Další tropický

Den jak víno, jak jahoda, jak drahokam, jak teplé mléko s bohatým škraloupem, zkrátka den k sežrání. A to jsem udělala. Plnými doušky jsem ho trávila. Každá vteřinka uložena do mysli.

Mimo svou práci mám dnes dva zájmy. Možná tři, jak jsem se dozvěděla večer. Ale to jsem nezrealizovala. Večerní vystoupení Hradecké filharmonie na náplavce v HK. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-23-muzlani-cekaji

Budík. Na půl desátou potvrzení na řidičák. Ireno, chvátej, chvátej. Jdu do budovy polikliniky, kam mě od mala vodila maminka, když v pevnosti ještě chyběl dětský lékař. Ordinovala tam pediatrička Zorka Jakubcová. Mám pocit, jestli už jí není sto padesát a ještě žije. To byl pokus o fórek. V zimě jsem ji četla ve Zpravodaji. Schválně se jdu mrknout, jaký mám pojem o čase.

https://www.smirice.eu/holohlavy/skola/skola.htm

Nacházím její jméno – na odkazu holohlavské školy. Vesnice sousedící se Smiřicemi. Přes Holohlavy mamka s babičkou chodily do tanečních do smiřické Dvorany. Malá vesnice a vystavěla si obrovskou překrásnou školu za první republiky. Všechny vesnice v okolí našeho města mají bývalé školy. Nádherné budovy. Většinou na kopečku. Aby byly dobře vidět. I ta maminčina habřinská zhlíží dolů na zemskou stezku. Obě školy - habřinská a holohlavská - jsou od sebe vzdušnou čarou na dosah. Proč se mi odkaz otevřel? 1957 – to mi byl rok, dr. Zora Jakubcová provedla hygienickou kontrolu v kuchyni.

Zpráva z Okresního ústavu národního zdraví v Jaroměři pro MNV Holohlavy 17.4.1957

Kontrola školní kuchyně
Zjistila jsem, že ve školní kuchyni v mateřské škole není dosud dáno linoleum. Zde se totiž stravují žáci z národní školy a tím se kuchyň značně špiní. Nelze denně stírat dřevěnou podlahu desinfekcí a proto je nutně třeba dát na podlahu linoleum, gumu nebo xilolit. Mimo to přes opětovné urgence nebylo uděláno dřevěné zábradlí kolem kamen.
MUDr. Zora Jakubcová, školní lékařka

Na celém odkazu zajímavé čtení. Jak okna nebyla dvacet let myta. Jak zapáchaly pisoáry. Jak postavili nové splachovací… Pořád vylepšovali. Budovali. Ti další školu zavřeli. Ti po nich školu navrhnou zbourat.  Cože? Je to blbost? Uvidíme. 

Zápis, který hledám, z našeho Zpravodaje, mě utvrzuje v tom, že vůbec nemám ponětí o čase. Totiž už v roce 2016 bylo doktorce 94 let. Tudíž už není mezi námi. Leda, leda… Teoreticky může.

Psala jsem nedávno o mém zápalu plic ve třetí třídě. O tom, jak babička z Nouzova mamince říkala:

- Venuše, zajdi s tou holkou k dochtoroj. Nechce bonbony.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-23-bonbony-detstvi

Pravda, pravda. Babička měla v hospodě nějaká cukrátka. V mém dětství to ještě bylo chutné, dle kvalitních původních receptur. Které bonbony vylovím z paměti? Atlasky. Pendrekové. Lékořicové. Maliny, ty jsem měla v oblibě. Fialky – ó, voněly fakt po fialkách. Kávové. Mléčné. Mé nejoblíbenější žužu. Lesněnky. Hašlerky. Nikdy jsi v obchodě nenašel všechny. Ani v cukrárně. Tam to vonělo dorty, máslem, krémy, kávou. V létě zmrzkou. Ta byla! Žádné aspartamy a glukozovo-fruktozové jedy z kukuřice. Hledám obrázky. Ne, žužu zmizelo v propadlišti dějin. To, co najdeš na netu, není žužu. Snad maličko u nápisu návod na domácí žužu. Kostičky s charakteristickými bublinkami. Takové jako žvýkací. Ale ne moc. Vůně. Jemná chuť. Ach, to bylo nebe v hubě. Uvědomuji si, tady začala péče – nepéče o zuby. U babičky v hospodě jsem si zuby nikdy nečistila. Doma ano. Až ve čtvrté třídě přišel zubní lékař a vysvětlil, jak máme čisti zoubky. Ale nejsem si jistá, jestli propagoval čištění do stran, nebo jestli už jela osvěta od červeného dolů a od červeného nahoru k bílému. Zajímavé. Techniku si nepamatuji, ale vidím ty staré lavice přivařené na jednom železe. Žádné houpání. Žádné pošupování. Pěkně napevno. Nikdo neotravoval. Seděli jsme rovně. A tehdy dr. mamku odbyla. Musela se mnou čekat na rtg, až lékařka bude mít čas. Mamka mě vysvlékla do půl tělíčka. Přehodila přese mě košilku.  Tu mi ušila. Nahoře byla obroubená lesklou stuhou. Tak tedy – dobrá. Zrentgenována v černé místnosti s obrovským strojem. Okna zatemněna tmavou látkou nebo roletou. Co si to mamka dovolila! Nevyslovila diagnózu. A najednou mile:

