Další, prosím?

A je tady. Můj nejoblíbenější. Probouzím se, jako bych celou hoc byla někde honěna, těžce pracovala, pronásledována. Nepříjemný děj končí otevřením očí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-06-ranko-ranicko

Za okny divno. Bude-li takhle pořád vlhko, zamračeno, lít, rostliny nebudou prospívat. Nedá mi to. Jdu se podívat po smrkových výhoncích. Ne. Už je pozdě. Světle zelné větvičky. Tak aspoň ty měkké beru do nutribulletu.

Volám na zmeškaný hovor. Aniž bych věděla, kdo, paní říká.

- Aha, počkejte, já si vás najdu.

Čekám, co se z toho vyklube. Aha, paní z pojišťovny. Dozvídám se, co zaplatí, co nezaplatí.

- Aha, tak já tady láduju do chřtánu nosatým, a pak nic, jo? Loni jste mi taky nezaplatili opravu střechy…

Paní upřesňuje. Akceptuje cenu. Prý některé fy si řeknou dvacet tisíc. Dřív jim to nevadilo. Peníze docházejí. OK. Škoda na sousedově okapu, zničená zeleň, poškozené podsebití… To si prý mají nechat opravit ze své pojistky.

Mám na papírku úkoly. Jeden z úkolů je volat ohledně pojistky.

- Chtěla jsem se zeptat, proč jste mi svévolně navýšili skoro o čtyři stovky pojistku! Do loňska jste mě nechávali rozhodnout, kterou variantu si vyberu. Stejně pak když přijde co k čemu, kroutíte se.

- My jsme likvidační, to musíte volat obchodní. Nebo si zavolejte tomu, kdo to s vámi sjednával.

- Mám u vás dvě pojistky. Můžete se podívat? Jednu jsem sjednávala příomo s vaší pracovnicí.

- Ano. Je to Astoria.

- Aha, tak to je pan V.¨

Volám panu V. Sjednával se mnou loni pojistku na druhý dům. 

- Vy nevíte, že to jsou k…? Chybí jim peníze. Tak to z vás musí dostat.

Vida, a už vím, proč je indexace.

Zařazuji zpátečku. Nemá cenu se handrkovat. Ať jdou všichni bitkoini do prčic.

Na jedenáctou přijde paní s manželem na přeměření. V deset přivezli dřevo. Nádherné špalky.

- Peťuš, to bude hořet celý večer. Krásné!

- Nechtěl jsem nějaké pětadvacítky. Nechal jsem udělat dlouhé.

- Máš pochvalu.

- Tak odpoledne. A ne abys obědvala. Najez se včas!

Už jsou tady. Ó, jak se paní zlepšila. Ona si jde tak hezky pomaloučku ke zdraví. Dvě procentíčka tuku dole.  Jednotka na viscerálech ubyla. Spokojenost na obou stranách.

Tak! Jdu zavolat do Lenovo. Praskla mi deska. S panem Ježečkem je krásná domluva. Má se mnou trpělivost.

- Vzpomínáte si na mě? Jak jste mi sehnal českou klávesnici…

Jasně, že si vzpomněl. Čekala jsem na ni měsíc. Mezitím jsem pracovala na jiném.

- Vy jste mi slíbil, že mi nezapočítáte poštovné. A pak jste ho napočítal. Nebyl byste tak hodný a nedoběhl na poštu? Poslala bycho vám to balikovnou.

Je tak hodný. Dokonce mi poradil, kterou vybrat. Posílám číslo. Do kombinace velkých písmen jsem zamontoval místo V písmeno U.

- Nic jsem nenašel.

Opravuji.

- Jo, mám to.

Krásně jsme se dohodli. Vysvětlil mi, že je deska A – to je spodní. Deska B – to je klávesnice. Destka C je monitor. Objedná desku B.

- Mohla jsem si to udělat sama, když jsem asi týden měla vypadlý šroubeček?

- To ne.

- A můžete mi tam pak nalepit pytlíček s náhradními?

- O ty je nouze.

Zařízeno. Usmívá se, když mu říkám, že je normální člověk. Jo, normální.

Další položka odškrtnuta. Co tam mám dál? SEMS. Ty vorle, to je fotovoltaika. Jak byly bouře, vypla se síť solar. To je pro mě porod. Musíš vypnout svou síť. Chytit Solar… Ne, to nedám. Volám pana M. Navádí mě.

- Hledám ten řádek, kam jste mě učil psát 10.10.100…

- Na ektrárně je takový černý cancour.

- Není.

Popisuji kabely. Uprostřed je asi to ono.

- Tak víte co? Krátce stiskněte reset.

- Já jsem strachy úplně zpocená. To nedám. Zmáčkla. Mám to zmáčknout ještě dlouze?

- Ne, ne. Co wifina?

- Bliká.

- Kolikrát?

- Dvakrát.

