Co bys tomu říkala

Pátek.

Vybíhám do zahrady. Jdu se pokochat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-22-rano-v-zahrade

Všechno kvete. Jdu na bylinky. Kočky přiběhly na snídani. Jak je teplo, vracejí se ven. Pozoruji Mourka. Přikrčen, číhá. Na co? Na ptáka nebo na myš?

Oj. Lovec sledoval veverku. Běžím si pro telefon. Vymrštila se na kmen vrby. A na lísku. Sedí ve vidlici větví. Co to má v hubě? Že by si nesla do pelíšku ovčí vlnu, která mi chrání kytky před slimáky? Ne. To je něco velkého. Myš? Ptáče? Jdu si přečíst, čím se živí. Semínky, ořechy, v nouzi plení ptačí hnízda, může chytit i myš. Aha.

Vyřizuji pár telefonů. Iva mi volala v šest ráno. Celý den má vypnuto. Zas trošku blbne. Asi na ni dva pohřby během týdne neblaze zapůsobily. Kognitivní disonance prý vzniká z přemíry informací. Z rozporů…

Volá paní, kterou jsem si byla včera prověřit. Nechtěla jsem do bytu cikány. Tahle je milá, čistá, má krabice s novou lednicí, myčkou, pračkou… Měla jsem už celou rodinu. Byli v pohodě. Akorát když odešli, tak mi Karel natřel vanu bílou barvou. Už jsem vrátila kauci a stálo mě to moc tisíc. Tak uvidíme. Volá nájemník.

- Ondro, já tu pumprlíkuji od osmi, teprve jdu snídat.

- Tak si nechejte chutnat.

Směje se, už je půl jedenácté.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-22-dala-jsem-si/1712052190

V poledne si dávám do nosu. Hranolky a oštiepok. Hodně zeleniny. A kompot. 

Petroušek volá. Má nade mnou kontrolu, že jsem v pořádku. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-22-do-prirody

- Peťuš, teprve poběžím. Ještě jsem uklízela. Vytírala. Luxovala…

Jedu šestý rok bez maminky. Není to pořád v rovině. Neviditelná vychýlenost. Zrovna se mi zjevilo na FB ve vzpomínkách video asi sedm let staré.

- Maminko, co jsi mi teď říkala, že by sis přála?

- Přála bych si, že kdybych byla doma, sedla bych si do křesla.

- Ne, mami, říkalas   ´v kuchyni…

- Sedla bych si v kuchyni na gauč.

Mamčino oblíbené místečko bylo v obýváku v ušáku u okna u plynových kamen. Regulovala si je. Přes den skoro nic. Sluníčko vytápělo. Dívala se z okna do luk k potoku. Teď by tam jeden iniciativní agilní snaživec chtěl vybudovat sjezd z dálnice. Maminka pozorovala zajíce, srnky, bažanty… Tak tam si přála být. Co bych chtěla já?

Mami, a víš co já bych si přála? Já bych moc chtěla zazvonit u tebe. Ty bys vyšla ven. Možná v zástěře. Právě bys třeba krájela nudle. Na tom kuchyňském stole, u něhož jsme doma jedli od nepaměti… Brali jste se v listopadu 1944, byl válečný. Nevím, kam ho Iva zašantročila. Ale židle jsem z pod kůlničky odvezla k nám. Mám je v chaloupce. No, tak ty bys vyběhla v zástěře. A vždycky jsi radostně zdvihla obě ruce nahoru. Úplně tě vidím. Usmála by ses. Utíkala bych k tobě od branky. Pusu. Mami, tys měla tak hebounkou pleť. Tak nádhernou. Bez vrásek. Zvala bys mě dál. Já bych si nejdřív asi sedla venku na lavičku. Pozorovala bych tvou krásnou tříbarevnou Micicindu. Měla vždycky klíšťata, protože u tebe se žádné chemické prostředky nepěstovaly. Řekla bys:

- Co já bych ti nabídla?

- Mami, já nic nechci.

A ty bys přesto donesla nějakou Deli… A uvařila bys mi ten hnusný granulovaný citronový čaj. Ten u tebe tak chutnal. Z tvých skleniček. Míchala jsem ho tvými lžičkami. Mami, tak to bych si moc přála já. Vrátit se na okamžik tam, ach,  k tobě, domů. Do bezpečí. Do upřímnosti. U tebe nebyla faleš. Mami, kdybys to dnes viděla! Kdo ví, jak bys to komentovala. Vím, že bys použila své nadávky… Včera jeden pán v rozhovoru použil slovo čuba. Říkala jsem mu, že to byla tvá velice upřímná nadávka. Čůba jedna! Smál se. Protože i on to tak použil. Mami, naše stará třešeň se právě před rokem odporoučela. Není. Ale neboj, koupila jsem na podzim novou. Ano, u Topinky. Mamko, pan Topinka tam má svého zdatného šikovného syna. Koupila jsem u něj třešeň. Mami, to už není stromeček za pajcku. Kolik stála? Asi 650? Ráda jsem zaplatila. Stromek byl krásný. Řekli mi, jak ho na jaře ostřihnout. Udělala jsem si na větvičkách bílým fixem značky. Dali mi návod, jak ho zasadit. Perfektní služby. Hlavně ne hnůj. To mě docela naštvalo. Protože já poskytuji hnůj všem. I těm, co pak zařvou smutným hlasem. Třeba levandule, tak ne, té stačí obyčejná půda. Třešínka se má k světu. Nájemníci ji nezalévají. Chodím tam já. 

