Částečné zatmění

Půl deváté. Jdu si mixnout koktejl. Navařené termosky s horkou vodou. Dnes nepůjde proud. Cvak. Už si snídani nemixnu. Půl minutky zpoždění. Beru Péťův šejkr. Nejde mi zašroubovat. Jak on to ráno dělá? Jednou jsem měla krásný nový šejkr. Nádherná zeleň. Herbelife Nutrition. Jela jsem na nějaký kratší zájezd. Na WC jsem si doplnila vodu. Zaklechtala a obstříkla jsem velké nádherně nablýskané zrcadlo na hotelovém WC

Klechtám. Trošku mi to teče. Pro dnešek - stačí. Co já budu dělat? Mohu louskat ořechy. Sázet květiny. Připravit si jahody do sklenic. Přenavléknout korálky, náramky. Mohu malovat na láhve. Vyrábět ornamenty ze sáčků od čaje... Den je krátký. Nesplnila jsem nic. 

- Mami, paní Petrová má dnes pohřeb. V jedenáct.

Vzpomněla jsme si na parte. Sousedka přes stěnu našeho domu. Slýchávala jsem, když její Pavel cvičil na piáno, oni slyšeli mou hru. Zeď propouštěla život na obou stranách. Dvojdomek. Měla bych se jí jít poklonit. Deset. Mám čas. Zatím. 

Mourek tu nečeká. 

Telefonuje paní z pošty. Dohodly jsme si, pokud mi nedoručí psaní nebo zásilku, ozve se. Své slovo plní. V té naší staré poště máme - zjistila jsem - hodné normální pracovnice. Mladé, ale jakoby ze staré doby. Myslela jsem, že jediná skvělá pracuje celý život na poště na sídlišti. Ale vyrostla jí konkurence. To je dobře.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-10_Jimi_Hadzi%2C_sousedcin_pohreb%2C_kvetinka/

Před jedenáctou sedám do auta. Stavuji se koupit dvě růže. Jdu kostelem k rakvi. Vidím obraz z 28.5. t. r. Pohřeb maminky. Náš pevnostní kostel Nanebevstoupení Páně se loučí během dvou tří týdnů s dvěma bytostmi z jednoho domku. Stejně osvětlen jako u maminčina obřadu. Pokládám květiny na rakev. Kondoluji Pavlovi, mému dětskému kamarádovi. Jeho ženě, RHB lékařce - pomáhá mi, když mě bolí záda, když jsem si v záři strhla klenby... Je první pomocí.

Odbíhám na poštu. Dopis z KHS. Už nemusím platit pokutu 500,- Kč za odmítnutí nasadit si roušku. Řízení zastaveno. V ruce držím důkaz o neoprávněnosti jednání policisty, který mě udal. Zahraji mu čardáš. Ublížil mi. Mami, nejsem mstivka! Nejsem viď? Mám se bránit! Ano, udělám. Dík! :-)

Vracím se do kostela. Před ním potkávám mého dávného známého Džimi Hadžiho. Zpívala jsem jako studentka s kapelou Katakomby v Divadélku. Odsud asi znám Džimiho. Z diskoték. Jeho maminka vařila někde ve školní jídelně. Její sestra jak přes kopírák byla zdravotní sestřičkou. Syn té sestřičky Honza Lášek se mnou chodil na gympl. Dnes stojí v čele nějaké církve. Asi bych měla napsat vysoký církevní hodnostář. Občas ho někde zahlédnu a poznám podle jména. Vracím se k jeho bratranci Džimimu. V mládí tlusťoch, dnes štíhlá postava, oduševnělá krásná tvář. Ale opravdu. Dospěl.  Péťa mi říkal, že s mým spolusedícím z první a myslím i druhé třídy Pepíčkem sbírají po městě odpadky. Někdo opovrhuje. Sláva jim! Já občas sbírám na stezce. Klučíčci, děkuji za obyvatele. Jimi je stejný blázen jako já. Málokdo nám rozumí. A nevím, jak ho psát jestli Džimi nebo Jimi. A ono je to fuk.

- Ahoj, Ireno!

V rychlosti říkám, jak nás opustila maminka. Co si nesu v kabelce z pošty... Třicet let se potkáváme sporadicky náhodně letmo na kolách a on vždy zdvihne palec a volá podle toho, která světová kapela právě přilétá.

- Ireno, Pink Floyd!

- Ireno, Jethro Tull!

Ale nejvíc fandí Rolling Stones. Líbí se mi dnes, jak z něj čiší svoboda, svobodomyslnost. Jak odmítá otroctví. My umřeme svobodní!! Někteří umřou z přilepenou roušku na tváři.

