Čertovský
Půlnoc. Ireno, měla bys jít spát. Ohlídnu se krátce za čertovským dnem. Vypráskaný krásný den. Oxymorón. Čeho bylo víc? Samozřejmě - krásy.
Hned ráno jsem v telefonu našla několik zmeškaných hovorů. Jeden obsazen. U jednoho hlasová schránka… Asi nějaký otrava. Opravdu se pak během dne někdo ozval s nabídkou fotovoltaiky, bankovními službami, dotacemi a dalšími zbytečnostmi… On ten den nebyl zas tak úplně vypráskaný, ale čert tu zanechal smrad síry.
Jeden hovor byl od Lindy. Volám. Mluvíme, mluvíme, najednou něco pípáá. UPS.
- Jéžiši, vypli proud. Co to je? Nepůjde wifi.
- Mami, máte fotovoltaiku.
- A jo.
Je to jednoduché, když si pamatuješ ten správný knófl. Volám na službu, co že to mám dělat. Ženský hlas radí. To znám. Loni mě přesvědčovala, abych zasahovala do elektrárny.
- Otevřete ta velká dvířka…
Ječím:
- Do toho nejdu, to je elektrárna!
- Nebuďte sprostá!
Uši se mi srolovaly do kornoutků. Mám zlozvyk, mluvím děsně hlasitě. Někdy víc než hlasitě.
- Co jsem řekla sprostého?
Konflikt na světě. Baba z centrály mě řídit nebude. A ještě mě nutí manipulovat s elektřinou. Kdybych si přečetla svůj rok starý papír s poznámkami! Tam mám postup od technika.
Nemoc abych, kdybych… Snažím se jí vyhnout, dnes na mě sedla s plnou parádou.
- Já vám pošlu návod mailem.
- Prosím vás a jak si ho asi přečtu, když nejde wifi?
Z mé strany agrese – to vidím. Jak odpovídáš otázkou, jdeš do souboje. Odpověď měla znít:
- Víte, když nejde wifina, tak si nepřečtu mail. Ale mohla bych to zkusit z telefonu přes data .
A proč bych to dělala? Provádím sociální cvičení. Odolnost pracovníků na call centrech.
Paní mě navádí zmáčknout to a ono. Ani neví, jaké druh zařízení máme. Diví se.
- Jo vy máte…
Nakonec ji poslechnu, sundám hlavní vypínač.
- Zkuste ho dát do mezipolohy.
- Tak vám hezky děkuji. Nechce se zvednout.
Už ho nezdvihnu. Míca.
- Dejte ho do mezipolohy.
Mohla bych jí pozvat, ať mi to předvede.
Loučím se.
Studuji svůj rok starý návod od revizního technika. Volám Péťovi. Radí mi jednoduše.
- Tak to přepni.
Má pravdu, chlapec.
- Peťuš. Máme ještě jednu výzvu v noci přestala prát pračka.
Informací zadávám úkol. Sehnat kouzelníka přes pračky.
Telefon.
- Tady je ČEZ. Prý máte problém.
- Problémy nemáme. Máme výzvu.
Paní - víc vstřícnější nebo odolnější? Je to ta, která mě letos někdy v lednu zpovídala, po týdnu znovu. Poznávám ji. Ta mi mi bude k ničemu. Ale díky jejím otázkám jsem získala asi osm tisíc za nedodržení termínů.
Beru si svůj návod. V malých dvířkách, kam smím, mám přepínač. Horní poloha – přisávání ze sítě. Dolní poloha – z baterií.
Upozorňuji ji na blikající ikonky. Rozhoduje, že pošle technika.
- Za jak dlouho přijede?
- Jede z Jičína. Tak za hodinu.
Jdu si do ložnice vyndat šuple s tričky. Třídím. Nejstarší mé tričko, krásné, růžové s bílou kraječkou. Zachované. Měla jsem ho na sobě s Ivkou u moře na konci sedmdesátých let. A pak další triko – neprořídlo. Asi z r. 1987. V podpaždí propoceno. Ale kvalita bavlny výborná. A pak trika půl roku rok stará. Všechna s dírečkou na hrudi. Dobré, co?
Petroušek:
- Prosím tě, zavolej na tohle číslo, to je opravář na pračky. On se mě vyptával, tak jsem mu řekl, že až zprovozníš proud, ozveš se.
Dopoledne je – jak to nazvat. Nejisté. Kmitající. Divné.
Poslouchám Pavla Zítka. Zajímavá informace:
Sound of Freedom – Hlas svobody Jim Caviezel - tržba první den v 2600 kinech 14 milionů. Obrovský úspěch nízkorozpočtový film s 15 miliony. Nejsou tam naturalistické scény s mučením dětí, je to jen upozornění. Výkřik!
