Červnový. Ledový. Topíííme!

Jaký bude dnes den? Včera náročný. Moc práce. Časového presu. O půl čtvrté spát; zvláštní; už v osm vzhůru; bez budíku! Málo spánku. Ireno, spánek důležitý!! Micka předstírá spánek na okně. Jen se hnu, už hrbí hřbet. Protahuje se. 

- Vstáváme, vstáváme!

Tak jo. Jdeme do dne, Micko! Nejprve do zahrady. Vyrýt pampelišky. (Info pro Babu Jagu: BOSA!)

Začínám v devět. Mám mezi klienty jen lidi, které mám ráda. Tedy MILUJI VŠECHNY SVÉ KLIENTY. Tomu se říká bezpodmínečná láska! :-) :-) :-)

Klientka přesná. Zvoní na čas. Před třemi týdny jsme upravily stravovací zvyklosti. Vnesly jsme změny. Důrazně jsme si řekly, že kvalitní nutričně vyvážená strava dělá divy. Dnes - hohó! Omládla o šest let. Zvýšila metabolickou vodu. Z kondice dvojka - obézní se vrátila zpět na kondici pět - standard. Dodržovala, neflinkala. Výsledky se opět dostavily. Já i ona spokojena.

U práce komunikuji se snaškou. Nad ránem jsem ji okřikla, aby nelitovala mrtvého řidiče. Nebyl sám, kdo si prožil trauma. Takových nás bylo. Čtu hezkou zprávu od ní. Z rána. Taju. Odepisuji:

...nikdo nepochopí Tvé zkušenosti a zážitky. Mám to stejně. Zas třeba s rouškou, všichni si obvážou hubu, pro mě nemožné. Možná, že mám odpor nebo strach z uniforem. Nikdy se nemaskuji...

Prohlížím si fotku od ní; sochy hrajících si dětí. Socha dítěte  v reflexní vestě. Mezi prací čtu dál.

Já zase neustojím soudy. Neříkám, že za to nemohl, ale jak jsi psala čeho je moc, toho je příliš. To, co se odehrálo na jeho profilu je prostě nad hranice všeho. Musela jsem si vzít brýle, h***o vidím, ale Vanesska mi to potvrdila. Lidé nejsou tak špatní. Chrání památky. Ty sochy mají kromě té vesty i roušky. Ty nemáš strach z uniforem, ale ze systému a masky? Nejistota, nevědomost, co se za nimi skrývá. Kdybys musela bojovat, chceš vědět s kým, nebo s čím. Lidé v uniformách nás většinou nutí k podřízenosti a chování se podle nějakých pravidel. Ať už je to vojsko, policie, nebo zdravotnický personál. Možná máš obavy z toho, že by tě poslušnost dovedla někam, kam nechceš. Chceš si o svém životě rozhodovat sama. .... Rebel, ..... jen chceš mít svůj život ve svých rukách. Možná jsi taky trošku naivní jako já. Někteří lidé si ale se zájmem povídají, aby zjistili informace a mohli je vzápětí použít proti tobě. To jsou ty masky. Ale víš co? Zlobit se na ně nesmíme. Jsme, jaký jsme... Každý máme něco za sebou, co nás utváří.

Má holka pravdu. Ale - nic jsem neukradla, nikoho jsem nezabila, takže mi nepřátelé mohou skočit na záda. Dopoledne je pryč. Nebe se zatahuje. Ráno vypadalo na letní den. A nic. Poledne. Ještě chci zvládnout dva bochníky. Aby vychladly. Chtěla bych vzít mamince s máslem a medem. Na páru brambor, zeleninu. Na konec plátek sýra. Zdá se mi? Někdo tu je?

- Co tu děláš?

- Přivezl jsem ti první jahody. Z Polska. Prodávali u lékárny.

- Za kolik?

- Osmdesát.

- Uáá. Loni chtěli i třicet... Snad nás Polsko pustí...

- Jedeš za babčou? Pozdravuj ji. Já se ještě zdržím... (Babizno, vím kde. To bys chtěla vědět, co? Máš to marný!)

Pusa, utíká dál...

Chleba nechám ještě deset minut. Už nevystydne. Musím jet. Štve mě, že jsem tlačená časem. Normálně bych hodinku vyčkala, chlebík připravila, aby si maminka pošmákla. Za dvě minuty čtrnáct. Už tam mám být. Kvůli tomu se fakt na bok nepřevalím. 

