Čarodějnice. Filipojakubská noc. Valpuržina noc. Beltain. Čas lásky...

01.05.2019

Zahrada zpívá. Nechce se mi už spát. Jdu se na ni podívat. V noční košili točím ranní koncert. Micicinda si myslí, že jsem vyběhla kvůli ní. Jenže běžím pro kopřivy, vysypat popel a vyhlédnout si nějakou pěknou pampelišku. Vybrala jsem si dvě - i s kořenem. Zdravé jídlo čokoládu a malinu-borůvku jsem smíchala s umytými pampeliškami a kopřivami. Nádherně nahořklé.  Dnes bych měla vyorat brázdu jako ochranu před temnými silami. Před práh položit drn nebo hrst písku. Přepočítáváním stébel trávy nebo zrnek písku by se čarodějnice zdržela až do rána. Její moc pomine na prvního května. Tak to mám práce jak na kostele.

Helenka. Milovaný člověk. Mám vlastně všechny lidi milované. Každý je dobrá duše. Helenka má krásné výsledky. Když se klepe, má to krásné. Když je jistá, musí se víc snažit. Helenka vzpomíná. Loni jí zemřele její milovaná teta v Německu. Kolik smrtí na ni čekalo v následujícím roce... :-)

Den mi teče mezi prsty. Rozmýšlím se. Kolo nebo auto? Déšť zmáchal sedáky, deku na houpačce. Vyprat... Zdržení. Autem. Beru štrůdl, termosku (dnes jsem nemusela; Květulka byla nápomocna). Hrušku. Nedošlo na ni. Rychle nákup. Maliny, borůvky - bude prskat, že jsou kyselé; karlovarské oplatky. Ty budou mít úspěch. Házím do košíku merci čokoládky, kaštany ve slevě. Zadarmo drahé - palmový tuk atd... Pan ředitel chce lidem vařit, co mají rádi. Tak jo. 
Hledám v jídelně. Hm, kdepak? Aha. Trůní. 
-  Jé, pomůžeš mi?
Utíkám odložit košík. Z chodby volá Květulka - hned jsem u vás!
Vytahuji ručník. 
- Mami, vyprala jsem Ti ručník! Vymáchala v octové vodě. Je hebký. Přivoň!
Pomáhám vstát, oblékáme, mamka se snaží; myjeme ruce...
Chtěla jsem ji vzít do pohádky - na Chloumek, Prašivku, na neznášovskou hájovnu u lesa...Sluníčko na terase mění směrování vozíku. Jedeme ven. Zalévám na sluníčku kafíčko. Nejprve štrůdl. Dva kousky do ní spadly. Pišingry (taky vycpané palmáčem, levnými výplněmi...) hltá; ano, přišly vhod. Maliny... Jasně, jsou kyselé. Borůvky nechce. 

- Mami, tys nejedla?
- Ne, oběd jsme neměli. Nedali mi ani snídani.
- Mami, jíte tu královsky, sice nezdravě, ale máte tu hojnost.
Běžím za Květulkou.
- K obědu jsme měli šunkafleky. Moc nejedla a polévku taky ne.
- Aha, chápu. To jsme doma vůbec nevařili. Proto to do ní tak padá. Jen hlásím, že mlsá. A tady dávám chlebíček s česnekovou pomazánkou k večeři.

