Co nám dnešek přinese

Poledne už odbilo. Jedeme ke konci týdne. Hurá! Dnešní den zatím OK. Petroušek má zpoždění. Ještě nevolal. Sedám na minutku k FB. Jé! Tenhle text dobře znám. Sama se často zamýšlím nad svým vlakem života.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/203-11-16-cesta

Jana Šipošová

Když se narodíme, nastoupíme do vlaku a potkáme své rodiče.

Na určité stanici však vystoupí a my zůstaneme bez nich...

Jak čas plyne, nastupují další cestující.

Jsou důležití, jsou to přátelé, známí, naše děti, lásky našeho života.

Mnoho z nich tuto cestu vzdá a zanechá větší či menší prázdnotu.

Ostatní budou tak diskrétní, že si nevšimneme, že opustili svá místa.

Tato cesta vlakem je plná radosti, smutku, očekávání, štěstí a loučení.

Úspěchem této cesty je mít dobré vztahy se všemi cestujícími

Nevíme, kde a kdy tahle cesta skončí, tak buďte šťastní, milujte a odpouštějte.

Je důležité takto žít, protože až vystoupíme z vlaku, tak necháme vzpomínky těm, kteří pokračují ve své cestě dál.

Tak si pojďme udělat krásné vzpomínky.

Buďme šťastní s tím, co máme a děkujme každý den, že naše cesta stále pokračuje.

Odpovídám Janě, s níž jsem se seznámila vy vysílání TV Šalingrad:

Ach, ano, Tenhle text znám. A vždycky si ho pečlivě pročítám znovu, znovu a znovu. A bilancuji. Kteří cestující už vystoupili. Už je nikdy neuvidím. Světe div se! Někteří se v mém životě objevili znovu. Radovala jsem se. Bylo to zrovna loni. Setkání s dávným přítelem. Tak jsem se těšila na další setkání s jeho rodinou. A já se po krátkém čase dozvěděla, že ty jeho šoty, ke kterým ho donutila jeho drahá, aby mohli letět do Tunisu, zabraly... Totálně. A to mi řekl v tom nádherném odpoledni, kdy nás můj Petroušek jen pozoroval, že se mu udělalo divně slabě v moři. Právě na té vysněné dovolené... Lehl na vodu. Odpočíval. Nabíral sílu. Nechtěl umřít v moři. Když šli z večeře, tatáž slabost, stejná bezmoc se mu přihodila u hotelového schodiště. Říkal mi, že mu přišlo na mysl: Tady už by to bylo přijatelné... Hlavně ne v moři. Stalo se mu to doma, na dvorku... Tak si, Jani, čtu zase s větší pokorou, než při minulém setkání s textem, kdo, kdy, jak, proč... Maličko člověk moudří. Už si kontroluje myšlenky, nelpí na blbostech. Přihodí-li se mi to, začnu si vyskakovat, můj drahý a milovaný Petroušek mi řekne: 

- Ale kvůli tomuhle se nebudeme hádat, že ne? 

Plácnu se do čela. Zlost je pryč. Obejmu ho: 

- Peťuš, a jóoo. Dík!

A ještě jsem dodala:

Tak pokračuji v té cestě, dnes už povinně dospělá, ale uvnitř stále malá Irenka, ta malá holčička v období, které bylo kouzelné. Ač tatínek umřel v mých třech letech, s maminkou to bylo bezpečné... Rozprostřená křídla, chránila nás. Starala se. Pečovala. Když jsem přijel z fakulty, klusala jsem k ní pro děti. Bouchla jsem sebou na gauč, na hodinku tvrdě usnula. Mezitím mi umyla kozačky, nakrémovala, nablýskala. Moje milovaná maminka.  Děkuji za připomenutí vlaku života!! Dnes je nádherné světlo za oknem. Třešeň ještě drží listí. Sluníčko osvětluje dalekou střechu u sousedů. Dělí nás od nich velká zahrada. Neslyším, co se u nich děje. Tu čest mám od těch za plotem. Co nám vpluli s tím svým nekonečně obrovitým Zeppelinem do sousední zahrady. - Žofie, naše malá kočičí exotka, kamarádka, chlupatá radost, si vyskočila vedle mě. Co chci víc!? Nic. Jen milovat svět, lidi, své blízké. Naučit se milovat bezpodmínečně.  Díky, Jani!