Teď mě napadá, jak jsem tě tahala po zahradě a ukazovala ti své úspěchy. A tys´ mi povídala, že tě bolí nohy a že nechceš… Tak jsem vzala lavičku. Kousek jsme spolu popošly, a šup, sedla sis na lavičku. Nosila jsem lavičku po celé zahradě. Dnes taky ráda sedám na promče na lavičky. 

Mami, ráda vzpomínám, jak jsem tě uložila vždycky po obědě pod strom na lehátko. Hezky jsem ti ho vystlala, celou jsem tě zabalila. Usnulas´. A já u tebe žehlila, třeba pod ořechem. A hlídala tě, kdyby ses náhodou probudila, aby ses nevylekala.

Mamko, chatička, kterou taťka postavil z párkařského krámku, je celá zrenovovaná. Hýbaly s ní myši. To bys koukala. A měli byste s taťkou určitě velkou radost. Dostala bych pochvalu. Můj Petroušek mě sice chválí, ale mami, to není od maminky.

Říkávalas, že dokud ti to máma nepochválí, jako by to nebylo. Mami. Pravda. A taky jsi mi často říkávala, že jednou pochopím. Něco za rok, něco za deset. Něco, až tady nebudeš. Vždycky jsem hartusila. Nechtěla jsem o tvém odchodu vůbec slyšet. Byla jsem přesvědčená, že jsi nesmrtelná. No. To je pak rána. Ale kdykoli mi něco dojde, vzpomenu si na tebe. Aha, takhle to je. Takhle to mamka myslela. 

Mamko, svět je v ruinách. Chaos. Ráno je něco bílé, odpoledne černé. A večer rudé. V učebnicích se píše, že "v dubnu 45 úspěšně německá armáda odrazila zuřivý útok Rudé armády"! Mamko, jak tu větu chápeš? Ano, že Němci byli ti hodní. Mami, ani neuvěříš. Mají tu sraz – ti, kteří založili Sudetoněmecký landsmanschaft, byli náckové. Ale mami, pšt! To se dnes nenosí.

https://www.youtube.com/watch?v=8A2XKi-SGfI

Poslouchám pana Staňka. Toho veterináře. Dozvídám se, že při totálním nasazení se s říšskými Němci dalo jednat. Jednali korektně. Ale Sudetněmecký landsmanschaft, to byl nejhorší fašistický výkvět fašistů, byli to ti nejhorší. Prý za první republiky uměli jakžtakž česky a vcelku vycházeli. Němci obecně je něco úplně jiného, než Sudetoněmecký landsmanschaft, který otevřeně vyhlašuje nepřátelství a bojuje proti dekretům, které dostal Beneš uložené od Churchilla a Stalina. Sudeťáci byli nebezpeční na každém kroku.

Co reálně hrozilo? R. Heydrich 2.10. 1941 v Černínském paláci a 4.2.1942 na Pražském hradě vyslovil konečné řešení české otázky:

40-60 % Čechů dobré rasy poněmčit

Druhou skupinu poněmčit a sterilizovat

Třetí skupinu povraždit

Čtvrtou rasově nezpůsobilou odvézt do arktické Sibiře za polární kruh kolem Severního ledového oceánu a zotročit jako dozorce nad ještě méněcennějšími národy, dokud by sami v té zimě a hladu nepadli. Heydrich řekl doslova: Tento prostor se jednou musí stát německým. Čech tady nemá konec konců co pohledávat. Heydrich to dostal jako rozkaz od Hitlera.

Toto Čechům hrozilo. A teď bilance, kterou nikdo nechce vyslovit:

343 000 zavražděných českých občanů

Z toho 265 000 židovských obyvatel a 7000 romů.

20 000 v koncentračních táborech

8 500 popravených

Lidice, Ležáky a další demonstrativně vypáleny a srovnány se zemí!

640 000 nuceně nasazených

K tomu plánovali zánik národa. Byli jsme ušetřeni jen díky Hitlerově porážce.

A podle společné česko-německé komise historiků – 15-30000 obětí odsunu. Z velké části v důsledku nemocí, vyčerpání a 3411 doložených sebevražd.

Je morálně udržitelné mluvit o české vině?!!

Šest let zvěrstev sudetských Němců na Češích – pak zuřivost a odplata!

Sudeťáci se chovali za Protektorátu tak, že si nikdo neuměl představit, že by toho byli schopni. Lumpové a nelidové.

No, tak mami, ty tohle všechno víš, prožilas to. Včera jsem se dívala od tvé habřinské školy dolů na cestu… Jak vám pan učitel Kyzlich nakazoval, abyste na ten den nikdy nezapomněli. Mami, ještěže tu nejsi…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-22-jsem-tu

- Petroušku, jsem tu. Peťuš, já jsem tu mohla být o hodinu dřív. Ale na promče nad školou jsem seděla na lavičce a na další… Pozorovala jsem pole, louky, javor ve tvaru srdce, oblohu… Jdu se osprchovat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-22-dari-se

Mixuji si sportovní výživu.

- PeJak řekli, tak udělali. Byt se líbil. Paní se mě před domem ptala:

- A nerozmyslíte si to?

- Nerozmyslím.

- Vy jste mi zachránila život. Můžu vás obejmout?

Už jsem zvyklá. :-)

Tak jo. Jedu na nákup. A už domů. Konečně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-22-prekvapeni-u-domu-barvicky

Parkuji. Ulicí táhne průvod. Takový rádoby veselý, ale rozpačitý. Hezký. Koně táhnou vůz. Muzikanti na něm hrají. Postava na chůdech. Asi festival Jařinec… 

Zaléváme. Petroušek jede někomu pomoci. Obrývám meruňku. Maličko pleju. Kočky mě provázejí zahradou. Sázím jednu cuketu. Je čas barviček. Třešně, rajčata, mango, víno…

Mami, vzpomínám.

Dobrou noc!