera po dlouhé době v třiadvacet hodin. Usínala jsem.

- Co to je za zvuk?

- To je, Peťuš, skyp. Jdu tam...

V sobotu povezu z Phy v tašce Kitty...

Dnes budu kontrolovat, jestli se vrátil čtvrtý potomek na hnízdo. Má tam doma jako jeho rodina.. Snad to s ním dobře dopadne.

Přečíst text. Odšperkovat se. Smýt obličej... Půl noc v tom okamžení...

Dobrou noc .-) 

P. S. Zítra hodně radosti!