Cyklistický

11.01.2022

Nádherný den. Slunečný.

- Jeď na kolo! Neseď doma!

- Pracuji. Pojedu. Teď se tu mořím s platbou z banky. Odinstalovala jsem si tu kravskou aplikaci a SMS mi chodí na ni. Víš, co mi poradili? Poslat reklamaci s vyřízením do 15 dnů. A víš, co jsem jim napsala já? Nebyla jsem láskyplná. V chatu jsem je tam poslala.

- Tos´ udělala dobře.

- A víš, co mi odepsali? Nastavení. Vpravo nahoře ozubené kolečko. Druhá varianta. Zprávy ne přes e-klíč, ale přes SMS.

- A najednou to šlo.

Ztratila jsem hodinu a půl! Banky, nejsem mstivka, ale to si vypijete! Končíte. Letos! Zruší Vás! Všechny! Nepotřebné! Lidi si už nacvičují výměnný obchod.

Předevčírem jsem Petrouškovi nachystala do krabičky svačinku. Snažím se mu dávat 1) překvapeníčko a 2) sedm barev duhy. I v zimě se mi daří - červená, oranžová, žlutá, indigo, zelená, modrá a fialová. Jen ty modré mi nejdou ani v létě. 

Tolik odstínů červeně
Tolik odstínů červeně

Apropos - Péťa patří k těm lidem, převážně mužům, kteří ve vějíři červené, růžové, oranžové, lila, starorůžové, fialinkové absolutně nerozlišují. ČERVENÁ. Tečka. A taky mě štve tím, že nerozlišuje tvaroh a jogurt. Do prčic - jogurt je to řídké, viď? Tvaroh je to tužší, s rozinkami. Obzvlášť, když ti do toho dám dvě odměrky F1. Připravila jsem mu krabičku se slovy:

- Peťuš, nemusíš to sníst. Máš tady ve skleničce tvaroh, ten si když tak nechej na odpolední svačinku.

Přikývnul. Dojednáno. Skleničku si s sebou nevzal do práce.

Volal.

- Peťuš, tys´ zapomněl v lednici tu skleničku s tvarohem.

- Já jsem si ji tam schoval na odpoledne.

Dobrá. Odpoledne mu připomínám:

- Máš tam tu skleničku s TVAROHEM.

Že by hoch nerozlišoval tvaroh ve skleničce a tvaroh v kelímku, to snad si nepoplete. Úplně večer vidím ve dřezu skleničku od bílého jogurtu z Bohemilk.

- Péťo? Mohl bys mi prozradit, cos měl ke svačině?

Musel přece mít chuťový vjem.

- Ten tvaroh.

- Aha. A nezdál se ti, že mu chyběly rozinky, vanilka. Že nebyl ochucený.

- No, říkal jsem si. Ale snědl jsem to, cos´ mi nachystala.

- Aha. A všiml sis, že jogurt je takové to řídké a tvaroh takové to husté?
Už mu to dochází. Má vždycky zlost, když ho nachytám. Z psychologie vím, že když jsme v rozpacích, maskujeme to smíchem. Usmívá se. Rozpačitě. Držím v ruce skleničku s etiketou. I já se řehtám.

- Kam sis´ to dal?

- No do ledničky.

- A ty nepoznáš tvar, víčko, barvu?

Ok. Ani nevím, kdy tvaroh snědl. Dohra večer.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-11_Ku_Hradci

Musím se vypravit za slunce. Ve dvě skáču na kolo. Kudy? Rovně. Jedu na Hradec. Ještě nevím, jestli se chci dopravit až tam. Jestli bych to zvládla. Pozoruji krajinu. Poslouchám skvělý pořad o Alma Ata a druhém hlavním satanském zvláštně vystavěném města Astana. Přesmyčka slova Satan.

Občas mrknu do sluníčka. Živá bytost. Usmívám se. Tady tu krajinu, kudy jedu, znám krátce, asi tak pět let. Vlastně všechny cesty, kudy se v kraji ploužím na kole nebo v autě miluji. Svůj kraj. A stále na mě dozírá stará paní v bílé čepičce. Ať se hnu, kam se hnu, stále vystrkuje čepici. Na horách. Za hranicí. Cestou ku Hradci. K Novému Městu a do hor Orlických. I tam se vidíme. 

