Chytrým a zvídavým projde občasné zazlobení

Vyspalá. Svěže vstávám na budík. Dnes jedu plavat. Je mi dobře. Těším se. Na snídani čekal jen Mourek. Oba nocují už doma. Teplé noci pominuly. Petroušek je ránov vypouští do revíru. Volám Žofii. Nejde. Před půl devátou volá Linda. Dnes jede do Mikulova. Nemám ráda její cestování. Sděluje mi hezkou zprávu. Potěšující. Mám velkou radost. Dobře. Odjíždím k nádraží. Až do prosince budou vlaky ve výluce jezdit o deset minut dřív. Místa na parkování nejsou. S tím se počítá. Obracím se a stavím auto dál od nádraží. Jízdenku a do autobusu. Dnes po mně nikdo nechce ani jízdenku, natož průkazku. Na schůdcích přede mnou nastupuje obr. Stoupám za ním. Bez ohledu, jestli za ním někdo jde, se najednou vrhl zpátky. Aha. Ukáčko řidič. Bezohledný. Omlouvá se. Ne. Sice mi vstoupil na nohu a nebolí to. Ale jeho tlapa mi vstoupila na mou růžovou botu. Bulík. Když nastoupím a chci se vrátit, očekávám za sebou snad cestující. Cizí moresy.

Svítí sluníčko. Ještě se spojujeme s Lindou. Dostávám další informace. Vystupuji na nádraží za deset deset, místo v deset pět, když jedou vlaky normálně. Vyhovuje mi to. Pak lépe stíhám vlakobus domů. Oblohu zatáhli. Člověk na to nesmí myslet. Co se děje okolo nás a nad námi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-20-do-hradecka

Hradec má domovní skvosty. Fotím dům s plastikou nad vchodem. Cestou zachycuji v rozbouchané Škroupově ulici růžové polokecky na asfaltu. Obcházím stroj. Fotím obrovský stavební jeřáb. A ručník. Co to je? Někdo ztratil? Někoho honili? Plakát na Smokie. V prosinci sem na ně jedu. Skupina mého mládí. Před skleněnou budovou, kde ještě nedávno svítily bílé slunečníky na stolečky už jen bílé prsty stažených deštníků. Už se stoluje vevnitř.

Přes lávku okolo Aldisu. Přede mnou kráčí pán s pouzdrem asi na trubku.

- Dobrý den!

- Dobrý den!

Slyším cizí přízvuk. Že by zas UK? Nemyslím Anglii.

- Jdete do práce?

- Ano.

Pán se dívá se zájmem.

- Do Filharmonie?

- Ano.

- V sobotu jsem byla na překrásném koncertu a tam na začátek troubil jakýsi Pavel Herzog. Řekli, že je trumpetistou Hradecké filharmonie. Troubil Charpentierovo Te Deum. Okouzlující! Hned jsem si skladbu doma našla. Ona začíná na tympány. Je orchestrální.

Pán kýve, usmívá se, nabízí, jestli chci, že panu Herzogovi, trumpetista i ze skupiny Sto zvířat, vyřídí pozdravy a hold. Souhlasím. Už stojím před schody do Aquacentra. Loučíme se. Filharmonie Hradec Králové sousedí s lázněmi. Když je teplo, jdeme na terasu a vidíme na ni.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-20-v-bazenu

V bazénu Anička, Blanka, Míla…

Plaveme. Hodinka, než začne hrát hudba z šedesátých let a začne cvičení ve vodě. Straním se toho. Nemám ráda stádnost. Dnes je tu víc lidí, než obvykle. Prý se houfují na to cvičení. Někdo si koupí jen hodinu. U trysek slyším paní, která druhé líčí, jak mají studenti, její vnuk, zakázáno používat kalkulačku, ale v příkladu mají mocniny. Jak chcete zpaměti vypočítat 48 na druhou. Zapojuji se do hovoru. Dozvukujeme si, jak je školství dokopáno, rozoráno. Povedlo se. Můžeš to vynásobit, ale máš-li deset příkladů zvládnout v čase, pak je jednodušší si to vynásobit na kalkulajdě.

Střídám vířivku. Vašík, starší spolužák, odchází a z legrace mi nabízí místečko v rohu. Tam on sedává na trysce. Uvelebuji se po něm v rohu. Naproti mně se vlní dva páni. Jeden zdraví. Směju se:

- Ne, nemusíte kvůli mně uvolňovat místo. Mně stačí tady to jedno.