- Maminko, je to takový slabý zápal plic. Bude tři týdny doma.

Měla jsem pak privilegium. Chodit na oběd. Ale ne se školou. A na kartičce jsem poprvé viděla křídla – razítko s plícemi.

Tak tedy dnes poklušu do budovy, v níž mám vzpomínky na mamku. Sídlí tu i její drogerie, ale né – lékárna. Mamku tu měli rádi. Možná, rádi vidí i mě. Nevím. Jsem jiná. Ale chovají se ke mně moc a moc hezky. Ochotně. Mile. Dnes nerozlišíš profesionalitu a cit.

Už to mám našlapané. Ireno, za pět minut. Ne, za deset. Každé hodiny mám jinak nastavené. Telefon.

- Jste doma? Vezu vám balíček. Za pět minut.

Tak to se rychle namaluj. Jinak to nestihneš. Milý chlapec mi veze pítka. Jedno jako dárek. A krmítko na okno. To já a moji ptáci milujeme. Já zevnitř. Oni zvenku. Rozbalím, až se vrátím.

V čekárně tři lidé. Pán a paní jdou naráz. Jedna shrbená stařenka s chodicí holí. Koukám na kartičku u  TP. Jé, já jsem loni přišla o rok dýl a potvrzení mám do roku 2024. Sestřička.

- Já mám tady na papírku…

- Sestři, já jsem si to popletla. Loni o rok dýl. Letos o rok dřív.

Smějeme se. Zdravíme se s doktorkou. Potkáváme se na běžkách. Na Akademii. Ona se vždy ke mně velice hezky s úsměvem hlásí. Totiž – jak tam nechodím, tak ji neznám. Ale letos na školní akademii jsem ji poznala. Hurá! Milá. Chápající. Přijímající mě jako alternativu. Nezlobící se. Jsem spokojena.

- Máte hezký náramek.

- Má doma ten samý, ale úplně nový. Perličky jsou ještě pěkné, rybniční, ale kytičky už jsou vybledlé.

Prohazujeme pár alternativních vět. Bezva. Není ortodoxní. Nenutila mě do očkování. Určitě věděla, že já ne. Nebyla jsem tam celou podvodnou dobu. Mám ji ráda. Příjemná.

- Tak já zas přijdu. Za rok. A nemyslete si, že když jsem to popletla, že už nemám nárok na ŘP.

- Vypadáte skvěle!

Ona neví, jakou sílu mi dodala. To bylo bezva. Totiž mládě ve FN minulý týden na implantologii mi řeklo něco, čemu jsem nerozuměla.

- Prosím?

- Jestli máte vyndavací zuby.

- Ne!

Rána kladivem.

- Víte, trošku jsem vyděšena ze stáří. Tělo pláče.

- Ne, vy se neměníte!

Ať je to milosrdná lež nebo není, udělala mi výbornou medicínu. A nic mě to nestálo.

- Nebo chcete něco ne nervy?

- Vůbec ne! Jsem šťastná. Jdu do bazénu. Je modrá obloha. Čekají mě kočky. Miluji svého manžela.

Kýve. Chápe. Jen jsem trošku vyděšená. Už mám vyjednáno, že se stavím pro svou zubní složku. Tam mi tři roky, možná čtyři nic nedělali. Nic. Odvezu si ji ke své lékařce. Mysl se zklidní. Ještě o jeden zoubek přijdu.

- Sestřičko, děkuji.

- A pozdravujte vašeho Petra.

- Vyřídím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-23-nadvori-polikliniky

Metoším šťastná ven. Jdu pozdravit do lékárny. Paní majitelka – skvělá, skvělá, skvělá tu není. Ale mám tady mladou. Ó, už má brýle. Něco jí svěřuji. Něco mi radí. Nechci o tom psát, ale je to k smíchu. A v pátek místo vláčkem frčím s Karlem autem do Brna. Aby se tělo z toho všeho nepo.

