Čiň čertu dobře, peklem se ti odvděčí, viď Kittyno

Tak co? Bylo parno? Nebo oblačno? Nebyl to typický letní den. Než se zahřál…

Mám v hlavě někdo na jedenáctou a další na třináctou. Chvilku po desáté zvonek. Hm. Tak ne na jedenáctou. Paní s pánem a holčičkou. Půjde do osmé. Holčička se mi moc líbí. Bydlí na vesnici. Jezdí do školy o vesnici jinam. Ne, s kamarádkami ze školy se nenavštěvují. Mám v hlavě větu RNDr. Iva Novosada – viz odkaz na Hovory ze ZEMĚ ze včera: Dítě do školy nepatří. A jak se socializuje? Tahle holčina vidno nepotřebuje mít okolo sebe dětskou společnost. Vyčistila okně v celém domě. Odjela k babičce. I tam prý je skrz okna vidět, jako by tam nebyla. Holka chodí do školy ráda. Učí se dva roky korejsky. Proč korejsky?

- Poslouchala jsem jejich hudbu.

Obdivuji, že se učí sama. Dostala dvě učební knihy. Hm. Nastudovala si, že jsou dvě. Severní a Jižní. V té Jižní prý když pomohou USA… Cože? Kdože pomůže? Indoktrinace. Maličko se zmiňuji o dvousetleté linii vzniku USA. Válka za válkou. Dnes na rozsypání. Petrodolar neplatí. Potřebují stále válku. Ta resetuje dluhy, všechno v ní se smí.  USA převálcuje zemi, že z ní nezbude kámen na kameni. Vyžerou ji do dna. A jdou dál.

Holčička se učí dva měsíce taky dánsky. Proč? Pojede do Dánska a chtěla by je překvapit aspoň nějakou větičkou. Ano, domluví se anglicky… To je moc hezká myšlenka. Napadá mě Marian Labuda. Taky uměl jakousi větu v nějakém jazyce. Hledal příležitost, aby ji mohl vyslovit. :-)

- Co půjdeš studovat dál? 

- Jazykovou školu. 

- Učila jsem na PSJG. To je První soukromé jazykové gymnázium. Vede ho majitel dr. Bartůška. Za mě se platilo asi sedmnáct tisíc pololetně. Teď to bude určitě víc. Dá se ze sociálních důvodů snížit nebo odpustit. Učila se tam japonština, arabština, všechny ty angličtiny, ruštiny, němčiny…

- Čím chceš být?

- Překladatelkou.

Ta holčina má jiskru. Maminku měříme. Tak první výsledky po třech měsících. Narostla svalovina. Odpálila tuky. Snížila viscerální tuk. Dobré. I na nohy může lépe…

Na třináctou další. Běžím do skleníku. Jé, řádkuje salát. Jak já ho budu přesazovat? Vždyť to neumím! A z jedenácti růžových namořených semínek okurek jsem nepočítala osm vzešlo. Hezký úspěch mladého sportovce. Škoda, že nevzejdou taky z jadýrek z koupených okurek. Už to nejde? Monsanto má pracky všude.

Dívám se na Koreu na tetě Wiky. Ne, že bych jí věřila. Je to holka ulhaná hlavně v těch důležitých informacích. Copak, o smrku, o Karlu Havlíčkovi - tam si myslím nelže. Ale o rozdělení Koreje mezi USA a SSSR, no. Naši nosatí měli plán. A jsem už úplně přesvědčená, že rozdělení na rudou a hnědou. Na západ a východ, dělení Koreje atd. je všechno v drápech nosáčů. Byli jsme experimentálním chlívkem. Kam se ten socialism vyvine, jak dlouho v tom soci chlívku lidi vydrží. Kolik generací to zvládne. A na západě – jak a kam se vyvine ten jejich kapitalism. Jejich morálka. Jejich city. Vlastně necity. Etika dravců. Proč si to myslím? Už dlouho si říkám, že před i za železnou oponou se učila stejná fakta, letopočty, výmysly např. v dějepise. O Velké Tartárii ani ťuk. Na západě i u nás. Včera v Hovorech ze ZEMĚ – Dr. Novosad – krásně popsal výmysly ze svého oboru. Jen na západě měli pavědy, které se posléze dostaly i k nám; děti, já je taky předávala dál! A my tu měli ten náš marxismus leninismus. Vlastně ten jejich. Marx – no? Jaký měl původ?!! A ten švýcarský rezatý agent co zapráskal půl zeměkoule na rudo; a zaplavil ji rudým terorem a krví? Kdepak ten měl kořeny? A jaký původ měl Hitler? Všechno jedna pakáž. Jedno hnízdo. Stejné učivo tam i tady. Jen na západě politologie, sociologie a podobné nesmysly a u nás mokobuko. Morální kodex budovatele komunismu. Později se to vybarvilo v multikulti.