Podnikám. Raduji se. Telefon. Petroušek.

- Mám zpoždění. Nestíhám. Co je nového doma?

- Petroušku, jsem šťastná. Podnikám, vytírám, dívám se na střechu protějšího domu. Ta je tak krásně osvětlená sluníčkem.

- A já jsem teď přijel. Piju čaj z termosky od svého miláčka. Tak jsem si říkal, že ti musím zavolat. Poděkovat. To je tak dobrý čaj. Večer jedu na zápas.

Hlava si rovná myšlenky. To znamená nachystat mu sportovní výživu během výkonu a po výkonu.

- To jen abys s tím počítala.

- Peťuš, večer jdu do muzea na vernisáž Vánoční ozdoby u Wenkeů.

- Tak tě mohu vzít. A domů…

- A domů půjdu pěšky. A ráda.

- Tak jo. Domluveno.

Loučíme se mým obvyklým:

- Mijuju těéé!!

- Já tebe taky.

To mijuju mám od svého synovce. To je ten Mijanek. Když se narodil, ó, jak jsem křepčila radostí. Vrátily jsme se s maminkou z LVT. Liberecké výstavní trhy. Byl krásný letní den. Ty trhy – to bylo kouzlo. Tam se prodávalo – dle mého dětského úsudku - i to, co normálně nebylo na pultech. Hlavně ale tam zpívaly naše hvězdy. Matuška, Neckář, Pilarová, Vondráčková, Štědrý… Pódia s estrádou. Jé, to bylo mírové. A po příjezdu domů zpráva: Ivu odvezli do porodnice. No a když Mijanek bral první slova. Učil se mluvit.

- Jak se jmenuješ?

- Manini Monini.

- Milánek Morávek.

Pak z toho byl ten Mijanek Mojavek.

Můj milovaný kluk. Dnes už velký pán. Už by mohl být klidně i dědečkem. Syny má odrostlé. Krásná šťastná milá rodina hodných lidí. Mám je v srdci.

Dočítám se – to mi Vesmír posílá zprávu se vztyčeným prstem:

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-16-runa

Ivanka Marešová

15. listopad 2021 ·

PROČ CHODIT BRZY SPÁT A BRZY VSTÁVAT?

Každou vteřinu dne probíhají v našem těle velmi specifické procesy v závislosti na fázi pohybu Slunce. Celý systém pracuje s velkou přesností. Na této činnosti Slunce a času nemůžeme nic změnit, protože lidský denní režim je přísně regulován.

O půlnoci je Slunce v nejnižší poloze, takže v tuto dobu se musíme nacházet ve stavu maximálního klidu. Proto je nejvhodnější doba pro spánek od 21:00 do 3:00, i když spát se dá i od 22:00 do 4:00, stejně jako od 20:00 do 2:00."

V čem spočívá síla brzkého ukládání se ke spánku?

Mysl a mozek odpočívají nejaktivněji od 21 do 23 hodin. Pokud tedy neusnete alespoň ve 22 hodin, vaše mysl a duševní funkce budou trpět.

Ti, kteří chodí pravidelně spát později než ve 23 hodin, postupně ztrácejí duševní schopnosti. K poklesu intelektuálních schopností nedochází okamžitě, takže člověk nemůže vést paralelu mezi spánkem a duševním vyčerpáním.

Možná jste na sobě již zaznamenali následující příznaky duševní únavy, jako je snížená koncentrace nebo nadměrné duševní napětí, nárůst zlozvyků, snížená vůle a zvýšená potřeba sexu, jídla, spánku a konfliktů.

