Chloumek ožil

Budík. Vstávat a cvičit!

- Mami, už jsi vylezla?

Myju si vlasy. Chystáme se na Svatováclavský koncert na Chloumek. Výtěžek půjde na obnovu renesančního kostelíka.

Kdykoli jsem vezla maminku zpátky do Černožic, vždycky neomylně poznala dva nenápadné kopečky svého dětství v poli. Chloumek a Prašivku. Před deseti lety jsem si natočila její vyprávění o její rodné vísce Neznášov. Je propojen s další vesnicí Rožnov. Příště jsme jely ke mlýnu Skořípka. A jindy na hřbitov. Ukázala mi první hrob na hřbitově. Nějaká slečna umřela na TBC. Do doby, než si Neznášovští zřídili svůj hřbitov dole v Neznášově, pohřbívali právě na Chloumku. Habřinští si na Chloumku založili svůj hřbitov. Ten původní neznášovský a habřinský u kostelíka sv. Václava existuje dodnes.

- Mami, kudy mám jet?

Odbočujeme už za Jaroměří na nový most nad dálnici.

-vAha, tady mohu najet na kole na dálnici.

Usmála se. Asi mé zaťatosti aspoň zkusit si, než dálnici v prosinci uvedou do provozu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-02_Linda_me_vzala_s_sebou/

Vjíždíme do Neznášova. Na rozcestí hospoda paní Krušinové. Ano, tam se jako holčička mamka chodila učit šít. Paní Krušinová mi ještě na gymnáziu šila šaty do tanečních. Učily se tam dvě Vendulky. Jedna tam ale kradla. Nastražili minci. Maminka se jí netkla. Od té doby měla pověst - to je ta poctivá... Neumím se už orientovat, kudy ke hřbitovu. Postřehla jsem odbočku k maminčině dětskému bydlišti. Ve Dvoře se tam říkalo. Nahoře v lese stával hrad pánů z Hustířan. Tu historku o hajném Kuřetovi jsem si nechávala stále a stále vyprávět ve třetím patře v DD na lavici s vyhlídkou právě sem, do pohádky. Mamka kamarádila s Mařkou Kuřetovou. Mám její dopisy schované. Dbala jsem, aby si kamarádky stále vyměňovaly poštu. Mařka se pak ze Zbečníka u Hronova přestěhovala k dceři do Hronova; začala cenzura. Začerňovala jí řádky... Marie se doufám už raduje s mamkou, Milkou Holubovou a Jiřinou Kroupovou v bezstarostném světě. :-) Ještě paní Jarča Bláhovcová. Tu jsem poznala na lázeňském koncertě ve Velichovkách asi před šesti lety. Vozívala jsem mamku z DD. Přetrpěla jsem hudbu, nebylo to tak zlé. Manžel paní Bláhovcové byl muzikant. Utkvělo mi v hlavě, že v dobách socialismu hráli s kapelou na ostrově Man. Maminka mi to tehdy zdůraznila, jako že ta kapela! To je něco!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-02_Linda_me_vzala_s_sebou/

Hajnej Kuře, dvoumetrový chlap, holčičkám nakazoval, aby v lese nechodily ke staré studni. Už nikdy by je nikdo nenašel. Nedalo mu to. Studnu překryl těžkými kládami nebo prkny. Holčičky tu byly až do vysokého věku.

Míjíme mamčinu habřinskou školu. Klusala sem na kopec z Neznášova. Holčička Vendulka... Trošku kryju dojetí.

Vyjíždíme na Chloumek alejí nových stromů. Linda mě představuje právníku Klimplovi. Vysázel tu dlouhou a hustou alej až ke Chloumku. Obdivuhodné. (NE UNIKÁTNÍ!)

- Mamka na Vaše jméno reagovala. Klimplovi měli dva syny. To byl asi Váš tatínek a strýc.

- Měli dva syny, ale ještě přes generaci.

- Támhle bydleli Hlavovi.

Doktor přitaká.

- Ano, to byla rodina hrobníka.

- A víte, že dole byl pramen Kalafáška?

Zmiňuji se o Prašivce, kde podle pověsti bílá prašná půda se změnila v mouku... Říkám mu v rychlosti všechno, co vím od mamky. Hodně se shodneme. Ano, jména v Neznášově stejná. Rozlišovalo se horní, hospodský, dolní...