Ne, to je pohádka pro dospělé. Tohle by děti asi nečetly. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-23-cestou-domu

Ve skleníku tedy tančím oslavný tanec kolem vzešlých semínek. Klaním se rajčatům, děkuji za bohatou úrodu. Raduji se. Co to? Slyším zvonek do zahrady. Jejka! Teprve odbíjejí dvanáct.  Že je paní tady? Běžím do domu. Ano. V kameře vidím, jak telefonuje. Mně telefonuje. Zmeškaný hovor od Petrouška. A zvonek na zahradě. Zvonek v domě. Kamera ještě svítí. Volám do domovního telefonu, že už běžím. 

Paní má taky krásné výsledky. Raduji se. I ona. 

- Na to, že jsem se vůbec s tím ischiasem nehýbala, tak se divím. 

- To je výživou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-23-za-kittynkou

Sbírám se k odjezdu do služby. Beru si počítač, budu dělat Kitty chvíli společnost. Možná vyběhne ven. Beru jí misku s masem. Jedu. Když sjíždím do pustiny, doháním auto před sebou. Bude mým nárazníkem. Jakmile uvidím světla, brzdit. Jak si pomyslela, tak se stalo. Jela, jeli, světla. Brzda. V jednom okamžiku jsem zařadila zpátečku. Ten přede mnou taky. Ten v protisměru by spadl do potoka. Děkuje. Cesta pokračuje dál. Vyjíždíme z lesa. Všude žijí lidé. Mají tu krávy na loukách. Roubenky. Staré německé domy. Konečně jsem venku z lesa. Odbočuji. Jedu okolo místa narození naší Žofie. Už tu s námi bydlí rok a šest dnů. Mazlilka. Kvíkalka. Prve rány do skla. Bubenice stála na zadních. Bubnovala. Vynutila si vstup do domu. Dostala misku masa. Ještě loudila. Hlasitě. Z přídavku trošku nechala. Přišla se pomazlit. Nechala se chvilku drbat pod bradou. Olízla mi ruku. Odešla si lehnout na koberec pod lampu. Za chvilku ze spaní zaskučela. Otrok jí šel pohladit. Chvilku si s ní hrál. Už nebude spát. Nervózně pošvihuje ocasem.

- Tak pojď!

Obřími skoky je u dveří do zahrady. Ostražitě se dívá do tmy. Rozsvěcím, abych jí osvětlila cestu ven. Hup. Jdu pokračovat.

Teď ještě vyjet do prudkého kopce. Chcíplo mi to. Dobré. Jenže já si moc dobře pamatuji, jak jsem se v autoškole učila v kopci u Grandhotelu Praha (co znamenalo grand hotel?)rychle nohou sešlapovat spojku plyn. To už by v těch místech dnes nešlo. Valí se tam kamiony, osobní auta. Ne. Tam už bych se to umění dnes nenaučila. Ireno. Vypni světla. Nastartuj. Raději použiju ruční brzdu. Jedu. Zařaď dvojku. To mi někdy říká Petroušek. A já ji zařadila, vyjela nahoru k domu. Odemykám. Raději za sebou zamknu. Volám na Kitty. Nesu jí nahoru do ložnice misku s masem. Panička tu není. Tak si to klidně vytáhni na parapet. Á, my o vlku, vlk volá. To ona všechno vidí na kamerách.

- Kde máš handřičku tady nahoře?

- V koupelně na žebříku. Takovou černou.

Ok. Nechávám Kittynku mlsat po parapetu.

Linda se nezlobí. Jdu zatím pozalévat kytky nahoře. Snad jsem na žádnou nezapomněla. Ta jich tu má! Sedám si na křesílka, která sloužila Ivkovi v jeho studentském pokoji. Už nejsou rudá. Leckdo by je při stěhování zahodil. Jsou zrenovovaná. Nově potažená. Ivka na nich poslouchal Jethro Tull. Jejich píseň Aqualung – přeložil její text. To nebylo jako dnes. Ťukneš a máš. Nějaký stařec, bramborová placka, nudle u nosu. Mastný ruce. Počkej. Jdu se podívat.

Hltá očima holčičky s nekalým úmyslem.
Teče mu z nosu,
Utírá si mastný prsty do špinavejch hadrů.
Hej, Aqualungu!

Sleduje pohyb krajkovejch kaplhotek
Hej, Aqualungu!
Cítí se fakt pod psa
Plive kolem sebe zbytky svého polámaného štěstí.
Hej, Aqualungu!

Paprsky slunce jsou studené
Dědek se potlouká sám.
Jen takhle umí zabíjet čas
Noha ho bolí jak ďas
když se ohýbá pro vajgla.
Dojde na hajzlík
trochu zahřát chodidla.
Cítí se sám
do armády je to kousek
spása podle módy
a hrnek čaje.
Aqualungu, kámo
neboj se a neutíkej,
ty starej ubohej smrade,
dyť to jsem jen já.

Pamatuješ si ještě na prosincový jinováč

Jak ti ten led visel na fousech
A ty jsi řval jak v agonii.
Popadni svůj poslední chropotnej dech
zní to jak nějakej potápěč
a kytky rozkvetou
jak na jaře šílenství.

