Čarodějnice - rituální spálení černot, nečistot, úkladů
Čarodějnice. Den veselí. Jak pro koho! Družení. Zítra svátek práce. Den zamilovaných. Státní svátek. Znám lidi, kteří si hrají hlavně malá domů. Radost jen pro sebe. Podřízení a klienti ať zalezou.
Ráno. Stěhuji se na zahradu pod slunečník. Ještě pracuji. Dodělávám resty. Mám poslední den ze čtyřměsíční kvalifikace na dovolenou. Dokončeno díky klientům. Díky. Hotovo. Oddech. Jedeme. Spokojenost.
Včera večer jsem nasela po dešti trávní semeno. Už se stmívalo. Zasypala jsem kompostem. Před měsícem ho Peťulka s Honzíkem přerovnali. Dovezla jsem koňský hnůj. Zapracovali koblížky do kompostu. Včera v tom šeru jsem koňskými tvarůžky překryla to semínko.
Sluníčko. Kontroluji setbu. :-) Oko se diví! Koblížky! Někdo je bude muset přesypat čistou hlínou. Jsem já to kuba. Naprogramovaná na nešikovno. :-) Po obědě si chvilku hovím na sluníčku. Svobodná. Nepodřízená. Bez náhubku. Mohu si jít kam chci. No, momentálně si nemohu vyrazit za maminkou. Věřím, že se brzy vyrazí zlo, ten špunt, co tam sedí. Škodí.
Skyp s maminkou.
- Paní dnes trošku spí.
- Ona nespí jen trošku a jen dnes. Ona spí od minulého víkendu, kdy se s ní dva dny nemluvilo!!! Proč má maminka roušku?
- Kdyby někoho potkala na chodbě.
- Co mi to povídáte? Vždyť potkává pravidelně. Vždyť paní K II. chodí po chodbě normálně!
- To my nevyřešíme.
Kdyby blbost nadnášela...
- Maminko, jak se máš?
Poznám - podle odpovědi. Jsou dvě - ujde to, docela to jde - první varianta. Ta častější:
- Jako nahý v trní.
- Maminko, já se už moc těším, jak se spolu vypravíme k holiči. Co jste měli k obědu?
Očekávám brambory. Ale tuším!!! Tuším - knedlíky. Mají je na jídelníčku dnes a denně. Folklor. Bílá mouka - chemicky zpracovávaná, chlorem bělená. Lepek - obrovský alergen do střev. Brrr... Rozrušuje střevní výstelku. Ale co bych chtěla. Oblečení se máchá v takových jedech, že se lidé odrbují. Z toho má farmaprůmysl nové ovečky. Drogerie, kosmetika, LEKárna - vše jedna firma. Báron Rothschild pronesl:
- Budou jíst, pít, dýchat, nosit jedy.
DD to podle norem výborně plní. Skvělé!!! Jen zatleskat!
Kdysi vládla školní jídelně v josefovské škole vynikají, skvělá vedoucí. Zas baba! A zas na svém místě. Vzpomínám na ni. V zimě ji potkávám na běžkách. Kdykoli nařídili zdražení obědů o korunu, brala se o nás. Až na ministerstvu! No jo, byla to práce navíc. Kuchařky za ní pěstovaly u jídelny pažitku, petržel. Na stolech vázičky s květinami - živými. Domácí nudle. Domácí strouhanka. To byla šéfka!! Za ní se neodnášelo. Na konci měsíce klidně jahodový a ananasový kompot. Všechno dala dětem. Nebyla líná pracovat.
Kolikrát jsem poukazovala na jedy v prádelně v DD - nic. Nejde to. Nelze. Normy. Proč se mi na mysl derou slova: Trubec. Lenoch. Nikdoš. Fušér. Paní vedoucí ŠJ brala svůj plat ZASLOUŽENĚ! Pracovala pro strávníky.
Tak tedy - co měli? Očekávám brambory.
- Brambory.
Irenka se tu mihla. Holčička zlatá.
- Podívej, mamka má konev čaje.
- Děkuji, děkuji moc!!
Irenka zaslechla otázku. Na odchodnou volá:
- Španěláky!
- Aha, tak k tomu byla rýže?
- Ne, knedlík!-
Jasně. KNEDLÍK.
Obdivuhodná skladba jídelníčku pro stará nemocná zažívání!!!
- Mami, dáme si nějakou písničku, pojď.
- Kterou?
- Náchodský zámeček.
Vibrujeme v písničce. Vysvětluji, proč se tři dny neuvidíme. Vysvětluji, kdo je ředitelem útulku. Maminka slibuje, že vydrží.
Jasně. Konec. Musí skypovat další paní. Ty vorle, státe, jdi do háje! Nezáleží ti vůbec na lidech. Vůbec. Lidi jsou až poslední v řadě.
Dostávám zprávu. Hlemýždí systém má čas. Umře-li člověk, upadne-li do nemluvného stavu - NIC SE NEDĚJE! Pan ředitel podal vyjádření v používání - NEPOUŽÍVÁNÍ - tabletu na hejtmanství. Záležitost se prověřuje. Řešení v pondělí.