Květuška mamku obstarala. Na stolečku horký čaj. Maminka hltá capůčo. Pak si s chutí dá hrnek horkého čajíka. I já miluji horký čaj.
- Mamko, včera jsem viděla dokument Vlak smrti. Ten vlak jel někde přes Roztoky, Phu, Budějovice  na Mauthausen. Líčili tam, jak vězňům Češi nosili jídlo, vodu. Jeden vězeň nesl chleba. Dostal do spánku ránu... Mami, kvůli chlebu! Jeden vězeň potichoučku vyprávěl, jak mu esesák kopancem přerazil žebro... Večer umřel. Mamko, to bylo strašné. A jedna paní vyprávěla, jak se fašouni báli tyfu. Ženy zachránily čtyři jiné ženy. Ruska vyprávěla, jak jí řekli, že musí být potichoučku, jak na ně hodili na nosítkách prostěradlo. Nosítka donesli k tramvaji. V ní se mohli posadit. S holými hlavami musely ale sedět na zemi, aby nebyly vidět z ulice...
- To nesmíš tak prožívat! Nesmíš si to tak brát. Když to vezmeš kolem dokola, co zmůžeš?
Maminka mi ještě stíhá dávat životní moudrosti. Má pravdu. Co zmohu smutkem?
Luštíme. Hlídám čas. Na šestnáctou musím odjet... V půl páté přijede paní z Hradce...
- Na osmé pozici? Střední rod.
- Nevím.
- Jak, nevíš? Mami, kolikátý je na osmé pozici?
- Osmý.
- A střední rod?
- Nevím.
- Víš! Mami, muž na osmé pozici je?
- Osmý. 
- Žena na osmé pozici je?
- Osmá!
- A střední rod?
- Nevím.
- Mami, osmý muž; a dítě je?
- Páté?
- Mami, na osmé pozici! Dítě!
- Sedmé?
- Mami!
- No vidíš! A jsme tam zase!
Řehtáme se. Ale dolezly jsme k cíli. Osmé. :-)
- Zvolání?
- Haló!
- NE! ZAPOMEŇ na haló! Jak se jinak zvolá?
- Olé!
Hlavně aby po spánku nevolala o pomoc na vysazení olé!
- Šikovná! Povalovat v ústech?
- Žvýkat.
Teď si nemohu vzpomenout, co to bylo. Žmoulat? 

- Musím jet.
- Proč jsem tady? Mně je doma dobře! Já chci domů.
- Mami, prve jsi mi tvrdila, jak jsi dnes byla venku. Jenže nebyla. Mamko, nemáš paměť. Už jsi tu asi osmý rok!
Hladím ji po vlasech. Přidřeplá u vozíku. Hladím, hladím.
- Mamko, ještě si natřeš pusu, jo?
- Já to už neumím.
- Umíš! Tady jsem ti dala zrcátko. Podívej, jak je krásné.
Maminka rozdělá jelen lůj. Pamatuje si grif ze včera. Jak neopakujeme, neumí. Maminka moje zlatá. Nemohu ji nechat samotnou na terase; kašlou na mě. V pátek mi úřednice slíbila, že projednají. Je úterý. Nezájem, neúcta ke klientovi, k rodině. Zlikvidováno zázemí... Všechny vchody zašpérované. Zadní schodiště s lankem a kódem. Jděte se zahrabat, lidumilové! Lepšolidi!!! Rádoby vládci!!! Nemocní mocní. 
Vezu maminku do temné nádražní haly. Chodba. V zimě tu profukovalo. Byla tu zima, jak v psinci. I ve svetru. Květuška mi dává svetr k vyprání.
- Ještě dochází mléko po koupeli.
- Jé, jediná mi hlásíte. Děkuji.
Děkuji všem. Irence, Květulce, Danulce, Simonce, Kamilce, Janě, Petronilce... Včelám. V dvanáctihodinových letech.
Jedu vedle státní silnice. Vesnicemi. Jsem rychlá. Na semaforech na státní u bourání mostu - ne opravy! - už asi stojí klientka. (Lindo, zase derobotizace; chlap seděl v autě na okraji silnice; na předním skle zelenou stranu plácačky. Zelená pro náš směr. Semafor byl vypnut. :-) 
Parkuji. Petroušek vyndavá tašku s nákupem. Jdu se připravit. Už je tu paní. Jo, stála frontu natřikrát. Po šesti nedělích má úbytek celkem mínus dvacet devět cm po obvodech. Po třech týdnech mínus sedmnáct, po šesti mínus dvanáct. Zmenšuje se. Narostlo kilo svaloviny. Odpálila tuky.
Čarodějnice. Vždy jsme vyhledávala veřejné ohně. Loni jsme si zapálili ohýnek na zahradě. Byl první. Letos už jsme si topili :-) Nebyl by první. Petroušek se tiše vzdálil. Paní odjela. Chtěla jsem vymést terasu. Muškáty nechaly po sobě lístečky...
Nechce se mi nic. Slyším z koupaliště na druhém konci města hudbu. Asociuje mi Brutal Assault. Už se to blíží...
Petroušek je tu.
- Zapálíme oheň?
- Nechce se mi. Zatopím.
- Pojď se podívat! Micka sedí pod vraty. Hlídá si misku s kostmi. Přišel ten moráček a naproti přes cestu ten bílý.

Vycházím do tmy. Micicinda stráží svůj revír. Moratý nebojácný drzoun odbíhá pryč. Bílý se vytratil do protější zahrady.
Trávíme hezký večer spolu. Kouzelný! Oharky svítí...
Dobrou noc!