Chladný, krásný, slunečný, v očekávání věcí světa, ŠŤASTNÝ

Jak je to možné. Den mi zas protekl mezi prsty. Ani jsem si na chvilenku neodpočala. Na desátou začínám. Uvědomuji si své štěstí, radost, svou sílu, lásku. Pročítám si své psaní z dnešního dne dva roky zpátky. Končím hezky:

A tak to je. Na co se díváme, to žijeme :-) Stačí jen lehounce našlapovat. Milovat. Milovat bezpodmínečně, tzn. nesoudit. A to je nutné se naučit.
Dobrou noc!

Ano, tak to je. Tak to tvořím. Občas se mi nepodaří lehce našlápnout; zadupu, ale pak jdu zas jak po hebounké jarní louce s lehkým nášlapem. 

Včera mi Petroušek docela vzrušeně sděloval příběh. Je celoživotní nadšenec pro sport. Sám aktivní sportovec. V oddílu měli bezva kluka. Šikovného. Inteligentního. Dnes mi ho ukazoval na fotce. S jeho bratrem jsem přišla do kontaktu. Tenhle byl prý něco jako lepší, špatně vyjadřuji. Nikdo není lepší...

- Víš, on měl nějaké psychické problémy. Nechtěl, aby se s ním rozešla holka. Léčil se čtrnáct dní na psychiatrii.

- A to je jeho konec. Léky mu vytlapaly v hlavě jiné cestičky. Nevratně. Destrukce osobnosti.

Mihlo se mi myslí - četla jsem, že kdo byl testován na coronu, neměl ji. Následně ji určitě dostal. Jak asi?

- Včera v noci poslal dvěma kamarádům SMS, aby napsali jeho holce, aby se k němu vrátila. Jinak si vezme život. Kluci to ihned přeposlali. Od půlnoci do dvou mu volali. Nezvedal telefon. Ráno ho našla policie ve skalách osmdesát km od nás.

- Skočil ze skály?

- Nevím. Asi. Zabil se.

Myslela jsem na kluka celý včerejší večer. Krájela jsem libeček, opájela se jeho vůní. Ukusovala mladé větvičky. Přemýšlela, jak byl hoch nešťastný...

Po poledni už si hlídám čas. Skyp s maminkou. Moji blízcí to vědí. Ale směřují na mě na ten čas telefony. Lítají v jiném světě. Nesoustředí se. Mám to taky. Poletuji si v sobě a asi taky ruším své blízké. Všichni lítáme... Už zas svět zdvihá krovky... Končí dvouměsíční rodinné lidské zklidnění. Placená nucená pohoda. Všichni se zlobí. Obávají se budoucnosti. Někdo mluví o zavedení do NWO. Já patřím k těm radujícím se. Naopak. Vítám novou dobu. Nemám obavy z budoucnosti. Čekám volné energie. Jsem k smíchu jedné ze svých dcer. Je to jedno. Uvidíme, kam se svět kutálí. Už bych to chtěla mít za sebou. Přitom až rok 21 je ten průlomový. A to jsme na kraji roku dvacet.

Maminka. Dnes beru skyp v pracovně. Aby mi byla vidět osvětlená tvář.

- Mami, vidíš mě?

- Nevidím.

Mávám.

- Jo, ale jsi rozmazaná.

- To máš rozmazané oči.

Paní koordinační stahuje žaluzii. Je to lepší.

- Nezapomeňte, prosím, pak žaluzii vytáhnout, ať tam máte sluníčko.

- Chtěla jsem vám říci, že s Libuškou dnes tahaly kartičky a zpívaly písničky.

Tak to jsem moc ráda. Škoda, že to není se všemi, kolektivně, na hodinu.

- Maminka zpívala Široký, hluboký, ty vltavský tůně a Ten chlumecký zámek.

- A je paní Anička v pořádku?