Zas se vracím do bazénu. Zdraví mě paní. Prý jsme spolu nedávno hovořily. Aha. Jak si neřeknu o jméno, nepamatuji si to. Je jí dvaaosmdesát. Nevěřím. No, prý jí zdrchaly tři operace. Ne, ne, vypadá skvěle. A všechno zas bude v pořádku. Prý v mládí plavala tady v plaveckém oddíle. Celý bazén přeplavala pod vodou. Valím oči. No, a když měli chvilku, hráli si na honičku. A ona se tady u vlnobití potopila. Objevila oválná dvířka. Vplavala tam. Schovala se tam, aby ji nenašli v bazénu. 

- Jako pod vodou?

- No, pod vodou. Aby mě nenašli. Oni mě hledali pod vodou v bazénu. Jenže najednou ohlásili vlnobití. Zpanikařila jsem.

- Ješiši!

- Mohla jsem se támhle schovat za mříž nad hladinou. Tam ty vlny nejdou.

- Chápu. Ale i tak bych strachy zešílela.

Tak jsem rychle plavala zpátky, ale nemohla jsem ta dvířka nalézt. Na poslední chvíli jsem je našla a vyplavala.

Takovou příhodu jsem dnes slyšela. Bylo jí prý tak dvanáct. Příhoda stará sedmdesát let. Holčička mohla přijít o život. Ale zvládla to. Dnes tu plave, naříká, že jí po operaci noha nebere vodu. Ale jo, bere. Paní je bezvadná!

Zdraví mě blondýnka s velkým obočím. Hedvičina dcera. Šlapeme vodu. Maminka má ve zvyku jít nejdřív do bublinek. A už ji vidím. Culí se na mě. Ročník 37. Za rok devadesát. Obdivuhodné. Dcera jí dělá garde. Krásné. Tak to má být. Neškodit si. Nehádat se. nenechat se rozkmotřit. Potlačit ego. Máme ho mít. Ale nesmí růst do nebe. Pak se z člověka stane debil.

Od jedenácti se houfují ženy a jeden muž na cvičení. My máme hloubku pro sebe na plavání. Dnes nejdu do páry. Ani do horké vířivky. Fotím ceduli, kde píšou, že v roce 1933 v Colben Daněk v Blansku vyrobili světový unikát – vlnobití. A na ceduli stojí, že je světovým unikátem dodnes. Už není. V dubnu se vlnobití rozbilo. U mříže to smrdí kolomazí. A není boha, který by to uměl opravit. Hotovo. Balíme ten svůj unikát.

Je čas se jít osprchovat, osušit, převléknout se, vyždímat plavky, vyfénovat se a běžet k nádraží. Miluji den s plaváním.

https://www.svobodny-vysilac.cz/2026-10-13-z-sykora_20_chronovizor-tajny-vyzkum-vatikanu-a-cia/

Poslouchám pořad z 13.10. o Chronovizoru. Už na konci se mluví o radonových sondách Wilhelma Reicha. Toho znám. Jarda Chvátal o něm měl celý pořad před lety. Reich byl genius. Nazval životní energii orgonem od slova orgasmus nebo organismus. Velmi zajímavá historie. V projektu Montauk (1943) využili Reichovy orgonové generátory. Oficiálně řekli, že je to hloupost. Pseudověda. Ale pochopitelně lhali. Wilhelmu Reichovi to bylo zakázáno. Dostal se před soud. Protože generátor ze dřeva a bavlny dál používal. Léčil v něm úspěšně rakovinu. Zavřeli ho a ve vězení zemřel. Reich objevil univerzální životní energii; nazval ji orgonem. Staré filozofie v kontextu sexuality a sexuální energie dokládají, že to hraje důležitou roli. Je to i ve starých náboženstvích. Kněžky v chrámech pomáhaly navázat cestu k Bohu. Reich hovoří, že tato energie proudí všude okolo nás. V pořadu říkají, že energie chi, jin jang, prána a další jsou maličko jiné. Dosud jsem je měla všechny za stejné jen pod jiným názvem. Je mezi nimi malý rozdíl. Lidé to zaměňují. V různých vibracích, frekvencích máme různé typy životní energie. My Slované jsme měli víc jak 33 různých smyslů. Nyní máme klasických fyzických pět smyslů. Jsou to tělesné smysly. Je třeba jít dál za horizont, kde používáme duchovní smysly. Máme je deaktivované. Jak je aktivovat v rámci duchovního rozvoje? Jak je používat pro své zdraví, prosperitu, pro pochopení propojení s holografickým vesmírem. Aby Reich zachytil orgonovou energii, vytvořil orgonový akumulátor. Byla to taková telefonní budka, člověk si tam sedl. Bylo to vytvořeno z určitých materiálů. Ze dřeva, bavlny… Dřevo drží pětkrát víc energie než hliník. I bavlna hrála důležitou roli. Je to jiná konstrukce než Kozyrevova zrcadla.