Míjím sjezd u loděnice. Tudy jsem milionkrát sjížděla k mamince. Jednou mi ten reptilián drzý sahal na mé nové čisté kolo. Hajzlík. Vypadl mi ze sedla čvonč. Tenhle taky zmizí. Bez citu. Inteligentní s počítačem v makovici. Bez ohledu na zaměstnance, klienty, jejich rodinné příslušníky. Byli vypakováni. Ale ještě tu jsou v lidských tělech. Blázen? Myslíš? Tak si poslechni dnešní podvečerní vyprávění z Galaxie. Aha, ještě není v archivu. Pak si najdeš na odysee, You Tube.... Kdo umí FB - zde:

https://www.facebook.com/andrea.svobodova.73157/videos/1053994218785204

Skvělé je vyprávění asi tři dny staré i na Příznacích transformace

https://www.youtube.com/watch?v=XozrghdqYNY&t=7762s

Šlapu dál na Smiřice. Mrzne. Na rukou rukavice od Ježíška. Z Kuksu z trhů. :-) Kochám se pohledem na dálnici na obzoru. Pod ní šupajdí auta po původní cestě. A mezitím prosviští vlak. Po té trati jezdívala v padesátých letech mamka za na smrt nemocným manželem. Tatínkem. Pamatuji, ve vojenské nemocnici na vrátnici sloužila stará paní Boulová. Maminka v novinách našla článek o nějaké léčbě rakoviny. Nechala mě u ní na vrátnici v kukani. Běžela za lékaři. Stará vzpomínka. Tatínek opustil planetu v listopadu 59. Tak daleko si pamatuji. - Tady pole s mým polním pychem. Hrách. Loni mrkev. Šlapu dál. Támhle jsem se v říjnu plahočila po strništi. To bylo jak jsem se chtěla svézt po dálnici na kole. Á, tady je to zorané pole. Krásný vzorek. Makro vzor. Pavučinky babího léta jsou pryč. Hroudy byly pospojovány stříbrnými vlákénky. Na křižovatce u bílých balíků sena se dnes nedám vpravo k dálnici. Už je tři týdny v provozu. Těším se na cestu okolo trati. Vždycky ji pozoruji z vlaku. Míjím vodníkovo zátiší. Vrby, zátočinky potůčku. Kdy už budu v Předměřicích? Ne, pojedu prozkoumat tuhle cestu na Smržov. Šlapu si to jako salát - citát z filmu. Už vím, jsem ve Skaličce. Ó, tak tady se autům uhýbat nebudu. Vracím se. Čtu kilometrovníky.

Začínají mě zábst nohy. Poslouchám zprávy o Kazachstánu, o úmrtích v jednotlivých zemích...

Nejvyšší úřednice Bidenovy administrativy Cecilie Martinezová - šéfka úřadu pro kvalitu životního prostředí rezignuje. Biden se snaží prosazovat svůj program. Pokusila se nasměrovat zdroje do znevýhodněných komunit a zatížených lokalit. Čištění životního prostředí se jí dařilo. Chtěla tam poslat víc peněz; odvedla kus práce, ale nyní už se nepracuje odborně; opouští úřad.

Generální ředitel americké pojišťovny odhaluje nepřímou pravdu o počtu úmrtí mezi lidmi v produktivním věku. Konkrétně šéf pojišťovny One Amerika uvedl, že počet úmrtí mezi lidmi v produktivním věku vzrostl oproti doby před pandemií  o neuvěřitelných 40%!

- Právě teď jsme svědky nejvyšší úmrtnosti, kterou jsme kdy v historii lidstva zaznamenali. 

