Co způsobí jedna blecha v Pze

Večer. Za hodinu Péťova hodina. 

- Prosím tě, kde má Micka ty bonbony? Kde jsou? Micko, panička to tu přerovnala. Ty se jednou probudíš a budeš mrtvá!

Musím se řehtat. Jednou se to stane. :-) Ale to už tu nebudu. Vyhrožování od něj je tak něžné. :-) 

Den odchází. Jak začal? Nějaký zvuk. Opakuje se. Vytrvale. To je telefon. Beru to z postele poklusem. Stres po ránu. Večer na to bude lékařský tréning!

- Mami, už mě to štve. Mám postel (ani se neptejte za kolik. Takovou má Topolánek, tak takovou!) a jsem pokousaná. Já si koupím ekologickou postel a teď abych na ni patlala chemii. 

Koktám. Nejsem připravena na takovou zvěst. Blecha v Pze?

- Mami, to je taková bezohlednost. Víš, co roznášejí blechy? Dej mi na ty lidi telefon.

Listuji v telefonu. Dávám číslo na pána. V mžiku dostávám zpětnou vazbu. Položil. Dvakrát. Nedal mi povolení k zveřejnění telefonního čísla. :-) No jo, narazil. On nezná zákon o veřejném zdraví a další vymoženosti civilizace. Zákony, předpisy, vyhlášky. Ohrožení zdraví dítěte. Sociálka... Kolik rodin ohrozili! To je pravda! Kolik řemeslníků si nechalo poskákat nohavice bleší rotou. A ta je setsakramentsky rychlá. Jednu čapnete, podíváte se jí do očí, už ji nevidíte. Mrcha. Vyhrává ve skocích. Na olympiádě. Vlastně v závodech ve skocích blecha vs. člověk.

Vrhám se na Petrouškovu pracovnu. Všechno stáhnout. Vyluxovat prach. Beru nový hadr. Krásný! Znovu vyluxovat, tentokrát koberec. Máme výkonný. Centrální. Zvoní v něm šroubky, matky a matičky, hřebíčky, sponky. Vystříkat. Pustit rumbu. Znovu vystříkat. Luxovat - ještě tady, tamhle - ano, i tam zvoní hřebíčky na pozdrav ze vzdušného toboganu...

Skyp s maminkou. Nahrávám si její hlas, její vyprávění, její tvoření vět. Maminko, už za týden jsme zase spolu!

Telefon. Volá bývalá nájemnice.

- Máte na mě chvilenku?

Ráda jí věnuji čas z úklidového maratonu. Omlouvá se. Vůbec netušili. Nahoře spala maminka. Její pejsek měl problémy s - teď nevím, jak se broučínci jmenují. Byli u veterináře už v červnu. Budou se podílet na deratizaci. Odpouštím. Byli hodní. Postarali se o stromy v sádku. Vyvezli binec po předešlých... Ale! Měli to nahlásit! Deratizér přijde den před okenáři. Jenže noví si nemohou dát dovnitř pytle. Nebezpečí napadení černými skokany. Jsem ráda. Nerada bych na ně vzpomínala v nepříjemném.

- Ještě zavolejte Markétce! Má malé dítě.

- Já jsem jí říkala, že máme průšvih.

- Tak ať je ve střehu! Obezřetnost na čtrnáct dnů minimálně. I vy buďte opatrná.

Cítím, že ji situace asi mrzí. Uf. Jsem ráda. Volám do Phy. Uklidnit bojiště.

Utíkám do ložnice. Stahuji postele. Hodiny letí. Vracím se do Petrouškova doupěte. Lezu na okno. Péťa u branky. Zdravíme se.

- Jedu odmontovat ten plynový vařič. A přidělat taburetku.

Pomyslím si, že bych měla jet taky.

- Prosím tě, to není taburetka. To je toaletka.

Opětuje:

- Co udělá jedna blecha v Pze, viď? Aspoň budeš mít uklizeno. 

Hoďte po něm cihlu! Počkej. Okno domyté. Frčím za ním. Bude tam synovec kompletovat elektřinu. Řeknu mu, co je ještě potřeba...

- Peťuš, jdu ti držet...

- Tu taburetku?

- Tu toaletku. Nejdřív ji umyju. Ty bys ji přišrouboval špinavou. Olik tu ještě není?

Olik právě přistává. Myju, blýskám, otírám.

- Péťo, pojď tu toaletku nejprve dát zkusmo na zeď, jen tak.

- Né, mám to rozměřeno.

- Já bych ji chtěla vidět na zdi.

 - Prosím tě, podívej se!

