Další člen rodu, trhy, vánočka a Rubinstein

- Dobré ráno! Za chvíli přijde Vláďa, na tu elektřinu…

Směju se z postele. Prohlížím v tabletu poslední díl Octopusu.

Jdu si umýt vlasy. Zvonek. Už je tu. Elektrikář jde zkontrolovat naši rozvodnou skříň. Od srpna se nám krátkodobě vypíná proud. Tuším podle jména, že poznám dalšího člena do skládačky do našeho rodu.

S ručníkem na hlavě se jdu podívat na člověka se stejnou genetikou. Vím, o koho jde. On netuší. Vůbec. 

- Dobrý den! Víte, že můj tatínek a vaše babička byli sourozenci?

Vyjmenovávám členy rodu. Mžiká na mě očima zpoza brýlí. Chytá se na jméno teta Stáňa, Dráža, Vláďa…

Poutahoval všechny šrouby. Jdeme si sednout ke stolu. Vytahuji rodokmen. Ukazuj mu jedenáct sourozenců, z nichž jsme vzešli. Rodokmen končí rokem 1621. Pak ukazuji skeny fotek. 

- Tady je asi Stánička, že? 

- No jo, to je naše Stáňa. A tohle je JItka... No vy byste si popovídala s mou sestrou. Ta sestavila rodokmen…

- Tak snad si budete tykat, když jste příbuzní.

Zjišťujeme, že jsem o generaci starší. Žertuji.

- Tak ty mě budeš poslouchat. :-) 

Ofocuje si spodní část rodokmenu. Další figurka do rodové skládačky.

Volá Linda. Domlouváme si cestu na nábřeží do HK na trhy.

- Mami, ale já to jen projdu.

No, váhám. Ale pohodlnější je pro mě jet s ní. Příště pojedu sama. Ráda si s trhovci povídám.

- Já už jedu! Už jsem na Kuksu.

Dávám brambory na páru. Pak mě napadá…

- Petroušku, s Lindou to je jako blesk…

- Naobědváme se, až přijedeš. Vypni oběd.

Vypínám. Jedeme. Parkujeme na nábřeží.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-29-trhy-u-hradeckeho-muzea

Nemám čas si dát svařáčka, medovinku… Procházím stánky. Potkáváme se s Lindou. Ona už letí proti mně. To mě nebaví. Vrací se se mnou.

- Támhle je pan Kočka.

Mají překrásnou keramiku. Ale nádhernou.

- Dobrý den! Přijela jsem vám přihodit polínko!

- Jejka, zrovna jsem přihodil, ale budu rád, když přiložíte.

Když jezdíval do Kuksu na trhy, hráli jsme spolu vždycky takovou hru na přikládání. Celou dobu jsem se vracela k jeho stánku, hlídala polínka v kamínkách. Na jejich plátech pekl topinky. Vždycky mi jednu za odměnu dal. I dnes peče. 

Dav sleduje naši hru.

- Víte, on začínal na topince za osm korun. Kolipak chce dneska?

Lidi se baví. Usmívají. Zadržují smích z naší konverzace.

- Víte, ale nezapomenu vám, jak jste mě v Kuksu zklamala. Jsem pořád čekal…

- Na polínko, že jo?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-29-kockova-keramika

Kupuji u něj hlubokou krásnou mísu s podobným vzorem, jako jsou jeho široké hrnečky. Piju vlastně už jen z nich. Všechny hrnečky, pekáčky, džbánky na trzích jsou nádherné. Moc to obdivuji, ty jeho jsou ještě o kousek krásnější.

Chci se stavit u paní Kybicové v Ateliéru Holubí dům a u jejích krásných vitráží. Mám doma zásobu andělů od ní. Chtěla jsem jen pozdravit. Linda mě táhne, že spěcháme. Máme to od metru.

- Čoveče, my jsme měly předplaceno na hodinu, a jsme tu za tři čtvrti hodiny i s cestou. Tak to bych sama nezvládla. Já bych to měla na tři hodiny. Už s tebou nikam nejedu.