Nádvoří polikliniky už nepatří státu. To byl Ústav národního zdraví. ÚNZ. Vkusně nazdobeno uměleckými předměty. Ležící socha ženy. Zurčí voda. Zahradník  a zahradnice. Překrásné rostliny, květiny, stromy. Krmítko. Budky. Bílá lucerna. V zimě v podvečer svítí. Ptáci v korunách. Spící čičina na slunci. Klid. Pohoda. Mír. Starý svět. Bože, tohle uchovej!!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-23-dopoledne

- Kočky, jsem tu. Žofi, kde jsi?

Kde asi? Kde asi? Na vrbě. Zas řve. Sundávám ji. Před čtrnácti dny jsem špatně stoupla, konečně mi otok prstu odchází. Asi jsem si ho pohmoždila. Už moc nebolí. Ale bolel.

- Žofko, už umíš dolů. Se tu zase zraním!

Svačinku. Jogurt s jahodami. 

- Holky, jedu na homeopatii. Na otočku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-23-na-homeopatii-zivy-obraz-a-obalky-casopisupisu

Druhé pomýlení. Takových pomýlených bylo po roce 68 hodně vyhozených. Dnes jsem si znovu pročetla dlouhatánský článek z té doby. Nesmírně zajímavý. Znám ho. Ale ve zkrácené verzi. Dostala jsem od Libora plnou. Dám do P. S. Brblalové, co poctivě čtete i P. S., dnes fakt čtěte pozorně. Vy, kteří jste to nezažili i zažili. Totiž my to viděli tehdy jinak. Jak nám to solila svatá bedna. Vždycky kdo je u moci, tvoří legendu. Pak přijde někdo jiný, legendu obrátí naruby. Pohne kolo dějin na opačnou stranu. Učebnice se přelepí. Hodí do stoupy. Vydají se nové. Jiné dějiny se vtloukají žáčkům do hlav. Babičky si pamatují. Nejlépe, kdyby tu babičky už nebyly. Kazí tvoření nové legendy. Varují před novou agendou!

Lehce ťukám. Otevírají se dveře. Homeopatka prosí, ještě tři minutky. Není nachystaná.

Jdu dál.

- V kolik jsme se domluvily? Na jedenáctou nebo na tři čtvrti?

- Na dvanáctou. Ale to nevadí. Já si vyměním polední pauzu. Možná jsem se spletla.

- Že bych si to špatně přečetla? To už jsem se dnes podruhé zmýlila.

Nezmýlila. Tentokrát ne. Žádný problém.

- Pitný režim – vidíte? Jako vždy. Vynikající.

Směju se.

Měří mi elektrodami dráhy orgánů. Všechny jsou na padesátce. Tedy v zelené.

- Obohatili jsme tělo železem. A všechno je vynikající. Dnes vám nic nedám.

- Dřevěnatějí mi nohy. Celý život od dětství ruce. Jako holčička jsem si položila ručičku na sklo.

Kýve hlavou. Vedro může být na vině.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-23-poustni-ruze/1605562792

Stavím se na matrice. Máme mladou velmi ochotnou matrikářku. V porodnici se psalo, jestli je dítě, zralé – nezralé, živé, národnost česká, státní příslušnost ČSSR!!! Moje děti mají ode mě z archivu na KÚ KHK fotokopie. Jen jsem do sedmi let věku dítěte nenahlásila, že se neztratilo na moři. Dle námořního práva – vidíme u soudu. Rána z děla – kladívko. Zahrádka, kde se vypovídá - můstek na lodi… Ať se někdo řehtá. Do roku 1959 mám smůlu. Žádám o papír, že jsem se narodila živá, jsem čsl. Žádám – já nevím co. Opis? Výpis? Chci to, co vydávají v Dobrušce za patnáct korun. Odsud začnu.

- To vám vydají na evidenci obyvatel.

Volá tam. Ne, ne. Prý za patnáct korun nic nedává. Začíná na třiceti. Ne, já to chci za patnáct. Pán se narodil v Opočně, a v Dobrušce mu to vydali. 

- Zavolejte tam.

Volá tam. Ano. Vzpomínají na Pavla Zítka. Jenže Opočno spadá pod Dobrušku. A my pod Hradec.

- Zavolejte tam.

Volá tam. :-)

- To musíte žádat v nemocnici.