W. Disney – Indiana Jones – 290 milionů dolarů.
Přijíždí Péťa.
- Celé město je bez proudu. Všechny kotelny vypadly.
Cvak.
- Peťuš, přepla jsem na baterie.
Odjíždí. Ozývá se technik.
- Máte team viever?
- Mám. Ale kde!
Horečně hledám.
- Je to ikonka s dvěma modrými šipečkami.
- Počkejte, dám hledat ve startu. Nemám. Ale před měsícem mě jeden pán z datových schránek na dálku naváděl na nové heslo… No nemám. Musím si stáhnout.
Diktuji mu IP adresu, heslo. Společným úsilím hledáme síť solar.
- Počkejte, jsem myslela, že moje síť je první a solar podružný.
- Ne, je to obráceně.
- Tak já odhlásím naši síť.
Souhlasí. Ježiši, teď mě povede do tabulek. Intuitivně jdu krok za krokem. Bože, nesmím to zkazit. Ptám se:
- Next?
- Jo, dejte next.
- Teď dám uložit.
- Ano, dejte uložit. A cvakněte na…
Cvakám. Šlapkám dál. Hotovo.
- A jak zapnu ten hlavní vypínač?
- Jde to hodně těžko. Zkuste se do toho opřít.
- To zlomím.
- Nezlomíte.
- Tak teď! A je to. Fakt to šlo ztuha. Ale na rozvaděči stále bliká wifi. Dvakrát. Počkejte, co znamená 2x?
Vysvětluje – jednou, hledá, páruje se; bliká-li čtyřikrát, předává data.
- A teď bereme z panelů?
- Ne, z baterií.
- Aha, tak já jsem chtěla jít žehlit.
- Ne, to byste vybila!!
- Ale mezitím slunce uložilo za tří čárek i čtvrtou. Máme nabito z 98%.
- I tak – to je na provoz, ale ne na žehlení.
- Ozvete se mi? Jestli wifi pracuje? Odkud jedete?
- Od Phy, ale jinak bych jel z Jičína.
Tvrdila, jak pojede z Jičína. Chaos. Měla by vědět, kde se jí technik nachází.
Takhle hezky jsem strávila dopoledne. Máte wifi, ale zapomenete-li obstrukce, dostanete zaměstnání. Ono to není hup na krávu, je tu tele. Nenudím se. Dnes proběhlo cvičení připravenosti a znalosti fotovoltaiky.
Péťa je tu.
- Už to zapli.
Přepínám z baterií na přisávání ze sítě.
- Nesvítíme. Herdek proč nesvítíme? Znovu shazuji na baterie.
Péťa jde na rozvodný sloupek.
- Nakonec nahazuji vše, jak má být.
Odjel. Volám mu.
- Peťuš, zvládla jsem to. Ještě mi technik zavolá, ono to hází data v pětiminutových intervalech. Povídal, že už to vidí, že wifi pracuje.
- Volalas tomu opraváři?
- Teď.
Ozývá se technik. Zapomněla jsem na něj. Wifi stejně bliká oranžově. Čtyřikrát. To je prý správně – předává data.
- Dobrý den. Manžel mi říkal, že se mám ozvat.
- Takových hovorů mám od rána osmdesát.
Pozor, Ireno! Tenhle ne!
- Aha. Philco.
- Jo, už vím. Máte v tom prádlo?
- Ano.
- Tak vylejte vodu dole filtrem. Vyčistěte ho.
- Cože? Vždyť se mi to vyleje na dlažbu.
Slyším souhlasný úšklebek.
V pračce mám dvě velké osušky. Těmi vysouším buben. Pak beru hadičku filtru, pomaloučku vylívám do mističky. Z mističky do kbelíku. V duchu si tichounce zuřím nad neochotou, bezohledností.
- Péťo? S tím dědkem nechci nic mít.
- Mně asi třikrát vyšel v něčem vstříc.
- A mně řekl, abych nechala pračku vytéct. Tak debila ze mě dělat nebude! A neumím se do filtru dostat.
- Vím kudy. Až přijdu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-11dopoledne
Poledne. Jdu zalít. Mlsám rajčata. Skvělá ochutnávka.
Keříčkové a sherry – obě malé kuličky, ale každé jinak dobré. A žluté sherry –
unikátní. Příroda bohatá.
Budou dvě. Šlehám těsto na bublaninu. Pán tvorstva přišel.
- Dej mi návod na pračku. Jestli ho máš.
