Cyklistický okolo Labíčka až do čertovského rozezpívaného DD

Facebook - šmírák, špízák... Dává každý den nahlédnout do dne právě před rokem, před dvěma... Píšu si deníky. Teď myslím s č. 74 nebo tak nějak. Nezačínám zápisy milý deníčku... Píšu věcně. Probírám-li se starými záznamy, většinou se nezapomenu zmínit o počasí. Slunečný den. Prší. Sněží. Pod mrakem. V posledních letech čtu obloha zasypaná... Ráda se vracím díky FB do minulosti. Prožívám stále dny jak přes kopírák. To mám ráda. Jistota. Sem tam změna. Ale pak zas - domááá! Na fotkách vždycky prohlížím oblohu, zkoumám počasí... Loni jsme klusali na rozsvěcení vánočního stromu na náměstí. Krajina s lehkým popraškem sněhu. Vzpomínám, že rozsvěcení bylo trapné. Pár ubohých stánků. Letos by to tak úplně trapné nebylo, kdyby se tam nenatřásaly na vánoční píseň v cizím jazyce polonahé santaklausice. Pro mě naprosto pokažený dojem. Neslyšela jsem jednu jedinou koledičku nebo aspoň rorátní píseň. Jsem z jiného století. Z jiné doby. Ještě příspěvek před dvěma lety. Autem k mamince. Nemohla jsem na fotkách poznat dva kopce maminčina dětství: Chloumek a Prašivka. Kdykoli jsem maminku vozívala do DD - před zlomeninou - vždy vydechla: Chloumek! A Prašivka! Ty dva nenápadné kopce s jistotou poznala. Vryté v mysli. Před dvěma lety byla po tříměsíčním pobytu v hradeckém ústavu smrti - LDN - zpátky v DD. Naprosto jiné prostředí. Andělské pečovatelky. Skvělá péče. Vše barevné. Krásné. Moje naivní představa o rozcvičení v HK se rozplynula. Víc práce a víc péče mamince věnovali v DD. Pravidelně s ní cvičili. Když lékaři dovolili zatěžovat noženku, začali s maminkou procvičovat chůzi s chodítkem. Myslím, že i dnes občas mamku vytáhnou na chůzi. Dvě státní zařízení. Markantně odlišná péče nepéče.

Dnes dopoledne od devíti. Ráno jsem nakukovala do zahrady. Ojíněná. Stůl překrytý plachtou, zatížený dvěma dřevy. Čudí se z něj. Pokouším se fotit. Jinovatka se na sluníčku vypařuje. Mikroprostředí. Asociuje mi to páření z hor. Makroprostředí. 

Pan klient zvoní. První přeměření. Nákup. Termín před Štědrým dnem. Milý. Ještě chvíli si povídáme.

Načuhuji ven. Zima. Petroušek se tu otočil.

- Peťuš, pojedu dnes na kole.

- Ale jeď teď, dokud svítí slunce.

To se hezky řekne. Musím zadělat na chleba. Nechat kynout. Upéct. Volá Deniska. Určitě něco potřebuje. Jasně. :-) Lezu při hovoru na lustry, doplňuji na dekorace jmelí. Chleba hotový. Jedu. Chytám sluníčko za ocásek. Jedu s radostí. Dobře jsem se ustrojila. Není mi zima. Labůžo. Poslouchám něco do sluchátek. 

Alejí lemovanou loukami jedu na cyklostezku. Ohlížím se. Tady při Brutalu stanovali lidé; tamhle Francouzi, tady Němci... 

Slunce se třpytí na hladině. Fotím. Stále seskakuji, fotím, seskakuji, fotím. Parkuji dole u zimní zahrady. V duši mám stále ředitelskou buzeraci. Nepříjemný zážitek. Projev neprofesionality. Moje růžové kolo je stále čisťounké. Mám ho chránit před solí. Dnes sucho. Dokonce se u stezky v klidu pásli koníci. 

Slyším hudbu. Že by paní farářka tak nahlas zpívala? :-) Ne, ne. Slyším kapelu. Zastoupí ji zpěvák a zpěvačka. On troubí na trumpetu, ona hraje na varhany. Hrají samé staré krásné české písničky. Dnes nikdo netancuje. Hodně lidí leží na vozících, lehátkách... 

Všichni mají na hlavách čelenku s hvězdou.  Na stolech cukrovíčko, jednohubečky. To je krása! To se mi moc líbí! Lidé září. Hudba skvělá; zdraví prospěšná vibrace. Čertí personál obsluhuje. Tyhle čertice jsou nesmírně milé - sociální pracovnice. Maminka je zdravá - v rámci možností. Guaranka ji zdvihla do relativně normálního stavu. Panuje skvělá atmosféra. Sestřičky sjely mrknout se. Jsem nadšená. Batůžek s dobrotami, přilbu a oblečení mám v zimní zahradě. Tohle je ten rozdíl mezi odpornou LDN a DD.

- Mami, víš, kde jsme?

Vím, že maminka si myslí, že je u útvaru.

- Myslím, že vím.

- Mamko, jsme v Černožicích.

Oj, to je divení.

- Mami, líbí se ti tu?

- Tady je to vždycky pěkné. Teď jsem poznala - to je pan Malypetr. Vidíš ho?

- Mamko, není. Pan Malypetr umřel tak před čtyřiceti lety. Ale máš pravdu. Je mu podobný. Jo, má jeho podobu. Ten byl hodný, viď? A vtipný. 

Zajímavé. Pan Malypetr matrikář, bavič. Uměl na svatbě hrát na kytaru, zpívat, vyprávět vtipy. Ane, ane, ane, anekdoty, ty má každý rád,  ane, ane, ane, anekdoty, dovedou rozesmát... 

Jak hudba, zpěv, lidské družení dokáží zdvihnout náladu. Od výtahu přichází anděl - Libuška; a Mikuláš - tfujtajxl! Vesmírný pane, odpusť mi mou slabost, ale než by se mi neudělalo dobře, pryč odsud. Vím, vím, milovat všechny bytosti světa. Jj, a výjimky taky, jo?

- Mami, přichází Mikuláš - nemohu ho vystát... Neumí se chovat.. Jájínek. Prchám!

Už je tu anděl. Mamka volá jako na známého:

- Ahoj, ahoj! Ahoj!

Libuška naděluje. Odpovídá na pozdrav. Načerněná čertice kontroluje jména... Obcházím tu trojici. Jdu se ustrojit. V zimní zahradě sedí paní se zlomenou ručenkou. Dcera s vnučkou a přítelem...

- Už je to lepší, že?

Paní přikyvuje, ale zároveň kroutí hlavou, že ne. :-)

- Určitě jste mi hlídali batůžek? :-)

Hladím ji po rameni. Po vlasech... Odcházím. 

Pojedu domů ještě za světla. Labe v sobě zrcadlí nebe, stromy, keře... Zas fotím, fotím, fotím. Jsem spokojena z hezkého odpoledne v DD.

Pracuji. Zjišťuji, že zítra v patnáct besídka v MŠ. Aha - přeobjednat paní z Nového Města na příští týden. V půl osmé krátká porada... Užívám si světýlka v zahradě, zatápím. Petroušek jede na ping pong. Nasávám slunovratový čas... Voní mi tu purpura. Krájím měkký chleba. Chystám Petrouškovi večeřičku a na dopoledne svačinku do krabičky. 

Sedím v houpacím křesle. Kamna sálají. Krásné to bylo. Je. A bude. Neklesejme na mysli. Nedopadne jim to. Zachráníme se. To se přece ví!

Dobrou noc!