Náchodský zámeček vrŕŕšků kulatýho - jsem viděla
Konec týdne buší na dveře. Já se zas budu školit. Tentokrát mezinárodně. Dnes mám v hlavě plán. Ale k uskutečnění to chce trošku koule. Nějak je postrádám. Stárnu? Nebo jsem umrtvena? Holka, šup, šup! Vzmuž se! No jo, vzmuž se! Všimli jste si, že jsou u nás víc aktivní ženy? Bojují za práva dětí, rodiny, společnosti. Muži stojí v pozadí. Uměle umrtveni. Zajímalo by mě, jak to bylo před třiceti lety. Je nutno chlapy bránit, podporovat, utvrzovat v síle, milovat a opečovávat. A zůstat ženou. Stane-li se z ženy oboupohlavní tvor, vztah nefunguje. Jsem ženou. Muž je muž. To, že máme muže zženštilé - za to nemohou. Prý v tom hraje svou roli taky antikoncepce, kterou všichni den co den popíjíme ve vyčištěné vodě. Antikoncepční hormony neumějí oddělit. Možná schválně neumějí. Muži zženštili a z žen se stali chlapi. Umějí vyměnit kolo u auta, doplnit olej, obrýt a prořezat stromy, opravit v domě, co je potřeba. Ne, ne. Tak ne. Pěstujme v sobě ženství! Ale doopravdické. Pak nás muži obletují, milují. Konec filozofování. Zrovna se potřebuji paradoxně vzmužit. Ireno, seš silná! Zvládneš to! Máš odvahu!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-15_Kocky/
Nejprve poňuchňat s mým pojízdným kinem. Jsou krásnější a krásnější. Roztomilé kočičky a kocourci.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-15_Nachod_a_dal/
Oddaluji čas odjezdu. Místo v deset vyjíždím v půl dvanácté. Jednou se mi stalo, že jsem v pátek vjela do zácpy a zdržela se v ní hodinu. Jedu směr Náchod. Cesta ku hranici. Jedu sama. Za mnou nikdo. Přede mnou nikdo. Cesta volná. Netuším, že se všichni chytili do špuntu ve vysokovském kopci. Celou cestu myslím na mamku. Přemítám, kolikrát jsme tudy jely spolu. Ve vesnici, kde bydlí moje sestra - kolik návštěv s mamkou a s holčičkami. Kolik oslav v jejím altánku. To bývala hezká setkání. Srdečná. Vše skončilo. Nenápadně. Lituji se. Nevím, co mě to posedlo. Slzím. Brečím. Vzpomínám. Třeba na tu cestu, když jsem maminku vezla pomalu za svítání do Police vyměnit oko. Jel s námi vnouček Lukášek. Kolik let měla před sebou? Asi deset, jedenáct, dvanáct. Taky jak jsme jely koupit do Kudowy ten růžový kostýmek. Mamko, jak jsi v něm byla krásná! Možná tehdy jsi mě přemlouvala, že mi koupíš na tržišti trpaslíka. Bránila jsem se. Nakonec jsem si vybrala takového se škopíkem. Musím tam dolít vodu. Pro zvířata. Mají několik pítek. Vody není nikdy dost. :-) Mami, mami!
Možná mě k reminiscencím přivedl poslech Heleny Heclové. Moc hezké vyprávění o propojení s duchem. O dechu a duchu. Berou nám dech. V jedových koktejlech vpravují lidem do těla zmagnetizované nanočástice. Vychytávají v krvi Fe. To má na starosti rozvod kyslíku. Indové říkají, že při vdechu do sebe přijímáme ještě něco daleko jemnějšího než kyslík. Hela srozumitelně hovoří o Purušovi, o křesání. O Noemovi - každý může být Noem. Noe chodil s Bohem. Dostal info. Postav archu. Tento mýtus je nepochopen - je to materializace duchovního procesu přežití zkázonosné potopy. Kdykoli dojde k vymizení vědění o duchovní podstatě života a záměně či nahrazení vědění duchovní podstaty jako zdroje s materiální podstatou, dojde k záplavě světa materialismem. A to teď máme! Materialsimus je ta zkáza, potopa. Tuto zkázu přežije pouze Noe = ten poznávající a jeho rod. Tedy každý může být Noe. Vymanit se z vod materialismu. Každý z nás může být ten poznávajícící, každý z nás se může napojit na ducha, na duchovní podstatu, brát si odtud informace. Proto lidi odpojují od duchovní podstaty. - Pavel Zítko nikdy nezapomene na konci svých promluv: A k tomu nám dopomáhej Bůh. Volný - taktéž. Křesají. Tlučou a vyrábějí jiskry. Lidé po vakcíně jsou odpojeni. Chci zůstat navždycky kristovským člověkem. Ale nekritizuji své přátele, blízké, známé, že uvěřili. Pokud chtějí zůstat zdraví - budiž. Hela hovoří o kanibalismu. Jak dlouho už se jíme navzájem? Co způsobuje v organismu člověka kanibalismus. Nestlé, coca-cola - tkáň z usmrcených dětských plodů jako ochucovadlo - jakou škodu to člověku přináší? Degenerace druhu. Tichý kanibalismus způsobuje poruchy. Smějete se? Já ne. Nefilin - před povodní jedli lidské maso... V injekcích buňky potracených dětí. Proč to tam dávají? Ti lidé už nebudou opravitelní. Satanisté dobře vědí, když lidé konzumují cokoli z lidí, jak jim to škodí. Výtažky z čínských vlasů v rohlících... Bůh zničil zemi... Noe měl čistou krev. Zůstal. (Mám v hlavě ještě jinou info - Noe, syn Nefelin a pozemské ženy... Dobrá.) Nestlé jsou zločinci; přemlouvali v Africe ženy, aby nekojily, aby si kupovali od Nestlé jejich produkty... Skupují světovou vodu - ředitel řekl, že voda je zboží a lidé na ni nemají nárok. Do produktů dávají ochucovadlo z dětí... Tohle všechno vím už několik let. Možná taky proto se stáváme agresivnější - zvířečtější...