Máme rezervaci v první řadě. :-) Ó, pocta! Přijíždí mně nepříjemný politik. Mlčím. Tady jde o podporu kultury. Necítím z něj dobrou energii. Sedíme vedle něj. Doktor má krátkou úvodní řeč. Na varhany hraje - no kdo jiný? Minulý týden jsem byla na jeho koncertě ve smiřické kapli. Varhaník Václav Uhlíř.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-02_a_2.9.2021_Stradella_ve_dvou_podanich/

Jak se nevyznám ve vážné hudbě, jednu skladbu Alessandra Stradelly poznávám. Hluboký motiv. Temný. Žraločí. Moc se mi líbí. Hledám ve videích z minulého víkendu. Ano, nejsem ve vážné hudbě zběhlá, ale postřeh mám. Stejná skladba, jiní interpreti. 

Krásné árie ukolébavek z Hubičky. Hajej, nynej. Jako děti jsme zpívaly tu druhou - Letěla bělounká holubička. Koncert končí taky mně známou My cizinou jsme bloudili. Během koncertu se dojímám. Tady sedívala maminka s babičkou. Na Štědrý den prý lidé chodívali až sem nahoru na Chloumek na půlnoční. Ve sněhu. S lucernami. Schody vyložené chvojím. Nevím, z které strany vystupovali. Jestli po cestě nebo od Kalafášky.

Oslovuji architekta projektu. Ptám se na záměr rondelu z obrázku. Chtěl by ho schovat do země, aby nerušil renesanční kostel. Nahrávám si jeho výklad. Zaujal mě bod - sem bude dopadat 28.9. paprsek slunce. Rondelů tady máme hodně. Jeden v Semonicích. táhnou se na Německo až do Francie. Největší z nich, myslím o průměru asi tři sta metrů, nechal Topolánek zalít betonem. Myslím, je to někde u Kolína. Stojí na něm benzínka. Nikdo neví, k  čemu rondely sloužily. 

Myšlenky mi neuspořádaně letí hlavou. Jedeme domů. Samá dálnice, dálnice, dálniční mosty. Ani jsem si nevšimla, kam přestěhovali kapličku ze staré zrušené cesty. U ní se maminka s babičkou vždy zastavovaly. Není to kulturní památka, ale nezbořili ji. Pro mě je památečná. Loni jsem na zákazu vjezdu zaparkovala cestou od maminky; mrzly mi ruce. Fotila jsem stavbu. Právě tenhle most. Nebo už předloni? Letos skončily zákazy vjezdu. Hotovo. Tolik úrodné polabské půdy, na níž rostla pšenice, zmizelo v nenávratnu.

Stavujeme se v Kauflandu pro listopadky.

Vařím. To, na čem jsem si včera pošmákla, chystám dnes znovu. Ale k tomu dušenou polabskou mrkev s hráškem. Linda se vypravila pěšky na druhý konec města do zahradnictví. Přinesla veliký listopad. Normálně stojí ke dvěma stovkám.

- Mami, kolik bys řekla?

- Kolik? Padesátku.

- Dvacet devět korun.

Řezané květy v Kauflandu nekřesťansky drahé. Nestoudně. Nejsou soudní. Naše japany a skleníky zlikvidovali levnými dovozy z Holandské burzy květin. Najednou kytice místo třiceti, čtyřiceti, padesáti korun - buch! Sto dvacet! I víc! Naopak vína ve výrazných slevách. A naopak nafta leze do závratných výšek. Věřím, že budou omezovat lidem pohyb čtyřiceti korunami za litr. Nechcete, pakáži, přejít na eko elektrická? Sice se nabíjejí neekologicky, ale o to vůbec nejde. My vás omezíme jinak. Nebudete jezdit vůbec. Včera jsem viděla model pinďoura na nákupy po městě. Zmokneš, zmrzneš, ale pojedeš. Na mopedu. Nákup bude malý. Jednak nás omezí v zásobování, jednak tak zdraží, že nám moped bude stačit.

Moureček si vlezl na terasu. Mám pootevřené dveře.

- Mami, Mourek sedí na koberci.

- Hlavně ať ho nevidí Péťa.

- Mourečku, tady nemůžeš být.

- Ne?

Beru ho do náruče. Pokládám na křesílko.

- Já jsem se jen chtěl mrknout, jaké to tu máte.

Vařím jablíčka, meruňky, švestky, maliny, jahody. Kompot meláska. Jíme venku. Obě kočky se batolí okolo stolu. Mourek radostný. Muzlají se se Zrzkou; honí se a kočkují. Převrhli ve hře konev.

Péťa opravil lak na mém autě. Prořezává višeň. Zas obral dolní větve. Ječím. Linda mu jde pod strom radit; drží mu žebřík. Ukazuje mu ze spoda, kterou má vzít.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-02_Mourek_si_vymenil_misto_se_Zrzeckou/

- Stále, že ořežeš vršky, ale obral jsi jen to, kam dosáhneš. Višně nejsou třešně. Ty trháš po jedné. Než naplníš košík, to dá práci. Tak za rok budeme obdivně vzhlížet do korun třešní i višně. Umělče!

