Další krásný chladný šťavnatý
Budík. Ještě chvíli zůstávám v polospánku. Stahuji vesmírnou energii do srdce. Posílám ji do města lidem. Posílám ji lidem do světa. Všem. Kteří trpí. Zoufají. Jsou v nepříjemné životní situaci. Všem spícím, kterým vstoupila do hlavy věta tuposti:
- Žije se nám nejlépe, jak se nám kdy žilo.
Rozhrnuji závěsy. Pouštím do domu světlo. Energii. Otevírám okno. Zima. Přišla sice déle, ale konečně.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-23-prisla-klientka-zofka-se-ucastnila
Rychle kočkám. Sobě. Zvonek. Klientka přišla o čtvrt hodiny dříve. Ó. Zvládla jsem. Měříme. Shodujeme se. Dozvukujeme. Nákup. Příští termín – 22.12. :-)
Synchronicita.
Právě odešla klientka. Svačím. Hledám Žofinku, jestli mi něco nezničila. Spí v klidu na koberci. Přiklekám k ní. Bořím svou tvář do jejího kožíšku. Mraucla – jako že:
- No konečně.
Vtom cítím Moureček, tře se o mě. Ano, přišel ten obrovský tvor do holportu. Oba hladím. Žofka ho pusinkuje. On ji preventivně packami přišpendlil k zemi. Ona ho objímá pacénkami. Nikdo si neumí představit blaho v srdci. Tři tvorové v nádherném rozpoložení.
Vracím se do pracovny. Čtu:
Elita už o kvantovém skoku věděla, proto to vydala. Nevyhovuje jim, že jsme svobodní, a nemohou si pomoci. Jsme mocní v lásce a oni nás podceňují, proto spěchají, aby oficiálně zahájili nový světový řád. KE KVANTOVÉMU SKOKU UŽ DOŠLO Temné elity jsou velmi vyděšené, věděly, že lidský kolektiv dosahuje velmi vysoké vibrace, ale nevěděly, do jaké míry a kolik probuzených duší nyní existuje. Již se neskrývají, jejich útoky jsou přímé a frontální, stále existují lidé, kteří to nejsou schopni vidět, ale to neznamená, že to není skutečné. Útoků bude přibývat, budou se snažit všemi prostředky zabránit lidem, aby se probudili, zabránit probuzeným v komunikaci, aby neprobudili ostatní, a zabránit tomu, aby pokročilí byli považováni za šílence nebo zločince. Ať udělají cokoli, nezáleží na tom, kvantový skok už se odehrál, je nezastavitelný, lidstvo už vnímá zvířata jako bližní, už respektuje matku Zemi, už chápe, že neexistuje oddělenost. Duše, které se inkarnují, už přicházejí jako mistři, ne proto, aby experimentovaly, inkarnují se z lásky. Můžeme, ale nemusíme být svědky úplné změny, přechod může trvat týden nebo 300 let, ale je nezastavitelný. Ať se během přechodu stane cokoli, pamatujte, že jste se dobrovolně rozhodli být tady a teď, jste hybateli změn, ať se stane cokoli, ať vidíte cokoli, máte za to odpovědnost. Žádá se od vás jediná věc, jediná věc, nebuďte jídlem. To je vše, co musíte udělat, je to tak jednoduché, nebuďte jídlem. Lidská bytost je mimo jiné jedním z nejmocnějších generátorů v existenci, jsme víry, podle toho, do jaké polarity se zařadíte, vytváříte tu či onu frekvenci. Tyto entity se živí negativní frekvencí, my je krmíme po tisíciletí. Probuzení lidstva vychýlilo kolektivní vír směrem k pozitivnímu pólu, proto útočí s takovou zuřivostí, že hladoví. Pravděpodobně jste to již věděli, nebo možná k vám toto poselství přichází poprvé, na tom nezáleží, zeptejte se sami sebe, zda s vámi rezonuje, nevěřte ničemu. Spojte se se svou duší a pozorujte, pokud vám vaše duše říká, že je to pravda, nepromarněte už ani vteřinu své existence tím, že budete sloužit jako potrava. Odstraňte ze svého života nižší vášně, nenávist, zášť, závist, strach, neřesti, potraviny, které pocházejí z utrpení jiné bytosti, lži, ambice, sobectví, smutek, nedůvěru, to