Totéž říkají další šéfové životních pojišťoven. Mají podobné údaje. ONE Amerika má hodnotu 100 mld. dolarů, od roku1877 sídlí v Indianapolis, velká fa, asi 2400 zaměstnanců, prodává životní pojištění včetně skupinového životního pojištění zaměstnavatelů. Nárůst počtu úmrtí představuje obrovská čísla. Neumírají starší lidé. Umírají především lidé v produktivním věku od 18 do 64 let, kteří jsou zaměstnanci společností se sjednanými pojistkami u One Amerika. Pro představu, jak špatné to je - nárůst o 10% v době před pandemií by bylo hodně. 40% je neslýchané. Většina žádostí o odškodnění za úmrtí není klasifikována jako úmrtí v důsledku covid 19. Úmrtí hlášena na covid značně podhodnocují skutečné ztráty na životech v produktivním věku v důsledku pandemie. Ne všichni mají v úmrtním listu uvedeno covid; úmrtí je obrovské množství. To, že lidé umřeli na očkování, hází se to na jiné nemoci. Zvýšil se i počet žádostí o invaliditu, nejen krátkodobou, ale i dlouhodobou.

Bývala moderátorka FOX news se pustila do Fauciho. Lhal o protokolech o covidu. Časovém rámci. Vodil americký národ jako mezky na provaze. Deset dní pro karanténu bylo do začátku smyšleným standardem. CDC omezila desetidenní karanténu zpět na pět dní. Pravidlo pět stop odstupu, roušky... Fauci vydělával 400 tisíc dolarů ročně. Na lidech. A na jejich nemoci. Tento týden jde do důchodu s 350 tisíc dolarů za rok. Sám se proháněl na večeřích bez masky, ale dětem spal roušky. Strašil rodiče, aby očkovali své děti. Jednou, druhou, třetí dávkou. Mladí lidé nejsou v žádném riziku. Fauci řekl, že CDC přehodnocuje své požadavky na karanténu a očkování. CDC zvažuje zvýšení testování pro nesymptomatické jedince, kteří byli v kontaktu s nemocnými. Očkování mohou roznášet vesele dál... Atd.

Koukám na FB synchronní rámeček:

PRACOVNÍ KARANTÉNA

Podle Válka pozitivně testovaný může do práce, ale do hospody nesmí negativně testovaný bez očkování.

Hořejší to korunoval tvrzením, že pracovní karanténa by měla sloužit plně očkovaným jako odměna za jejich zodpovědnost.

Očkovaní tedy mohou za odměnu přenášet nákazu podle libosti, protože očkování nezabraňuje bezinfekčnosti, onemocnění ani pobytu na JIP. Toť vládní logika


WHO už není demokratickou organizací. Jako ostatní organizace patří mezi globalistické organizace od roku 2006, kdy do ní přišla se svými penězi Gatesova GAVI.

Bosna Hercegovina první země v Evropě bez covid pasu. Vysoudil to pro zemi právník díky svým právnickým, ústavním znalostem a dokumentům Pfiser; porazil vládu!! - Co my?!

Válek mlčí. Neplní. Vláda Petra Fialy se vyjádřil k vyhlášce, že ji zruší. Válek stanovisko k povinnému očkování zveřejní až 15. únoru. Šmejd. Chlapci netuší, že klima v Evropě se změní!!!

Dr. Judy Mikowits - přenos jedů ze zaočkovaných na neočkované. Jedná se o spake protein...

Domů šlapu rychle. Smiřice čistička. Zas je tu ta hořící fagule. A smrdí to tu jako rasův pytel. - Mamka říkávala rasupytel. :-) - Uháním v posledním zlatě. Fotím zapadající nádheru.

https://www.svobodny-vysilac.cz/2022-01-09-komentovane-zpravodajstvi/

Ve sluchátkách od 1.41 hod. poslouchám o med bad. V polovině ledna zavádění u nás. Od Černožic k pevnosti mi mrznou slzy na tváři. Bulím. Mamce jsem loni vždycky říkala:

- Mami, vydrž, dám tě do med bad lůžka. Mami, vrátí ti paměť. Vrátíš se do svého domečku.

- To by bylo fajn!

A pak si klidně opustí bez čekání planetu. Mami! Nelhala jsem. Vidíš, už to je tady. Svěřili výrobu zaprodaným firmám. Nebyl čas hledat seriózního výrobce...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-11_Doma

Doma. Měli bychom už vypnout zahradu. Ale mrzne. Sundáme to hned, jak povolí mráz.