Nervozně mi šermuje metrem před nosem. Aha. Přestal. Zjistil, že na boku je vypínač. Toaletka se mu nebude vejít do rohu. A je v háprdepu. A jakpak se k tomu postaví?

- Tys to rozměřil viď? Ale blbě, viď?

- Ale prosím tě!

- Tak to přiznej.:-)

Trápím ho. Rada všem: Nikdy neměř na půl. Vždycky si to nejprve vyzkoušej na zdi. V reálu. Ušetříš si práci, čas, nervy.

- Tak Peťuš, tak to budeš muset tady tu boční šňůru dát napravo, viď? To by se ti tam milá taburetka, alias toaletka nevešla, viď? a přidělal sis práci. 

Paty by mi nejraději viděl.

- Já tě žádám, vzdal se z prostoru.

Řehtám se na celé kolo. 

- Peťuš, to by se ti hodilo, viď? Aby sis tady měřil podle osy, viď?

- Já nepotřebuju pomoct.

- A já ti chci pomoct. To je prekérka, viď?

Péťa nemá odpověď. Musí se smát. 

- Já si to změřím sám.

- NO, to už jsi mi předvedl! Co tam máš dal!

- Oldo, prosím tě, půjčím ti svoji ženu.

- Ne, mám to doma...

Řehtám se. Vrtá díry. Držím lopatku. Olik dopojuje.

Jdeme ještě zkontrolovat světla nahoře.

- Oli, Oli, už po mně zas skáčou. Nebudu tu. Dodělej to! A doma si sundej montérky na dvoře. Jinak si zamoříš dům. 

Půl roku se vyhýbám jako čert kříži dezinfekcím. A pak si tu sprejuju nohy. Tfůůůůůj!

Přijeli noví mladí. To nám ti předešlí dobře doporučili. :-)

Pejsek. Krásný.

- Chcete ho zablešit?

Lukáš zakazuje pejskovi vběhnout do domu. To by to skončilo! Před domem od sousedky na něj ďafe přes plot takový malý šmejdík. Tenhle velký krasavec, krasavice - ho jde poňuchlat. 

Čůrá jako štěně. 

- Ne, takhle čůrají psice.

Mám zásadní díry ve vzdělání. Ještě se mám co učit! Myslela jsem, že dospělý pes kluk i holka vždycky zdvihne pajdu.             

Doma rychle, rychle luxovat prach na skříních, převlékám... Nestíhám kompletovat ložnici. :-) V 17.30 hod. školení s dr Bajerem pro klienty. Zajímalo by mě, kolik tam mám z  víc jak osmi set lidí klientů. Téma:

Spánek a stres. Píšu, až se mi kouří od papíru. Velmi zajímavá přednáška. Budíme-li se bez budíku, známka bezstresovosti. No - teď jde o to, jestli nejde o stres, budíme-li se bez budíku, ale na řvoucí telefon s oznámením: Kousla mě blecha...

V přednášce odpovídáme na dvě otázky. Kolik hodin denně spíme? Druhá - na kolik jsem stresovaná? Nemyslím. Žiju si v klidu. Naštvaná jsem jenom z ještěra. Přerušování spánku zvyšuje riziko demence. Tak to jsem z toho venku - pro toto tvrzení. Spím jak zabitá. Stres likviduje vícero vitamínů - jenže kde je brát, když v ovoci a zelenině zmizely...

Telefon s klientkou. Ta, jak jí v lednu odešla kamarádka. Asi na kovid. Od podzimu špatně dýchala... Vysvětluji jí, jak může mít produkty zadarmo...

Konec. Utíkám dodělat ložnici. Ještě okno. V 19.01 prozvonění. Ty vorle - mimořádná porada na nedělní vaření. Píšu:

- Kde se mám napojit?

Jsem už ze skupin, z různých zoomů, z WhatsAppu, Messingeru přesycená.

- Jdeš pozdě! Připoj se na pondělní.

Poslouchám. Jsem jak pěna. Až na závěr otázka:

- Irenko, kde ses tu vzala? Jak to, že tu nemám od tebe odpověď...

- Já ti nevím, myslím že tu jsem od začátku. Skoro.

Karel pochopil - přišla jsem i na poradu na počítači pozdě. To jsem já.

A co jste vy?

Jednou bych mohla popřát dobré ráno! Stejně mě čtěte k snídani. :-) 

Tak dobré ráno a krásný den!

P. S. Dnes jsem vyprala čtyři pračky. Tolik práce, než jsem je vymáchla v octové vodě... Něco se škrobilo. Ale hlavně - zítra bych měla ŽEHLIT! Zvládnu-li to? Co myslíte? Jinak u toho zase strávím mládí. :-)