- Ireno, nedovedu si představit, že by nutili Rolling Stones roušky. No to by Mick Jager nedopustil.

-Jimi, natočíme rozhovor!

Ochotně souhlasí. Je to podle mě krásné poselství pro zotročené lidi. Jak jeho tvář zkrásněla. Zestárli jsme. Hlavně - nebuďme otroky!!

Vracím se na obřad. Sedám do nejposlednější lavice. Vzpomínám na sousedský život. Na maminčin pohřeb. Vynášejí rakev. Mají čtyři madla. U nás kámen sváru - zaplatila jsem jich šest. Vidím syna zesnulé sousedky, jeho ženu, jejich Honzíka a Leničku. Podobní na rodiče. Vnučka Lenička, lékařka po mamince. Moc krásná. Moc nešťastná. Obyčejná krása. Dvojdomek osiřel. Jeho dvě letité nájemnice odešly. Jedna 86, druhá 94. Nastupuje nová krev. Život jde dál. Snášejí rakev. Spouští se déšť. Jako u našeho pohřbu... Auto ozdobené květinami otevřené odjíždí na náš hřbitov. Rozdíl jen v tom, že my jsme se ještě loučili u hrobu.

Dnes částečné zatmění sluníčka. Když člověk nemá světlo, má se podívat do sebe, na své stíny, na svou duši. Ono to člověku chvíli bez světla prospěje. Zatmění bylo u nás naposledy viditelné v roce 2015. Dnes měsíc zakryl pětinku slunečního disku. Mělo na mě vliv? Obrovský. Nejen na mě.

Domů. Stavuji se v květince. Beru ještě okurky... Pro jahody k Lidlu. Prodává maturant z biskupského G. Prý dobrovolně nosí roušku. Přichází jeho strýc. Z vesnice tady nedaleko. V létě 1914 tam byl Jaroslav Hašek v hospodě. Napsasl povídku o čápovi v lukách... Bydlel tehdy v Jasenné... Klukův strýc mi dozvukuje. Pokyvuje. Kluk nevěří, že se neumírá na kovid. Ale na oslabení jako u chřipky. Lidi umírají na selhání ledvin, na zápal plic, na roztržené plíce z dýchacích přístrojů. Pitva je zakázána. Tady na kovid umřelo kolik lidí?! Nikdo? Lidé nevedou zdravý životní styl. Mají nemocné orgány, tělo, duši...

V Penny mě takový mladý chcap nutí do roušky. Odvolávám se na zákon 240/2000 Sb., par. 31, odst. 4. On prý - mohu jít nakupovat jinam. Ego ostrahy odhání zákazníky Penny. M8 právem opřenu svou větu, že mohu jít jinam? Alias do pr... Bordel na kolečkách! A prý jestli mám papír z ministerstva zdravotnictví. I kdybych měla, tak o mém zdravotním stavu na MZdr. Nic nevědí; maximálně obvodní lékař. Jenže já nedávám nikomu souhlas, aby mohl nahlížet do mé karty.

Doma volám na linku Penny. Jiný mladík se mi omluvil za ostrahu a řekl - pozor, bomba:

- On vás může odmítnout obsloužit.

- Ostraha mě snad neoblsuhuje!     

Opakuji zákon. Prý je tu "opatření Ministerstva zdravotnictví z května t. r."  To nemyslí vážně! Matlák! Opatření, vyhlášky, doporučení, nařízení minstra, ministerstva, vlády jsou podzákonné právní normy! Proto v obchodech jen prosí, vyzývají, ale není tam diktát!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-06-10_Jahody%2C_knedliky%2C_kompot/

Mourek se nám ztratil. Od rána tu nebyl. Proud pustili o dvě hodinky dřív. Ze všeho plánování jsem neudělala nic. Jdu Petrouškovi udělat jahodové knedlíky. To on zbožňuje. Do těsta zase přidávám tři lžíce žitného kvásku. SE špaldovou moukou je vláčné, krásné, hezky se s ním pracuje. To jsem dobře vymyslela.

Lije.     

- Tady máš poštu.

