Chundelaté kmitání

"KDO NOVINY NEČTE, JE NEINFORMOVANÝ, KDO JE ČTE, JE DEZINFORMOVÁN." Jan Werich

Jdu na pana Holce. Středa. Devět hodin. Je tu. Většinou ze záznamu. Dnes na živo. Než se spustí, ozve se reklama. Slyším pod psaním Ódu na radost. Kateřina Konečná. Drží ruce nějakou vlajku, jakou, to jsem nevnímala. Ale co mě buchlo do uší – ona bude v Evropské mumii bojovat za mír. Tý vorle!! Bojovat za mír! Tak to je heslo!

Čtu si FB. Potěšila mě Drahuška. Paní z města, kam se před mnoha lety odstěhovala teta se strejdou. Šumperk. Pozvali mě s holčičkami na svatbu bratrance. Linda byla maličkatá. Od té doby jsem Šumperk nenavštívila. Když se u maminky začala projevovat nemoc, strejda umřel. Mamka si půjčila od sousedky černou sukni a vypravila se svým autíčkem směr Šumperk. Obdiv ještě dnes. Vzpomínám, jak mi Petroušek žaloval, že mamka vynadala sousedce, švagrové, manželce Petrouškova bratra. Plela u plotu a maminka na ni vyjela. Pak mýrnyx týrnyx sukně. To byly pro mě nevysvětlitelné doby. Nevěřila jsem, nechápala jsem. Maminka byla taky vyděšená. Pamatuji, jak jsem cestou do školy se u ní stavila. Hledala brufen. Dvě stě tbl. Našla jsem ho schovaný. Ok. Ještě jsem jí ukázala, kde má v lednici oběd. Volám ze školy.

- Představ si, že mi někdo ukrad brufen.

- Maminko, neukrad. Máš ho tam a tam.

- A jo, opravdu. Ale nemám oběd.

- Máš.

- A kde?

- Mami, otevři lednici. Mrkni do druhé police. Vidíš kastrůlek?

- A jo. Tak mám oběd.

Ach, to bylo těžké. Jednou mi říkala, že si nepamatuje, co je za den.

- Mami, odškrtávej si dny v kalendáři a v programu na TV.

- No, to dělám. Ale stejně nevím…

 A teď nemoc aby kdyby. Kdyby stát mamince nepřispíval                                                                                ubohými osmi stovkami, ale rovnou čtrnácti tisíci, které dal ze zpětnou platností, mamka by zůstala ve svém domečku. Platili bychom jí chůvu. Příležitost jsme propásly. Stát je šmejd. Tvrdili, že jí nemohou dát víc jak osm set. Najednou vstupem do DD to šlo.

Točila jsem pro pečovatelky edukativní videa. Aby viděly, jak se zachází se starými lidmi. Tak, jako s malými dětmi. Ne křikem, ne okřikováním, výhrůžkami. Odvedením pozornosti, zaměstnáním, hlavně péčí a pozorností. A ne nechat staříčky samotné u stolu a klusat na pokoj krmit ležící. To se může semlít cokoli… Tak nefundované sociální pracovnice… Bože! Obdivovala jsem pečovatelky, které práci vykonávaly srdcem. A mladé – Ivanku, Irenku, Kamilu. Všechna čest. První dvě studované v oboru.

Tady je to potěšení. :-)

Draha Hraničková

Přečetla jsem.

Co na tom záleží jestli jsem četla jako první.

Určitě si přečtu ještě jednou.

V duchu děkuji Blance, díky které jsem Tě poznala. A děkuji tam nahoru Tvé mamince, protože nebýt maminky tak bych si Tě na Facebooku těžko všimla.

Datum narození Tvého tatínka si taky pamatuji.

Můj tatínek byl o jeden jediný den starší.

A Ty?

Jsi prostě skvělá, Irenko

Už pár let nepoužívám slovo "úžasná". I to jsem se od Tebe naučila.

A stačí. Zkusím ještě spát. Jsem přece v rekonvalescencí.

Přeji Ti krásný den

Padly jsme si do oka. Vrátila se domů po náročné operaci. Která operace není náročná...

Draha Hraničková

Irena Hrobská

Usmívám se.

Na Tvojí maminku velmi ráda vzpomínám.

A věř, že to není jen kvůli průpovídkám jako:

Jirka Pírka šel...

nebo

Skákala Manda přes palandu...

Nebo taky povídání o koze na ledě.

Irena Hrobská

Draha Hraničková Já si to taky ráda opakuji. Až na stará kolena jsem se od ní toho tolik dozvěděla. Skákala Manda - to nám nikdy nezpívala

Ráno. Začínám v deset. Oči si ještě nemaluji, mohu spát do půl desáté. Pod okny ložnice slyším tichou práci. No, tichou. Jen ťukání, dup, dup, buchání, ale dá se u toho spát. Ty mé závěsy. To jsem udělala vynikající rozhodnutí. Prodloužit si noc.

Na desátou slečna. Vynikající, ale opravdu vynikající výsledky. Učí se na zkoušku. Bude záchranářka. Bojí se člověka.

- Přes něj neprojdu.

Mýlí se. Projde. Chce to jen zdolat ho znalostmi. Ona to dá. TO DÁÁÁ!

Odjíždí. Rychle do zahrady kafe, svačinku.

Telefon. LP – to jako Linda Petr – Lindin Petr – potřebuje konzultaci.

Utíkám k němu do zahrady. Kam světla, kde zásuvky… Slunce stojí vysoko. Chvilku si odpočinou u kafe. Těžká práce.

- Něco vám řeknu.

Říká indián.

