Dál a dál, stále vpřed

Krásný den! Ráno si zkouším masku. U zamračeného okna. Nevidím vůbec nic.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-30_Cesta_do_Opocna_-/

Chystám se do Opočna - dnes intuitivní vědění. Výjimečně dopoledne. Sháním obal na masku. Velká vzácnost. Z Ameriky. Lezu po čtyřech, hledám pod stolkem. Ne, dematerizoval se. Zdržela jsem se hledáním. Vá! Ireno, to nemůžeš stihnout. Jeď!! Jeď! Jedu. Cesta volná. Zase si odměřuji body v krajině. Za jak dlouho se k nim dostanu. Už jsem u cukrovaru. Dnes ho nechávám stranou, jedu. Soustředím se na jízdu. Už jsem na kruháči v Opočně.  Volám Barušce:

- Baru, už jsem na kraji města. Prosím pět minut.

- Buď v klidu. Tady nejsou ještě všichni.

Parkuji před Kodýmovým domem. Jedno jediné místečko. Vidím Marka a Elenu. Vcházejí dovnitř. Troubím. Mávám. Klušu za nimi. Dnes jsem s jinou skupinou. Dopolední. Tak srdeční a šikovní lidé! Bezvadná energie.

Mark nám pouští na rozehřátí videa. S palatěncami - s ručníky. Tak jsem se do toho vžila, až jsem vypískla. Dva francouzští komici tančí s velkými bílými ručníky. Obracejí je. Přehazují. Občas se mihne na setinu sekundy jejich tělo.

Začínám cvičení čtení z informačního pole.

Vysvětluje, jak budeme cvičit. Dvojice. Každý dostane pět čtvrtek. Červené a jedna žlutá. Dáváš na dvě hromádky se zavřenýma očima. Spleteš se - stop. Pokud se spleteš a máš žlutou ještě v balíčku, nezastavuješ. Zbydou ti dvě - červená a žlutá. Nebo červená, červená, žlutá. Zamícháš - jednoznačně svým radarem určíš. Jsem v tom úspěšná. Žlutá na mě září jak maják. Nechápu. To musí být náhoda. Když je těch náhod několik za sebou, asi to bude realita. Umím načítat. Někdo není tak úspěšný. Ale zase vidí postavy, chodí v masce po schodech. Je to vyváženo. Jednotlivce obchází Marek. Lena točí. Marek:

- Pomohu ti.

Dává balíček devatenácti čtvrtek. Samé červené, jen jedna žlutá. Není těžké určit žlutou. Jen nesmíš přemýšlet. Zavřené oči. Dávám si čelo dolů směrem nad stůl; čtu radarem. Šup, šup, šup - odhazuji červený odpad. Neomylně určuji žlutou. Pokud se stane, že zaváhám, většinou je to ta vedle. Ona už svítí z balíčku. Nakonec třikrát za sebou z devatenácti určuji žlutou.

Další cvičení. Tři kelímky. Žlutý, modrý, červený. Má je před sebou. Každý máme identické tři barvy taky před sebou. Na koho přijde řada, naslepo si tři kelímky na stole zamíchá. Vyrovná do řady. Mark rozlišuje, jestli chybuješ nebo jestli přemýšlíš. To první je správné, přemýšlení je špatně. To se jen někdy trefíš. Mark vybere jednu barvu. Vysune kelímek před sebe:

- Barva!

Tvá ruka vyletí ke správnému kelímku. Pokud zapřemýšlíš, ruka mířící ke správnému, sjede k vedlejšímu. Opět - nepřemýšlet. Určila jsem z pěti pokusů čtyři správně.

Teď těžké cvičení. Budete mít patnáct karet červených, v nich jedna bude modrá. Obě barvy jsou temné. Pokud jsi určoval žlutou, ta ti svítila do mozku jak maják.

- Kdo si to chce zkusit?

- Já!

Těžké, ale pro mě lehké; dvakrát za sebou jsem určila v řadě modrou. Dává ji většinou dozadu, aby tě zmátl. Aby sis řekl - tolik karet, to už tady někde musí být ta modrá. A to je špatně. Protože kalkuluješ. NEPŘEMÝŠLET. A povede se ti to.

Jedu slunečnou krajinou. Fotím si věž Hustonu českomeziříčského cukrovaru. To je tak obrovský komplex. To by se zakladatelé rolníci divili. Je ve francouzských rukou - cizáků. 

Koupím kmín Tady někde se prodává. Jak mi to říkal ten pán v létě? Někde na konci Meziříčí doprava. Zapojuji si v hlavě radar. To dám sama. A dala. Odbočila jsem správně, protože jedu v protisměru, tedy doleva. Jedu přesně tam, kam potřebuji. Pro kmínek.

- Dobrý den, tady se někde prodává kmín!

- Ano, mám tady naváženo půl kila.

- To mi stačí.

- Ale je loňský.

- Vůbec nevadí.

Kilo osmdesát. V říjnu za letošní devadesát. Mají tu navážené i pytlíky s naším mákem.

Těším se domů. Dvě hodiny sedm v zahradě na sluníčku. Maska na očích. Dnes se mi okýnka krásně rozjasnila. Určuji si barvy čtvrtek.

- Peťuš!

Péťa stříhá stromy.

- Peťuš, prosím tě, pojď mě vyzkoušet.

Přichází. Podává mi do ruky jednotlivé čtvrtky. 

- Modrá, červená, zelená, žlutá, modrá, oranžová.

- Já jsem ti tam dal dvakrát modrou. Co to je? Jak to, že vidíš! Kouzla a čáry!

- Peťuš, žádná kouzla, to ujíš taky. to umí každý! Jen ten kanál v mozku třeba vzbudit. Zaktivizovat. 

Jdu zadělat na chlebíček. Chystám se do divadla.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-30_Chlebicek/

- Peťuš, vyndáš chleba z trouby tady na tu mřížku. Ovlažíš slanou vodou.

Jedu. Celá desetiletí sedím v šesté řadě uprostřed. Teď po kovidovém šílenství sedím v osmé na kraji. Ty vorle! Nevyhovuje mi to. Jsem jak vrátný.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-30_Vydra_Paulova_Nikdy_neni_pozde

Nikdy není pozdě. Povedená komedie s Vydrou a Paulovou. Bráním se spánku. Mozek dnes dostal pěkně na frak. Neužívám si divadlo, mou vášeň. Po přestávce je to lepší. Ale už ať je konec. Skvělé představení, únava mě žene domů. Nenasazuji brýle. Dnes zcela bez brýlí. V divadle herci rozmáznutí. Zkusila jsem se kratičko podívat brýlemi. Zkrátka oči se vycvičí. 

V koupelně zatopeno. Ozývá se skupina na Messengeru. Hodinu si povídáme. Konec. Sprcha. Spát.

Dobrou noc!