Carpe diem
Slastný život důchodce. Bude deset. Dnes jsem spala s kaštany. Ješiši, kdo to říkal, že má kaštany… No, tak ne s těmi. Normálně s kaštánky z bodlinkatých peřinek z včerejší vycházky.
V noci si před usnutím nastavím vypnutí mp3 na deset minut. Možná by stačily tři. Doposlouchávám povídání Pokřivená zrcadla z šestnáctého září. Úplně v závěru říkají, že v vnuk generála de Gaulle:
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-vnuk-charlese-de-gaulla-usiluje-o-ruske-obcanstvi-40538730
Pierre de Gaulle, 62letý vnuk někdejšího francouzského prezidenta a zakladatele páté francouzské republiky generála Charlese de Gaulla, by rád získal ruské občanství. Odůvodňuje to tím, že chce sebe i svou rodinu "ochránit před dekadencí západního světa".
To jsou věci, no ne? Vedle Depardieu i tenhle. Francie a Rusko měli k sobě odjakživa blízko. Ruština používá hodně francouzských slov. Třeba tratuar – chodník, šosé - silnice, bulvár - bulvár, trjum - lodní paluba, pejzaž - krajina. Např. Turgeněv se trvale usadil v Paříži. Měl tam lásku - pěvkyni. Stravinskij, Prokofjev, Ďagilev, Šagal...
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-27-mosticek
Jdu teprve připít na lidstvo a ejhle, Petrouškovo auto u branky. To už se vrátil z moštování? Hladím Mourka. Tichounce si hníká ve spánku. Běžím dozadu na terasu. Pískám, hníkám přes sklo na okolojdoucího Petrouška. Otočil se s pytlem v ruce. Usmál se na mě. Odsunují dveře.
- Peťůůůš!
- Už jsem zpátky. A jel jsem tam ne na desátou, ale na osmou. Ještě jsem tam pomohl nějak paní…
- A za kolik?
- Dal mi litr za osm. Jsem mu trošku pomohl.
Usmívám se. To je dobře, když si lidé pomáhají. Taky mám ráda, když mi někdo pomůže v nouzi. Tuhle jsem viděla, jak nějaká mladá paní s kolem ve vlaku vystupovala. A taky jí ochotně pomohl nastupující pán.
Tak, vzhůru do dne!
Petroušek se celý den nezastavil. Já jsem začala o něco déle. Ale taky se točím v kole celý den. A ráda.
Mám dva zmeškané hovory od Ivy. Volám. Nemá pečivo. Uklidňuji ji, že jí dovezu. I mléko. Ale až večer. Během dne jí několikrát volám pro pozdvižení mysli.
- Ivo, je slunce. Běž na dvůr. Nastav tvář sluníčku. Nabije tě přes zorničky.
- Když mě bolí noha. Chytá mě křeč. Nedolezu ani na záchod.
- Ivo, to rozchodíš.
To se mi to mluví…
- Mijanek povídal, že ti koupí pro Beníka a kočiky karton mlék. Rozmlouvala jsem mu to.
- To nebudou žrát. To ať mi ani nevozí.
Volám Mijankovi.
- Teto, mamka má rozmazlené kočky.
- Mijanku, nemá. Naše první pila dvanáctiprocentní smetanu. Další Zrzečku a teď Žofinku a Mourka máme naučené na čisté mléko. Ještě jim ho zředím horkou vodičkou.
- No, říkám, to jsou rozmazlené kočky.
- Mijanku, dovezeme ti mošt.
- Teto, mamka v tomhle okamžiku už neví, že jsme ji zítra pozvali na oběd. Je posvícení. Tak abys věděla, že bude u nás.
Jj. Zítra by nás maminka všechny pozvala na oběd. Mami, to mi tak chybí. Stmelovalas´. Mělas´ koho. To byli lidé normální. Vážili si rodiny. Stařešinů.
- Pojď si zdokumentovat to ryngle. Jdu na něj.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-27-rynglatko
Jdu k vzrostlému stromu. Nikdy nám nedal ani plůdek. Až letos v létě, když slyšel, že ho Petroušek pokácí a vykope, se na větvičce objevilo jedno maličkaté sluníčkové rynglátko. Jako slzička. Stojím před stromem. Omlouvám se. Žádám stromovou bytost, aby se přestěhovala. Nevím kam. Jestli ji přijme někdo z ovocných stromů. Vůbec nevím, jak to s těmihle elementály stromů chodí. Loučím se. Děkuji za její přítomnost.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-27-prekvapko
Volá Linda. Jestli jsme doma. Jsme. Přivezla mi překrásnou kytku z její zahrádky. Bere sklenici na mléko, abych ji měla připravenou u Milky a její horské krávy Maliny.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-27-po-delsi-dobe-obed-venku
Pozdní oběd. S láskou jsem uvařila z odkrojků z hovězího, abychom nezatěžovali trávicí systém našich kočen, výbornou polévku. Lžíci svého masoxu. Ten jsem vyráběla někdy v létě. Snad mi vydrží na rok do další sklizně zeleniny. Mé špaldovky. Koupená játrová zavářka ze Skaličanu. Tu bych si mohla vyrábět sama. To zkusím. Ať je polévka dokonalá. Krůtí prsa na houbách s rajčaty, paprikou, cibulkou, česnekem. A moje nakopané brambory.
