Cestovní. Školicí. Rodinný. Dějepisný. Poučný. Objevný. Pracovní. Slunečný. Úspěšný. Radostný. ŠŤASTNÝ byl dnešní den :-)

14.09.2019

Pátek. 22.22 hod. Příznak transformace. :-) Dnes jsme měli zažít nervní ráno. O něco víc kvůli prodlouženému dojezdu na autobus. :-) Taky jsem očekávala jiné paprsky slunce. Nikdy neměj očekávání!

Pět. Lezu. Ve čtyři mě vzbudilo Micinčino bušení na okno.

- Potvoro jedna, za hodinu vstávám.

Ihned usínám. Pět hodin. Start. Večerní příprava se vyplácí. Nemohla jsem nalézt sešit; našla.

- V šest patnáct vyjíždíme, je ti to jasné?

Jasné. Kde je očekávaný jiný ranní slunečný svit? Tma jak v ranci. Tak to se suneme k adventu. Vařím do krásné obrendované červené termosky horkou vodu. Do nádherné dvojité láhve z borosilikátového skla liju šungitovou vodu s citronem a aloí. Mezitím mi pleť vsákla šípkový olej. V klidu maluji na tvář nový obličej. Žádné nervy, žádný spěch. Žádné Petrouškovo rušivé prozpěvování:

- Micko, myslíš, že to paničce neujede?

Pevnou rukou linky. Na první pokus. Řasy - skvělý výsledek.

- Peťuš, jsem hotová. Ale je brzy. Máme čas.

Impuls pro něj. Slyším před domem nastartované auto. Ometám po domě, minuty běží. Jsem expert na zdržování. Vybíhám.

- Je to jedenáct minut, než objedeme město.

- A kolik je doopravdy hodin?

Moje hodinky, budíky, hodiny všude jdou jinak, než ve skutečnosti. Abych nechodila pozdě. A stejně to vždycky dopadne stejně. :-)

- Máme to tak tak.

- Není provoz. To zvládneme.

Zvládli. Na zastávce sedí dva nebo tři Vietnamci. Lidé přibývají. Vždycky jedu sama, dnes tu je možná šest sedm lidí. Arriva. Jede můj starý hodný řidič. Toho zmetka drzého z prázdnin potrestali dle vnitřních směrnic. Budeme se těšit na další zážitek s ním.

Doposlouchávám insidera. V HK si pouštím meditaci. Probouzím se asi dvacet minut před Phou. Z meditace jsem zaslechla hluboký nádech... Kolikátá meditace mi zní v uších? Vracím se k vybrané. Na pročištění čaker. To dám. Vyšlo to akorát k výstupu. A vrátíme se zpět... Na Černém Mostě z se deru z prvního sedadla jako vždy k předním dveřím. Nenadává, ať jdu zadními... Děkuji řidiči. Přeje mi hezký den!

Metro je tu. U Clarionu si říkám:

- Zavolej Lindě, který autobus to je.

Druhý hlas říká:

- A že by sis to nenašla v jízdním řádu?

Nejvzdálenější stojan. Jo, odsud jedou všechny linky k mému hotelu.

Školení. Dobře pracuji. VIP sezení. Ještě že jsem nedala přednost vinobraní v Kuksu. Vyplatilo se mi. Super. Vybíhám před hotel, vždycky čeká Linda, dnes si hotel prohlížím z druhé strany. Čekám na ni. Fotím si barevný panelák.

- Připrav se! Jedem! - Vždycky říkala chobotnice v devadesátých letech...

Hovor plyne, za hodinku jsme v Jaři.

- Chtěla jsem si koupit sušené ovoce v Kauflandu. Vrať se.

- Pozdě, mělas říci dřív.

- Peťuš, jsme tady!

Linda ještě odjíždí do obchodu. Dám si talířek své luxusní polévky a frčím pro to ovoce sušené mrazem. Objet město...

Musíme to opravit.

Jasně - a my to musíme vydržet.

- Mami, kde seš?

- Tady Kaufland, tady Kaufland.

- Jo, tak já počkám před domem.

- Už jedu. Co kdybychom jeli k Poklasňáku na královnu Rejčku. Viděla jsem na parkovišti tři chlapy z třináctého století s bílými čepičkami na hlavách. Prý ve třináctém století nesměli mít před Bohem holou hlavu. To dnes se Stvořiteli vyšklebuje móda holých lebek. Aspoň kdyby si je přikryly vlasy. Nebyla to trhlina v dimenzi. Byli praví. Z téhle reality.

Od roku 2007 v tento víkend najdeme každoročně středověké stany na louce u Poklasného mlýna v Josefově; před měsícem patřilo prostranství pod pevností V.I.P. kempu návštěvníkům Brutal Assaultu. Klidná atmosféra soukromé akce asi dvou set nebo dvou set padesáti nadšenců do českých dějin přitahuje na koukandu. Rekonstrukce rytířského turnaje královny Elišky Rejčky, středověká krčma, svatostánek, kotle nad ohněm, poddaní, harold, rytíři, služebníci, staré nádobí, dobové hračky, škorně, krpce, luky, dobové terče, dobová etiketa, souboje, turnaje, tribuna královny Richenzy, Ryksy.