- Nemusím. To vy. Navíc v jaké nemocnici, když je zrušena? Prozradím vám tajemství. Už jsem se na ten svůj papír málem dostala. Paní věděla, kam pro klíče. Je to prý uloženo v podzemí. Ví, v kterých krabicích jsem. Jenže zlovid. Jsou tam právě ty papíry z porodního sálu. 

Poledne. Volá Petroušek.

- Peťuš, zrovna ti chci volat. Řekni paní, kde je ten nemocniční archiv.

Najednou prý někde v nemocnici. Povídal v podzemí. Neví. Copak zapomněl?

- Víte co, já se pokusím to poshánět, zjistit. Samotnou mě to zajímá. Kdyby někdo přišel, abych měla informace. A věděla by o tom dr. M.

- Ano, Olině zavolat. Ta ví všechno. Bohužel Pavel M. věděl úplně všechno. Ale dal si šot. Odešel. OK. Budu čekat zprávy.

Tohle je následovnice pana Malypetra, dvou matrikářek s pečlivým úhledným vzorovým písmem… Pan Malypetr – hlásil do dráťáku. Na mé svatbě hrál a zpíval, vyprávěl vtipy. Bože, to byl bezvadný vynikající úředník člověk. Toho jsem milovala. A tahle mladičká se snaží. Děkuji za to velmi. Děkuji.

Úřednice je na pochvalu. Snažila se. Já vlastně nevěděla, co chci. :-)  Víte, co je nejhorší? Že žena neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane. Povídal Oscar Wilde. Ó, ten by si v dnešní zvrhlé době chrochtal. Všechna ta pára, doutnající, dušená, trestaná, tlumená, maskovaná explodovala v těchhle dnech. A fuj. Zatím to mohu říci. Ale bude to trestné. My heteráci budeme chodit Prahou jako osamocený ubližovaný ostrov zvrhlých duálů. Všichni kolem budou neduální "to".

Ok. Jdu se máchat. A fakt jdu s radostí. Bazén naprosto čistý. Letos se tu rácháme jen my dva. Petroušek vyměnil čerpadlo. Voda je nádherná i ve vedrech. Žádné otužování. 32°C – to mi stačí. Už jsem přivykla. Takže se smáčím. Hraju si. Cákám. Jdu na osušku. Znovu. Raduji se. Už nic nemusím. Boží pocit. Nemyslet na nic.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-23-mame-nove-pitko-prekrasne

Vybaluji pítko. Ó, skvělé. Nádherné! Taky pěkně drahé. Vodička se bude ptáčkům hodit. Mají po zahradě pítek několik.

Kdopak to tu stojí před vraty? Ó, můj dávný žák. Narostl do nebývalých rozměrů. V červnu si odvezl protrženou houpajdu. Prý za týden. Zlatý voči. V pátek mi slíbil, že v pondělí. Je středa. :-) Nemohu mu vynadat. Prý ráno v šest začne, v osm skončí. A vyhrožovali, že nezaplatí fakturu za 150 000 Kč. Musel dělat na zakázce.

- Ale tohle je malá věc.

- Jenže jich tam mým víc. Už čtrnáct dnů tam mám střechu traktoru. Spadla mu.

- Tak ji udělej. Bude pršet. Ať má traktorista stříšku nad hlavou.

- Jdu na to. ¨¨¨

Nemůžeš ho vyplísnit. Nejde to. Hodný. Udřený. Tichý. Nehádá se. Šikovný řemeslník. Děkuji.

- Peťuš, to je labůžo, viď?

- Dnes mi volal N., jak to, že se koupeme v bazénu nazí.

- On nás viděl?

- Ne. Asi FB.

- A co? To se nesmí? Jo, včera jsem tam přece dávala, jak se rácháme.

- Mají starosti.

- Chudáci. Po Pze budou chodit nahatí, a my v soukromí budeme nosit kožichy. Zvrácená doba. Hele. Vedle někdo přišel. Za rok dáš támhle plentu. Nepotřebuji viset nahatá na FB. Lidi jsou nebezpeční. Někteří zlí, závistiví, nepřející.

Užíváme. Modrá obloha. Zlaté slunce. Bílý den. Poslední dvě věty název Sládkovy sbírky pro děti.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-23-dodavame-mineraly

Petroušek letos podruhé sekal trávu. Vyplašil komáry. Brr. Ve vanách je pěstujeme. Na mě nejdou. Ale když jsem věšela prádlo. Zalévala… Zlobili se.

- Peťuš, vrátila jsem se z pekla. Podívej, jak mě ti hajzlové pokousali. Musíme ještě maličko ostříhat koutek u vrby.