- Petroušku, koláče jsem neupekla.
- Vždyť nikdo nepřijde.
- Přesně. Upeču je až za týden. Po posvícení.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-27-priprava-na-strudlik
- Petroušku, připrav mi stolek na sluníčko. Budu zpracovávat jablíčka na štrůdlík.
Hřeju se na sluníčku. Loupu a vykrajují jablíčka. Užívám si podzim. Domov. Dům. Zahradu. Carpe diem. První kniha Horatiových Ód.
AI:
Vybízí k plnému prožívání přítomného okamžiku a využití příležitostí, neboť čas neúprosně ubíhá. Doslovněji by se dalo přeložit jako "sklízej den", čímž se zdůrazňuje vnímání okamžiku jako něčeho, co je třeba "sklidit" nebo "vzít" podobně jako zralé ovoce.
Ano, takhle nějak jsem to vždycky vykládala v prváku…
Upečeno. Do tří termosek balím maličko polévky, trošku brambor a masa, zeleninový salát. Popisuji. Petroušek jede pro mléko. Staví se u Ivy na kafe.
- Peťuš, prosím, dohlédni, aby si to Iva dala do lednice na pondělí. A hlavně ten salát si klidně může sníst zítra během dne.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-27-hotovo
Sešívám krabičku z kartonu. Pokládám větší část nohy závinu.
- Peťuš, prosím tě. Vezmi jí tři litry mléka. Ona bude moc ráda. Termosky a bandasku mi přivez. Nám dva. Zítra mi přivezeš tři od Maliny.
Pročítám hezké komenty na FB. A příspěvek o praní v břečťanových listech. To zkusím. Osmdesát devadesát listů rozkrájet a dát do sáčku do bubnu? Prý alergie. A to jim nevadí svinstvo z pracích prášků a aviváže?
Devátá vlna - připojuji svůj koment k meditacím. Totiž meditace je i pletení, vaření, čučení do zahrady, medituji na běžkách, na kole…
Irena Hrobská
Pavla LaLoba Nevšímalová Dnes polévku, zeleninu ze zahrady, své špaldové nudle, krůtí prsa na houbách a svých rajčatech, paprice; nakopala jsem brambory, uvařila z našich jablíček a jahod kompot, k obědu naše okurky, rajčata šalotka; pak na sluníčku jablka na štrůdl, dovnitř máslo z mléka horské žerzejky Maliny. Perfektní pro mě den. Někdo by řekl, nebudu stát 3 hodiny u ostrůvku. Manžel mě ráno vítal s 30 litry moštu, přivezl. Včera jsme spolu jablíčka připravili do pytlů. Dnes prořezával jabloně... Dva kanystříčky jsme hned rozdali... Obědvali jsme venku. Kočky Mourek a Žofka se někde ze zahrady stáhli k nám. Na houpačku. Jsem šťastná, klidná. Jo, a na uklizenou vymytou osmýčenou terasu, zimní zahradu, jsem zazimovala kytky z venku a umístili tam bednu na polena. Co kdyby se začalo topit. Náš dům je konzerva. Drží teploučko. Máme tu útulno. Šťastná!
Pro mě krásný den. Jedu si k večeru nakoupit špaldu v bio kvalitě za dvacet pět korun. Kupuji podzimní kytky. Balíček kahánků. Denně jich spálím pět, šest určitě. Užívám si klid.
Poslouchám do sluchátek četbu z knihy Jozefa Banáše Idioti v politice o bosonohých dětech ve Švýcarsku. Svobodné nebo neplnoleté matky odevzdávaly děti sedlákům. Nebo je rodina nahlásila. Nebo jim je odebrali. Byly případy zneužívání. Kšeftovalo se s nimi. Tyhle děti chodily bosy. Sloužily u sedláků. Nesměly jíst s ostatními. Jedli vedle dobytka. Zacházeli s nimi ještě do osmdesátých let jako s věcmi. Až šedesátiletá paní vznesla žalobu za zacházení, chtěla odškodnění. Matky těch dětí byly zavírány s kriminálnicemi. Vražedkyněmi, podvodnicemi a zlodějkami Nevěděly, co s nimi bude. Jestli a kdy je pustí. Mnohé matky hledaly děti marně. Ve Švýcarsku se ještě v době usilovné práce Charty77 legálně obchodovalo s dětmi svobodných matek?! Tak v osmdesátých letech my tu vzhlíželi k téhle civilizované zemi! Švýcarsko. Zatracená země. Zrovna tak prádelny v Anglii. Zneužívání žen do dvacátého století.
Zajíždím domů po tmě. Volá Petroušek.
- Za chvíli přijedu. Ještě se stavím na kotelně.
Máme za sebou krásný den. Zabalila jsem dárky pro Zuzku z Le-Co. Dvě. Jdu spát.
Zítra přijde můj fyzioterapeut. Čeká mě masáž. A pak bylinkobraní. Nebo Bylinkobraní? Včera jsem psala o deváté vlně. Helena Heclová ji píše s velkým. Tedy Devátá vlna. Žiju ji. Ani nevím jak. S láskou. S d i s D.
Dobrou noc!