Čistím, myju, vymetám - i v sobě

Neděle. Vstávám nejpozději z rodiny. Kočky ty jsou vzhůru od noci. Petroušek od východu slunce. Ne, to přeháním. Dnes si přispal. Možná do sedmi? Nevím. Normálně vstává před pátou, skřivánek můj. Někdy se míjíme. Většinou poznamená:

- Nám stačí jedna postel. Na střídačku. My dvě postele nemusíme mít.

Já se zapojuji do dne asi v deset. Než připiju světu a vykonám všechny rituály, je půl jedenácté.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-06-vsichni-uz-byli-vzhuru

Slyším přicházet Petrouška. Jsem jak myška. Cítím, jak jde do ložnice. Potichu našlapuji bosýma nohama chodbou z kuchyně. Slyším, jak si šeptá.

- Tady není. Že by?

Čekám v ohybu chodby. Péťa je čistá bytost. Je to slunce. Nemůže ode mě čekat zradu.

- Baf!

Jen tak zlehka vybafuji. Protože to se nemá dělat. Energie těla se prý z leknutí velice dlouho harmonizuje. Nebylo to strašné. Mohl tušit, když mě nenalezl v posteli. Dřív, to jsem nebyla znalá, lekal se parádně. Poctivě. Opravdově. Radost z jeho úleku už si nechci a nemohu dopřávat.

- Já už jsem vzhůru. Od deseti.

- To né. Já jsem se na tebe byl podívat asi v deset pět.

- Fááákat? Tak já jsem vstala asi v deset deset.

Směju se. Vlastně ani nevím, kolik je hodin. Budík jde o pár minut napřed. V kuchyni hodiny jdou popředu. U elektrické trouby, tam si je pro pořádek řídím přesně.  Čas je jen pofidérní úmluva. Jdeme se podívat na terasu.

- Podívej, jak se Mourek vyvaluje.

- Počkej, jdu si pro telefon.

I Žofinka se tu zjevila. Ta se vždycky přifaří do holportu. Koneckonců i Mourek se připojuje v případě, že se muzlám s Žofinkou. Kočky společenské. Zvědavé. Až na Kittynku přátelské. Kitty za těch svých sto let, co tu straší, kolikrát při pobytu u nás spouštěla hrůzu na naše čtyřnoháky, když se její maminka ztratila. V důsledku toho je už ostrá. Člověk na ni musí jít pomalu. Stará dáma. Co bychom chtěli. Jéšiši, co ta toho zažila. Jednou jsem ji vezla v přepravce vlakem z Phy. Ruku stále v tašce, abych ji uklidňovala, když s námi cestoval o kousek dál pejsek. Ani se jí nedivím, že tasí, aniž by bylo potřeba. Už dva roky žije v horách na svém pozemku, sem ji už netaháme. Je na svém. Ale v Pze byla mladá, sebevědomá. Uměla si vyskočit z Lindiny zahrádky za plot. Lebedila si v krmítku, odkud měla přehled. V novém domě se jí slézají cizí kocouři. Dokonce v chaloupce na muří nožce se vyvalují cizí kocouři. Ta byla původně určena pro ni. No, má to holka těžké.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-06-cinnost-nasi-zofky-behem-dne

Žofie mění polohy na houpačce. Náročná činnost! Vystačí si s ní celý den. 

- Řekni mi, která kočka se má takhle dobře! Plnohodnotná strava, nocleh, péče…

- No, proto si Mourek váží přístřeší u nás. Je nesmírně vděčný. Muzlan.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-06-leto/1681875660

Krájím Petrouškovi tři krajíčky chlebíka se sýrovou pomazánkou; pokládám okurková kolečka. Miluji sezonu rajčat a okurek. Zelenina v nás mizí bez chemie. Křehounká. Rajčátka konečně už taky červenají. To je rajčatová báseň!

Petroušek s chutí snědl dva krajíčky. Třetí odkládá. A tak to má být.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-06-bylinky

Pořád mi na papírku straší bod - úklid bylinek. Dnes nastal ten den. Stříhám je na menší kousky. Některé ukládám do skleničky. Většinu do papírového sáčku. Lezu na půdu pro pytel s vyšitým heřmánkem a nápisem Byliny. Asi před čtyřiceti lety mi ho maminka ušila z pevného plátýnka, možná ze starého prostěradla. Vyšila jsem si ho. Pak mi ušila ještě jeden. Z modré sypkoviny. Taky jsem si ho vyšila. Mami, tak dávno, dávínko… Děkuji za všechno, co jsi do mě vložila. Děkuji tobě, babičce a dalším předkům v ženské linii, co jste všechno pro mě rodově připravily. Jaká jsem. Skláním se před vašimi životními osudy. Zvládly jste výborně. A já si zvládám též. Po svém. 

- Peťuš? Máš už hlad?

Obědváme pozdě. Obalila jsem krůtí řízečky v mé česnekové strouhance. Já ještě pár dní bez masa. Čistím tělo. Dávám si tři miniplátečky sýra na gril na pánev.

