Další skvěle prožitý den...

Jak mohu jít rejdit na kopec, vstávám před budíkem :-) Hurá! Těším se. Mrknu na smrk. Každý den ho ráno zdravím. Dnes má dvojitou ozdobu špice. Párek strak se houpe na větvích.

Namixovat sportovní výživu, namixovat snídani, namíchat aloe....

Posbírám vše potřebné, vycpu kapsy. Doklady, peníze, kapesník, klíče... Dnes jsem si navíc přibalila Lift Off. Měla jsem dost času - jako vždy. Vymyla jsem Micicindě misku na smetanu i na hlavní chod... Čas utíká... Už jsem měla vyjet. Dnes jedu před půl devátou.

Sluníčko svítí na cestu. Dávám si pozor na radary. Poslouchám znovu složení koktejlů na nebi. Jo, včera jsem zapomněla - dávají tam i pásový opar. To není fejk. Konec pořadu se motal ohledně trvanlivosti, doporučené době spotřeby. Poslouchám... Utvrdila jsem se ve svých zvyklostech. Jím klidně jogurt, zakysanku, tvaroh po záruční době. Dlouho po záruční době. Mladí  prý den po záruce mléčné výrobky zahazují. :-) Výrobci vyrábějí, produkují, doplňují se regály... Tak se to chce.... 

Panorama Krkonoš ve slunci. Slečna v bílé čepici mě sleduje po levici. Leží jak lední medvěd zaklíněná nad Obřím dolem. Krásná. Pro mě nejsvatější. Přiletím-li z ciziny, uvidím posvátný Říp. Jo, dobré. Ale doma jsem, až když uvidím tuhle krasavici. Dlouho má bílou čepičku. Do června se tam drží sníh. Ptávávala jsme se maminky:

- Mamko, kdy už si budu moct vzít podkolenky?

- Dokud na horách leží sníh, tak ne.

No jo, cítíme ten chlad. Větry odsud dující, jsou ledové. V létě Sněhulka mění bílou na hnědou, spíš šedou... Dnes se válela celý den na sluníčku. Žádný závoj z bílých mlh. Vyhřívala se. Hrála si se sluníčkem.

Parkuji. WC. Vytáhnout lyže, hůlky. Upasovat se do výzbroje. Včera jsem si rozepla větráky z poloviny. Dnes jsem je rozepla docela. Čas mám lepší než včera. Jenže - fronta u pokladny. Pozoruji cvrkot. Fotím slunce nad sjezdovkou. Jé, zapnout přezky. Využij čas, holka! Konečně se zdvihám na kopec. Ó, díky! Zima budiž pochválena. Všichni furt jaro, jaro... Jaro má čas. Minimálně tři týdny. Tedy zima, zima. Chvilku brousím manšestr na vleku; přemísťuji se na lanovku. Dovolen lyžařský luxus: Jet sama!!! A fronty se netvoří. :-) Lidí mraky, ale rozprskli se po sjezdovkách.

Vleky prázdné. Připojuji se k mladé paní.

- Jé, takové lyže se už nevidí! :-)

- No jo, to asi ne. Jsou asi sedmnáct let staré. Americké Ká dvojky :-)

- Taky jsem se na nich učila lyžovat.

- Odkud jste?

- Vyrůstala jsem na podnikové chatě ve Velké Úpě.

- Na které?

- Na Modřínu.

- To je dole na Portáškách. Tam jsme asi před deseti lety trávili prázdniny. Byla pruhovaná. Na sjezdovku bylo kousek.  

- Jak jste se naučila na karvingách?

- To je lehké.

Vystupujeme.

Další jízdu se připojuji k starší paní.

- Vy máte karvingy.

- Měla jsem lyže bez brzdiček. Přidělané na noze.

- To bylo nebezpečné.

Tu větu jsme řekly naráz.

- A jak jste se naučila?

- Hned. To vám líp zahýbá.

- Hm, tak to moje vyschlá skluznice asi letos jezdí naposledy :-)

Za jízdu si s paní stihneme vyměnit dost informací. Bude se mnou hubnout :-) 65 let. Skvělé! Ještě lyžuje!

Fotím, fotím, kochám se, jedu, jedu, fotím... Koukám na sjezdovky na Černé hoře. Kabinky lanovky ve slunci odrážejí světlo. Kouzelný pohled. Kabinky házejí prasátka. Jedu dolů. Mrknu na holku v bílé čepici. I ona blikne. Zastavuji. To není možné. Zkoumám, odkud záblesk mohl svitnout. Lanovka? Nebo sklo na polské boudě? Užívám si to. S Petrouškem vybíráme vždy den, když padají ... Trakaře :-) 

Místy je kopec zcela prázdný. Jede-li za mnou někdo, ohlásí se nejen chřoupavými zvuky, taky dlouhým stínem. Senzační. Nemusím se bát.

Čas na čaj. Dobrá, dnes jsem to protáhla jen do jedenácté. S Petrouškem vždy v půl. To je moc brzo. Obsluha se usmívá.

- Tak co to bude dnes?

- Dnes bych chtěla ovocný čaj a jako včera. Mám Hydrate. Stačí menší sklenice. :-)

Fotím na stole odkládané věci :-)

Znovu na kopec. Labůžo. Nádhera. Chemtrailsové čáry se rozložily do překrásných vzorů. Kam na ty náplně chodí? Překrásná krajka nad Krkonošemi...

Poslední jízda. Dívám se z lanovky, kudy odsud vypadnu. Pojedu po tomhle kopci. Síť mi ukazuje cestu. Opatrně. Brzdím. Lesem po rovině, přesto jedu jak namydlená. Ledový povrch :-) Okolo Čertovy boudy k pokladně. Polák nebo Niederland? Vrážím mu jízdenku do ruky, ukazuji, ať ji za mě vrátí. Do okénka to zvládl. Odchází. Vracím ho - chci stovku. Paní z pokladny vystrkuje ruku se stovkou. Podává mi ji. :-) Dnes ještě sjedu na parkoviště i přes most... Příště už lyže na rameno. Led rychle odtává.

Jedu si lážo plážo domů. Nespěchám jako včera. Dnes až v 15 hodin začínám. Ještě stihnu dojet na nákup. Pracuji do devatenácti. Ve dvacet školení. Myslím, že na jeden den až moc.

Jo, čekala mě tu karta z foťáku. Synovec mi našel smazané fotky se Susan Bowerman... Jupíí.!! Šikulka.

Tak mám všechno.

A to je vše - jády jády ády jády...

Dobrou noc!!!