Celý svět nezachráníš
Čtvrtek. Uklízím. Jehličí, jehličí, samé jehličí. To je rodina! Chodbu mohu vytírat dvakrát denně. Sluníčko ukazuje všechnu špínu, cákance... Kýbl, hadr, voda, kartáč. Radostná práce. Jarní. Očista domu. Ještě očista těla. Duše. Dnes začíná buzerace národa ve vyšším nasazení. Dvě roušky, což není doporučeno výrobcem. Není možné, že lékař vyhlásí - pomalu se zabíjejte. - Jak není možné? Tady se večer vyhlásí i další zrůdnosti! A čumáky jdou a udělají to. Když řeknou deset roušek, nasadí si jich raději jedenáct. Ovčané! Neuvěřitelná zvůle. Cítím to z bílých plášťů. Lékaři přísahali! Ale jen hubou. Srdce u toho neasistovalo. Možná ano. Ale už zapomněli. Nechali se semlít systémem. Životnost respirátorů se blíží expiraci. Musí je ještě rychle všechny prodat. Ovčané!!! KOšíky na huby! Padá na mě zas tíže.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021_-_02_25_Rano/
Na Vaňkově kopci se stále lyžuje. Ostrůvek svobody. A ostrov zimy uprostřed přicházejícího jara. Taky bych dnes určitě lyžovala. Po okrajích sjezdovky už tráva. Cítila bych vůni hlíny. Možná by se mi podařilo vyfotit včelu na sněhu.
FB. Jana VanCappenolle - pozitivita. Sluncová. Zas lyžuje na Vaňkově kopci. Podpořila majitele ski areálu koupením nádherné růžové čepičky. Škoda, že k Ostravě určitě lyžovat nepojedu. Ale čepička mě láká. Jana šíří radost. Pozitivitu. To máme mít všichni takhle. Tak to bývalo dřív. Radovali jsme se ze života. Nevážili jsme si dobrého bidýlka. Záviděli jsme zápaďákům. Kupovali za bony jejich hadry. Přitom jsme měli svou kvalitu. A všechno jsme si uměli vyrobit. Všechno! Na úrovni. Nemuseli jsme se bát očkování. Každý měl svého obvodního pečlivého lékaře, zubaře. V každém malém městě byla nemocnice. Lidi měli své chalupy, kam utíkali před zřízením. Vládnul tu řád. Nelíbilo se nám to. Tak máme chaos. Ty vorle! A kam máme utéct dnes! Lidi chudí. Pod knůtou dravců a psychopatických vůdců. Stop! Nízko vibruji. Nízkovibrační frekvence nebezpečné!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-25_S_maminkou/
Skyp s maminkou; tak moc bych potřebovala, aby mě pohladila; uklidnila. Abych se s ní mohla řehonit. Blbnout. Zpívat. Mamka se tak moc snaží. Mhouřím oči. Jo. Vidím ji tak před deseti, dvaceti lety. Ano. Silná. Moudrá. Energická. Mocná. Stařešina rodu. Scelovatelka.
Povídáme si. Půlhodina uletěla. Ptám se na kapesníky. Simonka vzkazuje, že už budou potřeba nové. Mám je nachystané. Ptám se na Herbalife doplňky na kosti...
- Mám tě ráda!
- Děkuju. Já tebe taky!
Paní Hudáková hned následně oběhla patro. Volá hned, ihned, aby nezapomněla. Pečlivá. Abych věděla, aby mě uvedla v klid. Je potřeba mulitivitamíny pro ženy, xtra cal na kosti. Ptala jsem se, jestli jí med ztuhl. Ne, neztuhl. To mně jo. Ale druhá sklenice udržuje hustou tekutou konzistenci. Chjo, zas nízko vibruji. Myslím na ovázané obličeje pečovatelek, personálu, jak musí trpět zdravotně, duševně. Jsem jak na houpačce. Nahoru, dolů.
- Nezachráníte svět!
Dala mi velmi důležitou informaci. Dávno známou. Jen na ni zapomínám. Nezachráním svět. Vždyť to vím. Já jsem číslo jedna na světě. Abych měla sílu rozdávat. Ty jsi číslo jedna na světě. Abys měl sílu dávat rodu. Každý z nás je číslo jedna na světě.
Petroušek volá:
- Peťuš, padla na mě tíseň. Trošku jsem zabrečela.
- Jdi na slunce. Něco dělej. Rozhrň strom. Zítra už má pršet.
- Peťuš, něco ostříhám. Nějakou sušinu. Jo. Jdu si zvýšit imunitu. Peťuš, mám tu ještě masíčko, dám ti ho k obědu.
- Jo, přijdu hned z práce.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-25_Zrzka/
Zrzečka celý den lítá venku. Užívá si jara. Radostná. Vysokovibrační. :-) Jdu se mrknout, co uvařit pro sebe. Listuji hrncem. Těstoviny s houbami... No jo. Tak to jsem v háprdepu. Ode dneška nechodím nakupovat. A těstoviny nemám.