Kudy? Vesnicemi? Ne, vidím blikat červené světlo. Jeď po státní. Povedlo se mi dobře najet. Tak kdepak se to v neděli stalo? Vidím brzdné koleje. Vpravo moře svíček, kahánků, světýlek na ožehlém břehu. Druhou stranu si prohlédnu zpátky. Polilo mě horko. O pár km dál dvacet let zpátky mladý nebožtík se svou sestrou zažil smrt své maminky. Už odbočuji. Je třeba se soustředit. Kam zaparkovat? Abych nedráždila drzou kjavu. Aby místo pracovních povinností neohmatávala mé stěrače; aby se nemusela vytrhávat z pracovního nasazení. Nemám ráda ještěry. Nemám ráda závistivé lidi. Nemám ráda zlé bytosti. Nemám ráda falešné lidi. Nemám ráda sraby pod maskou anonymity.

Jééé! Mám asi tři minuty zpoždění. Maminka na dvoře. Přivezl ji mladý pečovatel. Dík za něj. Milá tvář. Něco krásného z něj září. S tím bych se ničeho nebála... Příjemná ochranářská energie. Hlavně je to chlap! Pomůže děvčatům s těžkou prací. Hlavně ať tu vydrží. Ať se mu tu líbí. Ať je spokojen! Ať je pilný! Ať se rychle zaučí! Ať je dobře zaplacen! Oblíben bude!

Maminečka dobře ustrojená. Zima jak v psírně. Vezu tvaroh s troškou xylitolu, rozinkami a vajíčkem. Jahody se smetanou. Mlsky. Vyprávím o kahánkovém ostrůvku u cesty. Vytahuji zpěvníček. Zpíváme. Já zapomněla nabídnout caro. Soustředila jsem se na tvaroh s rozinkami. Vezu termosku domů. Mamka s chutí popíjí můj horký čaj. Neslyším:

- Kyselý!

- Řekla:

- Dobrý!

Iva volá. Zítra nemůže.

- Tak za mě vezmi čtvrtek a běž s mamkou k holiči.

Odmítá. Žadoním aspoň o pátek. Dohodnuto. Na pět minut. Za chvíli volá, že nemůže ani v pátek. Zítra prý nejede a mám si udělat volno. Cítím to jinak. Pojedu všechny dny. Mamka mi za to stojí.

Zpíváme. Mamka se přidává. Zpěvníček nám napovídá.

- Mami, pamatuješ? Vždycky jsme dětem strkali ruce do fusaku.

- Mamka přitaká. Vsouvám jí ruce pod deku. Nebrání se.

Hodinka utekla. Vílák pečovatel je tu. Loučím se. Kradu pusinky mamce z krku. Hebounká. Celý život. Sedám do auta. Chci si prohlédnout druhou stranu nehody. Ne, nebylo mi dáno. Zapomněla jsem dávat pozor. Asi správně. 

Ťutínek je doma. Zajíždím do dvora. Vyndavám nákup z kufru na dlažbu. Zahrada. Co ptáků tu hnízdí. Co ptáků tu vyvádí mladé.  Tolik květů- jsem okouzlena růžovou hradbou plnokvětého klematis.

 -Ty už seš tu?

- Už dávno! Hrála jsem si s Micicindou. Viděls zahradu?

- To víš, že jsem si ji prošel, jak mi to tu krásně kvete.

Dobírá si mě. Sázím pro krásu. Pro radost. Pro lidi. Jsem ráda, když se tu lidé zastaví a nahlížejí.

Jdu rychle ještě do půl šesté pracovat. V půl šesté začíná lékařský trénink. Sešit. Nahrávám. Fotím. Mýty o tvrzení o stravě. Tak, tak. Slyším to od klientů. Pohádky. Nejvíc telefonů během školení.

Do půl osmé ještě pracuji. Nový klient. Zákaznický servis. Infolinka. Kurz výživy a správného stravovaní. Pokyny... Skyp. Linda. Ptám se na radu. Posílá odkaz.

- Peťuš, pojď mi poradit.

Ona nás vidí v kamerce. Směje se nám.

- Vy do toho zíráte jak Čtvrtníček. Kdybyste se viděli... :-) 

No, no. 

- Peťuš, mně byla dopoledne v tričku zima. Já zatopím.

Neodporuje. Venku bouří. Spustil se liják. Zahrada pije. Naše brambory potřebují vláhu. Rozsázené po volných místech, na okrajích záhonů, pod stromem... Zalito.

- Nikdy jsme ještě v červnu netopili.

- No to je pravda. Co tu bydlíme, ještě taková zima nebyla.

Teploučko.

- Peta de. Hezky topíš. Příjemné. Když dovolíš, zavřel jsem v ložnici okno.

Řehtám se.

- Ona topí a má okno dokořán.

No to jsem celá já.  Hlavně, že mě má kdo opatrovat.

Krásný den! 

Dobrou noc!