Kozyrevovo zrcadlo (někdy též Kozyrevova komora). Jedná se o ezoterickou pomůcku navrženou sovětskými vědci v 80. letech 20. století, která má podle jejích zastánců údajně umožňovat telepatii, nahlížení do minulosti i budoucnosti, cestování v čase nebo komunikaci s mimozemskými civilizacemi.

Jak to vypadá a jak to funguje?

• Konstrukce: Nejedná se o klasická skleněná zrcadla, nýbrž o válcové, spirálové nebo do tvaru hlemýždí ulity zatočené pláty ze speciálně leštěného hliníku či titanu. Tyto plechy tvoří uzavřenou komoru, do které se posadí člověk.
• Předpokládaný princip: Zařízení bylo pojmenováno po sovětském astrofyzikovi Nikolaji Kozyrevovi. Ten pracoval s hypotézou, že čas je fyzikální energie, která dokáže interagovat s lidským vědomím a hmotou. Hliníkové stěny mají tuto "energii času" a biologická pole člověka odrážet zpět do středu komory a tím je mnohonásobně zesilovat.
  (Sám astrofyzik Kozyrev však toto konkrétní zařízení nikdy nevynalezl, nepoužíval ani nepopsal – sestrojili ho až badatelé po jeho smrti na základě jeho teoretických textů.)

Člověk, když si sedl do toho Reichova boxu, energie ho měla léčit. Rakovina se vyléčila tím, že se tam koncentrovala orgonová energie takovým způsobem, že ta disharmonie v jeho těle na různých frekvencích se zharmonizovala, tělo se vyléčilo. Tělo bylo schopné se samo léčit a vyléčilo se. Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv FDA označil Reichovy přístroje jako podvod. Dali Reicha do vězení, že porušuje zákaz. V roce 1957 Reich zemřel. Knihy byly spáleny. Některé se dochovaly v elektronické podobě. A toto se používalo v tajném projektu Montauk. Šlo tam o energii speciálního křesla, kde byly používány různé časové smyčky… Ale o tom už psát nebudu, o tom hovořil Jarda Chvátal už před deseti lety. Šlo o narušení časoprostoru.

AI vykládá, že je to konspirace. Ano? Nebo není?

Projekt Montauk a orgonová energie Wilhelma Reicha jsou dvě známé, vzájemně propletené konspirační teorie a pseudovědecké koncepty z 20. století. Spojuje je motiv manipulace s neviditelnými energiemi, vládního tajemství a kontroly lidské mysli.

1. Wilhelm Reich a Orgonová energie

Rakouský psychoanalytik Wilhelm Reich (žák Sigmunda Freuda) přišel ve 30. letech 20. století s teorií, že vesmír je naplněn všudypřítomnou, neviditelnou životní energií, kterou nazval orgon.

• Princip: Reich tvrdil, že orgon je úzce spjat se sexuální energií a že blokády tohoto toku v lidském těle způsobují nemoci, včetně rakoviny a neuróz. [1, 2]
• Akumulátory (Orgonové boxy): Sestrojil speciální skříně zvrstvené z organických (např. dřevo, vlna) a anorganických (kov) materiálů, které měly orgon ze vzduchu koncentrovat a léčit lidi sedící uvnitř.
• Cloudbustery a DOR: Později sestrojil tzv. cloudbustery (zařízení z kovových trubek), jimiž chtěl odčerpávat negativní formu energie – Deadly Orgone Radiation (DOR) – z atmosféry, a tím ovlivňovat počasí (vyvolávat déšť) nebo dokonce bojovat s UFO.
• Konec výzkumu: Americký úřad FDA označil jeho přístroje za podvod, soud zakázal jejich prodej a Reich v roce 1957 zemřel ve federálním vězení.

2. Projekt Montauk

Projekt Montauk je slavná konspirační teorie, která tvrdí, že na opuštěné vojenské základně Camp Hero na Long Islandu (New York) probíhaly v 70. a 80. letech přísně tajné experimenty americké vlády.

• Témata: Podle autorů této teorie (hlavním šiřitelem byl Preston Nichols v knize The Montauk Project: Experiments in Time) se zde zkoumalo cestování časem, teleportace, ovládání mysli (mind control) a kontakt s mimozemšťany.
• V popkultuře tato legenda posloužila jako hlavní inspirace pro vznik populárního seriálu Stranger Things.

Jak se Projekt Montauk a Reichův orgon propojují?

