Čeština - náš národní jazyk. Jazyk mateřský...

Tma, Budík. Jj, lezu, lezu. Jedu do luk. Včera mi Petroušek řekl:

- V sedm? To je ještě tma.

Je ještě tma. V devět začínám pracovat. Do té doby chci oběhnout dvakrát louku velkou a malou. Ve tři čtvrti na osm vybíhám. Kopec dolů do luk. Běžím. Docela dřina. Má stopa není znovu projetá. Jemně sněží. Nikde nikdo. Pomalu se dní. Dnes žádné focení. Jen svou oblíbenou krásku s modrými obroučkami brýlí. A zamlženou louku. Za hodinku se musím vrátit. Pod viaduktem chybí sníh. Jeden nad nulou. Poslouchám ve sluchátkách pořad s Věrkou Ovečkovou o bukvách. Slovanské bukvy jsou obrazy s významy. Klušu, funím, zvuk je nekvalitní. Telegraficky:

Harmonie se používá na místo souznění; po vcítění chápejme: 

harm je tíha a rozrušení (har, hara), mon - živá jednotka. Har rozrušuje to následující, tu jednotku mon. Je to harmonické, harmonie - směřuji sílu tam, kde něco rozrušuji. Je to opak toho, jak se toto slovo používá. (Sama si musím hlídat, abych nepřála harmonii, ale souznění.)

Užasný - otočené slovo. V 80% slovanských jazyků znamená strašný, hrozný, děsný, běsný. Když v Bulharsku nebo jiné slovanské zemi pochválíte dobré chutné jídlo - je to úžasné, tak se zhrozí. Má to víc destruktivních rovin. Jednou z těch rovin je to, že řeknu-li toto slovo zvukomalebně, vyvolává energii hrůzy. I když významově mozek slyší je to pěkné, naše buňky, naše podstata, vědomí vnímá jeho pravou podstatu a to je: hrůza, běs, děs. V nás vzniká rozpor. V češtině se ještě říká "zůstal stát v strnulém úžasu". Zde je starý obraz. Řekněte si sedm úžasů světa. Úžas - to těžké, bolavé, hrozné; a údiv označení pro to pěkné. Divné - máme to otočené. On je divnej. Ale divný, divý - je ten pěkný. Máme sedm divů světa. Obdivujeme.

Koncovka u žen - Nováková - O energie... Poslechněte si na odkazu dole. Skřtek domovníček...

Bohatost jazyků: Zkoumaly se schopnosti rozlišování odstínů barev. Muži z fyziologického hlediska jsou schopni rozlišit méně odstínů barev než ženy. Národy mají speciální označení pro odstíny barev (žlutá - světle, cironově, tmavě - je pořád žlutá.) Ruština má svůj význam pro světle modrou a tmavě modrou a tam to umějí i muži rozlišit. (sínyj a goluboj) Řekové vlastně taky. Ovšem když dlouhou dobu mluví anglicky, přestanou rozdíl vnímat.

Jazyky, které mají jen modrou, tam to muži neumějí rozlišit. Jazyky, které nemají dvě slova pro jednu barvu, tam muži neumějí rozlišit ani modrou a zelenou. Jazyk je počítač. Jsme počítač, který se neustále programuje, přeprogramovává, nebo se v programu utvrzuje - to jsou naše slova.

Pan Kozák - stručně řečeno: Máme nejdokonalejší jazyk na světě. Taky přemýšlení s tím souvisí. - Usuzuji, že nám ho musí poškodit, zjednodušit. Odstranit přechodníky, neb je blbci neumějí používat. Když to neumějí, ať je nepoužívají! Zprznit jazyk také zrušením výuky zájmen týž a tentýž! Ano, národ nám hezky blbne. Rychle. Tak mu okleštíme jazyk. Trošku pomůžeme... 

Lidé se sami sobě mantrují prostřednictvím průpovídek. Programují se. Pacientům stačí změnit slovník. Pokud máme nějaká sousloví ve slovníku, pozor na ně:

Otravuješ mi život - způsobuje rakovinu;

Tvoje starosti na mou hlavu - způsobuje migrénu;

Pokud řekneme pro oči nevidím - programujeme se na ztrátu zraku.

Takových sousloví máme ve slovníku každý hodně. Zkusme se přestat programovat na choroby, s nimiž se chodíme léčit k lékařům (dr. Hnízdil říká lekařům). Chemické prášky na to nefungují. Mantrován funguje.