- Vidíš, dnes jdou i na tebe. Já jsem je rozčílil. Jsem jim posekal divočinu. Jsem rád, že jsem tě poslechl. Tráva drží chlad.

 Ó. Pochvala! Letos jsme sekali jen dvakrát. Okolo třešní. A teď. A stačí. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-23-vecere

- Kde se tu vzala ta houpačka?

- Roman přivezl. Má toho moc. Nemohla jsem ho stresovat.

- Máš pravdu. A pochvalu!

A s tím jdu spát. Tady místní! To máte jak pikantní zprávy ze Zpravodaje. Agentura JPP. Laskavě nepomlouvejte. Jo? Buďte hodní!

Tak zas zítra! Dobrou!

P. S.

Celé – od Libora

Libor Malý, [23.08.2023 18:44]

Převzato :

od Alex Lightworker :

Trocha užitečné historie....převzato od Martina Kučerová....

1968 trochu jinak

Rok 1968 co jsme se neučili.....

Největší "demokrati" lžou národu o pozadí státního převratu 1968, který měl do roku 1975 udělat z ČSSR členský stát NATO! Tady je i částečné vysvětlení "záhadné" a nikdy nevyšetřené smrtelné havárie automobilu s Dubčekem po převratu v roce 1990 u Jihlavy.

Miloš Zeman pochopil, že 50. výročí převratu není důvod připomínat, protože je připomínkou nezdařeného neomarxistického puče.

Pravda o roku 1968 je největší fackou do tváře všech, kteří usilovali o demokracii a svobodu, protože rok 1968 byl pouze nezdařeným prototypem pozdější a o 21 let realizované Sametové revoluce.

Celé Pražské jaro 1968 začalo jako brutální vnitrostranický puč uvnitř Ústředního výboru KSČ, kdy došlo k sesazení prezidenta Antonína Novotného, který byl v březnu 1968 násilným způsobem pod hrozbou likvidace vlastní rodiny donucen k odstoupení z pozice prezidenta a vrchního velitele ozbrojených sil ČSLA.

Podle dokumentů KGB měl Antonín Novotný odposlouchávaný telefon již od listopadu 1967 lidmi z okolí pozdějších prominentů Pražského jara a k odstavení Novotného z funkce byly použity zpravodajské informace a kompro o propojení Antonína Novotného na generála Jana Šejnu.

Ten utekl na počátku Pražského jara 1968 do USA, kde začal pracovat pro americkou CIA a poskytl americké armádě podrobné informace o operačních silách ČSLA, o rozmístění vojsk a poskytl i materiály pro kompro účely na těžbu a získávání informací od českých generálů.

Pražské jaro 1968 odstartoval puč uvnitř ÚV KSČ, který měl za první oběť prezidenta a generálního tajemníka. Generál Jan Šejna utekl z Československa kvůli hospodářské kriminalitě, protože údajně spekuloval s jetelovými semeny vyšlechtěnými Československou akademií věd pro vysoké rostlinné výnosy.

Krmivo zlepšovalo výživu skotu a tím také masivní produkci mléka. Generál Šejna s těmito experimentálními osivy kšeftoval mimo svoji jurisdikci ČSLA, protože právě armáda měla k osivům přístup pro zkoušky a testy pro vysokou produkci mléka jako strategické suroviny.

Mezi zajímavé parametry patřila schopnost tohoto jetele pohlcovat radiaci, takže se plánovalo s tím, že v případě termonukleární války by tento jetel byl použit na dekontaminaci půdy a zeminy.

Jetel tohoto typu se tudíž nesměl dostat do rukou západu. Oficiálně byl generál Šejna obviněn z hospodářské kriminality, že se obohatil tím, že prodal několik tun semen jetele, ale kvůli tomu by komunistický režim nikdy generála trestně nestíhal. Nešlo totiž o obyčejný jetel, ale o vojensky modifikovaný kmen s vysokou schopností absorpce radionuklidů z půdy. Takže šlo o něco jiného.

Symbolicky přesně na den 20. výročí komunistického převratu z 25. února 1948 překročil přes Maďarsko a Jugoslávii hranice do Itálie, kde se ohlásil americkým úřadům a požádal o politický azyl v USA. Ten obratem dostal a na oplátku poskytl americké CIA všechny informace o ČSLA a celé Varšavské smlouvě.

Prezident Antonín Novotný o měsíc později odstoupil z pozice prezidenta ČSSR a dokonce i z předsednictva ÚV KSČ.