Ty vorle! To nevymyslíš. Volá právník, že je s mamkou nařízeno líčení na 27.6. Je překvapen zprávou o odchodu maminky. Prý jsem ho zaskočila. Čeká mě administrativní souboj. Místo abych šla sázet, žehlit, tak se tu patlám s byrokracií. Právník se diví, že psychiatrička je soudní znalec, dochází do DD a NENAHLÁSILA K SOUDU SMRT MAMKY. 12.5. byl za maminkou znalec, přednosta psychiatrie z FN. 16. měla úraz. Dnes jsou to tři týdny, co jsem ji naposledy držela za její teplou ručenku. Lehce pochrupovala. Mluvila jsem, děkovala, zpívla, hladila ji po vláskách, nevěstinku... Nechápu, jak jsem mohla nepotlučenou polovinu hlavy vnímat jako mladou ze svatebních fotografií. Loučila jsem se s ní. Zítra to budou tři týdny od její smrti. A mrcha Mengelka - hlavně že maminku chtěla znesvéprávnit! Stálo jí to, odbornici, za to!! Zatěžovat staré ženy! Slyšela jsem, že pánbu peče oplatky. Donašeči! Doneste jí to, soudní znalkyni. Pro mě husí zelené točené v trávě. Není pro mě ničím. Egoistka, která se mstila. Maminka na poslední chvíli tak tak utekla. SVÉPRÁVNÁ! Věřím, že kdyby jí tahle kalvárie nečekala, její duše by tu  setrvala. Měly jsme naplánováno sto let! Myslete si, co chcete. Dnes se mě někdo ptal, jestli poslali z DD kytici. Dobrý fórek. Hodí se do dne s částečným zatměním měsíce. To bych asi chtěla moc - ještěr nezavolal, nenapsal, a ještě vyhazovat za kytku! V ten den se musel spráskat do němoty radostí.   A nebo počká až po vyšetřování.  :-) 

Otevírám dopis; od notářky. Jako vypravovatelku pohřbu mě vyzývá ke schůzce. To jsou paradoxy. Jeden právník mě chtěl pozvat k soudu, druhý k vyřízení pozůstalosti. Mami, jaks´to říkala? Blázni byli, kordy měli! A taky BORDEL NA KOLEČKÁCH!  

Píše nový dodavatel elektrické energie do panelákového bytu, kam mám posílat od června platby. Volám na jejich linku, že se poněkud opozdili. Už mám za červen zaplaceno u starého dodavatele.

Ty vorle!! Já se z toho!!!

1. - Píšu na Penny;
2. - Stížnost na Českou poštu - tam jen krátce. Je tam takový pták, jmenuje se Slavík. Ten mi zas napíše, jak je pošta nejlepší cirkus světa. Tam už se nevzrušuji. V Jaroměři doručování NEEXISTUJE. NENÍ. VÁZNE. NEVYKONÁVÁ SE. Ale máme DORUČOVATELKY!!! A ty si platíme. Navíc si platíme poštovné. Mami!!! Poslední náš rozhovor!! 
3. - Pak píšu právníkovi, fotografuji mu úmrtní list. Ještě bych měla napsat na policistu, ale ten počká. 

A je večer! Co mi přineslo částečné zatmění? Celé odpoledne v háprdepu. Večer se vyjasnilo, aspoň jsem se bosa prošla trávou. Zrzečka mě doprovázela. Tahala své bříško po zemi. Po Mourkovi se slehla zem. Volali jsme ho. Nepřišel. Jestli si třeba majitelé nevšimli, že má nový obojek a někde ho nezavřeli. Snad se mu nic zlého nepřihodilo. Krasaveček... Ještě včera jsme s Petrouškem venku večer mudrovali na lavičce, že máme kočky dvě. Povídal, že jsme si nemuseli brát Zrzečku. Opáčila jsem, že by k nám Mourek ale neměl za kým přijít.

Dnešní rozmanitosti života byly šťavnaté, pestré, barevné, výživné. Někdo mi dnes řekl, že by se na to vykašlal. Stála u toho mladá dívka. Řekla jsem, že bojuji za lidi. Za jejich práva. A ta mladá mi řekla: To děláte správně. Já bych to taky nenechala. -  To jen pro tu mrůcu z loňského května. Jak měla ten vychlastaný hlas. A myslela si, že zlem něco způsobí. Babizna z čertí chaloupky.

Koupila jsem bednu jahod. Zpracovávám. Mrazím, nakládám. Džemík až zítra.

Dodělala mě zpráva, že venkovské prodejny se musí dototovat. Ty vorle! Natáhnou sem obří obchodní domy a nechají zajít na úbytě venkovské potraviny. A najednou jim o ně jde. Nějaký chytrolín pronesl:

- Vždycky se říkalo, že vesnici dělá kostel, hospoda a obchod. 

- Cože?? Já to teda znám jinak - byl tam pan farář, pan doktor, pan učitel, právník - ale říkalo se, že vesnici dělá kostel, hospoda a škola.

Mám dalších osm sklenic jahod. Všechny chytly. Tak aspoň něco se povedlo. :-) 

Tak já ti, Karle, nevím! Jsem tu dobře na naší planetě? Že mě tu ztratili? Vysadili, odletěli. Mami, chci domů. Ať nejsem jiná od ostatních tvorů tady. 

Dobrou noc!