Směřuji ji do Au parku do Vodafonu. Změnit to své rodné číslo. Vůbec nechápu, jak se mi povedlo při sjednávání smlouvy tam vložit mamčino. Nerozumím.

- Ale mami, vždyť ty přece ráda jedeš tím vláčkem. Za třináct minut!

Řehtáme se.

- Nemel. Jeď do Au parku.

- Já myslela, že pojedeš tím vláčkem.

- Jo, to já ráda. Ale jeď do Au parku, když už jsme tady.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-29-au-park

V Au parku si pamatuji -1B. Vyjíždím do druhého patra. Přitom vím, že Vodafon je v přízemí vedle Yves Rocher. Netuším, jak těžké chvíle mě čekají. Ve Vodafonu se nudí dva hoši. Nebudu psát, jakého typu, abych nebyla rasistou. Dobrá. Vysvětluji, že mě sem poslali změnit r. č. Ne, telefon není maminčin. Je odjakživa můj.

- Ale to nepůjde. To musíte vyplnit dotazník.

Bacha. Ježím se. Modální sloveso! Ne, byla byste tak laskava. Ne! MUSÍTE! MLADÝ liberální kretének.

Vyplňuji. Jenže původní r. č. mám doma.

- Řekněte mi administrátorské heslo, abych se dostal na účet.

Zkouším říci heslo.

- Ano, trefila jste se.

- A jaké je tam r. č.?

- To nevidím.

- Ty vorle, tak proč lezete na účet? Co to má za smysl? 

Volám Péťovi…

- Jsem v Kauflandu, kupuji kočkám maso a krky.

Hošík netuší, že atmosféra houstne. Poslali mě sem a tady nic. Zbytečně jsme jely přes celý Hradec.

Opisuje si číslo mého O. P. Očima si ho hlídám.

- No, nevím, jestli nám ten dotazník přijmou. 

Totiž nemám tam to původní r. č. 

- Víte co? Dejtě mi tu občanku…

- Já si ji oskenuji.

- Ne, neoskenujete. Je to proti zákonné. Nemáte právo si skenovat můj průkaz totožnosti. Je to zneužitelné. A je to - jak vy s oblibou tvrdíte – proti GDPR! Když jsem včera chtěla na lince sdělit své r. č., bylo to jak když na čerta stříkám svěcenou vodu:

- Néé, neé, to mi neříkejte, to je proti GDPR!

- Ale my jsme tu proškoleni, abychom vám pomohli.

Ježím se! Je to jako – my vás píchneme, my to umíme. A pomůžeme vám. Do hrobu!

- Ne. Vraťte mi tu občanku.

Kluk bere dotazník. Drzoun, zdvihá ho před oči a naznačuje jeho přetržení!! Proškolen! Terorista. 

- No, tak ho přetrhněte.

Přetrhl.

- A teď jděte do p.

Odcházím hledat nejprve výtah do podzemí. A pak se nervovat a hledat -1B. Samé F, D… Hlavně ne B.

Tak tyhle nervy za to nestály. To půjdu zas k jinému operátoru vydřiduchovi. Je to úplně stejné - jako ČEZ, Innogy E-on. A lidi jsou jak bécani! Nechají sebou smýkat v ohradě korporátu.

Lindě volám, že pojedu vlakem. No, nakonec jsme se našly.

Volám na linku. Vysvětluji nějaké Slovence, že potřebuji změnit r. č. Prý není problém.

Linda pochopila, že jsme se tam plácaly zbytečně.

- Mami, oni si doplňují údaje.

- Jo, loni to byly banky…

- Protože mají hodně neplatičů.

- A letos to jsou tihle loupežníci. Chtějí zdražovat, potřebují mít o tobě jasno.

Doma. Jdu do svého účtu. Volám na linku. Po kolikáté už bulíkuji svůj požadavek? Jsem platič. Nikdy ze mě nic nevymáhali. Slyším, že paní pracuje z domova. To slyším. Paní je ochotná. Jako ta Slovenka.

Poznámka Ireny: Asi před dvěma třemi lety ing. Pikora porovnával výhodu české koruny a slovenského eura. Jednoznačně na celé čáře ve své síle vyšla naše národní měna. Doplňoval to tím, co našich bří sem dojíždí za prací. Kdyby jim to euro tak vynášelo, nejezdili by do ciziny. I dnes i včera jsem slyšela příjemný krásný jazyk našich slovenských přátel.