Jeho odstranění bylo vynucené pod hrozbou kriminalizace v souvislosti s kauzou generála Šejny, protože ten měl s Antonínem Novotným soukromé přátelské vztahy.

Odstranění Novotného z pozice prezidenta bylo nezbytné pro úspěšné odstartování puče v plné síle, který začal už v lednu 1968. Novotný jako vrchní velitel ozbrojených sil by totiž nedal souhlas s tím, co plánovala později dezignovaná Dubčekova vláda.

Ihned poté, co byl Antonín Novotný, přezdívaný "Krásný Tony", odstraněn a generálním tajemníkem ÚV KSČ byl jmenovaný Alexander Dubček, začaly v ČSLA mohutné čistky.

Z vedoucích funkcí velitelů divizí a oblastních okruhů byli odvoláni lidé spojení s původním mocenským křídlem prezidenta Novotného.

Záminkou se stal právě gen. Šejna, a proto bylo prý nutné udělat v ČSLA čistky, a to bez konzultace s Moskvou.

Sovětská vojenská rozvědka o tom podala do Moskvy poprvé zprávu už 11. května 1968, že v Československu dochází po svržení Antonína Novotného ke znepokojujícím změnám na úrovni armády.

Spolu s dezercí a útěkem generála Šejny do USA to začalo pro ruskou rozvědku vykreslovat hrozivý obraz infiltrace československé armády americkým nepřítelem zevnitř.

Dubčekova vláda toto nekomentovala a oči veřejnosti byly upřeny k demokratizačním procesům, jako byla svoboda slova, otevření hranic pro výjezd na západ, československá rádia začala pouštět americkou a západní hudbu a atmosféra v zemi začala připomínat Jugoslávii.

Další znepokojení v Moskvě vyvolala informace ze 14. června 1968.

Ruská vojenská rozvědka hlásí do Moskvy, že skupiny ženistů ČSLA začaly na Šumavě na vybraných úsecích a lesních mýtinách odstraňovat protitankové bariéry a protipěchotní zátarasy z ostnatého drátu a ocelových křížů.

Ministerstvo obrany ČSSR na toto reagovalo o týden později, že na vybraných úsecích dochází nikoliv k odstraňování zátarasů, ale pouze jejich údržbě a modernizaci, takže staré zátarasy je třeba odstranit a potom nainstalovat nové.

Jenže ani o měsíc později žádné nové zátarasy na hranici nejsou, mýtiny jsou odkryty pro vstup tanků a pěchoty nepřítele, hlásila sovětská rozvědka 20. července 1968 do Moskvy.

"Hrozí eminentní riziko vtrhnutí vojsk NATO skrze otevřené úseky Železné opony na Šumavě do Československa…", hlásí do Moskvy sovětští zpravodajci.

Na druhé straně v NSR přitom probíhají nebezpečné přesuny americké armády.

Za hranicemi na západě se formovala vojska NATO

Ruský generálmajor ve výslužbě Vladimir Bělous, spolupracovník Střediska mezinárodní bezpečnosti Ruské akademie věd (RAV) k tomu uvedl: "USA v letech 1960-1970 shromáždily v Evropě silnou skupinu taktických jaderných zbraní, které měly asi 7000 bojových hlavic.

Jenom armáda Německa (Bundeswehr) čítala okolo 500 tisíc lidí. Od samého počátku byl Bundeswehr plně integrován do vojenské struktury NATO a byl podřízen společnému velení aliance.

V SSSR byl Bundeswehr nazýván "armádou pomsty", protože se na jeho vytvoření aktivně podíleli bývalí Hitlerovi generálové.

Například v roce 1957 v něm sloužilo více než 10 tisíc důstojníků, 44 generálů a admirálů, kteří bojovali v nacistických jednotkách.

Již v červenci 1968 byly evropské síly NATO uvedeny do stavu částečné bojové pohotovosti.

Zvláštní obrněné jednotky americké armády se přesunuly na hranice Československa v Bavorsku. Na výcvikovém polygonu Grafenwöhr v NSR stály tanky NATO v kolonách připravené k okamžitému zásahu. Stovky ocelových hřbetů bylo vidět z československé strany pouhým okem.

V noci z 20. na 21. srpna dal generál Parker z velitelství NATO příkaz k zavěšení atomových bomb do letadel. Velitelé leteckých jednotek obdrželi příkazy v zapečetěných obálkách, které měly být otevřeny na speciální signál.

Označovaly cíle pro bombardování v socialistických státech.