Zapínám chytrý hrnec. Mám rýžové nudle. Dávno prošly zárukou. Česnek. Oliváč. Parmazán. Máslo. Žampiony - náhodou mám a potřebují zpracovat. Ještě utíkám na terasu pro petrželku. Obídek - jedna báseň. Dobře jsem si to vymyslela. Výborně jsem se najedla. :
Vracím se k Janě VanCappenolle
Žít šťastně, radostně a v lásce. Jana vesele, jak to
umí jen ona - s ohníčky v očích v růžové čepici v krátkém
triku vyzývá svou nádhernou moravštinou:
Být na sluníčku - zvýšení imunity. Nenechat se stáhnout do nízkých frekvencí. Nemáme hledat viníky našich obtížných situací. Stahuje nás to do nízkých frekvencí. S veškerou úctou k těm, kteří se potřebují uzdravit, mají těžkou situaci (nosí roušky, bojí se) - s přáním všeho dobrého - když máme životní čas, kdy je nám dobře, pomáháme těmhle smutným svými radostnými vibracemi. Kdykoli prožíváme radost, zpíváme, objímáme se, smějeme se, radujeme se (na sněhu), jsme v souladu s duchem - nikomu neubližujeme. Naopak zdviháme kolektivní vědomí rodiny, země, planety. Dobrou náladou pomáháme právě těmhle zataženým do nízkých frekvencí. Ti nás nemohou vydírat. Že se chceme smát, v přírodě si volně zalyžovat. Pokud náš životní čas je veselý, pozdvihujeme ty, kteří spadli do bahna. Plácají se v něm. Nepomůže mu ten, který tam spadne za ním. Když někdo seshora z čistého prostředí zavolá - pojďte, přátelé! Vytáhne všechny. Tedy ten, kdo právě trpí, nemůže po veselých, zdravých chtít, aby šli za ním do bahna. Kdo už našel cestu ke zdraví, nebojí se být svobodným, je veselý, vyleze po žebříku na slunce. Být ve štěstí, v radosti, v souladu s duchem - máme pak silnější intuici. Naše situace je nahoru dolů. Cesta nevědomého člověka je: Kdo za to může?! Ale vědomý člověk se zeptá: Jak jsem se sem dostala? Co mohu udělat pro zlepšení situace?
Super. Jana naráží na brblaly, kteří vykřikují, že se nesmí lyžovááát! A že se musí nosit rouškýýý!
Velebíme každého, kteří umějí žít šťastně, radostně a v lásce, jsou zářiče vysokých frekvencí.
Naše vláda je výhřezem našich podvědomí.
Tahle slova si celý den připomínám. Raduji se ze Zrzky. Na prvním místě je můj lidský zákon. Mé svědomí. A tohle by si měli říkat policisté, kteří se chovají nelidsky, protiprávně, silově. Viz níže.
Nejnižší frekvence nesou: vina, strach, stud. Mají nejnižší energii. Dodávám urážlivost. Dle Sinelnikova zcela nejhorší emoce. Způsobuje autodestrukci.
Pak následují vztek a zloba. Ještě výš pochopení, neskutečná láska, humor až po osvícení. Pomáhají svými vibracemi všem lidem. Být radostný znamená uslyšet ducha v sobě.
Jedu si pro novou mp3, mp4. Nejprve - brr, ať to mám z krku - Kaufík. Beru si tu od nich darovanou roušku. Ostraha čumí. Je to jeho práce. Jen probíhám pro špagety. Beru nějakou těstovinu z pohanky. Vybírám špagety. A pohanku. Už, už jsem venku. Sloupem špaget si před obličejem přidržuji pytlíky.
- Na vás rouška neplatí?! Nebo co! Vy nemáte roušku!
Otáčím se. Zrovna mi ta mrcha vyjela i na nos. Nemohu si ji sundat, protože bych zas ztratila náušnice, vypadla by mi sluchátka. Mám plné ruce pohanky... Dívám se do skla. Jestli mám roušku. Jestli mi neupadla.
- Ale já mám roušku!
Dědek něco hartusí. Nechávám ho řvát. Mohla bych se ohnat zákonem 240/2000 Sb., par. 31, odst. 4. Spěchám Mám v žaludku divno. Jo, tak strach! Vynikající vibrace. Super. Takhle zaneřáďovat morfogenetické pole. Co si to vybral za práci? Buzeruje. Asi nízké sebevědomí. Dovoluje si na zákaznici, ženu, starší osobu. Vystupuji u své milované elektry.
- Dobrý den, paní Hrobská. Už to máme. Počkáte chvilenku?
- Určitě. U vás ráda.
V elektře v nebíčku. 💗💗💓💓💟💚
Tak. A na zahradu. Péťa už je doma. Volá Linda. Mám stále v sobě strach z černého chlapa. Jo. Neměla jsem košík. To mi došlo až nyní.
- Jdu zavolat na tu jejich linku.