Pokud člověk zůstane vzhůru mezi jedenáctou a jednou hodinou v noci, utrpí prána (životní síla), která koluje v těle. Důsledkem narušení funkce prány je porucha nervového a svalového systému. Příznaky snížené vitality jsou slabost, pesimismus, letargie, snížená chuť k jídlu, tíha v těle, duševní a tělesný rozklad.

Pokud člověk zůstává vzhůru od jedné do tří hodin ráno, jeho emocionální síla trpí. To vede k nadměrné podrážděnosti, agresivitě a antagonismu.

Pokud člověk pracuje pod velkým nervovým vypětím, měl by podle véd spát 7 hodin a vstávat ve 4 až 5 hodin ráno, nebo dokonce spát 8 hodin a vstávat v 5 až 6 hodin ráno.

V každém případě je však ulehnutí do postele po 22. hodině škodlivé pro duševní i fyzické zdraví.

K čemu vede nedodržování těchto pravidel, kromě již zmíněných poruch?

Pokud člověk nadále ignoruje správný denní režim, začne postupně prožívat stav deprese, jejíž vývoj zůstane nepovšimnut. Po 1-3 letech se deprese stupňuje a my cítíme, že barvy života blednou a vše kolem nás se zdá být pochmurné. To je známka toho, že mozek není v klidu a jeho duševní funkce jsou vyčerpané.

VÉDSKÝ DENNÍ REŽIM: RÁNO

3:00 - 4:00 "První kohouti"

Běžní lidé spí. Vysoce duchovní lidé vstávají k duchovním cvičením, dochází k poznávání tajemství vesmíru. Čas, očištěný od gun (vlivů), přímé napojení na Boha, skrytý čas světa.

4:00 - 5:00 "Druzí kohouti"

Ranní sprcha. Duchovní praxe. Meditace. Modlitby. Vstávání slibuje veselost, vůdčí schopnosti, překonání všech obtíží a úspěch.

5:00 - 6:00 "Třetí kohouti"

Duchovní praxe. Meditace. Čtení duchovní literatury. Pravidelným vstáváním v 5 nebo 6 hodin ráno se vyhnete velkým životním problémům, ale i něčemu hlubokému v životě.

O těch, kteří vstávají mezi šestou a sedmou hodinou, se říká, že "jeho vlak odjel".

Ti, kteří vstávají mezi šestou a sedmou hodinou ranní, ztrácejí možnost být bdělí, často mají snížený tonus, mají tendenci chodit pozdě.

Vstávání mezi sedmou a osmou hodinou ranní.

- Pokud člověk vstává mezi sedmou a osmou hodinou ranní, má zaručeně nižší duševní a fyzický tonus, než je mu předurčeno. Takto přichází o svůj čas.

Lidé vstávající od 8:00 do 9:00 jsou náchylní k chronickým onemocněním, mají snížený nebo výrazně zvýšený tonus, možnou nevolnost, závislost na kávě, duševní slabost, deprese, nedostatek víry v sebe sama, protože ta pochází ze síly Slunce v časných ranních hodinách.

Člověk, který vstává mezi 9:00 a 10:00 je náchylný k nehodám. Védy říkají, že takoví lidé často umírají předčasně.

Ten, kdo vstává v jedenáct hodin a později, nemá možnost vymanit se z vlivu guny nevědomosti. Takoví lidé jsou velmi sobečtí a neschopní vnímat pravdu.

V 9:00 je konečný termín pro vstávání.

(Podle přednášek O. G. Torsunova.)

