Celý den jsem vyráběla molekulu NO
Usínám nad ránem. Abych nerušila Petrouška v obýváku, buchla jsem sebou v jeho pracovně na gauč; vyráběl ho ještě tatínek. Gauč ještě není u zdi. Potichoučku jsem si vzala z koše dvě deky. Takové sliny - mamka by řekla slíííny. Kvůli malování jsem nechala otevřené okno. Ty vorle, mně bylo líno vstát, jít ho zavřít. Nespím ve své posteli. A ještě mě ofukuje průvan. Že já jsem se nezabalila do mamčina županu! Rozednilo se. Peťulka zmizel v Kolbence. Hup na gauč. Balím si ramena do plédu, přikrývám se pořádnou dekou. Spím v teploučku až do desíti.
Dnes mycí den. Odkud začít? Plná chodba vystěhovaných věcí. Všechno je třeba vzít do ruky, omýt, otřít, vyhodit vytřídit, uklidit, zasunout, prohlédnout, dát na nové místo, vrátit na původní místo. Odkud!!! Poledne.
- Co děláš? Odpočíváš?
- Peťuš, po malování nemohu odpočívat. Teď jsem myla okno. Nahoru, dolů, nahoru, dolů. Využívám léto. Všechny štěrbinky, záhyby, všechno jsem vymyla. Je to na něm vidět. A to jsem ho myla na Velikonoce. Péťo, víš, že se mi zvýšila klidová míra metabolismu? A že se mi odpálily tuky? A přibyly mi svaly.
Prý mě nebude rušit. :-) Spíš ho nějaké mytí nezajímá. Pokračuji v práci. Myju nábytek, znovu a znovu... Kde se vzal ten usazený film? Růžová utěrka je černá. Bílá gázovina taky pomalu šedne.
Myslím na to, jak musí být lidem bez postele. Něco strašného. Nemít svou postel. Mnoho lidí ji celý život mělo. Najednou se ocitli na ulici. Pro mě něco běsného. Úžasného! Zaměřuji si na to, abychom dnes spali na svých lůžkách. Jak jsem měla mysl zaměřenou na postele, zapomněla jsem vyprat naše elektrická prostěradla. To nic. Uklízím, pígluji, cídím. Odpoledně. Petroušek je tu.
- Peťuš, můžeme přirazit postele ke zdi. A změř korýtko pod matrací. Nechám vyrobit nové.
Petroušek je mi neustále nablízku.
- Já jdu zalít zahradu.
Snaží se mi ulehčit. Ale k malování ho nepustím. Maluji já. Ne, co je mokré to je nabarvené. Ale ráno v jeho pracovně jsem zas ještě viděla černý roh. Během dne jsem se snažila, aby i ten roh zářil bělostí. Mám výhodu. Nezdržuji se. Mám nejkvalitnější stravu světa. Ráno Herbalife - rychle, nutričně vše vyváženo. Dopo svačinka - ovoce a Herbalife. V poledne zalévám pohankovou kaši, přidávám protein drink mix, borůvky, máslo. Odpoledne tvaroh s PDM a borůvkami. Večeře Herbalife. Když není čas na vaření. :-)
Dnes mám utkvělou myšlenku. Dvě. První: Připravit postele. Druhá: A jak to je, když někdo nemá svou postel. Napadá mě střídavá péče. Tam začíná rozvrat dětské psychiky. Dítě má dvě postele, ale ani jedna není ta pevná, stálá, ta bytelná, ta jeho. Je pořád na cestě. S báglíčkem se stěhuje matka - otec. Nikde není doma.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-09_Nasla_jsem_pod_ponozkami_poklady/
Vysypávám dvě šuplata ponožek a punčocháčů. Třídím. Na dně nacházím kulatou obálku s dopisem od Marty. Z které to tak může být třídy? Šestá? Sedmá? Asi byla nemocná a dopisy posílala po holkách z její vesnice. Loni jsme spolu jely na kolách do Kuksu. A ještě jeden poklad. Průkaz pionýra. Pamatuji si, jak jsem byla hrdá na rudý šátek. Na jeho tři cípy, na symboly... Nebrala jsem to vůbec jako indoktrinaci.
U mytí poslouchám další pokus o vrácení zabaveného čtyřměsíčního syna nějakého pána. Barnevernet po česku.. Samé překážky. Šetření neproběhlo, ale v zápisu stojí, že otec není schopen připravit podmínky a pečovat o dítě. V rodině se podívat nebyli. Svinstvo. Otec chodí do práce. Má svůj byt. Dítě mu sebrali, když bylo u opilé matky. I té se zbavil. Pan Hlásenský klidný bojovník. Občas se jdu mrknout na debilní urážlivé komenty. Není právník, ale zákon zná. Učí lidi bránit se. Ukazuje, jak si úředníci přisvojil moc rozhodovat o věcech, na které nemají právo.
Jakž takž umyto. Voní to tu čistotou. Ještě mi zbývá k malování chodba a největší prostor v domě - kuchyň a obývák. To dám. Letos budu mít, dá-li bůh, vymalovaný celý dům. Večer u NAB - tour s nositelem Nobelovy ceny za lékařství mi dochází, proč to zvládám... Jak to, že se rychle zregeneruji!
- Peťuš, pomůžeš mi povléknout?
- To víš že jo, to jsem dělal na vojně na čas.
Převlékám sama, aby někdo nemyslil. Ale poslední převlékání mi pomohl, šlo nám to hezky rychle od ruky... Zkusíme repete.
- Peťůůš, můžeš, mám hotovo!
- Tak jdeme na to! To jsem na vojně dělal na čas.
Svlékáme povlečení.
- Mám to obrátit na ruby?
