Co jsem dnes zvládla :-)

25.10.2022

Úterý. Mlha. Podzim. Vyvaluji se. Beru si mobil do postele. Spím, čtu, spím, čtu. Devět. Zvonek. Doporučený dopis. Zrovna včera jsem o něm přemýšlela... No, proto jsem Aranku odřízla. Nemám ráda podrazáky, slabochy a skety s andělskou tváří. Pryč s nimi. Kdysi jsem měla sousedku; Šárku. Krásná vtipná společenská inteligentní žena. Říkala mi:

- Ireno, kdo mě jednou zradil, jen jednou!! - už nemá u mě šanci.

Oponovala jsem, že mu má dát ještě příležitost k nápravě.

No jo, když se na mě vykašlal můj první muž, vracel se, odcházel. Jedna taky už opuštěná mi povídala:

- Ireno, čím hrnec čpí, to z něj nevymyješ.

Takovéhle větičky mám uloženy tam vzadu. V zasunutých přihrádkách. Vynoří se vždy ve správných situacích. Za život člověk taky přehodnocuje, že jo? A já dospěla tam, kam Šári. Kdo mi jednou podtrhne nohy, už nikdy s ním nechci jít po stejném chodníčku. Tečka. Nemám ráda křiváky, podrazáky, spekulanty, lháře a podvodníky. Dvojtečka.

Vstávám. Mourek mě vítá.

- Už jsi tu? Už jsi tu? A dáš mi něco?

Raduje se z mého zmrtvýchvstání. Trpělivě čekal. Neotravoval. Máme se prý učit od zvířat. Jejich stoickému klidu. Jejich vytrvalému čekání třeba u dveří, až se otevřou... Pravda, pravda. Člověčí zbrklost je na závadu. Čekej. Pozoruj. Vnímej situaci vcelku. S nadhledem.

Každý večer před spaním kratičká meditace. Poděkování Tvůrci, Bohu, Vesmírné inteligenci za všechny zážitky, setkání, poučení, radosti a překvapení dne.

Raduji se a připomínám si stále, že jsem důchodkyně. Ty vorle. Neslyším na slovo senior. Je mi z duše protivné. Senior - chodí v bačkorách; má hůlku. Je shrbený. Nosí šedé oblečení. Kape mu z nosu a bůhví odkud ještě. Jsem šťastná důchodkyně, protože nenosím hůlku, nekape mi z nosu, udržím ještě moč i myšlenku, jsem relativně svobodná, na státu závislá v rámci možností co nejméně. Ale pořád se nemohu odpojit.

Raduji se ze zádumčivého vzhledu zahrady. Vlhko. Chladno. Mezi poli asi mlha. Joj, té jsme si užili v sobotu cestou z Brna dostatečně skoro celou cestu. Brr, to bylo strašidelné. Pak v Hradci mlha zčernala. Takže to nebyla mlha. Nad městem visel chemtrailsový smogový pytel. Jo, to Brno. Jak jsme míjeli tu naši benzínku v objížďce, Karel věděl, u které se zastavíme náhradně. Lilo. Vcházím dovnitř. Bez brýlí. Orientuji se. Vidím dveře s postavičkami. Ženy mají u sebe i obrázek pro postižené. Dveře nejdou zamknout. No to je asi podle vzoru Francie. Jak jsem v létě zírala na Brutal Assaultu na tu uličku smrdící po chcánkách. To je babiččino slovo. Takové jemné, něžné, mazlivé. Chcánky. No jo, ale já tam poprvé v životě viděla řadu stojánek (rusismus - stajánka - stojánka) - stojánků se čtyřmi mušlemi. Žádné soukromí. Přišel, vyndal, vykonal, zandal. Smrad. Ještě dnes jsem z té uličky odvázaná. Nechtěla jsem to vidět. Odvracela jsem tvář. Naproti stánky... Tak tedy cesta do Brna. Benzínka. Ženy a vozíčkáři nejdou zamknout. Nemíním vykonávat potřebu v nebezpečí, že někdo otevře dveře. Teď mě napadá, že v Brně v luxusní Voroněži - Orea - jsem se šla převléct na WC. Taky ženy a postižení v jedněch dveřích. A taky bez zámku. Ty vorle. Já se tam přehodila, z odpoledního na černobílou na párty... Oblečení jsem přehazovala přes madlo dveří. Stále se mohly nečekaně otevřít. Musím častěji mezi lidi. Zjistit, jestli to teď takhle není normou. Tak tedy cesta do Brna, benzínka, nejdou zamknout - holky z Moravy říkají zamčít - dveře.

- Radu, nejde to zamknout, pohlídáš mě?

- Pohlídám.

Čisté prostředí - jak to zpívá Landa? Čisté záchody, to mám rád. Vycházím z kabinky. Radka mě střídá. Čekají tam dvě ženy. Starší a jí podobná mladší. Vrhla se ke mně, podává mi ruku:

- Ahóóój!

- To nesmíš! To se nedělá...

Podávám jí také ruku.

- Ahoj!

Ťuká si na hlavu:

- Tem otrihaná.

Chválím ji. 

- Hezky ostříhaná.

Její maminka se cítí asi trapně. Ptám se:

- Po očkování?

- Ne, normálně...

- Chjo. Kolik je jí let?

- Čtyřicet tři.

- Ó! To máte velkou starost, viďte? Máte ji zajištěnou, až tu nebudete?

Paní mi říká, že mají. Jsem uspokojena, že tahle rozkošná holka na úrovni tří čtyřletého dítěte po maminčině odchodu bude mít své prostředí se zabezpečením.

- A máte ještě další děti?

- Syna. Ale umřel...

Nejraději bych se propadla pět sáhů pod zem. Do prčic, jak z toho vykličkovat!