Slečna Studničková. Myslela jsem že Srdíčková. Na úvod rozhovoru hezké rozehřátí. Vyprávím, jak si hraju na roušky, minulý týden jsem byla jen v šále. Dali mi roušku. Nenosím. Co s ní? Natáhla jsem si ji. Nosím ji náznakově. Ostraha na mě dnes řvala.
Nechala mě vymluvit. Pochválila jsem prodavače - všechny. Pokladní. Recepční. Vedení. O pultu jsem byla zticha. Ačkoli vypíchla jsem u pultu kluka, který je asi vyučen; senzačně umí poradit; zná maso; přiběhne od kráječe. Obchodník! Na rozdíl od ostatních pultových. Když krájejí, tak neobsluhují, že jo? Co má co zrovna otravovat zákazník. Musejí krájet, ne?
- Já moc děkuji za vaši informaci. Děkujeme za pochvalu. Podíváme se na agenturního pracovníka. Můžete mi sdělit, v kolik to bylo hodin?
- Běžím se podívat na účtenku.
- Byla bych ráda, kdybyste nám zachovala věrnost a zas k nám našla cestu.
- Najdu. Jen vaši lidé jsou už za ten rok smutní, uondaní. Ale stále se snaží. Poradí. Pomohou. Podají.
Chodím po slunci. Zrzka se raduje. Jsme tu s ní. Dělá ekvilibristické kousky. Točí se na větvích. Už, už spadne. Vybere to. Laškuje s námi; dělá výpady. Vibruji vysoko!!! VYSOKOÓ! Mohu! Chci! Někdo je v roušce u pokladny. Ireno, vibruj vysoko! Nezachráníš celý svět! - Jasně.
Petroušek napumpoval kola. Chválí čistotu mého. Mám ho pod plachtou. :-)
Zamykám vrata do dílny. Několikrát se mi otevřela. Beru z lavičky telefon. Místo abych doběhla pár kroků do domu, zvoním:
- Haló, dobrý den! Copak si přejete?
- Dobrý den! Pane, já tu zamykám vrata, ale marně.
- Já tam přijdu. Já bych je chtěl ještě zítra použít.
Řehtám se. Ale srdečně a moc! Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. Kouzlo nechtěného.
Večer.
Lékař!! Odborník! Nutí lid do dvou roušek!!! Hanebnost. Výrobce nedoporučuje. Lid si ohrozí své zdraví a život. Navíc motají normy...
Čtu na FB:
Ludmila Kolářová
Příteli včera došla SMS z hygieny,že je negativní..ptám se:ty jsi byl na odběrech a on na to, že ne.Takhle rostou čísla vážení
Zlata Jesenska
Ludmila Kolářová
Za chvíli bude více pozitivních, než je v ČR obyvatel.
Michal Muller
A nemohl někdo udat špatné číslo??? Když výsledek byl negativní. Nevidte za vsím to co se vám hodí
Ludmila Kolářová
Michal Muller
Možné to je, ale volali jsme tam a odpovídá RČ...
https://www.facebook.com/kreativniprevrat.eu/videos/138611458129871
To je právě ten zákon 240/2000 sb., par. 31, odstavec 4. Je noc a já zírám, doslova zírám na reakce některých ovčanů. Ti jsou převálcování vědomými:
Rudolf Machač
Skuteční zločinci teď musí mít úplnou Hawaii, když je teď prioritou PČR vytvářet zločince z evidentně chytrých a slušných lidí, odhodlaných nepodvolit se této hrůzovládě! Pak se z toho pánové poserete! Samozřejmě paní je pro mne hrdinka. Stále věřím, že někteří policisté mají určitou hranici slušnosti, za kterou už dále nepujdou. Temto slušně palec dolů.
Alena Lužíková
Tak to je síla. Jde z toho opravdu mráz po zádech. Kam to vše zajde? Neschopná vláda, většina politiků, opozice, a o policii nemluvě. Mnozí jen papouškují naučené paragrafy bez hlubších znalostí, pak jsou vykolejení, když se někdo oprávněně brání a klidně použijí násilí i vůči slušnému člověku, jako by to byl zločinec. Jj, pomáhat a chránit. Tak teď tak ochraňují naší trestuhodnou vládu a její nesmyslná nařízení.
Martin Scherbaum
Pani by je mela zazalovat za poruseni zakonu a prekroceni pravomoci policie. Policie jednala v rozporu se zakonem a dalo by se to brat jako omezovani osobni svobody a pokud se tohoto dopousti verejny cinitel o to hur.
No, tak se uklidníme. Mám před sebou dnešní zahradu. Slunce. Zrzku. Sobotní slunce na horách. Nekonečné bílé pláně. Volnost při sjezdu. Společnost lidí. Vidím zamzrlé Labíčko. Nekonečné řady pejsanů. Krásku s modrými obroučkami od brýlí. Taky bílou čepici Sněžky. Sjezdovku na Černé hoře... Dívám se na spící Zrzečku. A to mi stačí ke štěstí. Hlavně nezapomenout.
Dobrou noc!