Za plotem hlučí bagr. Rovnají staveniště. Zakryjí nám západní slunce. Uzoučká zahrada od vedlejšího domu. Zničili ji. Zničí i naše životní prostředí. Byli jsme obklopeni zelení.

Jdu se podívat do jahod. V jedné části bují pýr. Snažím se ho vyrvat. Zapomněli jsme od jara zavlažovací hadici. Rvu ji i s jahodami. Fakt, bezva odpoledne. Netušila jsem, že vykřikuji nelichotivou větu do ticha, a že ji mamlas zřetelně uslyší.

- Mamlas nám tu postaví dům a ty tu višeň podřízni dole!

Když se daří, tak se daří.

Zakracuji motýlí keř. Petroušek mi k němu přitloukl kůl. Krátím šeříky. Sbírám ořechy. Ruku jsem si popálila o kopřivu. Mám je tu na jaře pro zdraví. Nevšimla jsem si. Žahavice vypadala jako zmírající před zimou. Bolestně o sobě dala vědět. Ruka mě pálí ještě teď. 

Chodím celý den bosa. Obrývala jsem okraj jahod. Našla jsem ještě pár brambůrek. Ale u klacíků - tam jsem si asi ze sebe udělala legraci. Tam ani jeden. Do zrytého zapichuji neuměle šlahouny jahod. Ať dělají, co umějí. Zalévám je. Zahrada je plná ořezaných větví. Loni jsem sekala větévky na podpal celou zimu. Pomáhala nám vydatně Linda. Až mě začal bole loket. Na konci října odešla Micicinda. Na začátku listopadu jsem si u Ivy v jejím chovu vybrala Zrzečku. První, která mi padla do oka i do ruky. Vždycky večer jsem šla sekat. Kočička se prolítala zahradou. Pohrála jsem si s ní. Doma pak nedělala ty své divoké prolety domem. Vše se změnilo. Kotrmelce. Chaos. Změny. Ztráta zažitého. Otřesy duše.

Dnes to jsou dva roky, co jsem telefonovala s Lindou. Uprostřed hovoru řekla:

- Mami, umřel Karel Gott.

Propadla jsem se do polštáře. Neviditelná rána. Nevěřila jsem. Rychle prohledávala internet. Ještě to nikde nepsali. Jen na jednom místě. Odešel právě včas.

- Běž se chystat do divadla.

Myju si kopýtka. Celý den chodila po trávě. Šlapala na rýč. Chystám macíkům mističky s kapsičkami. Do toho zapichuji krůtí prsa. Chystám na prkýnko houstičky Petrouškovi.

- Mami, stroj se!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-02_Intimni_pribehy/

Vyjíždím. Jedu do divadla na třetí náhradní termín z loňského podzimu.  (PŮVODNÍ TERMÍN 9. 3. 2021, 18. 10. 2020) Gestapo u vchodu. Fronta jak Brno. Ponížení. Nezákonnost. Nedodržování GDPR. Kdejaký obejda si přečte osobní i lékařské údaje o člověku. Už ať jde EU do kytek. Bože, prosím!! Pomoz!

III. hra v předplatném sk. B, PODZIM 2020 - Činoherní studio Bouře, Praha

Režie: Jana Janěková
Hrají: Robert Jašków, Jitka Ježková, Kateřina Sedláková a Michal Slaný/Peter Pecha.

Komedie. K zamyšlení. Není každá komedie k smíchu. Obzvlášť jde-li o život.

Usazuji se na své místo. Dnes není C. Dnes hrají pro původní abonenty skupiny B. Chaos. Dnes sedím na svém původním místě. Za mnou cizí lidé. Kde mám své Ročňákovy? Uvidím se s nimi? Minule na skupině C měli někteří roušky dole. Dnes? Huby obvázané. Komedie. Moc se nesměju. Ráj zrušen.

U divadla na mě volá bývalá kolegyňka.

- Duško, pojď, vezmu tě!

U jejich paneláčku chvíli mluvíme. Dušce je osmdesát. Nevypadá na ten věk. Loučím se. Zajíždím do dvora. Nejsem sebejistá po včerejším karambolu.

Docela obyčejný podzimní den. Už musím. Klimbla jsem. Na terase slyším oddychovat Mourka. Co s ním? Mám ho tam nechat? Zrzečka už přišla. Spí v pracovně na židli...

Dobrou noc!