Chaloupka má zas nakročeno ke kráse

Pro život platí netrčet. Jít pořád dál. Odvážně a směle přes příkopy volů a příčné stružky hňupů a blbounů. A nenechat si otravovat dech, kazit si radosti ze života. Nedat si ukrást jediný den, týden, měsíc!

Jan Werich

Kdyby jen tady Werich viděl to zlo, ubohost, nicotnost, anarchii... 

Dnes jsem měla úkol. Vyklidit starou skříň. Ukládala jsem tam výtvory dětí, hezké slohové práce studentů, šablony různých výrobků, našla jsem své dětství, kousíček dětství svých dětí. Koukla jsem se zpátky v čase.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-27-rano

Podvědomě jsem oddalovala vstup do zimy. Kamna, popel. Okénko u kamen. Kočky. Já snídaně. Pošťák zboží. Namalovat. Poslouchám skvělé povídání o trustech, živém člověku, UCC. Smlouvu se sebou mám, Petroušek taky. Vím, co je právní fikce. Jsem její majitelkou. Nevěděla jsem, že na konec stránky se má napsat: Bez předsudků. Všechna práva vyhrazena. Deklarace, kterými přebíráme do zástavy naše právní fikce. Tím, že máme v zástavě své právní fikce, stává se z nás ne dlužník, ale věřitel. Už nejsme v jejich stádečku. Je třeba s námi sepisovat smlouvy. Je třeba v obchodní smlouvě podmínečně přistoupit na zaplacení; ale podmínečné! Ano, tak mi to Bubo diktoval toho letního dne. Dodnes žádná odpověď. A jen tak mimochodem, naše kolaterální účty jsou vedeny v USA, spravuje je Portoriko. A hodnota kolaterálního účtu  je mezi  400 miliony až 3 mld dolarů. Kdy z nás věřitelů po narození udělají dlužníky. Důchod nám nevyplácejí z milosti. Ale měl by být vyplácen z našeho kolaterálu. Největší hodnotu má zadlužený člověk. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-27

Na jedenáctou přijede Lindin Petr. Tak šup, auf.

Jdu na to. Vytahuji z igelitky mé dávné červené holínky. Cena 64 korun. Holínky dekády let staré. Nejsou z hmoty, která se ti ekologicky za dva tři roky rozpadne.

Žofie se mnou. Ó! Divím se. Ona i Mourek zchoulostivěli. Odemykám chaloupku. Podlaha z části vytrhaná. Tatínek položil rošt, na něm prkna. Prý zasypáno. Navážka se nyní musí odvézt. Nový rošt. Aby dřevo dýchalo. Mamka hodila na podlahu linoleum a zkáza začala. Hniloba.

Žofka lítá chaloupkou. Zděšena. Jdu ven z chaty uložit krabici s pytli do kovové skříně s dřevem. Žofka se mnou. Mňaucá. Dnes mi neutíká na šance. Možná jí to připomíná králíkárnu. Vidím na ní, že by se ráda vrátila do tepla. Ale - umýt packy, holka. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-27-pul-chaloupky-hotovo-pul-chaloupky-brrr

Krabice převázaná napojovaným provázkem. Maminka takhle uvázala. Spojila kousek jutového provázku s papírovým. Nadepsala: PYTLE. Mami, jak jsi byla systematická. Já dnes její pečlivě zavázanou krabici rozvazuji. Sahám na provázek i na její mašličku. Mami, dnes jsem se tě dotýkala. Přidávám ještě pár pytlů. Na krabici mamčina adresa. Ale tak hezky, pečlivě, úhledně už jsem krabici nezavázala. 

Dopis od Luise – z Lékařské fakulty UK pro mě na gymnázium. Balíček jeho dopisů mám v jiné krabici. Tady posílal materiály o svobodné zemi Chile, o fašistické juntě… Mocný dráp amerického agresora. Generál Pinochet… S Luisem se se seznámila na gymnáziu v září 1973. Luis Arthuro Vargas de Cuevas. Vzdělaný, velmi vtipný, člověk. Jsme s ním asi dva roky v kontaktu. Studoval po světě, u nás na UK. Učil na vysokých školách. 

 Pivní kolečko s mou adresou a druhé s adresou do školy. Chodili jsme s Ivkou do hospůdky u gymnázia. U Bolechů. Já jsem si tam dávala nakládačky. Měli tak dobré. Psáno jeho rukou. Ivka.