Nachystala jsem Péťovi ke svačině banán. Kdybych se náhodou opozdila. Jsem tu. Sedám si v kuchyni na dlažbu. Dívám se na fotky. Péťa obzukuje. Banán nepovažuje za svačinu. Ví o krabici šunek - daru, který přivezla o víkendu Linda od výrobce za láhev makového vaječného koňaku.

Pozoruji ho. Na ochranné sklo na sporák jsem postavila hrneček česnekové pomazánky. Nedávám na ni šunku. Buď pomazánka. Nebo šunka. Učím lidi, aby si plátek šunky rozkrojili... Tak s čímpak na mě vyrukuješ, lásko moje největší!

- Co si můžu vzít?

- Peťuš, ukroj si chleba. S tou česnekovou pomazánkou.

Trošku čára přes rozpočet. Šunek jak když nastele a česneková, hm. Navíc není zvyklý si něco chystat. Všechno mu s láskou servíruji pod nos. Bere ze lněného pytlíku bochník.

- A jak to mám krájet, když se to sem nevejde.

- Peťuš, zkus to vymyslet.

Naštve se, když ho zlobím.

- Takový velký bochník!

- No tak oddělej tu zábranu, ne?!

- A kdo tu nastavil tak úzký řez?

Petroušek si nahrál na smeč. Ono to totiž na širší řez nejde nastavit.

- Peťuš, tak si to nastav na širší.

- To nejde! Sakra!

- No, vidíš, a kdybych ti to řekla, tak by ses vztekal.

Krájí si chleba. Tak s čímpak zas přijdeš? Do mě!

Musím se řehtat. Ti chlapi jsou průzrační jak křišťál. Jde, otevírá ledničku. Čučí do ní jak havran. Rentgenuje ji. Vrčí. V bublině nad hlavou vidím obrázek šunky. Hledá sýrovou pomazánku. 

- Tady je bordel! Kde je ta pomazánka!

- Petroušku, máš ji připravenou tady, vidíš?

Nemá rád, když ho doběhnu.

- Peťuš, on tě dneska někdo naštval?

Sedám si k ntb. Volá klientka.

- Hezky tě zdravím v novém roce. Prosím tě, mně nejde internet. Ty bys mi nepomohla s objednávkou?

- Jasně, ráda. 

Diktuje mi přístupové údaje.

- Heli, pamatuješ, jak jsme se seznámily?

- No, já jsem tě hledala na internetu.

- Ne, to nemyslím. Bylo léto. Odeslala jsem ti balíček. Tys´ zůstala přes oběd v práci a pošťák tam ani nezazvonil... Naštval tebe, ale o něco víc mě! Chtělas´ vrátit peníze. Jsi ráda, že jsem hned zjednala nápravu?!

Tehdy jí totiž poslali nový balíček. A ten původní...

Je na velké slevě. Dělá óbr objednávku.

- Když si tam dáš velký čaj, dostaneš diář.

- A ten mně chutná. Tak mi ho tam hoď.

Rekapituluji. To bylo milé. Půl osmé. Krátká porada. Zrovna mě vyrušila z poslechu zpráv z Galaxie. Luxusní informace.

Letos budou dva velké archeologické objevy!! Převratné pro lidstvo!

- Peťuš, představ si! Na Marsu, na Měsíci, ale hlavně ve střední Evropě a ještě někde vykopou staré archy. A vnitřek lodí je vykládán vltavíny a moldavity. Vltavíny vznikly z nějakého tělesa, které myslím pak spadlo do Německa. To je náhoda. :-)

Pronesl svou větičku, jednu z těch, které jsem mu nechala napsat na šuplata v jeho pracovně.

- Budeme se těšit!

Linda se mi směje. On dělá, že mi věří. No počkejte, Tor Han to řekl. A ten co řekne, to se splní. 

A já jdu snít! Bylo to tu kouzelné. Jsem ráda, že jsem svobodná. 

Dobrou noc!