- Péťo, zamotej to, vevnitř jsou žmolky. Vyklepu povlaky venku, než to dám do pračky.
Péťa mě baví:
- Péťo, hezky to zamotej, ať nedostaneš přes prsty.
Rozdávám klouzavé letní povlečení. Něco jako satén.
- Aha, nejdřív tu malou mrchu, viď?
Myslí tím malý polštářek pod hlavu. Minule povlékl čistý povlak na použitý.
- Hele, kde to začíná?
- Co?
- Kde to má knoflíky? Já tu nemám knoflíky. Kudy se do toho leze?
- Peťuš, tady je máš!
- Jo, tak malé? A ještě zapnuté debilně dovnitř.
- Peťuš, jdu k ntb. Já si tě budu zapisovat. Nezapamatovala bych si to.
Běžím k sobě do pracovny. Jdu si jeho výkřiky poznamenat.
- Tak tohle se mi dlouho nestalo.
Směju se s ntb na klíně.
- Ty vole, tři rohy dopředu. Kudla!
Miluji ty jeho řeči.
- Ty vole, to se nevidí! To jsem takovej blb?
Bože, to mám jako odměnu za práci. Svíjím se smíchy. A píšu.
- Tak, naposledy. Teď to takhle natáhnu!
Poslouchám jeho výlevy. Bránice se natřásá. Jsem u sebe v pracovně. Ať ho neruším v tvůrčí činnosti.
- Ne, to není možný. Na hranu! To klouže!
Kam na to chodí? Kde to vymýšlí?
- Tý vole, to je bojová hra. Já to snad nedám.
Ozývám se:
- Říkals´, žes´ to dělal na čas J
- Však jo, ale ne takovýhle vymr... knoflíčky. Dyť já na to nevidím.
Jdu s ntb do ložnice. Sedám na postel. Od srdce a upřímně se řehotám.
- Poceém, tady něco chybí v povlaku?
Tečou mi slzy.
- Jak jsem tohle moh udělat? No moh, jak vidíš, tak moh! Už je tady! Už je tady růžičíček. Já jsem to měl totiž podtočený! Včera jsem se zmrzačil na tom dvoře. Povídalas´, budeme to ničit párou! Sem věděl, že to odskáču.
Zamotal včerejší hubení plevele, když přišel o své místečko ve své pracovně.
- Tak nic, už se blížím do finále. Pak si pudu dát něco na zub!
Má motivaci. Dívám se něj. Bortím se na záda. Dobírá si mě deminutivy. Takhle já nemluvím. Je originální.
- Copak? Hledám knofličičičíčky. To se mně ještě nepodařilo. Abych se tady sr... se čtyřma rohama.
Tečou mi slzy. Naklepává. Chválí si dílo.
- Ale mám to pěkný! Ještě si přinesu budičičičíčka, abych moh´ jít ráno do Kolbenky.
Prý na vojně na čas. 😂😂😂
Na osmou sedím ve své pracovně u počítače. Do Evropy nás
zdraví nositel Nobelovy ceny za lékařství. Dr. Louis Ignarro. Vypráví o svém hledání molekuly
mládí NO. Snižuje tlak, zvyšuje elasticitu buňky, pak se krev krásně dostane
všude a roznese živiny do všech buněk. 7.11.2014 jsem kvalifikovala večeři s ním.
Druhý den nás školil. Kouzelně. I dnes ukazuje fotku z přebírání Nobelovy
ceny. Dává zajímavosti o udělování cen, o Nobelovi. Čím se Nobel živil, proč
vynalezl dynamit. Hovoří tucích, cukrech, bílkovinách. Všechny jsou dobré a
špatné. Nabádá, abychom holdovali zdravému životnímu stylu - tedy fyzická
aktivita a zdravá vyvážená strava. Stačí pětkrát v týdnu třicet minut
chůze a máš vyrobeno NO pro zdraví. Má zásadu - jakmile sedí hodinu u počítače,
vstane a jde se projít. I když má konferenční hovor. Po hodině - pohyb. Vypráví,
že začal s maratony pozdě. Právě díky svému niteworksu. Poškodil si
kolena. Proto už běhá jen deset kilometrů. Celý maraton už ne. Je mu jednaosmdesát
let. Kdo z vás by si vystřihnul čtvrt maraton ve svém věku! Jemu je
požehnaných slovy osmdesát jedna. My v Herbalife držíme v rukou nesmírně
cennou věc - jeho niteworks. Zdvihá prst - niteworks je jen jeden. Za sto
dvacet jedna let od udělování Nobelovy ceny - uděluje se první pondělí v říjnu
- bylo uděleno 591 cen, 216 laureátů za medicínu. A on patří mezi ně. Jeden s nositelů
na světě.
Jeho projev mě tehdy i dnes zaujal. Už asi tuhle příležitost mít nebudu. Ale tak jak on je hrdý na své nositelství, i já - rusky se řekne gordit jsa - i já jsem hrdá, že mám certifikát o proškolení dr. Lou Ignarrem.
A ještě poznámka - o fytoživinách. Dr. Susan Bowerman nás nabádá, abychom jedli syté barvy. Syté. I on jmenuje borůvky, jahody, maliny, červenou řepu - nesmírně důležité - barvy. Sedm barev duhy.
To bylo výživné. A ještě oznámení nových produktů místo Cell activatoru a Thermo kompletu - firma stále vylepšuje. Editovaná edice kokosové formule. To se moc těším. Takhle limitovaná byla máta s čokoládou - pak se vrátila. A jablíčko se skořicí - a pak se taky usadilo mezi příchutěmi. Těším se na kokos s ananasem.
Jdu spát. Do své postele. Díky, bože!!
Dobrou noc!