- No vy jste si to tedy vybrala. Jste silná.

- Máme vnuky.

Skvělá zpráva. Chytám se jí.

- Tak to je úplně to nejlepší! Máte pokračovatele rodu. Přeji Vám hodně sil a zdraví! Mějte se hezky.

Podávám si ruku s maminkou i s její postiženou dcerou.

Několikrát jsem si na ně vzpomněla. My máme každý po dvou dětech, ale jen mladší jsou s námi v kontaktu. Nějak jsme starším asi neporozuměli. Včera jsem potkala jednoho tatínka. Tři děti měl. Manželka odešla před osmi lety. Včera jsem myslím psala, jak jsem pohřeb probulila. V tom kostele se totiž brali. V tom kostele stála její rakev. Ten nejmladší měl hlavičku zabořenou v límečku, zezadu mi připomínal holoubka. Ta nejstarší už je lékařka. Tu jsem měla moc ráda. Skvělá, inteligentní, byl na ni spoleh. Studovala s dětmi. Zvládla. Prostřední - studuje na záchranáře.

- Ten prostřední to má nejtěžší.

- Já jsem ze tří. Jsem prostřední a nepociťuji, že bych to měl těžké.

- Aha. Třeba to u vás neplatí. Třeba si to neuvědomujete. Jen s tím žijete. Ten člověk pak má své zvyklosti, obavy, vlastnosti, jednání...

Ptám se na třetího. Teď nevím, jestli třetí nebude záchranářem. Prostřední se hledal. Gympl, stavební. Nakonec - skvělá volba. Práce s dřevem. Truhlář. Mám ráda dobré zprávy a tady jsem je uslyšela. Děti vyrostly... Na hrobě jejich maminky se někdy stavuji. Zapálit svíčku. Říci ji, jak skvělé děti přivedla na svět. Pamatuji si, jak mi asi měsíc před odchodem 20.7. - den po mých narozeninách - zašeptala do telefonu:

- Já chci žít!

Proč se mi vybavují tyhle myšlenky? Příběhy? Osudy? Protože si vážím toho, že máme zdravé děti. Že obstály v životě. Že jsou v síle. Že přispívají k budování té naší potácející se archy na divokých vlnách. Že sluníčko vyjde zas ráno, že máme hojnou úrodu jablek. Že nám Honzík pomůže ořezat větve třešně nad střechou. Že nám Linda očesala všechna jablka, která Lukáš nevyužil, nestihl zpracovat. Že spolu prořezali jabloně. Že by se maminka poradovala, kdyby mohla nahlédnout. Ještě za jejího života jsem jí potěšila:

- Mami, zrekonstruovala jsem elektrické rozvody. Udělala novou koupelnu. Vyměnila okna. Nová linolea. Lukáš nám dal střechu do pořádku, je červená, čisťounká, vyměnil prasklé šablony. Mami, šperkuji tvůj domeček. Mami, slyšíš?

Dnes jsem na Šalingradu v komentech četla, co věští za hrůzy polský světoznámý věštec... Nezajímá mě to. Na co myslíš, to posiluješ. Mysli na hezké věci. Zítra jedu do Aldisu na Národní balet Gruzie SUKHISHVILI.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-25_Pozdrav_leta/

Dnes se mi povedl kousek. Před polednem jsem začala vyklízet spíž, u nás se říká špajzka. A to jsem ještě stihla namlít cukr a vyrobit klepavou majolku. - Než vyndáš marmelády, zavařeniny... Jé, ještě plastové nádobky od maminky - dávala mi v nich mleté ořechy. Vyhodit. Schovám si jen cedulky s jejím písmem. Co tu mám nádobek od kilovek jogurtů. Jdu na FB - nabízím velké kelímky od jogurtů. Někdo je tam sháněl. Senza skupina. Nemáte někdo zbytky vosku? Mám. Hodně. Nabízím ruličky od toaletního papíru. Taky velký kýblík s oranžovými pytlíky od cibule. Mamka v nich věšela pod střechu vlašáky... Poledne. Vystěhováno. Našla jsem staré Barbero. Jak já miluji tyhle zapomenuté láhve. Koření se rozleželo. Nalila jsem si, zředila maličko vodou, citron... A šla na to. Vymetla jsem pavouky, lítali do vysavače jako torpéda. Leckteří chtěli nenápadně odjet na svých rychlých nohou. Zabíjela jsem je nemilosrdně. Ometla jsem zdi.

- Peťuš, prosím tě, přijdeš mi pomoci odšroubovat regál...

Je tu. Odšroubováno. Maluji. Jde mi to krásně od ruky. Z osmnácti kil mi asi kilo zbylo. Přelévám barvu do kelímku od jogurtu. Přece jen se na něco hodil.

Hotovo. Zítra nastěhuji. Pojedu na výlet. Těším se.

Těšíte se taky na něco? Já ještě na Vánoce. Vymalovaný dům. Uklizeno. Vůně purpury. Umytá okna. Udělám si tu pohádku vymyšlených svátků. Někteří lidé mi budou chybět. No, nemohu mít všechno.

Dobrou noc!

P. S. Já jsem dnes v plné pracovní parádě propásla částečné zatmění slunce více než 40 procent zákrytu slunečního disku Měsícem.

U nás i na Slovensku zájemci spatří částečné zatmění kolem poledne, tedy prakticky nejvýše nad obzorem.

Úkaz začne v 11:11 SELČ, kdy se z pravého kraje začne do slunečního disku "zakusovat" silueta tmavého Měsíce v novu.

https://t.me/selskyrozum

..........

Zaujal mě na tom ten čas 11:11. Double signál.

Dobré ráno.

Holka, musíš číst ranní zprávy včas. Ne před půlnocí!