Generálporučík sovětské armády ve výslužbě Alfred Gaponěnko, v těch letech velitel pluku, vzpomíná: "Byl jsem pověřen udeřit svým plukem z boku na vojska NATO, která se pod rouškou cvičení "Černý lev" soustředila na německém území a byla připravena k invazi do Československa.

Byly stanoveny hranice rozvinutí pluku, který měl operovat v sestavě 120. motostřelecké divize jako rezervní pojistka vrchního velitele Sovětského svazu.

Do oblasti možných bojových operací měly být jednotky přesunuty přes území Polska."

V hlavním štábu NATO byla zřízena speciální skupina, která zahrnovala operační komanda. Jejich úkolem byl "československý problém".

Čelo úderných vojsk americké armády se formovalo v Bavorsku na německé straně Šumavy.

Od července 1968 začal v Regensburgu (Řeznu) působit "štáb úderné skupiny", do něhož bylo přiděleno více než 300 důstojníků výzvědných služeb NATO a politických poradců.

Hlavní ústředí NATO dostávalo třikrát denně zprávy o situaci v Československu shromážděné "štábem úderné skupiny".

Jak bylo později upřesněno, pohybovalo se tou dobou v Československu více než 200 specialistů z armády NATO a více než 300 lidí ze špionážních center. CIA a Pentagon věřily, že tolik "specialistů" bude schopno zabezpečit řízenou činnost pro 75 000 "povstalců".

Podle amerického ministerstva zahraničí čítal v létě 1968 počet amerických občanů v Československu asi 1500 lidí. Ke dni 21. srpna 1968 se jejich počet zvýšil na 3000. Podle amerického tisku šlo většinou o agenty CIA.

Pouze v první polovině roku 1968 překročilo československé hranice více než 368 tisíc turistů z Německa. Tak masivní příliv "milovníků cestování" ze sousední země neměl obdoby. V z& aa cute v zapadním Německu a Rakousku byly zřízeny střediska pro přípravu výbušnin, pro činnost ilegálních rozhlasových stanic, cvičili se tam špióni a sabotéři, shromažďovaly zbraně a střelivo. .

A již 22. srpna velitel 2. západoněmeckého armádního sboru generálporučík Thilo nařídil vytvoření zvláštního velitelství pro koordinaci "psychologické války" proti Československu podle pokynů generálního inspektora Bundeswehru. Jeho oficiálním úkolem bylo "udržovat technickou komunikaci" s Československem.

Ve skutečnosti šlo o centrum "informační války".

Činnost velitelství vedl plukovník I.Trench,přední západoněmecký odborník na "psychologickou" diverzi. Zkušenosti s ideologickými akcemi získal během kontrarevolučního povstání v Maďarsku.

Téměř všem členům štábu se pod krytím "novinářů" podařilo navštívit Československo, aby si ověřili nadcházející "psychologické operace".

Vnitrostranický puč a odstraňování protitankových a protipěchotních zátarasů na Šumavě v Železné oponě vyvolalo v Moskvě paniku

Takový byl předobraz událostí z doby před 21. srpnem 1968.

Na jedné straně vnitrostranický puč komunistických aparátčíků uvnitř ÚV KSČ, kteří svrhli prezidenta republiky skrze generála Šejnu, který posloužil pučistům uvnitř KSČ jako nástroj na vydírání a odstranění Antonína Novotného.

Bez generála Šejny by žádné Pražské jaro 1968 nebylo. Celá kauza s jetelovým semenem byla zinscenována tak, aby pučisté měli munici proti Novotnému.

Generál Šejna dezertoval do USA, a protože syn prezidenta Novotného se přímo s Šejnou přátelil a byl doma u Novotných na návštěvách pečený vařený, měli tím pučisté na Novotného páku, aby odstoupil z funkcí. Poté, co byl odstraněn z pozice vrchního velitele a prezidenta, mohly začít čistky v ČSLA a rozebírání Železné opony na Šumavě.

Pokud by Dubčekovské Československo dokončilo Pražské jaro, nejpozději do roku 1975 by Československou vstoupilo do NATO, protože neutralitu by Československu ostatní státy NATO a ani Varšavské smlouvy neuznaly a negarantovaly.

V roce 1968 se o prezidentu Novotném dokonce šířila vulgární básnička o útěku generála Šejny do USA a o tom, jak z USA posílá Novotnému do Prahy telegram s tímto zněním:

TELEGRAM

Cesta dobrá, žrádla mraky ser jim na to, přijeď taky. Kurev hejna, zdraví Šejna.

A Novotný mu na to odpovídá: Funkce v prdeli, přijedu v neděli. Tonda!