- Tak zkuste na tom černém najít tlačítko, které jde promáčknout. Jinak se dál nedostaneme. Musí tam být Solar.

- Já se bojím. Počkejte? Tady něco je. Ne, to není ono.

Ohmatávám mezi tlustými kabely tu černou potvoru. Nahmatávám zezadu, kam se nedostaneš něco, co povolilo pod prstem.

- Mám to! Wifi přestala blikat. Já vás zdržuji.

- Ne. Já jsem doma. Nemocný.

- Ješiši, nemocný! Včera jsem byla na pohřbu! Ješiš, já jsem trapná!

- Nejste. Nebojte. Já věřím v Boha. Nebojím se.

- On byl taky v plné síle. Ješiš, já jsem trapná. Co to tu patlám!

V duchu si říkám, nejen že jsem do toho šlápla. Já tím ještě omatlávám hovor.

- Já trpím s očima.

- Jé, tak to je dobře.

Ireno, ty seš bulík. On trpí s očima, a je to dobře?

- Počkejte, já vstanu. Moment. Jak já se na vás připojím. Moment. Jak vám bliká wifina?

- Jeden, dva, tři čtyři. Čtyřikrát.

- Tak to je dobře. To komunikuje. Tak se to povedlo.

- Ach, moc děkuji. totiž manžel mi povídal už předevčírem, že to neukazuje výrobu.

- Už je to nahozené. Ono to vyrábí pořád, jen vy to nevidite. Přihlaste se na SEMS.

- Jsem tam. Jak poznám, že to ukazuje?

- Jste on line.

- A kde to vidím? Už jste mi to ukazoval. Moment. Vidím graf. A na elektrárně svítí baterie modře, wifina bliká… Mockrát děkuji. buďte zdráv!!

Loučíme se. To byl jeden z inteligentní a schopných lidí v tom jičínském bordelu. Pana Rybu vyhodili. Boris – ten raději šel na ryby, když měl přivézt jinou elektrárnu… Ach! Kde to jsem!

Ještě další úkol. Volám dodavateli elektřiny do paneláku. Kupodivu znám čísla, která po mně chtějí.

- My jsme spolu hovořili v březnu. Nájemníkovi jsem smluvila tarif na rok. Raději bych mu to prodloužila na dva roky.

- To už teď nejde.

- Aha. Na podzim a v lednu se bude zdražovat, tak jsem ho chtěla ochránit.

- Ozvěte se dva měsíce před koncem… A nechcete ještě plyn?

- Ne, to už jsem s vámi řešila. Bylo to šul nul od vaší konkurence a to mi nestojí za tu práci měnit čísla účtů. Takhle si nepamatuji, kde mi kdo dodává. Do kdy atd.

- My vám píšeme vždycky mail a SMS…

- Na které nereaguji a pak prodělávám. Loni nám v našem domě vraceli skoro dvacet tisíc, letos 1080. Jen proto, že jsem nereagovala. Pardon, vy jste sympatická, ale E-on, ČEZ, Innogy – všechno stejné korporátní kudly, které nás okrádají. Nic víc. Jeden za osmnáct, durhý bez dvou za dvacet a třetí - za kolik? Třeba za patnáct a tři.

- Rozumím.

Takhle odškrtávám jeden úkol, za druhým. Vůbec se mi do toho nechtělo. Ale hezky mi to odsýpá. Úřad, lejstra, dokumenty, smlouvy fůůůj.

Petroušek volá. Jak to vypadá. Vypadá to, že to vypadá. Hlídá mě. Jsem s ním ráda. Pod jeho křídly. Pod jeho ochranou. Tak laskavý člověk! A já ho nechtěla, když si hledal samičku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-06-skladali-jsme-drevo

Je tu.

- Peťuš, potřebuji jet do elektry, aby mi vyndali kartu ze starého tabletu do nového, pak něco zreklamovat…

- Tak jeď.

- Ne, nejdřív uklidíme dřevo. Vždyt´je to kupička. Aby nezmoklo.

Smějeme se při vzpomínce na vnuka Lukáška. Kolik mu bylo? Asi čtrnáct? Byl nesmírně hodný. A je pořád. Má svůj svět. A to je dobře. Baví ho filmování, světla, reklama. Je originální, vtipný. Ale nějak mu do toho nezapadá založení rodinného života. Jeho žití. Když byl adolescent, přivezli asi pět kubíků dřeva. Lukánek se zapojil. Péťa má systém. Vozí polena dvěma kolečky. Jedno vyložím. A už veze další. Soutěžíme, kdo je rychlejší. Lukánek vozil v tempu. Pak rytmus ochaboval.

- Babi? Necháme si to na zítra?

- Lukášku, to doděláme ještě dnes.