Dnes jsem viděla kousek pitvy mozku s krevními sraženinami. Byly velké. Dr. Lou Ignarro - nositel Nobelovy ceny za projekt zdravé cévy, zdravé srdce - nám říkal, že stačí zcela nepatrná sraženinka, která člověka stojí život. Zástava srdce... Jo, pokud se někdo nechal svést Satanovými sliby - to neberu. To je nemravný obchod. Taky se jim stát teď odvděčuje. Jo, cestuj, ale nastav nos. Helena Heclová na to upozorňuje. Oni nám nakazují - a zcela bez skrupulí to nazývají - zakrytí dýchacích cest. A ještě vám hrabou v nosech. Poškozuj nosní sliznici. To je jako by vám nařídili: Dej si do zadku špunt! Stejné. Ucpi si nějaký otvor. Zamez svému tělu fyziologickým potřebám. Jestliže lidé nemají přísun vzduchu, hloupnou. Proto systém systematicky a dlouhodobě ohrožuje děti. U nás patří dítě rodině. Rodičům. V jiných zemích patří dítě státu. K čemu to u nás směřuje? Jak je možné, že se děti mohou ve dvanácti nebo šestnácti rozhodnout, jestli se půjdou nechat zabodat. Kde je právo rodičů! Hlavně sebrat vzduch!!! Je potřeba mít tu stádo degenerovaných tupců. Někdy se s někým takovým potkám na FB. Včera jsem se rozohnila, že jsem byla v obchodě sama bez roušky. Co nepozorných blbů mě okřiklo, ať si nosím třeba dvě roušky, ať se nechám zabodat. Nechápala jsem. Jak v mateřské škole:
- Děti, kdo nemá lžičku?
- Já mám! Já taky mám! Já! Já!
Společnost blbne, hrubne. Taky hrubnu. Ale doufám, že zatím se udržuji... :-)
Na vysokovském kopci - kolona. Čtyřicet minut jsme se
sunuli. Dole na přípojce od Nového Města mám ve zvyku zipovat. Dnes kašlu na
auta zprava. Už, už ať jsem na nedaleké křižovatce. Vyhnu se zácpě ve městě. Tudy jsem
už dlouho nejela. Vše při starém.
- Peťuš, neříkej, že už je poledne!
- No, kontrola cestovatele.
- Peťuš, já už se asi pro ty borůvky nevypravím. Stavím se na Kamenici...
- Kašli na to. Běž se podívat do Náchoda...
Jo. Jak řekl, tak udělala. Na trhu nádherná zelenina, ovoce. Borůvek už mají jen zbyteček. No, přijela jsem pozdě. Slyším prodávající příjemnou ženu, jak vypráví, odkud mají meruňky. Blízko pásma, kudy táhlo tornádo. Nechtějí jim prý moc dávat. Borůvky mají teprve dva dny. A byly strašně drahé. 295 Kč - ale nevím, za co. Myslím, že litry se nesmějí používat, tak na kila. Ale nestihla jsem zaregistrovat.
- Brambory máme včera vykopané z Předměřic.
- Jé, to je od nás.
Jmenuje pána, Součka? Nevím. Ten, který měl tu boudu u cesty na Hradec už asi před pěti lety zemřel. V boudě jsem kupovávala kvalitní cibuli, brambory.
Jdu ještě Kamenicí. Ta náchodská třída se mi líbí. Hezká. Kolikrát jsem tu byla na Prima sezoně. Taky na literární exkurzi s dr. Helenou Kupcovou. Po stopách Josefa Škvoreckého. Nejdřív jsme si prohlédli Náchod shora z terasy zámku. Sestupovali jsme okolo továrnické vily. V jedné povídce píše o akváriu - velká okna... Ležela tam u okna kráska nemocná TBC. Na Kamenici jsme došli k jeho domu. Pak k policii. Tam nám ukazovala, že Danny nemohl vidět do oken protějšího domu. Nemohl. Ale Škvorecký napsal uměleckou licenci...