Jedeme co nejblíž. Svým klientům radím pohyb, sama svých rad nedbám. U Poklasného mlýna rozbili středověký tábor. Se vším všudy. Dobové židle, stany, lavice, truhly, džbány, trojnožky s řetězem nad ohněm... Zastavuje se s námi rytíř. Zpovídám ho odkud je, jakou má profesi. Ti u Kauflandu byli až z Plzně a Strakonic. Skupinu tvoří převážně lidé z HK a našeho kraje. Královna v krásném zlatém rouše. Služebníci, šlechtici, dvorní dámy, pážata - vše jako skutečné. Současná je jen sanita se svou posádkou. Felčar je dvojjediný. Bílou čepičku, bílý rubáš. Na prsou odznak s latinským Sloužím s pomocí Boží. Připomíná mi Otu Jiráka. Sympatická, moudrá tvář patří skutečnému lékaři z hradecké LDN. Kostýmovaní lidé se s námi ochotně náhodně baví. Milí. Jen při soubojích a zápasnickém klání je slyšet řev, potlesk, povzbuzování, výkřiky, hold... Srážení drahokamů na přilbách se právě skončilo. Následují souboje ve dvou. Počítá se seknutí. Rytíři mají kroužkové košile. Nákrčníky. Těla si všemožně chrání... Přesto tu není sanitka zbytečně. Člověk v boji cítí adrenalin. Necítí bolest. Cvičí ego. Kdo dostane zásah, musí si sednout, kleknout. Je mrtvý.

Pobíhá tu hlouček malých dam. Dětí je asi čtyřicet. Vidím jen dvě tři. Ukázněné. Vnímám radost z družení, ze setkání...

Harold upozorňuje, že dráha sluníčka se schyluje, tedy aby se rytíři přemístili kousek na vedlejší louku. Umějí nás velice hezky vyzvat, abychom se zdvihli(y), vlastně abychom ve vlastním zájmu vystřelily z deky (já a Linda) a z bezpečnostních důvodů raději poodešly kousek vedle, kdyby se boj roztancoval až k nám. U hromadné bitvy se nikdy neví, kam se přelije...

Kolem kráčí člověk v divných brýlích. Středověkých. Funkčních. :-) Středověký právník vypravuje. Poučně. Je z Brna. Používají dvanáctkovou soustavu. Letos poprvé. Za dvanáct parev je jeden groš, za dvanáct grošů je jeden florén. Za jeden florén a dva groše jeden brakteát. Parva je jako halíř. Doktor nám nestihl říci, kde přichází ke grošíkům k platbě ve středověké krčmě. Tenhle brýlatý právník si vydělává tolik, že si může dovolit brýle. Má je k hlavě připevněné dratvemi. Dratev - konopná nebo lněná povoskovaná nit, provázek. A kde k penízkům přijdou? Jako dnešní FED. Razí si je. Dávají se do královniny pokladny. Královna rozděluje před turnajem pánům podle počtu lidí, aby byly peníze v oběhu a ještě něco navíc, aby páni mohli své lidi odměnit... Historické děti okolo nás jsou klidné, ukázněné, dětské, hravé. Neotravují. Nemají dlouhou chvíli. Nezasahují do hovoru. Nevyžadují pozornost. Neberou si slovo, jako některé dnešní sebevědomé malé lidské bytosti. V košíku dřevěné hračky.

Zastihly jsme aspoň konec krásného tvoření, snažení, hraní, bavení se... Koníček to není levný. Překrásný. Přírodní materiály. Nádherné látky. Erby. Estetika probouzí ušlechtilé city. Lidé berou hru vážně. Před půl rokem jeden z nich odešel na věčnost. Mají tu doopravdického vysvěceného kněze, učí v civilu na vysoké škole. Tady slouží mše. Za lidi, za vítězství v souboji, za lásku, za mír... Téma dnešní večerní mše - je 14.září - bude povýšení svatého kříže.

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/vydelek-vyplata-ceske-zeme-v-historii-srovnani.A020211_135901_fi_osobni_mir

Planeta nám připravila zase jeden z nádherných dnů. Poučila jsem se. Pobavila. Náhodně jsem zjistila, že mamince zase chybí jeden svetr. Veselila jsem se. Radovala v rodině.

A Vy?

Radujme se z drobností.

Dobrou noc!

10. až 12. století - denár

1 denár = deset slepic nebo obilí na měsíc pro jednoho nebo ječmen pro koně na 40 dní

13. století - denár, takzvaný plecháč neboli brakteát

2 až 4 plecháče = kus sýra
12 plecháčů = jehně
120 plecháčů = pytel žita v době hladu

14. století - groš (12 haléřů neboli parvů)

2 haléře = jedno vejce
2 až 32 haléřů = slepice (dražší byla v Praze)
1 groš = kus másla nebo sýra
1 groš = nůž
3 groše = sekyra
3 až 8 grošů = boty
5 až 29 grošů = vepř
22 až 55 grošů = kráva
50 grošů = pluh

Kolik si tehdy vydělali?

tesař 16 nebo 20 grošů týdně
nádeník 4 nebo 6 grošů týdně

15. století - groš (7 peněz nebo 14 haléřů)

12 haléřů až 1 groš = slepice
1 groš 18 cihel
2 groše 2 peníze = korec ovsa
5 grošů = strych pšenice
6 grošů = vůz písku
6 grošů = uzda
15 grošů = kabátec
24 až 40 grošů = kráva
30 grošů = sud piva
120 grošů = kůň

Kolik si tehdy vydělali?

noční hlídač 1/2 groše denně
pacholek 1 1/2 groše denně
tesař na Karlštejně 2 groše denně
ponocný 7 grošů týdně

Atd. na dalších stranách...

Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/vydelek-vyplata-ceske-zeme-v-historii-srovnani.A020211_135901_fi_osobni_mir