Jasně. Klídek. Pohoda. Tabáček. Porazit prasátko. Vyjuchat se. Plebs počká!
Ireno, zklidni vášně. Žiješ. Ubližují mámě? Pohoda. Dívej se, jak ti chátrá před očima. Bez pomoci!!! Proč mi jde na mysl hnusné slovo - pisoár - ne: HAJZL. Nevím, co to ten mozek vymýšlí za pomluvy a lži, že, paní Počůrálková?!
Odpoledne se krátí. Přijdou mladí. Ještě statistiku. Rychle zákaznický servis. Jakž takž hotovo. Ještě telefon. Klientka mi po manželovi posílá krabici jogurtíků z Bohemilk. Jak jsem si to zasloužila!!
Jdu k ohýnku. Jdu odhodit strádání. Zapomenout. Skvělý večer. Řehtáme se - vnučinka vtipně glosuje aktuální situaci. Upekla jsem bábovku. Petroušek koupil domácí buřtíky. My pečeme domácí chleba. To v DD kupují bílé lepky. Zapomeň! Vínečko máme se snaškou rády obě. Micicinda nás sleduje z lavičky. Ze zídky. Najednou jí chytí rapl - proběhne jahodami. Přijde ochutnat nějakou dobrotu.
- Támhle ve stínu je moráček.
Hledám očima. Užuž se vyloupl stín malého rysa ostrovida. Docela sebejistě běží tmou okolo nás. Skáče po svahu na rozpadající se šance.
Za chvilku oběhne chaloupku... Micinka netuší. Má tu kamaráda. Opravdu? Nevzal roha? Pozornost mi bere skyp. Linduška.
- Mami, tak roušky nemusí nosit...
- Aha, tak mamka ji dnes zrovna po šesti týdnech měla. Postavené na hlavu. Blázni a děti nemusí. A ostatní musí?
Hm, to by mohli říci: V sudé dny roušky nosí muži. V liché dny ženy. O víkendu brýlatí. Od prvního května jen plešatí.
Hra. Budiž.
- Mami, Brutal nebude. Festivaly nebudou...
- Jednali o příhraničním styku?
Kopyta. Živíme si kopyta. Zaplaťbůh - konečná. Přistáváme. Vystupovat. Jen oni to snad ještě nevědí.
Přikládám kmen jednoho z vánočních stromků.
- V., chceš vidět, jak vypadá oheň lenochů? Kdysi mě to naučil Pavel Češok. Manžel mé celoživotní kamarádky Zlatky.
Smějeme se. Sedám si jako lenoch na trávu k ohni. Pomalu posunuji ohořelý kmínek. Oheň ho tráví k večeři.
Táhnu starý stromeček. Honzík i Peťulka se vyděsili.
- To nemyslíš vážně.
- Ničeho se nebojte. Jen tady dám kousek - oheň lenochů...
- Počkej, až ti chytnou větve.
Běžím pro hadici. Sedám k ohýnku. Občas pokropím, když chce vyskočit z ohniště.
Petroušek zachraňuje situaci. Přestřihne kmen na dvou místech. Nůžkami hází posprchované větve s jehličím na oheň. Tentokrát se ptám já:
- To nemyslíš vážně?
Všechny tři holky obdivujeme žhavou jeskyňku pod hromadou mokrých větví.
- V., to je krásné, viď? Než to blafne.
Všichni se řehtáme. K nebi stoupá bílý sloup. Jak když obětujeme. U sousedů mají také ohňové setkání. Slyšíme výbuchy smíchu. Neruší nás. Je mír. Smějeme se. Počasí nám přeje. Máme co jíst. Kde spát. Nemáme náhubky - symbol středověkých otroků. Jak středověkých? Moderních! S barevnými čumáky. Krásná atmosféra. Vracím hadici na své místo. Volám:
- Já jsem vyhřála celou zahradu. Cítíte ten teplý vzduch?
Chlapi se uklidnili.
- Dito, četla jsem, že z chlapů nasekali zženštilé metrosexuály, aby přestali existovat mužní chlapi ochránci.
- Něco na tom bude.
- Jděte od sebe. Moc se tam práší.
Chovám vnučku, panenku. Bavíme se... Rodina. Už ji nerozbouchají. Skončí doba šméček, šmejdů, špatných zákonů... V Americe - zemi s nejvyšším počtem očkování - už nikoho nesmí nutit do očkování. Vymalováno. Teď ještě Evropu očistit od špíny...
-Touhle dobou vždycky normálně spím.
A to je signál! Rozejděte se. :-) Sklízíme.
Spát. A já psát.
Dobrou noc!
P. S. Doporučuji si poslechnout shrnutí:
https://www.youtube.com/watch?v=oUlqUChLL1U
P. S. II - Lituji všechny, které nutí do testování. Omezování osobní svobody!