V konspiračních kruzích a literatuře o Montauku se Reichovo učení o orgonu stalo jedním ze základních stavebních kamenů technologií, které tam armáda údajně tajně zneužívala:

• Zneužití Reichových objevů armádou: Teorie tvrdí, že americká vláda Reicha neuvěznila proto, že by jeho věda byla falešná, ale proto, aby zdiskreditovala jeho jméno a mohla jeho reálné objevy o orgonové energii (zejména o škodlivém záření DOR) zabavit a utajit.
• Montauk Chair (Montauk křeslo) a zesílení mysli: Klíčovým prvkem projektu Montauk mělo být speciální křeslo, ve kterém seděli silní senzibilové (psychicky nadaní jedinci). Podle konspiračních textů fungovalo toto křeslo na principu pokročilých Reichových akumulátorů a elektromagnetických polí. Mělo zachycovat, čistit a giganticky zesilovat orgonovou energii (životní sílu) a myšlenky dotyčného člověka, což pak umožňovalo otevírat červí díry v čase nebo ovládat mysl lidí na dálku.
• Ovládání počasí a radary: Původní radar na základně Montauk (AN/FPS-35) byl podle konspirátorů upraven tak, aby vysílal pulzy modulované orgonovou energií, což mělo sloužit jako masivní zbraň na úpravu počasí, vycházející přímo z Reichových experimentů s cloudbustery.

Vědecký pohled: Současná věda považuje koncept orgonu za čistou pseudovědu. Samotný Projekt Montauk je moderním folklórem a žánrem spekulativní fikce, pro jehož reálnou existenci neexistují žádné důkazy.

AI se mě ptá, co ještě chci. Tak oni tu tvrdí, jaká je to ficke, výmysl. 

Pokud vás tato tematika zajímá, dejte mi vědět, zda chcete rozvést princip fungování Montaukova křesla, detaily o Filadelfském experimentu, který s tím úzce souvisí, nebo podrobnosti o orgonitových pyramidách, které z Reichova odkazu čerpají dodnes.

https://www.kodenigma.cz/blog/montauk-project-opustena-zakladna-mind-control-a-legenda-ktera-inspirovala-stranger-things

Mám doma orgonity v celém domě. Před monitory orgonitové pyramidy. Ale to už je jiná pohádka. Kdo poslouchá Svobodný vysílač, ví, co je filadelfský experiment, jak skončili námořníci, jestli se Tesla chtěl nechtěl účastnit atd. Před dvěma lety na opuštěném Long Islandu byla Andrea Křešová se skupinou lidí, kteří tu v dětství trávili pod MK ultra mučením čas. Likvidovali jim mozek, ničili duši. Učili se létat… Shazovali je z úteru...  Základna už neslouží. Zaplaťbůh. Jen ti lidé vzpomínají na utrpení, které tu zažívali… No nic. Pořád prý konspirace, konspirace. Tak jo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-20-na-nadrazi-k-vlakobusu

V autobuse ke mně posadila paní učitelka hošíka. Tonda. Šestá třída. Ptám se ho, kde byli. Krčí rameny. - - Nějaký dějepis.

- Byli jste ve Všestarech?

- Nevím.

- Archeopark pravěku?

- Jak žili lidi dřív.

- Když budeš takhle hloupý, budeš tak za chvíli žít taky, protože tě tam dovedou naši páni.

Přede mnou sedí tři kluci. Vykukové. Poslouchají. Vědí, kde byli. Toníkova maminka je zdravotní sestra. Táta maluje auta doma u počítače.

- Tak to nemáš být hloupý po kom. Kdeže jste byli?

Neumí odpovědět. Kluci zpředu ano.

- Ve Všestarech. A vy mi někoho připomínáte.

Myslím si, že žvaní. Pepíček.

- A koho?

- No, neznáte Dorotu Hrobskou?

- Znám.

- Tak už vím, kdo jste. Vy bydlíte v Polské. Znám vašeho pána. Vy jste paní Hrobská.

- A ty jsi velký šikula. Tobě to teda pálí.

- Ale on dostává poznámky.

- Protože chytrým ledacos projde, víš? Takže pokud umí, ví, zná, tak občas zazlobí, viď, Pepíku?

Řehotáme se. Vystupujeme. Paní učitelka říká dětem:

- To je teta od pana učitele Morávka.

Děti pookřály. Jezdí s nimi na lyžařské výcviky, dělal s nimi akademii…

Rychle štráduji k autu. Děti za mnou běží. Startuji. Jedu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-20-vecer

Doma si ohřívám oběd. Peču bagetky. Dnes vybírám počet porcí – dvě.

Vyprávím Petrouškovi, co jsem zažila. I o klukovi Pepíkovi. Péťa hned reaguje. Zná ho. Byl jim opravit vodu. Pepík:

- Já vám jdu vodu zavřít do sklepa. 

- Ty to umíš?

- Umím. 

No, šikovný,  asi vyniká nad ostatní. Rukama i hlavou. Je třeba ho ztrestat poznámkami. 

 Kočky. Večer. Petroušek. Radost ze života. Hezké vzpomínky. Den se báječně vyvedl. A mohli klidně zatáhnout roletu. Když chceš, je tu hezky.

Dobou noc!