Pohled od maminky. Na tábor  jsem myslela do Klášterce nad Ohří, ale pak jsem se lépe zadívala - nad Orlicí. Psala, že možná v neděli nepřijede. Jsou tu povodně. Myslela jsem, že povodně jsou novodobé kvůli nečištění koryt řek. Jak se za mnou maminka dostala. Neměla auto. Asi fungovala veřejná doprava. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-27-davne-knizky-casopejsky

Tři knihy z edice Korálek. SNDK. Svou hromádku knih jsem měla v podnájmu za dveřmi v ložnici. Pak jsme se přestěhovali do našeho domečku. Tam nevím, kde jsem knížky měla uložené.  Jako holčička jsem se ptala maminky, co to je to SNDK. Státní (ne národní) nakladatelství dětské knihy. Dětské časopisy vychovávaly, vedly ke kráse, k lidství, k lásce ke zvířatům, ke světu... Očekávala jsem dnes, že najdu maličkaté omalovánky – Naši ptáci a Naše hrady. Takové malinkaté sešitky. Koupili mi to Boulovi. Když mě jednou hlídali. Pan Boula se zlatými rámečky u brýlí. A jeho velký vlčák. V knížečce vlevo povídání o hradech a o ptácích a barevný obrázek. Vpravo ten samý k vymalování. Další knihy jsem v létě schovala pod pergolu. Přežijí zimu?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-27-rada-jsem-se-sla-ohrat

Jdu do domu. Vařím si oběd. Petr II a jeho brigádník pracují. Vyškubávají další část podlahy. Petr se přišel podívat, co bych chtěla změnit na ostrůvku v kuchyni. Bere kávu dozadu.

Obě kočky mají umyté packy. Vděčně pochrupují v čistém teplém domě.

Vracím se ještě do chaty. Třídím. Něco beru do domu. Našla jsem krásné velké kreslicí čtvrtky. Ty by se hodily dětem. Kterým? Další věci pod pergolu. Koukám, skříň už je na bok u zdi. Vyhazujeme staré původní matrace z gauče. Ó, mami, to jsou naše. Na těch jsem usínala. Prožrané od myší. Pod nimi ještě jedny. Ty si vezme Petr pod pejska. Hotovo. Ještě vyklidit ledničku. Přesouváme ji. Odjíždějí. Já ještě rovnám. Vytírám skládek. Petroušek tam už má na svém stole svěrák. Brusku. 

- Peťuš, chvilk si lehnu. 

Výživový webinář. Webinář o sobotě. Poslouchám TV Šalingrad. Taky nějakého hocha z ANO – myslím Ahoj, Praho nebo tak nějak. Střílí na terč a dobře. Např.

Zákon o ochraně lidí, kteří zjistí, že se na úřadě děje něco nekalého. Aby ho nevyhodili. Před týdnem první člověk využil na Ministerstvu spravedlnosti tento zákon, který platí od léta. Do týdne vyhozen na Blažkově ministerstvu.

Stěžovat si na nadřízené nikdo nebude. Tady se drží huba i krok. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-27-potrestana-za-prtsc-vulgarniho-vzkazu-hriba

Nebo kopíruji vulgární vzkaz Hřiba s obrázkem řiti. Strašné. Šup na FB. Šup: Váš příspěvek jsme odebrali. - Dekadence se nesmí publikovat. A obrázek řiti - jak pan doktor Hřib dal na X, to smí jen on. Já ne. To je fajn. Nemáš se kam odvolat. Všechno v AJ. Ještě mi vyhrožují. Burani. Prý tým expertů. Udavačů.

https://www.youtube.com/watch?v=q-W7VdLMsK4&ab_channel=HOVORYZEZEM%C4%9A

Asi něco jako expert s žaludí hlavou;; nebo ten druhý. Ještě blbější. Jak se jmenuje? Jo, už vím. Cemper.  V tomto týdnu vědec Šubík z Resethea, autor knihy společně se Stefanem Lankou o neexistenci vidů, nad ním vyhrál soud. https://www.youtube.com/watch?v=q-W7VdLMsK4&ab_channel=HOVORYZEZEM%C4%9A

Nebo další zpráva:

Piráti podporují stávku proti vlastní vládě. Ne, to nevymyslíš. On ho vystrčil a ona ho upekla - odjeli mašinkou k bratrům slíbit další zbraně, aby se mohli mezi sebou vymlátit. Ministryně války upozorňuje, že už toho vojenského materiálu moc nemáme. Učitelům ne 150, ano 130% průměrné mzdy, hlavně důchodcům přidají asi v roce 2040. Nádherné vyhlídky. Dovoz ruského plynu stoupá, roste i dovoz ropy. Ne. Chci se probudit. Za lež se chodí sednout. Mystifikace je trestná!!!