Na Kamenici čtu: Anděl. Tenhle obchod miluji v HK. Vedle chodím do Andělky. Pán zrovna odemyká nebo zamyká. Půl jedné. Nevím. Ale zve mě dál. Má kudrnatou hlavu. Anděl. Moc milý. Od něj se dovídám, že z České Čermné k němu jezdí přes Polsko lidé. Jó? Tak jo. A jedu. Zastavuji se u toho děduly, jak jsem tam nerada jezdila. Mám svůj stánek kousek dál. Zastavuji u něj. Milý. Jsou dvakrát oočko. Chjo. Prý mám příště přivézt dvacetikoruny, padesátky. Češi prý mají tisícovky a dvoutisícovky. Nemá nazpět. Sypu drobáčky. Košík borůvek pět litrů, to jsou prý tři kila, za 550,- Kč. Litr za 108. Loni 80,- Kč. Beru dvě kila jahod. Odpouští mi čtyři koruny. A frr domů. Vím, že tentokrát nemám u staré celnice odbočit. Tam bych se zadrhla. Jedu hlavním tahem. Na kruháči se uhnu okolo soudu ke gymnáziu. Za pět minut frčím ven z města. Vypadá to, že kolona se ztratila. Zdání klame. Za městem ucpáno. Ale v protisměru. Kamiony jedoucí na Polsko. Stavuji se u své kadeřnice. Nesu jí dárek. Zapomněla jsem ho předevčírem. Je to račice na začátku. Já jsem račice už do lva. Vychází ven. Překvapena. Potěšena. I já. Ještě vezu dárek na jedno místo. Člověku, kterého mám moc ráda. Slavil šedesátiny. V červnu. Se svým vnukem. Moc hodný člověk. Obyčejný. Krásně se s ním plká. Posilujeme se. Je oočko. Aby si užil prý vnuka. Kéž by mu to bylo dopřáno. Moc si to přeju. Hošíček je celý on. Adámek. Biblické jméno. České. :-)
Stavuji se v Dolanech pro james grieve. Nemají. Vykáceli. Padají mi oči z důlků. Nemají ani jedno letní jablíčko. Doprodávají loňského šampiona. Prý james grieve byl náchylný na otlaky. Museli vyhazovat. Ty vorle! Tak bych to prodala místo za 29 jen za 9. Turecko. Vykáceli!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-15_Doma/
Mám radost. Prý do čeho se ti nechce, do toho jdi jako první. A co nerad děláš, nacvičuj každý den. Tak jsem do toho práskla. No. A zvládla. Děkuji, Vesmírná inteligence!! :-)
Předměřické brambůrky, krůtí prsa, cuketa, okrajuji košťál z brokolice... Salátové srdíčko. Mňam. Zrzečka se naučila moc loudit. A hlasitě. Kdykoli se postavím k ostrůvku, už ji mám pod nohami. Už mě štve. Chápu ji, chce mít plné bříško pro děti, ale ať mě neštve, no! Dostává kousek krůtích prsou. Pochutnává si. Asi ji budu chodit kupovat něco k řezníkovi. Kapsičky jí moc nejedou. Nebo že by si chytila, že jo?
https://www.facebook.com/sprov.zive/videos/545054066669757
Sleduji zdravotní výbor. Probojoval se tam z opozice z ulice Jirka Černohorský a paní se vzděláním magistra v lékárně. Lenka Tarabová, paní z Resetea a Pavel Zítko si odmítli nasadit ucpávku dýchacích cest. Uvízli na recepci. Tečka. Utvrzuji se, co jsme za póvl; poslanci chodí kolem jak pávi. Roušky si nenasazují. Nadlidi z PS bez roušek v drahých oblecích bez očko. Odosuhlasili si. Vyjmuli se. :-) Všichni jsme si rovní. Někteří jsme si rovnější. Pavel Zítko se poptává - máte děti? Máte vnuky? Necháte je očkovat? Paní z Resetea vysvětluje jasně a odborně - roušky, pandemie, očkování.
https://www.facebook.com/watch/live/?v=545054066669757&ref=watch_permalink
Stavila jsem se v zahradnictví koupit Petrouškovi do pracovny kytku do závěsu. Měl tam takovou, která nepotřebuje zalévat. Uschla. :-) Celá já. Kupuji krásnou, musí se denně zalévat. Ráda jdu večer bosa studenou trávou zkontrolovat zahradu. Vyvázat rajčata, sklidit. Okouknout cukety, okurky. Hledám vhodný květináč k přesazení kytky. Mourek je hned u mě. Asistuje. Jsem takové zahradnické kopýtko, ale mám úrodu .-) A z kytky jsem udělala dvě sazeničky.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-15_Zahrada_vecer/
Dost. Sice protektorátní den s černými mračny nad hlavou, ale z duše jsem je trošku vyfoukala. Tahle doba se mi vepíše. Jak to měli naši předci se vzpomínkami na válku, na vězení, na strachy, na hlad... Aha. Ireno, zatím máš co hodit do hrnce. Neštkej!
Dobrou noc!