Paní Věrka Ovečková měla u nás asi před čtyřmi lety přednášku o bukvicích. Ještě, že jsem seděla. Co já tam slyšela! Já, odbornice na ČJL. (Věřila jsem tomu, co mě naučila fakulta. Takhle věří lékaři některým hloupostem - přeci je to naučila jejich alma mater.) Odvážila jsem se jít na další její přednášku u nás v Jaři. Už jsem to měla v hlavě zpracováno. Na jejich stránkách je mnoho "zajímavých odkazů". Tam jsem našla taky návod na pečení chleba. www.veraoveckova.cz (vlevo zajímavé odkazy - stojí za to jít tam nakouknout.)

U paní Věrky Ovečkové jsem okopírovala na FB kousek článku o barvách. V tom dnešním pořadu z prosince na něj upozornila:

Víte, že ještě 200 let po dovozu prvního pomeranče do Evropy v angličtině neexistovalo slovo pro barvu tohoto ovoce? Nyní se samozřejmě používá pro obojí výraz "orange", ovšem předtím se této barvě říkalo kombinací barev, které ji tvoří, tedy "žlutočervená".

Ano, to, co jste si vždycky mysleli, je v tomto případě pravda. V angličtině se skutečně oranžová barva (orange) jmenuje podle pomeranče (tedy také orange). Jde o jeden úžasný příklad způsobů, jakými formují barevné kategorie celé kultury.

I MODRÁ JE DOBRÁ

Starověké jazyky, včetně řečtiny, čínštiny, hebrejštiny a japonštiny, neměly slovo ani pro modrou barvu. A v ruštině mají dvě odlišná slova pro světle modrou a tmavě modrou: v tomto jazyce není vlastně nic modrého, je to buď "sinyj" (tmavě modrá) nebo "goluboj" (světle modrá). Tato slova neodrážejí pouze to, co vidíme, ale několik experimentů naznačuje, že také ovlivňují naše vnímání. V jedné nedávno zveřejněné studii, publikované v Psychological Science, ukázali vědci na skupině lidí hovořících řecky, německy a rusky (celkem šlo o 103 lidi) odlišnosti ve vnímání a vyjadřování tvarů a barev. Figuranti měli hledat šedý půlkruh, který byl umístěn vedle trojúhelníku v různých odstínech modré a zelené, a později měli říct, zda viděli trojúhelník, jaký měl vlastně tvar a zda ho vůbec viděli.

Rusky hovořící lidé rozlišují mezi odstíny modré rychleji než lidé hovořící anglicky.

Výzkumníci zjistili, že lidé hovořící rusky a řecky, kteří mají slova pro světle modrou a tmavě modrou, s větší pravděpodobností viděli světle modrý trojúhelník na tmavě modrém pozadí (a naopak), než aby identifikovali zelené trojúhelníky proti zelenému pozadí. Německy hovořící respondenti, kteří v jazyku takový rozdíl nemají, nezaznamenali žádný rozdíl ve vnímání modrých a zelených objektů.

NEJASNÁ HYPOTÉZA

Další výzkum ohledně vnímání barev zase zjistil, že rusky hovořící lidé rozlišují mezi odstíny modré rychleji než lidé hovořící anglicky. Na druhou stranu lidé s řečtinou začnou vidět všechny odstíny modré podobně, pokud žijí déle ve Velké Británii. Myšlenka, že jazyk vlastně ovlivňuje vnímání reality, se nazývá "Sapirova-Whorfova hypotéza". O tom, nakolik platí, se vedou vášnivé debaty.

Pak si samozřejmě můžeme třeba v češtině přidávat předpony "světle" nebo "tmavě".

Prý existuje několik univerzálních kategorií barev, které jsou po celém světě vnímány stejně, bez ohledu na to, jaká slova jsou pro ně používána. Přestože existují tisíce slov pro jejich označení, všichni mají tendenci používat jen hrstku těch základních. Lingvisté identifikovali v angličtině 11 základních označení barev, která by k označení toho, co vidíme, měla běžně stačit. Jde o černou, bílou, šedou, červenou, zelenou, modrou, žlutou, růžovou, oranžovou, fialovou a hnědou. Pak si samozřejmě můžeme třeba v češtině přidávat předpony "světle" nebo "tmavě". Což by ovšem nemělo platit pro černou a bílou. Záleží na tom, jak to kdo vidí.

Konec exkurzu do jazyka. Budu ráda, když o tom budete přemýšlet, když půjdete nakouknout na stránky Věrky Ovečkové nebo na

https://slovanskaduse.blog.cz/1408/staroslovanska-bukvice-uvod

Hodinky na ruce mi dnes klusaly o deset minut dřív. O to rychleji jsem se mordovala v lukách :-) Ještě vyběhnout kopec pruďas. Za horizontem vidím před náš dům. Už tam stojí paní Eva. Má ve zvyku chodit o deset minut dřív. Mávám, hulákám. Všimla si mě. Jsem jak vodník - jen ze šosu mi nekape.

