Čtu si vzpomínky z loňska

Irena Hrobská

27. prosince 2017 v 1:56 · Jaroměř ·

Darovala jsem a zítra daruji znovu maličkou knížečku s ilustracemi Jiřího Trnky. Knížečky mi poskytla v několika exemplářích mladší dcera, abych je poslala dál pro radost a poučení dětí. Dnes se už snad ani nezakládají dětské knihovničky. Existuje to v rodinách?! Mám doma pár knížek, které jsem nedala dcerám. Jsou to mé první... Moje první řádky, které jsem přelouskala, obrázky povzbuzující fantazii, knížky s nápisem SNDK. Státní pedagogické nakladatelství dětské knihy. Kdepak je tahle značka? Kam se ztratila? Listuji si v tom malém zázraku. Něha ilustrací i textů dýchá z každé stránky. Dětství, zdravý rozum, stará doba, nepokřivenost, slovo mělo svůj daný význam... Srdce se svírá, když v době, kdy Trnka maloval, si lidé museli autocenzurovat své myšlenky, svá slova, své texty, nebyl FB, nikdo nebyl blokován, mohl být zavřen... Dnes člověk napíše černoch a je oheň na střeše... Pomalu abych se bála napsat černý čaj... Kolikrát v dějinách už "vymknutá z kloubů doba šílela"? (Shakespeare). Napadlo mě nafotit ji a dát pro potěchu ducha sem.