Dej každému dni šanci
"Dej každému dni příležitost, aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života."
Mark Twain.
Půl jedenácté večer. Pé´ta přijel ze zápasu.
- Ahoj, muzliku! Bolí tě ještě koleno?
- Ne, nebolí. Vyhráls´ ?
- Devět, devět.
Tak to je jako jednadvacet hodin a devět minut. Dnes jsem četla, že i pokažené hodiny ukazují dvakrát denně správný čas. To jen poznámka mimo. Nesouvisející. - Vůbec nevím, na kolik čísel se hraje ping pong. Kolik to má třetin, poločasů, osmin… Žijeme spolu třicátý šestý rok a já s ním nikdy nebyla na tréningu, nikdy jsem neviděla jeho zápas. Je tam ticho. Nikdo neruší. Já bych byla rušivý element. Pro jistotu tam nejdu. :-) Viděla jsem zápasy na bodováku. Tam jsem se vždyckyk přišla podívat. Jinak nikdy.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-18-tik-tok
Sladké probuzení do hezoučkého dne. Ale opravdu pěkňoučkého. Voňavého lidskou soudržností. Náklonností. Pohodou. Mark Twain by ze mě měl radost. Hned se dostanu k tomu, proč by měl radost. Co jsem splnila. Teď to bude nezáživné. Prve jsem se probírala svými videi na Tik Toku. Zírám. Poslední mé video je sedm fotek. První v masce z bentonitového jílu. Druhá – nutno dobře vyčistit pleť. Vypadám tam jak prasík. Třetí čtvrtá pátá pomalu se mění líčení. (Za celý život jsem si nikdy nezvykla na make up. A to se to používá už z dob socialismu. Ne. Líčení. Malování. Proč mejkap?) Předposlední – usměj se. A poslední já s úsměvem. Za necelý týden těch sedm mých obrázků získalo 25200 zhlédnutí, 2134 srdíčkových lajků, 122 pochval. Na reklamu to jde...
Poslední video ze srpna. Kuks. Ten nepoměr! 479 zhlédnutí.
Pak třeba srpnové video s mým povídáním 2075 zhlédnutí, 44 lajků srdíček, šest reakcí. Hezkých. Letos v únoru jsem měla jedno video s 84 tisíci zhlédnutí a 970 srdíčky a 545 komenty. Nejde mi do hlavy, proč takové rozdíly.
Dost ráda studuji statistiky. Dřív jsem byla akurátní. Pořádek. Všechno své místo. Lety jsem zbohémštila. Jako bych to dělala naschvál Petrouškovi. Ten akurátním zůstal do teď. A to je moc dobře. Protože je třeba, aby jeden vždycky pověsil klíče na věšáček. Aby uklidil koš od nákupu zpátky do auta, abychom o něj neklopýtali v domě. V těch statistikách porovnávám, přemýšlím, proč čísla vyšla právě takhle. Zrovna tak v počteníčku. Po jeho otevření než vstoupím na blok, nejprve statistika. Porovnám počty. Dívám se na grafy, návštěvnost. Uvažuji – aha, tady byl víkend, měli víc času si mě dočíst. Aha, tady byli v lese nebo u vody. Nebo u povodní.
Vypozorovala jsem, že víc lidi zajímá mluvené slovo. Důležitý je hudební podkres. Miluji Smiths. Když jsem loni v zimě dala Herbalife vnější výživu proloženou tubami s produkty a mou tváří, měla jsem 5228 srdíček, 324 pochval, 38900 zhlédnutí! Na reklamu zdarma horentní číslo. Si myslím. Tehdy jsem do podkresu vybrala The Smiths poprvé. Pecka. Asi před čtrnácti dny jsem kontrolovala u videí hudbu. Občas se stane, že ji seberou. Video oněmí. Zcela seberou s hudbou i zvuk. U videa s těmi 38900 zhlédnutími mi zaměnili Smiths za jinou hezkou francouzskou Amour secret. Krásná, líbí se mi. Jenže nejsou to prostě Smiths. Proto jsem natočila nové čištění pleti. A už se dostávám k videu asi dva roky starému. Dívala jsem se na čísla. Pouštěla jsem si, co jsem mluvila. A teď – už jsem Marka Twaina. Mimochodem s jeho Dobrodružstvím Toma Sawyera a Huckleberryho Finna jsme se mohli seznámit i v hlubokém socialismu. Měla jsem ráda jeho humor.
V četbě i v dvojdílném (nepletu-li se) černobílém TV seriálu. Takový dnes už asi ubohý. Ale v době mého dětství koukatelný. Později Věra Plívová - Šimková natočila hezký vtipný barevný film na motivy Twainovy knihy Dobrodružství Toma Sawyera. Už už se blížím.