Ireno, další výzva. Už zase jsi spadla do pozdních odchodů do postele.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-16-dopoledne

Dopoledne se vždycky přehoupne, ani nevím jak. Za oknem nádherné světlo. Překrásné. Střecha sousedova domu vzdálená přes zahradu chytá podzimní sluníčko… Celý den po ní házím očkem. Vybíhám v tričku do skleníku. Copak se tu má na podzim udělat? Především zlikvidovat úrodu. Okurky už jsem vytrhala dávno. Na poslední, opravdu poslední rostlince jedna ubohá okurečka. Děkujeme. Vytrhávám poslední rostliny rajčat. Jé, tady je jedno krásné červené. Zelené plody bez vitamínů hned nakrájím do dušené mrkve místo zeleného hrášku. Jdu do skládku s košíkem pro brambory a pár jablíček. Skvělé. Takhle jsem si to představovala. Jaké tu máme krásné vypínače. Starobylé. Moc hezké.

K obědu brambůrky s dušenou mrkví. Naprosto mi stačí. Bez masa.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-16-uz-ani-korunu

Světlo mého žití  je tu. Nese mi obálku. Lékaři bez hranic – co jsem se jim neposílala. A člověku v plísni. :-) Blbá a blbější. Probraná. Konečně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-16-drza

Jak si klečím u obálky, fotím, točím. Hup! Na zádech cítím Žofii. Zvláštní kočka. Zrzečka jako malé kotě po mě šplhala taky. Ale jen chvíli. Z Žofky je velká kočice, plete si mě se stromem. :-)

Ještě jdu obchodovat. Mám klienta. Po třech týdnech po obvodech odtál -19 cm. Krásná práce. nehladoví. Spokojen. Vyživen. Pět kilo dole. Je obrovský. Já měla v prvním měsíci taky pět kilo dole. Taky velká holka. Tvoříme přístup do objednávkového centra. Vybíráme pro něj dárky. Plníme košík. Padla mu tam kuchařka a chňapka jako bonus. Děkujeme!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-16-do-muzea

Připravit Petrouškovi sportovní výživu, nápoj. Jedeme. On na zápas. Já na vernisáž Vánoční ozdoby u Wenků. Po staru píšu u Wenkeů. Výstava překrásná. Návštěvníků asi deset. Tak málo lidí přišlo. Organizátorky si daly hodně práce. Výstava interaktivní. Úvodní projev tichoučký, neslaný, nemastný, bojácný. Dvě slunovratové písně zazpíval zpěvák s kytarou. Takovou smutnou divnou vernisáž bez zájmu publika jsem ještě nezažila. Zklamání. Tolik práce daly přípravy. Tentokrát se to neumělo prodat. Chjo. Chyběla radost. Elán. Energie! Tak příště.

Všimla jsem si, že mají ty samé zásuvky a vypínače, jako máme my ve skládku. Máme to hezké. V muzeu i v naší dílničce. 

Cestou domů jsem chtěla projít loukou. Je po opravě silnice rozbahněná. Přiběhla jsem domů. První – umýt boty. Když jsem byla malá, myla mi je maminka. Vytloukala jsem kaluže, příkopy. Občas mi přeteklo do bot.

- Prosím tě, kdes´  chodila?

Ona říkala cábrovala. Lhala jsem:

- Nevím.

Ale věděla. Milovala jsem ráchat se v kalužích. Maminka myla boty. Vysušovala je. Prala umorousané okraje nohavic. Mami! Dnes jsem měla nechtěnou příležitost ráchat se blátem. Jenže boty jsem si musela umýt sama. Mami!

Kočky mě vítají. První – umýt bláto z bot.

Druhé – nakrmit hladové kočičí krky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-16-vic-nez-vynikajici

Třetí - zatopit. 

Čtvrté - zadělat na bagety. Těsto se povedlo. Z jedné třetinky pletu houstičky. Ze dvou třetin hnětu bulky.

A to je vše. Bylo to víc než hezké.

JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ - to zpívá Michal Malátný. Měla jsem ho na gymnáziu na besedě s celou jeho skupinou Chinaski. Zazpívali nám Kláru v němčině. :-) Jaký si to uděláš, ta ještě nebyla na světě.  

Dobrou noc!