vše vytváří hustou energii, potravu pro temné. Uvědomte si své emoce, a pokud se tak někdy cítíte, ipso facto změňte svou energii, pusťte si povznášející hudbu a zpívejte, tančete, dýchejte, zapalte kadidlo, obejměte své kočky, psa nebo zvířecí rodinu, jděte na procházku do přírody nebo do parku, meditujte, cvičte, dělejte, co je třeba, ale okamžitě tuto energii změňte, protože slouží jako potrava. Buďte si vždy vědomi, to je vše, co se od vás žádá, nekrmte temné hordy. Krmte svou duši vším, co vám pomáhá povznést se, pokud si zvyknete žít ve frekvenci lásky, vaše realita se bude měnit podle vaší vůle bez námahy, jste nezastavitelní, jste mocná bytost. Nebojte se, osvoboďte svou mysl od matrixu, zaměřte svou pozornost na to, po čem toužíte, ale především se radujte, buďte šťastní, usmívejte se, zpívejte, tančete, milujte. Alejandro Jodorowsky
Vyrábím nevědomky potřebnou energii. Navíc už týden testuji purpuru. Už dávno vím, že je to ta s myrhou a kadidlem. Beru od paní Wébrové z Karlštejna. Ale tahle je z Čerčan. Vzhledově malými zelenými odřezky, jako když oškrabeš pastelku, připomíná tu z dětství. Domem se line celý den, týden posvátná vůně. No, vidíš, to je ta intuice.
Poledne. Petroušek.
- Půjdeš mi odpoledne pomoci hrabat listí? Po víkendu poslední odvoz.
Přitakám. Těším se. Ráda s Petrouškem.
Během dne si občas prohlédnu SMS, že mi Česká pošta – jo? – dnes bude doručovat vícekusovou zásilku v počtu dvou kusů.
Fajn. Chci jet na větvičky. Do banky. Pro slunečnici. Postupu České pošty se říká fašismus. Kdybych nebyla doma, napíšou mi, ať nastartuji koště a doletím si pro balíčky na poštu. Cože? Že jsem ostrá? Ale vůbec – podle wikipedie:
Fašismus je označením typu politické ideologie, jejímiž typickými rysy jsou zejména autoritářský a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus, militarismus, ...
Oběd. Volám Petrouškovi, aby to vzal přes slunečnici. Očekávám balík.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-23-pracujeme
Hrabeme. To je skvělé! Jsem nabalená. Včera zima. Dnes větší. Fučí. Na pítku na stromě mají ptáci křísek. Petroušek mi nainstaloval kruhové pítko od višně (ach, ta višeň. Stále se mi tam chce psát y od slova vysoký. Od dětství) před okno pracovny. Miluji sledovat krmítka. Na stromech, na oknech, na pítkách, všude. Lítají ladně. Lehce. Jak motýli za letního dne. Jen kníknou a už si na stromě drtí pochoutku v zobáčku.
Volám na SMS.
- Dobrý den! Děláte si ze mě legraci?
- Za pět minut jsem u vás.
Nemohu pošťákovi lát. Nemůže za systém.
- Jé, to jste vy. Vy jste mi dal na křižovatce v létě vyjet. Jsem celý den doma. Ale potřebuji někdy vylétnout.
- Lidi mi říkají, že jim doručovací SMS přijde s dvouhodinovým zpožděním.
Já jsem vám chtěla říci, že vás příště budu čekat mezi Aší a Tatrami.
- Raději mi ráno zavolejte, domluvíme se na hodině.
- Nebo, kde se potkáme ve městě.
Hrabeme. Péťa láduje pytle. Ještě hromada zbývá. To už necháme zetlít na kompostu. Třešňové listí hebounké.
- Peťuš, já mám ještě jeden řádek brambor. A v truhlících begonky. Už přešly mrazíkem. Tak zítra. A ostříhat rybízy.
Na to jdu hned.
- Keře, jdu vám zkrátit větvičky. Nebojte se. Míza je dole. Vůbec vás to nebude bolet. A na jaře krásně obrazíte.
Keře rozumí. Stříhám.
- Peťuš, kam dáme tu hromádku? Hezky by se s ní zatápělo. Já bych ji nechala do jara u kmene třešně.
- Hodně jsme toho dnes zvládli.
Hlavně po MMS nejsem unavená. Peťuš, dnes jsem dala 4 kapky!
- Páne!