Ani nehnul brvou, když jsem sáhla mezi prášky. Jdu se věnovat třené. V patnáct budu sedět v zubařském křesle.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-11-sitko/1598629334
- Podívej, tohle tam bylo.
- Ale kvůli tomu se vrtule nepřestane točit. Divné.
- Peťuš, buchta ještě asi deset minut. Tady špejle. Nebude-li těsto na špejli, vypneš. Pootevřeš dvířka. Nebouchneš do trouby. Necháš v ní chladnout.
Jedu. Z cesty volám do recepce, že jsem uvízla mezi poli na semaforech. Prý mohu být v klidu. Paní doktorka ještě ošetřuje. Proti mně osobní hasičské. Kousek dál zas stojím. Policejní. Co to je za manévry?
Dnes mě vedou do jiné ordinace. Prý jim ve dvojce nešlo světlo. V krátkosti líčím, jak nám nešlo nic, ale že jsem to zvládla a pračka zničehonic vypověděla službu a a a.
Dostávám anestezii. Až po všem se dozvídám, že mi dala mírnější koncentrát. Minule jsem dostala silný.
- Budeme čistit a měřit…
- Vestibulární.
- Vy si to dobře pamatujete.
Paní doktorka mi s hodinářskou přesností seřizuje podhlavník, opěradlo. Na milimetr přesně. Opravdu se mi sedí leží dobře. Dnes měří. A to je hnus. A brousí takovým tím dalším hnusem. Když jsem si fotila ordinaci, viděla jsem, co na mě mají připraveno. Jen jsem se zapomněla zeptat na modrý nástroj a růžový, dnes žlutý... Opichuje mi zoubek.
- Ještě přidám tady. Trošku tlak. A tady. Raději ještě tady. A do kanálku. A tady.
Mezi tím, co mi znecitlivuje dáseň a okolo zubu, povídáme se. Jdeme do toho. Jeden kanálek dobré.
- Teď se nehýbejte.
Nade mnou sedí se zplihlými křídly archanděl Rafael. Léčivá energie. No jo, jenže on má žlutou barvu. Ptám se, proč nesvítí zeleně. Uchichtl se. Drátek je protivně hluboko. A piluje. A točí... Ucukla jsem. Tam to je citlivé. Brr. Nepříjemné.
Rtg. Držím palcem pravé ruky. Chránič štítné žlázy. Sestra s doktorkou si tichounce komunikují nad snímkem mého zoubku. Slyším:
- Moment. Tohle je tadyýý, tohle je tadyýý. Počkat. Kudy šel paprsek? My si tady něco špitáme, paní Hrobská. :-)
- Rafaeli! Potřebuji tvé zelené světlo léčení.
To jste neviděli. Vturánu zaplavil ordinaci zeleným světlem. Přemaloval na zeleno i sluneční paprsky.
Cítím savo –aha, výplach zubu. A ještě takovým malým špičatým drátečkem čistí, rozšiřuje. Brr.
Hotovo.
- Dnes se mi to nelíbilo.
Paní doktorka je rarášek. Skvělá. Usmála se. Ví. Prý kdybych to nebyla já, zoubek by vytrhla.
- Můžete mi ukázat ten drátek, jak se na něj navíjí kořen?
- Už jsem ho zahodila. Ale ukážu vám nový.
- Tak si to přesně představuji. A to je takhle dlouhý ten kanálek?
- Slyšela jste, že chci prodloužený nástavec.
- Neslyšela. To je až pod oko!
Den se chýlí k večeru. Bude pět. Jedu v klidu domů. Malinko mi v zubu tluče a tlačí. Prý ještě tak tři dny. Za tři týdny znovu...
Očekávám, že pračka bude v pořádku. A je.
- Už to pere.
- Jak jsi to udělal? Zavolal jsem panu B. Řekl, co mám udělat. Zresetoval jsem. Pere to
Přesně takhle jsem si to představovala.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-11-certovska
- Jen prosím tě. Já jsem tu buchtu asi o tři minuty přepískl. Já jsem resetoval tu pračku. Mezitím mi to v troubě zčernalo.
- Tak se aspoň nelepí na špejli, viď? Peťuš, to není důležité.
- Mami, jedu z Phy. Vezu hodně šunky od Zuzky.
Za chvíli je tu. Můžeme podělit našeho ševce, naší švadlenu... Ještě nám zbude. Děkujeme!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-11-vecer
Večer v bazénu si ze mě dělá legraci.
- Hele, já jsem ztratila dopoledne.
- To já taky. Zkontrolovat osm kotelen, kdyby nevypli proud, měl bych na dva dny volna.
Řehtám se. Neměl, že jo? Loajál.
Tři třicet. Já tu klimbala.
Dobrou noc!