Codex Gigas a vzpomínka na orby
Domááá. Vrátila jsem se z pro mě zajímavé přednášky záhadologa Arnošta Vašíčka. Kočky obstarány. Za chvíli začíná TV Šalingrad. Na životní šňůrku navlékám další krásný den. Ještě korálky nechci zavazovat. Ještě prosím, chci navlékat dál s třemi podmínkami: v MÍRu, ve zdraví a se svými nejbližšími.
Ráno jsem si přispala. Žofie mě přišla asi třikrát kňučet na okno. Drzá. Ani jsem se nehla. To by bylo. Jako s Mickou. Otroci. Ona používá okno jako zvonek. Micku jsme pouštěli rovnou oknem. Ne. Ne. Neééé!
V ložnici se neklepá. Tečka. Až za hodinu jsem náhodou otevřela. To byly mety ze zadu od pergoly. No, zrovna teď jsem zvonek. Tluče na okno v obýváku. Ok. To ti ještě budu tolerovat. Jdu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-27-kocici-prace-dopoledne
Je radost se na chlupáče dívat. Jak si hrají, obírají se, jak žerou, jak spí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-27-stromecek
Celodenní mé snažení: šitý stromeček. Mimo jiných povinností. Mezi šitím jsem zabalila vysavač. Petroušek přivezl ten samý, ale silnější. :-)
https://www.youtube.com/watch?v=l-WHz3ITJXU
Při práci si náhodně pouštím o Baťovi. To, že byl prezident Beneš bezcharakterní hráč, to vím. V Paříži mu Štefánik přišel na zpronevěřené peníze od krajanů na založení státu. Prohrál je v ruletě. Přezdívali mu le roi de la roulette. Král rulety. Příběh se Štefánikovou vraždou má na svědomí on. V závěru dokumentu se dozvídám, že nebyl schopen se zastat po válce Háchy. Přitom ho nutil a přemlouval, aby vzal fci prezidenta. Tatíček Masaryk - opěvovaný, ne, už se na něj taky dívám jinak. Ta jeho zrůda Garrigue - hlídačka, nenáviděla české lidi. Pohrdala jimi. Asi před pěti sedmi lety jsem tu měla děsně stařičkou dámu. Vyprávěla, jak její maminka vařila nebo sloužila v Lánech...
Kočky celé dopoledne a velký kus odpoledne mají na práci bohulibou činnost. Spaní. Doprovázejí mě při spánku. Legrační. Jak se Mourek zdvihne ze svého pelíšku v koši, vturánu Žofie seskakuje ze svého místečka z gauče. Jde okupovat Mourkův koš. Dohání Mourka ve velikosti. Když přijíždíme večer k domu, pleteme si, kdo z nich běží přes cestu domů.
Obrovský pytel celerů, petržele a mrkve pomalu pořádám. Už jsem snědla asi pět celeorvých bulv. Možno i bulev. Jirko, děkuji ti za ty dary Přírody. Moc a moc dobré. Mohl jsi mi tam nandat víc mrkve. I dnes jsem si nakrájela dvě tři kolečka celeru, petržel, mrkev. Společně s krůtími prsy na páru. Dodělat do trouby. Jablíčkový kompot s třešněmi a jahodami. Nebe v hubě. Lehoučký obídek.
- Máš tam benzín?
Obligátní otázka.
- Nevím.
- Tak já ti dojedu koupit.
Vrátil se za chvíli.
- Máš plnou. A mohla bys mi říci, proč ti to v autě tak řve? Já se vždycky leknu, když nastartuji.
Představuji si ho. Nastartuje. Nadskočí. Řehotám se.
Petrouškovi chystám sportovní výživu. Sama finišuji stromeček. Jedna z prvních adventních výzdob je na světě.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-27-prednaska-se-zahadologem-arnostem-vasickem
Do knihovny. Parkuji u divadla. Dnes mám ještě asi pět minut do zahájení. Dokonce sedím v první řadě. Záhadolog Arnošt Vašíček už stojí připraven. Začíná Ďáblovou biblí. V klášteře v Podlažicích v Chrastu u Chrudimi byl odsouzen mnich za uctívání satana k hrůznému trestu zazdění zaživa. Aby se vyhnul trestu, nabídl, že během noci sepíše největší knihu, bibli. V té době se přepisovalo. Všechno na dlouhé lokte. Kniha měla obsahovat všechny vědomosti světa. Dostal pergameny, barevné inkousty. Uvědomil si, že není možné svou nabídku splnit. Požádal o půlnoci čerta, Lucifera – světlonoše… Upsal svou duši krví. Ďábel mu pomohl, knihu dokončil, sám se vtělil do nejznámější ilustrace na straně 290. Vznikla metr vysoká kniha téměř 75 kilo těžká Je psána jednou rukou stejným rukopisem; vypadá to, jako by ji někdo vytvořil za jednu noc. Desky zdobí čtyři kovové rohy. Na nich po páru grifů. Grif pomáhal ďáblovi. A tady se najednou objevují hned čtyři páry těchhle tvorů. V bibli mimo starého a nového zákona i další literatura. Klášter byl chudý. Pergamenů bylo z mnoha oslů. Barevné inkousty byly drahé. Kde se na to vzalo? Co to bylo za luciferiánské společenství? Codex Gigas dnes ukraden z třicetileté války ve Švédsku. U nás kopie.