- Já teď odešlu požadavek. Ano, vidím, že jste odmítla ofocení OP.

- Ano, protože je to proti GDPR.

- Ale to budete stejně muset.

Asi jsem ty dva školené udavače pěkně namíchla. Recipročně. Když to honem museli vyzvonit, aby všichni věděli o zbojnici, která odmítla protiprávní ofocení dokladu. Oni to dělají chytře – vy dáváte svolení. A já nedala. Je to jako na internetu – když nedáš svolení, nikam se nedostaneš. Jsme v kleštích parazita.

- Ale oni neměli šablonu, kde by se zakrylo pro vás to nepodstatné. Aby se sken nemohl zneužít! A já nebudu dávat svolení k tomu, aby si kdejaký proškolený hejhola fotil můj průkaz totožnosti. Vždyť se to dá zneužít!! To je pro mě nebezpčené!! A ti hoši vůbec nevypadali důvěryhodně. To je jako bych jim dala klíč! Pořád operujete GDPR, GDPR a sami to zneužíváte! Já si ten průkaz ofotím s přelepy a cedulí: Jen pro potřeby Vodafonu. To, že jsou lidi stádo, to neznamená, že do toho stáda patřím taky!!! To raději ze zásady od vás odejdu, ač mi u vás bylo dobře. Celá ta léta, ale cvičit se mnou nebudete. Vy operujete GDPR. A když tu samou zbraň použiju proti vám, skáčete jak čertíci.

Příští týden se mi paní ozve.

Petroušek má v zahradě zapojeno osvětlení.  

- Prosím tě, světla svítí. Ale tady ta na lísce už ne.

- Já mám nová 27 metrů.

- Dojedu koupit patnáct.

Dojel.

- Je to trapné. Vždyť je to krátké.

Instaluji smetákem ze štaflí na větve patnáct metrů světýlek…

- Je to trapně krátké. 

Jdu vyčistit poslední okna. Terasu myju už po tmě. Naaranžuji ji až zítra. Petroušek odjel na stadion. Pod ližiny saní nemám plastové návleky, aby nám rzí nezničily dlažbu.

Poznámka Ireny:

Určitě si někdo spojuje slovo ližiny s lyžemi. Dávala jsem s oblibou do přijímacích testů nebo do diktátů:

Ližiny saní jsou tyčové nebo dřevěné nosné části na spodní straně saní, které zajišťují klouzání po sněhu. Ačkoli se jim říká "ližiny", je třeba psát je s měkkým "i", protože slovo je odvozeno od slova "líha" (to, na čem něco leží) a ne od slova "lyže".

• Funkce: Ližiny slouží k tomu, aby se saně mohly pohybovat po povrchu, jako je sníh.
• Materiál: Mohou být vyrobeny ze dřeva nebo kovu.
• Pravopis: Správný pravopis je s "i" (ližiny), nikoli s "y" (lyžiny).

Mám zadělat na první letošní vánočku? Stihnu to? Stihnu. Zadělávám.. Mám ve zvyku péct každý víkend do Vánoc. Soustředím se. Jde mi to. Místo másla dávám jen z hrnečku smetanu od domácí krávy. Ani ji nešlehám. Těsto kořením oříškem, anýzem, fenyklem, c.k., vanilkou. Je krásné. Přisýpám trošku mletých ořechů. Vyndávám těsto z hrnce. Když už ho mám pěkně zpracované, nakrájené, hezky ho zas zceluji. Ireno, rozinky! Vkládám opláchnuté rozinky. Znovu tvaruji. Odděluji na čtyři copánky, tři, dva… Pokládám na teplý plech.

- Petroušku, asi budeš dopékat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-29-posledni-rajcatka-vanocenka

Vánočku vlažím vajíčkem. Měla bych možná ještě chvíli počkat. Ale ukládám do trouby. Děj se vůle boží!

Volá Iva.

- Tys´  mě volala?

- Jo, včera. Zase jsi měla vypnutý telefon.