Máchám se v bazénu. Venku dusno. Slunce se tváří, jako že svítí, ale nesvítí. Dokonce v pozdním odpolední zašlo zcela.

Asi jsem se otužila. Smáčím se, a to nesvítí sluníčko!

- Měla bych už konečně očesat černý rybíz.

- Od zítřka dvacet stupňů. Nechej to na zítra. Pomohu ti.

Mám milovaného zlatého muže. Děkuji za něj.

Chvilku usínám na lehátku. Tmí se. Asi bude pršet. Jdu zalít hadicí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-007-06-pripraveno

Asi v osm začínám vyklízet obsah skříněk v koupelně. Ani netuším, co všechno v nich mám.

Peťuš, ještě si vymaluji pás, kde bude nová skříňka.

Lezu na půdu pro štětku. Vlastně ne. Použiju váleček, který tu na podzim nechal i s velkým válečkem LP. Liju z maličkého kýblíku trochu barvy. Jedu válečkem pod stropovou linií. Ano. Jsem šikovná. A jsem a jsem. Sice to tajím, ať si myslí, že jedu v jejich programu - studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. Jenže dospěla jsem do období, kdy chci tyhle staré nitě, programy, nánosy lží a předsudků zpřetrhat. Už nebudu tajit svou zrušnost. 

- Peťuš, hotovo! Jsem šikovná!!

- Seš.

- Mohl bys to rozvinout do jedné košaté věty?

- Seš šikovná.

Perfektní. Víc pochválit mě nejde. Jsem si to sama vyklidila. Jednu malou skříněčku jsem dala do ložnice. Vyluxovala, ometla, vymetla, umyla, nabarvila…

Zatímco já už jsem osprchovaná, Petroušek rozebírá sifon, vodovodní baterii. Příprava na zítra.

- V kolik přijedou?

- V kolik asi?

- Pan Podolský ví, že ráda spíš.

- Ano. V devět jsou tady.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-06-nova-svetla

Komunikujeme s Luckou a Lindou. Už má pověšená světla v druhé části domu. Tam, kde pobývají vždycky Lucka s Míšou a Dominičkem. Kdoví, kdo v druhé půli jednou bude bydlet…

Poslouchám na Zprávách z Galaxie o kosmickém proudu a měnících se frekvencích. Téma, které mě zajímá. Týká se mě.

https://www.youtube.com/watch?v=l0PDpffrVJs&t=6509s

Jsme neuvěřitelně schopni. Ještěři mají vysokou IQ. My jsme mívali okolo 110-120, nyní jen okolo stovky. Ještěři mají okolo devadesátky. Jsou na nás krátcí. Proto nás pořád děsí, jak jsme nemožní, že nic nemůžeme. Nesmírně se bojí probuzených lidí. IQ je zcela jiná rovina vidění světa. Každý na něj hledíme z jiného úhlu pohledu. Nyní sundáváme vrstvy nánosů, které nám tam nandali. Nezničili naše božství, to nezvládli; jen na různých úrovních nabalovali vrstvy. Odhazujeme je a začínáme svítit. Proto jsme tady. K životu se probírá naše šišinka. Dostáváme se do továrního nastavení. Reset. Těla dostávají moc zabrat. Brát to jako výzvu. Tělo nějak reaguje a přejde to. Jsme schopni mysl uvolnit bez zátěže. Umíme se naladit a vyladit na jiné věci. Léto budiž k tomu pochváleno. Jsme vybaveni. Jsme připraveni. Jsme vědomí. Stačí se na to vyladit.

Budeme potřebovat rodinu. Vracíme se zpátky ke kořenům, jak to měli Slované. Jsme programy propojeni. Rodina bude přes jedince – exoty, jako jsem já – to bude vnímat. Rodina bude potřebovat vysvětlit spoustu věcí. Není to o slovech, ale o energii, kterou lidem dáme. Tímhle způsobem je můžeme udržet pohromadě. Můžeme tak vytvořit zdravou jasnou komunitu. Pracujeme-li s programy rodů, je jedno, kdo to je, ale je důležité, že zpřetrhá nitě, programy. Ach, to je těžké. Bolestivé. A některým se v tom dobře čvachtá. Nechtějí vystoupit z komfortní bahenní zóny. Za staletí nám nasázeli tolik programů. Začala to církev. Velice dobře se snažili obalit zlatou niť. My ji nyní obnovujeme. Až se nám to povede, vyčistíme rod, aniž by s tím kdokoli další musel pracovat. Máme tu čitou rodinu. To neznamená, že s těmi lidmi budeme zadoře, že s nim ibudeme vyhcázet, že se s nimi budeme stýkat, milovat. Někde to není možné. Důležité je mít vyčištěný rod, nebudeme muset řešit závazky. Rod je kostka domina, která zůstane stát. člověk nemusí být smutný, že se mu nepodařilo poskládat rodinu. Stačí, že ji vyčistil. Tím, že se rozpadá systém, rozpadá se to, co známe. Nemůžeme-li poskládat rodinu, poskládáme si super komunitu. Rodinu duší, které rezonují na stejné vlně. Scházet se. Znát se.