Jen ještě Mark se narodil do rodiny právníka jako Samuel Langhorne Clemens. Tatínek mu umřel v jedenácti. Ne tatínek. Markovi. :-) Tohle mě vždycky bavilo ve slohových pracích. Vyjadřovací neobratnost. Velice ráda ji používám. Mark neměl hluboké vzdělání. Z páté třídy se začal učit tiskařem. Byl sazečem. Kreslil a psal humorně do bratrových novin. Měl bohatý život. Přátelil se s Teslou.Koupil v Bostonu psací stroj Remington Arms a stal se prvním autorem, který svému vydavateli doručil rukopis knihy psané na stroji. Toužil být kormidelníkem. Což se mu splnilo, když si pořídil licenci na parník na Mississippi. Svůj pseudonym si dal snad prý (dle jedné verze) podle označení bezpečné hloubky pro říční kolesový parník. Na břehu běželi kluci a hlásili mark twain – dva sáhy. V CV jsou ještě jiné varianty. My jsme se učili tuto. A já jsem dál předávala stejnou verzi.
Jeho CV https://cs.wikipedia.org/wiki/Mark_Twain
Tak. Jsem tu. Na Tik Toku jsem loni hovořila o výroku Marka Twaina "Dej každému dni šanci, aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života". Dnes se mi to povedlo. Dala jsem. Dostala jsem. Potřebovala jsem něco najít v bankovnictví. Na druhém konci mladík. Ochotný. Trpělivý. Vstřícný. S talentem vysvětlit. Něco jsem potřebovala dopočítat. Čísla vyšla. Velice milý a příjemný hoch. Většinou tam jsou netrpěliví, děsně chytří až přechytralí, neochotní, bez umění vysvětlit.
Poledne. Petroušek volá. Ano. Jsem v pořádku.
- Co kočky?
- Mourek přišel na snídani ráno. A Žofka až teď. Peťuš, představ si! Když jsem zabořila obličej do její srsti, něco tam chybělo. Obojek.
- Tak to bude někde na zahradě. Nebo naproti, tam ona chodí.
- A nebo na stromě. Ještě štěstí, že si ho sundala… Zajímalo by mě, jak, kde. Jestli ho najdeme.
- Už ho nepotřebuje.
- No!
A pak už se den nesl ve sluníčku, klidu, pohodě. Co dáš, to máš.
Nákup. Lidl. Vyřizovala jsem něco. Skvělý mladý prodavač. Ochotný. Milý. Jak ten dopolední v bance. Ve vedlejším řetězci u pultu maso kočkám. Skvělé osazenstvo. Slečna studentka policejní školy mi krásně opracovala maso. Co chtít víc! Venku slunce. Vevnitř světlo.
Odpoledne se zastavil LP. Přivezl nějaký materiál. Je unavený. Ne ten materiál! Lindin Petr. Bingo! Vyjadřovací neobratnost. Po pohoštění pokračoval dál k nim do hor.
Petroušek složil bazén. Před dvěma lety nám ho v chatičce prožraly myši. Nový. Druhý rok se stěhuje na půdu. Dnes už by nám ho myši neprožraly. Chatička nabrala druhý dech. Mimo původní střechy se oblékla do nového kabátku. Díky tvořivosti a estetickému cítění LP. Už to nebude skladiště...
V bastionu zněla hudba. Mají koncert. Parkovali tu v černých tričkách. Přeložili ho ze soboty kvůli dešti. Hudba zněla u sbírání oříšků. I večer, když zazvonila naše nájemnička. Chvilenku jsme poseděly. Uháněla na nákup, než zavřou. Její manžel vymyslel zlepšovák. V baráčku jsme v zimě nemohli spát nahoře v ložnici. Netopilo se tam. Kamna, která jsme pořídili předchozímu nájemníkovi, jsou předimenzovaná. Zbytečně. Není to na závadu. Laicky řečeno, budou nasávat z kamen stropem horký vzduch a vytápět, spíš zavlažovat ložnici nahoře. Super. Mělo to stát relativně hodně. Ale jsou šikovní, dnes jsem jí dala miniaturní částku. Hotovo. Promýšlel to prý celé léto. Svolila jsem. Doufám, že díra bude přijatelná. Prý ano. Neviditelná. Hlavně budou moci spát nahoře za jedno topení.
Dnes měl Petroušek první zápas v ping pongu. Umixovat sportovní výživu. Energetický nápoj. Spěchala jsem. Uhodila jsem se cestou z půdy do kolene. Ale dobré. Od umrtvení zubu v minulém týdnu se pravidelně koušu do tváře. Ani nevím, co bolelo víc. Jestli koleno nebo tvář.
- Vyhráls´´ ?
Odešel spát. Taky unavený. Lidé jsou všichni ušlí. Chaosem. Novinkami. Překvápky. Ústrky mocných. Nespokojeností. Sociálními strachy. Malé připomenutí, jde-li to, dejme každému dni šanci, i tomu nejobyčejnějšímu, bez oslav, bez vítězství, bez složení zkoušky, jen prostému dni, aby byl tím nejkrásnějším.
Mně se to dnes povedlo. Děkuji.
Dobrou noc!