V celém Pražském jaru 1968 tak šlo o vnitrostranický puč, de facto o palácový převrat, kdy skupina komunistických aparátčíků chtěla provést politické a vojenské změny a přesunout Československo ze skupiny socialistických zemí a z bloku Varšavské smlouvy pod vedením SSSR do skupiny kapitalistických zemí a do bloku NATO pod vedením USA.

Pohádka o socialismu s lidskou tváří byla salámovou metodou na občany Československa, kteří by v demokratických volbách pro návrat do kapitalismu tehdy v roce 1968 (zatím) nehlasovali.

Právě proto docházelo k puči uvnitř ÚV KSČ, protože v rámci Národní fronty a u voleb by pro cestu ke kapitalismu lid vládě mandát v roce 1968 nedal.

Proto je ostudné, že dnešní demokrati horují pro rok 1968, když ten neměl s demokracií nic společného, když to byl proces, který vycházel z komunistického puče uvnitř KSČ, který byl odstartován divokým svržením prezidenta Antonína Novotného, takže majdanizační proces, ale ne z ulice, nýbrž zevnitř politbyra ÚV.

Puč byl provázen čistkami v československé armádě a byl odstartován obviněním a následně útěkem generála Jana Šejny do USA. Všechno bylo nachystáno k tomu, aby Československo se stalo zemí, která se dostane do vlivu USA a NATO.

A to by v roce 1968 a poté znamenalo, že vojska Bundeswehru a americké armády by se dostala na východním Slovensku až na hranice Sovětského svazu.

Bez komunistických aparátčíků by nebylo ani Pražské jaro 1968, ani Listopad 1989! Obojí připravily kádry vychované stranou. Takže, jaká demokracie?

A jaká je situace dnes? Česká brigáda AČR z Žatce je pod velením německého Bundeswehru v rámci NATO na čáře doteku v Pobaltí, na hranici s Ruskou federací.

Takže, všechno je tak, jak bylo plánováno v roce 1968.

Způsobit státní převraty v socialistických zemích, připojit je k NATO a použít jejich země jako nástupní platformy pro armády NATO k hranicím Ruska.

Proto v roce 1968 probíhaly procesy, které probíhaly i v roce 1989.

Václav Havel také v prosinci 1989 prohlašoval, že není nepřítelem socialismu. Také sliboval občanům v ulicích zachování socialismu jako Alexander Dubček v roce 1968.

Jenže rok 1989 byl součástí státního převratu stejně, jako bylo Pražské jaro 1968.

V obou případech převrat spustili aparátčíci, nikoliv občané.

V obou případech byli v čele převratů figury, které se zaštiťovaly socialismem, ale které byly pouze loutkami těch, kteří stáli v pozadí.

V obou případech šlo o odchod Československa z Varšavského bloku do NATO a v obou případech byl hlavním cílem přístup NATO k hranicím SSSR, resp. Ruské federace.

A stejně jako v listopadu 1989 byla spouštěčem pro invazi záminka se zabitým studentem, stejně tak v roce 1968 byla záminka pro odstranění generálního tajemníka a prezidenta kauza generála, který měl na něho těsné napojení.

Americká armáda v současnosti pochoduje v Estonsku k ruským hranicím. Zatím jen prý na cvičení…

A není náhodou, že bez StB by nebyl žádný 17. listopad a bez ÚV KSČ ani žádné Pražské jaro.

Uvědomují si to ti blázni a hlupáci v České televizi, v Bratislavě okolo pana Kisky, že uctívají ve skutečnosti neomarxistický a potažmo trockistický puč, který v roce 1968 proběhl uvnitř komunistické strany?

Uctívají proces, který bez mandátu lidu měl v plánu ukončit v Československu budování socialismu a měl zahájit přesun ke kapitalismu pod kuratelu americké vojenské moci, pod jařmo německé moci, k obnově sudetských požadavků na Československo a k nasunutí procesů vedoucích ke konfrontaci s největší zemí na světě, s jadernou velmocí, Sovětským svazem, potažmo dnes Ruskou federací.

Gerogem Sorosem podporovaný slovenský prezident tak bude na České televizi oslavovat komunistický puč z jara roku 1968, který měl urychlit vojenské obkličování Ruska.

Kolik zrádců by dnes poslalo zvací dopisy do Washingtonu, kdyby dnes ve vládě došlo k puči a ke snahám o vystupování z NATO a k plánům na nasunování demokracie s lidskou tváří?

Ten zvací dopis pro americkou armádu by měl tisíce podpisů.....

Irena Hrobská, [23.08.2023 18:59]

👍❤️