Je dobré vzít naše nezpracované démony, naše stíny za ruku, poznat je, mít je pod kontrolou. A čistit a čistit. Neodmítat je. Nebát se jich. Chápat je. V lese obejmeme pár stromů. Vydýcháme.

V tomto týdnu jsem čistila, myla, lucovala, vytírala. Totéž dělám vevntiř. Ať mi úklid vyjde. Ten vnitřní je náročnější. Dokonce i tělo čistím od parazitů. Hezky a neplánovaně se to všechýnko sešlo. To si uvědomuji až právě teď.  

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-06-cisteni-rodovych-linii

Zadáš čištění rodových linií: 

https://www.youtube.com/results?search_query=%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD+rodov%C3%BDch+lini%C3%AD

Praktická ukázka čištění ženských rodových linií: https://www.youtube.com/watch?v=Jjl9-bJj2Hc

Meditace krátká, krásná, silná.

Minulý týden jsem si vyslechla velice pěkný návod, jak vyčistit rodovou linii. Jde to po různých členech rodu. Může se čistit jen ženskou rodovou linii, celou rodovou linii, jak to kdo vybere.

https://www.youtube.com/watch?v=G4c7dD8Xdm4

Tady se můžeš 12.7. účastnit. Mně přijde návod jako dostačující. Nic nekupuji. 

https://www.youtube.com/watch?v=Jjl9-bJj2Hc

Léčení rodových linií – dar sobě, úcta předkům, požehnání dětem Zastavte se na chvíli. Zavřete oči a zhluboka se nadechněte. Možná cítíte tíhu, kterou si nesete, aniž byste věděli proč. Možná vás v životě opakovaně provází bolest, strachy, které jako by nepatřily jen vám. Co když tato tíha není jen vaše? Co když ji nesete po generace? Rodová linie je jako řeka. Proudem času k nám přichází nejen síla a požehnání našich předků, ale také jejich bolesti, zklamání a nevyřčené sliby. Možná ani nevíte, že nesete smutek své prababičky, která nikdy nemohla milovat toho, koho chtěla. Nebo hněv pradědečka, který musel obětovat své sny, aby zajistil rodinu. Ať už vědomě, či nevědomě, jejich příběhy se vtiskly do naší krve. Ale právě my můžeme tento kruh přetnout. Proč je léčení rodové linie tak důležité? Každý z nás je součástí dlouhého řetězce duší, které tu byly před námi. A pokud se v tomto řetězci někde nahromadila bolest, pokračuje dál, dokud ji někdo neuzdraví. Možná jste to právě vy, kdo byl povolán tuto změnu přinést. Tento rituál neděláte jen pro sebe. Děláte ho z úcty k těm, kteří přišli před vámi, a z lásky k těm, kteří přijdou po vás. Když uzdravujete svou rodovou linii, uzdravujete i svůj vlastní život. A zároveň dáváte svým dětem a vnoučatům šanci začít bez starých zátěží. Jak probíhá rituál léčení rodových linií? Představte si, že vstupujete do posvátného kruhu. Uprostřed plápolá očistný oheň. S každým nádechem cítíte, jak se kolem vás otevírá prostor, v němž čas neexistuje. A pak je uvidíte. Vaši předkové. Přicházejí z mlhy věků, některé jejich tváře znáte, jiné jste nikdy neviděli. Každá bytost s sebou něco přináší… Vidíte ženu, která nikdy nemohla projevit své city. Vidíte muže, který nesl tíhu světa, aniž by ho kdy kdo utěšil. Vidíte dítě, které nikdy nemohlo vyrůstat v lásce. Jsou tu s vámi. Jejich bolest je i vaší bolestí. Jejich tíha je tíhou, kterou cítíte ve vlastním srdci. Ale vy jste ten, kdo může přinést změnu. Natáhnete ruce směrem k ohni a vnímáte, jak se v něm rozpouští všechna tíha, kterou už není potřeba nést. Strachy, sliby, bolesti, které nepatří vaší duši – vše se proměňuje v čisté světlo. A s tímto světlem přichází úleva. Vaši předkové cítí, jak jejich pouta povolují. Oči vašich duší se setkávají a najednou cítíte hluboké spojení. Jsou vděční. A s jejich vděčností přichází požehnání – pro vás, pro váš život, pro vaše děti. Dar, který změní váš život Tento rituál je nejen cestou k vnitřní svobodě, ale i projevem úcty k vašemu rodu. Dovolte si cítit lehkost, dovolte si přijmout požehnání, dovolte si změnit příběh. 🔥 Meditace Léčení rodových linií vás provede touto posvátnou cestou krok za krokem. Dopřejte si tuto hlubokou transformaci a otevřete dveře novému životu.

Nebo se může čistit celá rodová linie

https://www.youtube.com/watch?v=ntpgA9APKLc

Ukázka hezké meditace, která se dá koupit za pár korun. Já nekupuji.

Jády jády, to je všechno. Čistěme, vymetejme, buďme na slunci, zpřetrhejme programy rodu.

Howk.

Dobrou noc!