Bacha, teď se držte! Držíte se židle?! DRŽTE SE. GDPR v praxi!! Náš globální prediktor si nás pojistil. Abychom o sobě vzájemně nevěděli. Žádné - kdy kdo má narozeniny, kdo je nemocný, kdokdeskýmpročazakolik. Ne. Oni o nás vědí všechno. Odposlechy, kolik máte na účtu, co jste kde komu jak. Občas jde GDPR proti systému, proti sobě. Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi. GDPR se dodržuje jen tak, jak potřebuje systém. Jak stát dovolí. Tak - dozvím se?

- Na toto vám nemohu odpovědět.

:-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-):-) :-) :-) :-) :-):-) :-) :-) :-) :-):-) :-) :-) :-) :-):-) :-) :-) :-) :-):-) :-) :-) :-) :-)

- Je paní Anička D. v pořádku? Je to maminka mého kamaráda. Bydlela u nás v Josefově.

- To vám opravdu nemohu říci. Všichni tu jsou v pořádku.

Slyšíte ten alibismus? Ty vorle! A ti co umřeli, jsou taky v pořádku. A hlavně v klidu!

- A je paní K II v pořádku?

Zlobím ji. Chci vědět, jestli jsou moji staří blízcí z DD ještě naživu. Kdo to nevydržel a vzdal.

- Mami, včera jsem ti poslala dobrůtky.

- Nic mi nedali. Někdo mi to sežral.

- Mami, nikdo by si to nedovolil. Dobroty máš v šuplíku. A růže říkala paní H., že jim okrájí konce. Máš tam okolo sebe hodné lidi. Starají se o vás. Poslala jsem ti taky maliny.

Rozzářily se jí oči.

- Jo maliny! Tak na ty si vzpomínám. Ty jsem měla.

- A co jsi měla k obědu?

Určitě řekne brambory. A zajisté měli bílé často se opakující knedlíky.

- Brambory.

Nezklamala. Zkoušíme počítat. Dnes to mamce jde. Po těch třech dnech samotky - hrůzný propad. Sadismus pana ředitele. Paní Začůrálková, napište na mě stížnost. Za šíření pomluv a lží. A můžete taky přidat: a poplašných zpráv. Vy spokojená! Starostlivá! Spravedlivá! - Obhájím se!!!

Zpíváme. Vzpomínáme. Nechávám maminku mluvit. Už ať jsem u ní! Vadne mi před očima. 

Potřebuje na záchod. Píšu SMS: Pomoc!

Mamka už se nesoustředí. Když potřebuje na záchod, tak potřebuje. Chápu ji.

Loučení. Odvoz. Sbohem a šáteček. Kdo ví, jestli ty žaluzie... 

Ale co! Sedím u kamen, píšu. Poslouchám Joni Mitchell. Na nějakém velkém festivalu po tom woodstockém. Její hlas si pletu s Janis Joplin... Vstupovala jsem do života v době festivalu Woodstock. 1969. Čtyři pět let na to jsem se vdávala za Ivku. U něj jsem poprvé viděla dubl desku Woodstock. Ode dneška si tyhle dvě písničkářky už nespletu.

Odpoledne. Volá paní.

- Já jsem se bála vám ráno zavolat, že bych se stavila pro jídlo. Ale neznám Váš rytmus. Tak jsem raději poslala SMS.

Ona neví, že SMS, zprávy v messingeru, WhatsAppu, skypu, dokonce v posledních letech i mailu si čtu s jedno, dvoudenním zpožděním. :-) :-) Někdy něco propásnu. Jindy něco vyhnije a neztrácím energii. 

- Jé, to jsem si nepřečetla. Ale když si jdu nad ránem lehnout, tak v devět jsem ještě tvrdá. :-) 

Čtu SMS. Domlouváme se - může přijet kdykoli. Píšu si přibližný čas.

Peču chlebíčky. Mohla jsem upéci bochník. Ale lépe se krájejí bagetky.

- Tak jedeš?

- Až dopeču chleba.

- Už jedeš?

- Počkám na paní.

- Pojedeš dnes ještě na nákup?