Slunce hází pruhy chladu
Dědek se potlouká sám.
Jen takhle umí zabíjet čas
Noha ho bolí jak ďas
když se ohýbá pro vajgla.
Dojde na hajzlík
trochu zahřát chodidla.
Cítí se sám
do armády je to kousek
spása podle módy
a hrnek čaje.
Aqualungu, kámo
neboj se a neutíkej,
ty starej ubohej smrade,
dyť to jsem jen já.

De de, de de, de de, de de, de de,
De de, de de, de de, de de, de de
Aqualungu, kámo
neboj se a neutíkej,
ty starej ubohej smrade,
dyť to jsem jen já.

Dřepí na lavičce,
Hltá očima holčičky s nekalým úmyslem.
Teče mu z nosu,
Utírá si mastný prsty do špinavejch hadrů.
Hej, Aqualungu!

Suší se na chladném slunci.
Sleduje pohyb krajkovejch kaplhotek
Hej, Aqualungu!
Cítí se fakt pod psa
Plive kolem sebe zbytky svého polámaného štěstí.
Hej, Aqualungu!

Ivko, co sis´  to s tou bramborovou plackou vymyslel? Nic takového tam není. To je o nějakým chlípném pedoušovi. Ach jo. Tak se mi ta písnička líbila. 

Poslouchal a kupoval v Pze na burze Procol Harum, Deep Purple, Queen, Nazareth, Uriah Heep, Yes, Pink Floyd. Police – ty si objednal u rodičů, když za odměnu při odchodu do důchodu maminka – paní tchýně – dostala zájezd do Jugo. He, he… To byly zlý časy. Co? Kdo kde dnes dostane zájezd na odchodnou do důchodu? Vykopnou člověka ještě před odchodem. 

- Kitty! Pojď dolů.

Jde. Peláší přede mnou po schodech. Otevírám dveře na terasu. Vyběhla.

- Lindo, teď se mi ztratí!

Obíhám dům. Ne. Nikde není.

- Ona někde žere trávu. Neboj!

Jdu zalévat k ní do pracovny. Hele. Černá se tu vyvaluje na slunci. Pod šachorem. Nakláním větvičky, aby si dala. A to ona si dala. Dravec hryže trávu… Pozalévala jsem, co se kde dalo. U cedulek nezalévat jsem si oddychla.

Jdu ven. Kropím přesně dle návodu z neděle. Támhle si předzaliju druhé patro. Vylézt nahoru po kačírku a palisádových schodech. Ireno, opatrně. Nejsi kamzík.postupně zalévám až dozadu. Trávní semínko.

- Mami, včera, jak jste odjeli, už tam byl srnec. Ale šel jen na trávu.

To on tady někde číhá za bukem. Zalévám poctivě. Vzpomněla jsem si, že tady je někde maličkatá jablůňka. Kde je? Volám.  

- Nad rododendrony...

Šplhám nad rododendrony. Je tu. Dávám jí napít. Ještě kytky na terase. Hotovo. Jdu do domu. Volám na Kittynu. Přiběhla.

- Co máš?

- Dám ti ještě maso, chceš?

- Chci.

Krmím ji v kuchyni na jejím místečku s mističkami. Klečím u ní. Dojedla. Odchází. Chvíli sedí. Hypnotizuje mě. Chce se mi spát. Dívám se, kde ještě před malou chvilkou seděla. Zmizla. 

Včera chudák měla kočkolit čistý. Dnes tam vysoustruhovala krásné šišky jak od sochaře. A hroudy po čůrání. Už si zvykla na klid v domě. 

Měla bych jet domů. Dělala jsem jí společnost dost dlouho. Jdu se nahoru rozloučit. Na rozloučenou mě majzla. Lehce. Maličko mě škrábla. Jo, pro dobrotu na žebrotu. Takhle svět odplácí. Chci odsunout květináček se štěstím, aby měla prostor. Majz! A mám ji. Ty mrcho jedna! Mobilem ji chci na oko vrátit... Je rychlejší. Zaťala dráp do pouzdra.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-23-cestou-domu

- Tak a jdu! Budeš tu sama. Celou noc!

Sbírám si své saky paky. Jedu. Opatrně z kopce. Ještě úzkou silničkou. Pak tím temným lesem. Tam bydlí v chaloupce babička, kterou sežral vlk. Konečně jsem na hlavní. Zas z oblohy ty paprsky jak na obrazech. Míjím nájezd na dálnici. Zastavuji. To si chci vyfotit. To je krása. Nádhera! Tady v hotelu Země.

Zajíždím do vrat. Zavírám je. Otevírají se. Vjíždí sem Petrouškovo auto. Sešli jsme se. Byl si zapinkat na ping pongu…

- Jdu zalít. Už budou kousat komáři.

Zalévám zepředu. On vzadu v zahradě. Jdeme domů. Vyprávím, co u Lindy. Jak byli dnes na výletě. Co tam viděli. LP si vzpomněl, že tu před padesáti lety byl se školou. No jo, dnes se jezdí do Anglie. Nevím, co tam všichni furt hledají. Proč nevezmou děti a neodvezou je do termálů na Slovensko, do Maďarska. Jo, už vím. To by si přece neprocvičili tu angličtinu. A jó!

To byla krásná pohádka. Děti, je čas!

Dobjou!