- V deset hodin jsem támhle viděl chlapa.

Ukazuje k pergole.

- Co tady dělal?

- Byl vysoký. Hodně vysoký. Šedivý.

Pochopila jsem. Stín.

- A jaké měl vlasy?

- Šedivé.

Lže mi? Dělá si legraci? Chce mi udělat radost? Že tu byl taťka?

- Ale jaké? Dlouhé, krátké?

- Krátké.

Neví, že tatínek neměl šedivé. Zemřel brzy. A že měl vlnité.

Obešla mě husí kůže.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-29-dopoledni-kmitani

Běžím do domu. Dnes mě atakovaly chundelaté útoky. To slovo mě napadlo, jako že měkké. Ne pichlavé. V jednu chvíli: Utíkat do zahrady. Před brankou už čekali dva mladí klienti. Uvedla jsem je. Zvoní pošťák. Balík. Volá paní z banky. Petroušek – staví se na koktejl. Do toho Linduška. Na koho jsem zapomněla? Ještě někdo volal.

- Lindi, tak tys´mi tu ještě chyběla. Je vás na mě moc.

- Já jsem tě chtěla jen pozdravit.

Co to bylo? Tolik lidí mě potřebovalo v jednom okamžiku. Nebylo to tvrdé. Bylo to laškovné.

Povedlo se mi nadýchané těsto na housky, na bagetky. Rychle potřít slanou vodou. Do trouby.

Mladý voják mi vypráví o dvou setkáních s dědečkem po jeho smrti. Věřím. Mám taky nějaké nepochopitelné zkušenosti.

Utíkám do kuchyně. Jak to, že jsem neslyšela troubu? Protože jsem nespustila čas. Druhý pokus.

Jedu do banky podepsat vedení účtu zdarma. Ti ostatní platí. Líná huba – holé neštěstí. Cestou zpátky se stavuji na učilišti. Střední škola řemeslná. Už tam dnes skoro nikdo není. Nahlížím do prázdné dílny s mnoha výhněmi. Mám štěstí. Vedoucí mistrů jde chodbou. Ptám se na malý lehký žebřík.

- To ne. To je sebevražda. To vám nikdo neudělá. Kdyby se vám něco stalo. Ne, to ne. To neseženete. Vysoudili peníze za to, že nebylo napsáno, že v mikrovlnce nesmíte sušit kočku.

Děkuji Evropské mumii a zločinným státům za debilní zákony…

- Tak ještě bych chtěla koupit kovanou kliku.

- Zítra.

- OK. Zítra. Jen abych to stihla.

Na patnáctou, možná dřív nová paní. Ví, co chce. Herbalife.

Vracím se. Rychle občerstvení dělníkům do zahrady.  Vodu s citronem. Připravit nové brambory. Krůtí prsa. Chci ven! Já chci na slunce! Kmitám. Na pátou budou končit.

Čtu SMS – přijede dřív.

Další SMS – jsem tu.

Tak jo.

Měřím, ve zkratce vysvětluji. To zná, to zná, to ví, tohle taky. Odjíždí s programem na stravování.

V pět by měl přijít nějaký hoch.

Mám sázet… Ne – chci sázet…

Chystám na talíře červené zelí, rajčata, papriku… Tu drahou. Českou. Dvě za čtyřicet. Ale české! Běžím do chatičky, kde už balí. 

- Mohu nosit na stůl!

Jdou. Nalévám si víno. Přisedám ke stolu. Slunce se dnes nenechalo zahnat z oblohy. Pozoruji, s jakou chutí jedí, co jsem připravila. Mám radost - chutná jim. Odjíždějí. Volám hochovi na sedmnáctou. Už podruhé zapomněl. Je v Litvě. Technik strojů. Jezdí o celé Evropě. Dohodnut nový termín.

Jsem ráda, že už nikdo nepřijde. Chci odpočívat. Klid. Ráda bych zažila ptačí šustění křídel. Tak třeba zítra.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-29-zahrada

Běžet, metošit, utíkat, spěchat… To je dnešní den.

Dobrou noc!

P. S.

Zajímavé krátké čtení. Ano, to vím. Romanovci – rod dravců na ruském trůnu. Ano, dlouhověkost…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-29-ilustrativni

Zuzi Czech

21 hod ·

VYVRAŽDENÍ 300 ROČNÝCH STARCOV ROMANOVCAMI

Len veľmi málo ľudí vie o dekréte Petra Alexejeviča Romanova. Jeho otec, Alexej Michailovič nariadil: "Vyhladenie 300 ročných starcov". To znamená, že za vlády Romanovovcov vyhladili 300 ročných starcov. Prečo?

Teda, oficiálna, akože verzia, že práve oni mali vedomosti o tom, čo bolo pred Petrom I.. Aj aký bol život. A Peter si tvoril svoj vlastný príbeh (históriu), ktorý mu písali Schlitzer (Šlicer), Müller (Miller) a ďalší. Aby nositeľov dedičstva zničili a národ pri-jal (при¬нял) písomnú históriu oficiálnej vlády, čo je nutné? Nositeľov dejín zničiť.

Hovorí sa o tom, že Slaviani žili aj cez 300 rokov a Peter I. ich prikázal vyvraždiť.

Ale ak žili 300 rokov, potom generačná zmena nebola po 4 generáciách za sto rokov, ale generačná zmena by mohla byť raz za sto rokov alebo raz za 300 až 400 rokov. Čo to znamená? Epocha zmeny generácií a odovzdanie znalostí mohlo byť omnoho viac, ako sa nám snažia dokázať.

Autor: Vedagor, úryvek. Odkaz na článek v komentu, obrázek ilustrační.