Kdykoli skládáme dřevo, Péťa se zeptá mezi kolečky, jestli si to nenecháme na zítra. Dnes mi vždycky pár polen podá. Zdvihnu kolečko, aby mohl zajet do kóje. Jde nám to. Jsme sehraní. Ve dvou to je lusknutí prstu. Hrajeme hru.

- Peťuš? Jsme za polovinou?

- No. Možná. Ještě ne.

Dnes mám mezi kolečky čas jít trhat si třešně do pusy. Vezu kolečko pod stání.

- Kampak ses vypravila?

- Jdu se podívat kolik. Jé. To jsou tak tři čtyři kolečka!

U posledního mě dostal.

- Peťuš? Kdy už bude poslední?

Nechal mě mudrovat, ptát se a pak:

- A hotovo! Teď jeď.

- Huráá! 

Jedu. Jak mě popoháněl, zapomněla jsem to, co bylo třeba.

- Ty seš jak vítr!

Vyjmenovávám, co jsem nezařídila. Zlobím se, jak si prosadí svou... 

- Tos´   mohla říct. Nemuselas´   nikam jezdit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-06-a-nedaji-si-pokoj

Zatáhlo se. Vichřice rve stromy.

- To jsem si dal. Jsem u kotelny zmoknul.

- Peťuš, pojď, vyměníme ty fotky.

Líbí se mi, jak je bezmocný, co se týče stahování fotek, zmenšování, ořezávání. Porovnáváme fotky hráčů ping pongu. Jak stárnou. Rapidně se jejich tváře mění. Standovi je osmdesát jedna. Na nové fotce má sklěněné oči. Ostatní jsou také změněni.

- Peťuš, to je hodný člověk.

- Je.

- A tohle je taky hodný. Má to ve tváři.

Takhle probírám z patnácti třináct hráčů. U dvou nevidím hezký výraz. Ale i tak jsou to všechno hodní lidé. Žádní bitkoinoví lumpové.

- To byl koncert! Děkuji.

Smějeme se. Vždycky, když řekne, že to bude koncert, zmrší něco. 

- To máš na oplátku.

Slyším, jak volá starostovi klubu. Prý by beze mě byl v pr.

A já bez něj. Tak to má být. Souhra. 

Bude sedm. Zvonek. Byl rychlejší. Koukám, objímá nějakou paní. Jé! Řítím se radostná ven. Paní G!!! Hurá! Miluje celý život třešně. Vždycky jsem ji zvala, když bydleli za rohem. Zvu vás z našeho města taky, letos máme hodně. Přihlaste se. přijďte si natrhat! 

Přišla jste na třešně!

Péťa mi v růžové besídce podává složen papír.

- Umřel.

Ne! Celý den jsem se zaměstnávala, abych zapomněla na včerejší pohřeb. Stejně se mi mihl i další. Před dvěma lety. Dnes jsem viděla vdovu vyběhnout z Kauflandu. Na tváři úsměv. Napadlo mě:

Jé, huráá! Už je vyléčená ze smutku! Ani jsem se nedívala, za kým se hnala. Určitě někdo z rodiny.

Před dvěma lety se jim měl narodit první vnouček. Tak se těšil. Chlubil se, že se bude jmenovat po něm. Odešel dřív do důchodu. Infarkt a mrtvice naráz… Proč asi! Kurník, proč asi! Umřel!

Beru papír. Čtu.

- Kdy?

- Dnes ráno.

Krásná, nádherná paní je zvadlá. Smutek z ní stříká. Bylo mu osmdesát pět. OK. Objímám ji. Kondoluji. Jdu do auta. Na zadním sedadle dcera. Tu jsem nikdy neviděla. Řídí pán. Představuje se mi.

- Znám vašeho bratra.

- Ano. Byli jsme tři.

Chtěla jsem jí narychlo natrhat košík.

- My toho máme ještě hodně. Ještě jedeme dál.

Asi před třemi čtyřmi lety prodali dům. Odstěhovali se za dcerou do Benátek. Jedou až odtamtud zvěstovat všem v našem městě zprávu o smrti. Smutná cesta. Dotklo se mě to. Moc lidí padá. Moc.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-06-po-destid

Jdu posbírat třešně pod stromy. Dvě meruňky v trávě. Málo jich je, ještě nám to orvou. A slimáci jak vylezli! Sbírám. Házím do soli. Pořád se mi motají myšlenky na odešlé lidi… Na můj vkus moc! Jimi, Josífek, Jindra, Pepa, Eva, pan K. pan G… Před fejknemocí Zlatka, Soňa. A maminka…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-06-a-nedaji-si-pokoj

Mám vymáchat pračku prádla. Upéct bagety; založit si na meduňkový krém a bylinkové víno, připravit Petrouškovi termosku s čajem a svačinu. Zítra slouží vlasti.

Prádlo hotovo. Víno hotovo. Bagety hotovy. Polévka založena. Termosky plné. Krabička se svačinkou připravena. Kočky nažrány. Zbytek maňana.

Dobrou noc!