Mixuji sportovní výživu s Rebuild strength - obnova svaloviny. Paní Eva je trpělivá. Nechá mě celou převléknout, upravit. Jejda, zas bažant. Obě ho sledujeme. Nechybí mu ostražitost. Odešla Eva. Pokládám mističku na mýdlo od vodovodu se slunečnicí na místečko  na sníh, kudy bažant včera utíkal. Ne, ne, ten ptačí blb dnes odchází jinou cestou. Pohoštění si nevšiml. Snad zítra.

Den běží, lidé chodí jeden za druhým. Na půl druhou se omlouvá milovaná Dana. Čeká s manželem tři hodiny!!!na chirurgii v náchodské nemocnici. Máme se dobře. Opravdu. Přehodnocuji rozvrh. Nejprve VZP, banka, k mamince, Danu na půl pátou, o půl šesté poslední klientka. Ve dvacet konzultace.

Vyjíždím. Město - splněno. Ve VZP paní počítá mé vyúčtování. Fotím hloubku úzkého měšťanského domu. Každý měšťánek chtěl mít dům do náměstí. Dnešní byty jsou dlouhé nudle :-) Na náměstí potkávám včerejšího pána z luk. 

- Pane Španieli, včera jsem dala na blog Vašeho pejska. Nevěděla jsem, jestli medailér Otakar Španiel byl o jednu nebo dvě generace před Vámi?

- To byl strýc!

Upřesňuji včerejší mou nevědomost :-) Nebyl to tchán ani pratchán paní profesorky.

Maminka. Pečovatelky. Jak ráda je vidím. Nemluvím s nimi. Velký bratr má oko všude. Tfujtajxl. Vezu maminku dozadu na výhled do pohádky.

- Mamko, vidíš Chloumek a Prašivku? A hájovnu...

- Vidím, vidím.

Maminka je od včera od Simonky překrásně nafénovaná. Asi jí vlasy i natužila. DĚKUJI velmi.

Povídáme. Držím maminku za ruku. Irenka přiváží na výběr krajanku, jogurty... Paní Jana se přišla zeptat na kafíčko.

To je péče!! Holčičky mají přehled o oddělení. Vědí, kde jsem s maminkou. To je opravdu obdivuhodné!

- Mamko, v pátek jsem po tobě chtěla něco krásného, nějakou vzpomínku. Vyprávělas mi o velké chodičce. Mluvila, mrkala. Šla jsi s ní spát.

- No.

- A mohla bys mi dnes zase říci něco krásného?

- Růže!

- Růže?

- Mami, jaké květiny jsi měla nejraději?

- Růže.

- Aha. Všimla jsem si. Když ti přinesu na výběr bordó nebo rudé tulipány a třeba žluté nebo bílé růže. Vždy sáhneš po růžích.

Držíme se za ruku. Hodina a půl je pryč. Musím.

- Maminko, chceš k oknu nebo pod zářivky?

- Dej mě tajdle k oknu.

- Mami, támhle ses narodila. Sokolovnu stavěli, když ti bylo asi čtyři nebo pět. Mami, zas zítra. Mám tě ráda. Mám tě moc ráda.

Odcházím.

- Mami, ještě si tě vyfotím.

Vracím se a jako minulý týden se jdu ještě omaminkovat. Ó, díky, Osude!

Běžím po schodech. Uháním domů. Petroušek se sám nachystal na zápas; sám si mixnul sportovní. Do vody. Ble. Ty vorle, má tam hrudky. Rychle umýt ruce, shodit kabát, hodit do nutribulletu, přidat rebuild strength... Odjíždí. Zatopit. Dana je tu.

Nemůžeme se rozžehnat. Chodí sem třetí rok. Krásná šedesátiletá duše. Zmenšila se o tři konfekční velikosti. Mám ji moc ráda. Je milá, hodná, šikovná, rozšafná :-) Ještě termín, výzva k platbě a už střídání stráží...

Chtěla jsem se víc rozepsat o zkřížení významů slov, tedy o křížení mysli lidí. O propojenosti podvědomí a vědomí... Příště. Jindy. Je to moc zajímavé.

Kontrolujme své myšlenky. Dávejme pozor na slovo ÚŽASNÝ!!! Vyhýbejme se mu ve významu krásný, vynikající, okouzlující, dojemný...

Poslechněte si na you tube nebo na Cestách k sobě Je čest být Slovanem I, II, III... Překrásné, přenádherné vyprávění o nás - Slovanech.

Nebo poslechněte toto vyprávění - nekvalitní zvuk. Raději doporučuji Je čest být Slovanem.

https://www.svobodny-vysilac.cz/2018-12-16-o-slovanske-bukvici-a-nejen-o-ni-s-pani-verou-oveckovou-116-minut-mp3/

Dobrou noc!!!