Někdy se stane, že nejedu. Celý den se chystám a pak nic. Dnes jo. Jedu pro hlávku zelí. Petrouškovi večer nabalím na jeho bolavá záda. Rossmann. U toho žida ráda nakupuji. Tak se tam podívám. Odličovací tampony. Cedulka: Německá kvalita. Bio. Taky německá kvalita. Jako že česká není? Nebo nevyrábíme? Nebo bereme chemicky ošetřenou bavlnu? Kupuji barevný toaletní papír s lodičkami pro vnoučata. Role za deset korun. Šílenost. Ještě nakouknu do KIKu. Rozhlížím se. Kabinky přelepené. Procházím mezi regály. Ještě v nich nemají Vánoce. Budou tu - cobydup. V červenci začnou první koule. Budou letos vůbec Vánoce? Nebo nám je systém zakáže? Bude druhá vlna corona? Letos přijdu o Brutal. Co já! Naši obchodníci. Raduji se z jejich týdenních žní. Město žije návštěvníky v černém... Jó, nemáš se, holka, těšit. Ani Theatrum Kuks.

Večer.

- Tak víš, jak to bylo s tím klukem?

Zdvihám oči. Čekám.

- Policajti ráno přišli ty dva kluky vyslechnout.

- Jak nás mají v merku!

- V sedm večer byl ještě v Jaroměři. Jel do skal. Pětkrát se píchnul do břicha. Věděl, že je to pomalé. Tak se ještě dvakrát (nebo třikrát?) píchnul do krku. Našli ho s nožem v krku. 

- Panebože, co jeho maminka?

- Ta už ho prý tři měsíce hlídala. Domlouvali mu. Nemohla ani spát. Manžel říkal, že už do práce asi nikdy nepřijde. Je úplně mimo. 

A pak dodal mou větu. Vždycky ji říkám. Dnes ji vyslovil Petroušek:

- Neměl nikoho, kdo by ho chytil za ruku a řekl: Podívej, co tu je krásnejch holek... A to mu ti kluci pořád volali!

- Peťuš, mám tě ráda.

Jsem šťastná. Mám okolo sebe pomocníky. Zrovna dnes - pomoc Lindy. Pomoc jednoho Víti. Pedevčírem kytice libečku. Takovou jsem ještě nikdy nedostala. :-) Pomoc Petrouška. Pomoc od lidí,  když poprosím. Děkuji, Vesmírná inteligence za přízeň!

Ježkovy voči - Novotný, Foldyna, Hřib, a Luzar - toho neznám. Novotný - hanba. Jak takového člověka mohli zvolit? Kdo byli voliči? Jeho slovník! Skandální! Vždycky jsem učila prostě sdělovací styl, publicistický... Ale tohle jsem fakt neučila! Jeho neomalenost. Jeho lži. Jeho opovážlivost. Jeho neúcta k mrtvým...

- Přiblížila se Péťova hodina... 

Chechtám se. Deset. 

- Počkej, počkej! Pojď, koupila jsem hlávku zelí za čtyřicet korun. Na tvůj zadek!

Dávám si listy na kamna prohřát. 

- Lehni si na koberec. 

Mažu mu bolavé místo. Nahmatávám zatuhlé místo. Esíčka. 

- Peťuš, tady to chce povolit, uvolnit. Nelekni se!

Mažu zázračnou mastí. Zdůrazňuji mu její léčivou moc. Přikládám teploučké listy. obmotávám fólií. 

- Ťuti, nechat do rána. A zítra znovu. A pozítří zas. 

Art. Poznávám v rozhovoru Erica Claptona. Hm. Taky žil v mé době... Měli jsme doma jeho desky. Ivulka si je všechny po rozvodu odnesl s sebou... Ale do hrobu si je nevzal. Kde asi jeho sbírka skončila... Clapton - překrásná hudba. Drogy, alkohol, šílenství. Tak omamnou hudbu tvořil. Dostal se z toho. Zázrak. Hezký chlap. Připomíná mi svými bujarými vlasy mého nebožtíka prvního muže. 

Pall mall - krásný den. Děkuji za něj. Jen naslouchat, lehoučce našlapovat, vnímat krásu světa, milovat, zhluboka dýchat. Je to tak jednoduché. Jednoduché napsat na monitor. :-) 

Dobrou noc!