- Já ho nevypínám.

- Vybitý. Ivo, dávej ho intuitivně na nabíječku.

- Jj. budu.

- Chtěla jsem se zeptat, ale včera, jestli chceš adventní věnec.

- Jé, to bys byla hodná.

- No, tak já ti zítra uvinu a přivezu. Teď už spěchám. Jdu do divadla.

Jdu se chystat do divadla. Veze mě Petroušek. Popíjela jsem víno. Už v autě mu dávám info.

- Petroušku, trouba ukazovala ještě dvanáct minut. Snížila jsem teplotu, je už hezky hnědá, ale až se vrátíš zpátky domů, bude asi na tebe cinkat. Tak plech opatrně vyndej z trouby. Víš, nechala jsem ji, aby se hezky propekla.

- Já jsem na to expert. Jsem pekl, ještě když tys´nebyla na světě. :-) 

V divadle – tam já to miluji. Z doby céčka jsem si konečně našla své hnízdečko. Třicet let jsem sedávala s kamarádkou, s maminkou a pak se snachou v šesté krásné řadě uprostřed. Pak se dvojí abonama A a B sloučilo. Nebyla jsem spokojená v druhé na konci ani v dalších místech. Teď už ano. Sedím vedle své kolegyně. Studovaly jsme spolu na VŠ. Vlevo vedle sebe mám super bezvadnou Aničku a Evu. Evina maminka pracovala s mou. A měly se rády.

O přestávce s nimi jdu na prosecco. Vyprávím, jak mi přišli do rodiny tři noví potomci našich předků.

- A zrovna dva na hřbitově se ti přihlásili.

- Ano, pravda. Jeden loni v únoru. A paní letos na Dušičky. A třetí dnes. U nás doma.

Jdeme zpátky do hlediště. Hrají nádhernou hru o Heleně Rubinstein – Madame Rubinstein.

"Neexistují ošklivé ženy, pouze líné."

Tragikomický příběh královny kosmetického impéria Heleny Rubinstein a její největší rivalky Elizabeth Arden. Sebestředná, ješitná a cynická, i tak by se dala popsat. Svou pílí a talentem pro obchod se vypracovala v jednu z nejbohatších žen světa. Nesnášela prázdné tlachání, byla prostořeká a firmu řídila pevnou rukou do posledního dechu. Jediné oslovení, které připouštěla, bylo Madame.

Tolik moudrých vět! Smáli jsme se. Smích skrz slzy. Dojemné dialogy. Madam hrála Dana Syslová. Konkurentku nebo přítelkyni Elizabeth Ardenovou Milena Steinmasslová, Patricka O'Higginse: Jiří Hána

Ze života. Dojemné. Překlad Benjamin Kuras. Když jsem učila na gymnáziu, seznámil mě s tímhle skvělým autorem student, který dnes pracuje někde v nějaké arabské zemi na velvyslanectví. Vojta. Půjčil mi Kurasovu knihu Češi na vlásku. Dnes poslouchám vtipné dialogy v jeho překladu.

Benjamin Kuras (* 4. dubna 1944 Zlín), původním jménem Miloslav Kuraš, je český spisovatel, dramatik, překladatel a publicista, žijící v Praze-Braníku.

On žil hodně života ve Velké Británii. V době céčka dost pendloval. Uvízl u nás. On konvertoval k židovské víře. Proto Benjamin Kuras. Děkan hradecké PF Vladimírek Wolf – dej mu pánbu věčnou slávu - mi říkal, že spolu studovali v Olomouci…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-29-v-bezpeci

Holky mě odvezly domů. Petroušek už čekal u dveří. Vítali mě s Žofkou u dveří. :-)

Vánočka senzační.

- Peťuš, hezky zahrada svítí!

- No, a hlavně ta líska. Ta je krásná z ulice.

Narážka na mé odpolední hartusení, že je to trapně krátké.

Na plotnu dračí srdce. Nádherné provonění domu. Naši předci touhle dobou začínali vykuřovat purpurou. I já začnu. Ať všechny špatné a zlé entity vypadnou z našeho prostoru.

Dobrou noc!