Další krásný den utekl jak večerní zprávy :-)

Jé, to zas byl hezký den! Sice jsem nestíhala, ale stihla vše. A něco stihnu zítra. Vyjde totiž zase sluníčko. :-) Jaký si to uděláš, takový to máš. Může se kdo chce jak chce zlobit na svět. :-) 

Brzy ráno si pouštím pořad Interakce v akci. Nevěřím vlastním uším. Mám se smát?! Nevěřím, jdu a mezi čištěním zubů vracím. Poslouchám znovu - pátá minuta. Ve dvou minutkách vybleje jakýsi pirát Michálek nebetyčnou hloupost:

https://www.youtube.com/watch?v=0etKZTwaBmo

Pirát Michálek na veřejnoprávní TV perlí. Ve zkratce: Nevěřte ničemu, co píší Babišova zmanipulovaná média. Dezinformují obyvatele našeho státu. Aby občané nespoléhali na info, které se dočtou na internetových stránkách ministerstva financí! Už T. G. Masaryk říkal, že všechno, co najdete na internetu, nemusí být pravda :- ) :-) :-)  Lenin si SMSkoval z vagónu se svými švýcarskými soudruhy. :-) :-) :-) 

Dopoledne na první RHB. Zatím mě lokýtek nebolí. Uvidíme. Ono to přijde. Rychle obchody, zelenina. Běžím do Rossmanna koupit Micicindě bonbóny. Utíkám do Kauflandu. Zelenina, ovoce. Mihla se mi před očima malá ženička. Tu znám. Nebo ne? Pozoruji ji. Nejsem si jistá. Vážím zboží. Zas ji vidím. Pozoruji. Okolo ní jsou dva mně neznámí lidé. Ne, to není ona. Myslela jsem paní Čapkovou. S její Helenkou jsem chodila od mateřské školky do deváté třídy. Manžel paní Čapkové zas chodil do habřinské školičky s mou mamkou. Asi před rokem umřel. Ne, jdu dál. Určitě jsem se spletla. Zas je mám před očima. Pozoruji ty dva neznámé průvodce. Paní má účes, jaký nosívala Helenka jako holčička. Míjíme se s košíky. Paní se mi podívala ostře do očí. Asi blbě čučím. Ne, asi to není Helenka. Seš trapná. Mlč. Nechej je být. Nekoukej. Vybírám mořské ryby. Čtu etikety. Kde a kdy ryby ulovili. Jakým způsobem. Jsem zabraná do čtení. Ti tři se mi mihli opět před očima. Prošli do vedlejšího oddělení. Nechávám ryby rybami a spěchám za nimi mezi regály s mléčnými výrobky.

- Haló, nejste paní Čapková?

Bojím se odpovědi: Ne, nejsem.

- Ano, jsem. Dobrý den!

- Jé, to jsem šťastná. Já Vás tu špízuji a bála jsem se, abych se nespletla. Děkuji za pozdravy, které mi někdy posíláte po Péťovi. Jak vůbec víte, že k němu patřím?

- To my jsme se domluvili už dávno přes Vaši maminku. Teď měla narozeniny, že jo? Manžel měl ve stejném roce, ale v listopadu. 

Čapkovi pracovali s mamkou u stejného vojenského útvaru.

- Není tohle Helenka?

Hela se obrací od regálu. Překvapeně zdvihla oči. Zapíchla je do mě.

- Jo, tohle je Helenka a támhle to je Luboš.

Otočila jsem se na zavalitého vousatého pro mě neznámého obrýleného milého pána.

- Luboši, ty mě neznáš. Ty jsi chodil s Rochovanským - toho znám jen od léta, s Evženem Petrákem... Vás já jsem neznala a ty zas nás o tři roky mladší.

Otáčím se na Helenku.

- Helenko, víš, kdo jsem?

Kroutí hlavou.

- Irena Konečná.

Rozzářila se. Milé setkání. Dozvídám se, kde bydlí. Loučíme se. Luboš se ještě zdržel. Povídáme si. Snažím se jeho podobu vrýt do paměti.

- Luboši, kdybych tě někdy potkala a nepoznala, tak se hlas!

Přejeme si do nového roku.

- Už musím běžet, dnes totiž platím já.

- Uháněj!

Asi se děti střídají v placení... Vracím se k rybám. Dobrodružství korunované hezkým koncem. Neztrapnila jsem se. Rychle domů. Čeká mě práce. Plesová sezóna. Poukázky do tombol. Nová klientka. Nejdřív oběd. Rybka, brambory, brokolice, mrkev, celer, cibule na páře. Už je tu paní. Poukázka z plesu. Neví, proč za půl roku šíleně ztloustla. Vysoká obezita. Obrovské tuky v břiše. Vysvětluji, uklidňuji.

- Chci s tím zatočit. Ale nevím vůbec, jak do toho. Bojím se.

Vysvětluji, píšu výzvu k platbě. Odjíždí. Telefonuje jedna paní, druhá paní, potřebují jídlo. Další paní si přijela pro poukázky. Makám zvýšeným úsilím.

Co si přát víc? Telefon s jednou a druhou dcerou. Ještě, že ty děti máme. Kořeníčko života. My kořeníme jim, ony nám. Linda vypráví:

- Představ si. Jedna paní tu bydlí s rodinou. Mají svůj dům někde v Třeboni nebo kde. V Pze bydlí u cesty, dvě okna. Majitel jim navyšoval po tisícovce, po dvou až na dvacet tisíc plus energie. A víš co jim řekl teď?

- Chci třicet tisíc plus energie!

- Mami, chápeš, jak je nenažranej? Místo, aby byl rád, že mu byt za dvacet let nevybydlili, že mu ho udržují v pořádku a čistotě, že platí pravidelně...

- Nechápu. Ať se odstěhují. Bude na ně vzpomínat.

- Přesně. Oni chtěli, aby dcera dochodila základku v Pze. Paní dělá na ministerstvu. Práci najde všude.

Nezávidím. Dvacet hodin. Rychle, připojit se na školení. Krásné výživné školeníčko. Ale luxusní. Moji milí dva mladí oblíbenci Pávkovi. Míša - sportovní výživa. Přehledně, kdy, co, komu, jak se stravovat triatlonista, jak fotbalista, jak občasný fittnessák, fotbalista, lyžař, ranní běžec, co a kolik mu doplnit do denní sestavy jídelníčku. Co při a po aerobním cvičení, co po a při anaerobním... Píšu, až se mi čudí od tužky. Zítra si to poslechnu znovu...

Jsem šťastná. Mám tu své čtenáře, své lidi, Aranku, Ritu, Blanku, Janu Macháčkovou, pana Lička, Partyše... Mnoho lidí, s nimiž názorově souzním. 

Prožila jsem milý, úspěšný, klidný, láskyplný den s milovaným Petrouškem, obklopena skvělými dobře naladěnými lidmi. Tak to chci. Tak to bude. Dožívám ho v houpacím křesle. Hledím do žhavých polen. Svíce osvětluje vázu s růžemi. U stropu ještě vánoční větev... Bože, je mi opravdu krásně. Přeju to všem bytostem světa!

Dobrou noc!!!

Proč jsem vytáhla foťák a opět v Lidlu fotila. Co mě k tomu jen vedlo! Zájem o dětské zboží to nebyl.