Zasýpám krmítka. Pozoruji větrníky. Fotím je. Moje vášeň. Baví mě pozorovat je, jak uhánějí. Na fotkách točící se rozpoznáš.
Ještě si něco nesu do skládku. Petroušek mi jde odemknout.
- Tady se svítí. Kdo tu byl naposledy?
- Já včera večer.
Jdeme do tepla. Žofie hraje divadlo. V koši si popadla třešňový lísteček. Jako člověk si ho nadhazuje. Strčila si ho do tlamičky. To mám radost, když mi tu roznáší binec po koberci.
- Tobě svítí rezerva.
Divím se.
- Dojedu ti koupit benzín.
Za chvíli je tu.
- Máš v nádrži devět stovek. Můžeš jezdit.
V tichosti se raduji. Takového muže má málokdo. Obouvám se. Ještě si vyblýsknu amarylis.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-23-nez-odjedu-vyfotim-si-ji
Jedu do muzea na přednášku o hraběti Harrachovi. Před tím se stavuji v Penny, jestli to nebyl právě ten obchod, kde jsem viděla lojové koule bez sítěk. Ne, neměli. Zbývá Lidl nebo Kaufland.
Volám s kamarádkou z městečka vinných sklípků u slovenské hranice.
- Míháš se mi v hlavě. Nemám v srdci klid. Něco se u vás děje.
- Děje. Volám o pomoc.
Povídáme… Chjo, mám je oba ráda. Mají se rádi a nedůvěřují si… Kéž to u nich dopadne skvostně - dobře - skvěle pro jejich Dominička. Uvidíme se v sobotu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-23-harrach
Harrach. Netušila jsem, že to byl vlastenec. Postavil na nohy Matici českou, byl u založení muzea. Stál v čele budování železnic. 1845 se svezl vlakem poprvé. Nadšen. Trasa Pardubice, Hradec, Jaroměř, Liberec… Trať Chlumec Trutnov byla taky v jeho režii. Někde chybí deset kilometrů trati, protože už ji nedostavěl… Přišla válka. Železo na pevnost se vozilo z jeho železáren. Měl sociální cítění. Kolektivní smlouvy… Podporoval hospodaření na statcích na svých panstvích. To znamená, že i sám chodil do polí. Podporoval výrobu skla a malování. Drahé kousky balili do sena a do beden. Na horách seno vzácné. Vynalezl - to asi ne, začal používat dřevitou vlnu. Vyvážel do Petrohradu, do jiných měst Evopy, do celého světa. Když mu nešly sklárny, dotoval je statky. Vychovatel myslím jeho syna – Julius Zeyer. No jo, měli přátelství až do dospělosti. O Zeyerově homosexualitě se vedou spekulace…
Na závěr se mi maličko ježily chlupy při vychvalování Lobkoviců, Schwarzenbergů, Lichtensteinů – tam se ježím hodně. A taková ta vysvětlování, že nejdřív nebyli říšskými Němci, jen rakouskými, ale pak uznali, že kvůli správě svých panství by bylo výhodné se prohlásit za říšské Němce… Ne, toto neberu. Tečka. Ano, tenhle přes ski perfektně ovládal český jazyk řečí i písmem, jeho otec řečí, ale ti po nich – na zdar! Že bychom jim protrhli Benešovy dekrety a předali opravené zámky? Vždyť oni jsou tak sympatičtí. Paní hraběnka se jmenuje Štěpánka. Ó, tady jsem byla pokřtěna...
Přednášející – nekonečná studnice znalostí. Připomíná mi svými znalostmi dr. Miroslava Ivanova.
Muzeum v Jilemnici vedl přes 40 let, teď ředitel odchází na odpočinek
7. ledna 2019 18:09
Čtyřicet jedna let dělal Jan Luštinec ředitele v jilemnickém muzeu. Krkonošského patriota, vědce, spisovatele a především vlastence jak vystřiženého z Raisových románů vystřídal letos v lednu na jeho místě David Ulrych.
https://www.youtube.com/watch?v=WFPtv6otak0
Chystám Petrouškovi svačinu. Žofka mi vyskočila na záda. Pozoruje, co chystám na lince. Holky kočičí by ještě něco chtěly. Krmím je skvělou drahou tekutou dobrůtkou.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-23-provokaterka
Je
čas. Pozoruji kočičí treperendu. Stojí u koše nad Mourekm. Fackuje ho. A ňouma
Mour si to nechává líbit. :-)
Dobjou!
P. S.