Zapomněla jsem se zeptat na grifa. My Slované jsme ho měli ve znaku.
Pan Vašíček přechází k Hunům, ke Golemovi, k UFO, k duchům…
Ve druhé řadě sedí povědomý pán. Přisedám po přednášce k němu.
- Nejste náhodou ze Záblesku?
- Jsem.
- My jsme spolu komunikovali asi před patnácti lety. Jednou večer jsem si šla vyfotit náš nový plot. Na počítači jsem pak objevila malé ksichtíky. Psali jste mi, že to jsou orby. Vznikají emočně. Stalo se mi to pak znovu ještě asi za čtrnáct dnů. Radovala jsem se, jak plot roste. Někdo tvrdí, že to jsou smítka prachu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-27-maminka-jeste-doma-2009-2010
Pán mě hned zve na přednášku spolku Záblesk. Znám je. Občas na ně jdu. Hledám ve starých fotkách. V roce 2009 byla maminka už smutná. Ztrácela paměť. Ve svém domečku se smála, ale u nás ná návštěvě byla vážná. Srdce se mi svírá. Jak jí asi bylo! Cítila svůj stav. Nevěděla, co bude. Tušila, že bude muset své bezpečí opustit. Mami, jsem tak ráda, že už ti je dobře. Co všechno sis zažila. Mamko!
Probírám se fotkami. Jé, Micka měla první koťata ve svém domečku. Na jaře v roce 2011 nám stavěli plot. To byla velká akce. Edáček dláždil stání. Z AZ vymýšleli elektroinstalaci do plotu. Propojení s videokamerou. Maminka už tu bydlela. Srdce usedá… Dávali jí hodně prášků. Zaplať bůh na LDN po zlomené noze jí doktor většinu vyškrtal. Mengelka v DD jí je zas chtěla nahodit. Mrcha. Ošetřující lékař na LDN nebyl zainteresován...
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-27-orby-z-kvetna-2010
Dvakrát večer, třetí den stavby plotu a v poslední květnový den, to už se dílo chýlilo ke konci, jsem si večer šla zdokumentovat denní práce. Po přenesení fotek do počítače jsem našla orbíky. Po zvětšení jsem našla tvář J. K. Pán ze Záblesku, ke kterému jsem se dnes přihlásila, pokyvoval.
- Ano, vznikají při emočním vypětí.
Já měla tehdy velikou radost. Na fotkách je vidět, jak jsme byli s Péťou mladí… A šťastní. Postavili jsme dům. Z ničeho. Viděla jsem ho rok před tím v meditaci. Přesně jsem ho popsala… Film byl už natočen. Rok na to jsem zírala – vidina z meditace v Deštném se zhmotnila.
- Asi před třiceti lety jsem k vám poslala kamarádku. Bydleli v Dolanech na křižovatce. Řekla jsem jí, aby zavolala i na Archeoastronautickou asociaci. Pana Lišku.
- Vzpomínám na ten příběh. Holka a kluk.
- Ano, večer si hráli kousek od domu. Nad Sebučí viděli světélkující loď. Po trychtýři paprsku sjížděly tři postavy. Za chvíli slyšeli šoudání nohama po asfaltu. Jako když má někdo holínky. Utíkali domů. Holčička zalezla do postele a nechtěla spát pod oknem. Její bratraneček Ondra stál na prahu domu. U branky stály dva mimozemšťané. Byli obrovského vzrůstu. Ten jeden natáhl ruku. Byla až u hocha před obličejem. Na dlani viděl bílou krabičku. Nevzal si ji. Otevřel dveře do domu. Když se otočil, u branky nikdo nebyl. Spali dole u babičky. Maminka nahoře zavařovala okurky. Druhý den je posadila každého do jedné místnosti. Dostali pastelky, měli namalovat, co viděli. Hrozila jim.
- Jestli lžete, tak budeme muset zaplatit výjezd televize sem.
Chtěla je tak přimět, aby nakreslili, co opravdu viděli.
- Maminko, nelžu. Jen si nepamatuji počet okýnek v lodi.
Pán si vzpomíná. Doplňuji.
- To bylo v srpnu. V září mi kolegyně, která si postavila dům na Novém Hradci u hvězdárny, mi vyprávěla.
- Sousedka mi říkala, že jí manžel zakázal to říkat, aby ji neodvezli do blázince. Ale ona viděla nad kopcem svatého Jana loď. Světélkovala. Po trychtýru světla sjely na zem tři postavy…
Jsou to věci mezi nebem a zemí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-27-maminka-lukasek-to-byl-hezky-kluk-micka-s-kotaty
Ireno, stačilo. Vzpomínky nechej spát. Ukliď fotky.
Dobrou noc!