A další bonbonek:

Praha - 1,2 mld do rozpočtu na výběh pro ledního medvídka. Za prts vulgárního vzkazu novinářům - odebráno, potrestána. Vltavská filharmonie 13 mld - prý si vydělá. Praha je bohatá! Zastupitel z Phy 12 a předseda výboru pro vědu a vzdělávání neumí pravopis. V Pze je blaze.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-27-vecerni-hygiena

Kočenka se myje. Mourek oddychuje v koši.

Přemýšlím, jak mě dnes dojaly obrázky z Irktuska. Nádherné město.

Petr Petr Michalů

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-27-klinika-sibirskeho-zdravi-irkutsk

►Dneska v Irkutsku na nás jen zlehýnka dýchla zima. Teplota normální, v podstatě se celý den pohybovala kolem příjemných mínus deseti stupňů, nyní je mínus třináct. Lehce přibyl sníh. Je to krásné. Procházel jsem se po městě a seznamoval se s okolím asi 4 hodiny, znovu jsem zašel až k řece Angaře, byl jsem na ostrově "Junosti" - tam jsou i dětské atrakce, sportoviště, dokonce je tam dětská železniční dráha (ale otevírá a je v provozu jen v sezoně, tedy na jaře, v létě a asi na podzim). Lidé sportují, normálně běhají pro zdraví, je normální provoz na silnicích, normálně funguje veřejná doprava, obchody jsou narvané vším možným zbožím, lidé nakupují, jezdí svými auty... obyčejný, normální život. Akorát se lidé tepleji oblékají.

Na zdravotním středisku nápis:  Klinika sibiřského zdraví. Pozorovala jsem staré ruské stavby, moderní krásné domy, široké silnice, obchody s bohatou nabídkou… Propojena tradice s novou epochou. Vyměnilo se to. V 87. roce jsme s maminkou tuhle zemi navštívily. Překrásná města – Moskva, Pjenza, Soči. Přivezli balíčkový šunkový salám. Prodavačka ho nesla na podnose.  Ruce zdvihala nad  hlavu. Ženy udělaly chňaps, chňaps... A bylo po salámech. Provázela nás lékařka Světlana. Sestra Volodi, umělce. V naší pevnosti řídil PDA – vojenský dům, divadlo, koncerty. Maminka vždycky vzpomínala jeho Fru fru… Z nějaké opery. Nyní Voloďa šéfuje orchestr v Soči. Neozývá se. Nereaguje. Bojí se. Jsem nepřítel. Tak jsem si dnes taky hořce poplakala. Kam jsem dala oči. Já blb. Nechala jsem se nachytat na barevné obaly. Dnes šunty. Dřív Tuzex. Přišlo mi líto, jak se to během třiceti let přetočilo. Jací niktoši, nevzdělanci, agresoři stojí v čele našeho nezákonně rozděleného unitárního, ne, že federativního, státu. Už federace byla příprava na rozpad. Ale pořád jsme drželi spolu. 

Dnes jsem našla pár háčků v plechovce od párků. Národní podnik západoslovenský masný průmysl. Jak to bylo v sobotu ve sluchátkách? K 1.7.1988 se všechny státní podniky změnily na národní, ale majetky se nepřevedly. Jen název se vymazal. Karel Světnička tvrdí, že velká privatizace byl podvod. Podvedli, podfoukli, omámili, zmermomocnili nás pěkně všechny. A my jsme se nechali. Plechovka je asi z druhé půle roku 1988. 

Dnes jsem celý den pracovala ve vlezlém počasí. Ale objevné. Chatička svou devastací zas o krůček blíž k natažení nového kabátku. Kdyby byla moc, pozvat rodiče, aby se podívali, až to bude hotové! Všechna přání jsou splnitelná. Alespoň mně se splnilo všechno v Rohu hojnosti z roku 2005. Něco se přece jenom zhmotnit nedá. To uměj jen mocní. Ovládat mysl lidí. Neusiluji o to, aby zmoudřeli. Plní tu fci. A nedá se přivolat ty z druhého břehu. Tak si je tu jenom představuji. Jsou tu. Občas vydávají ťuknutí, ránu, cinknutí lžičkou. Někdy se o mě otře kočka. A když se podívám, trůní na křesle a spí.

Dobrou noc!