Děkujeme, že jste odhalila nefunkčnost pokladního software

Pondělí. Teplo. Zamračeno. To zas na horách ubude sněhu Připíjím horkou vodou s citronem na nový den.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-05-uz-je-zase-ve-svem

Žofinka už je zas ve své kůži. Právě týden, co jsem ji ráno nemohla nalézt. Byla jsem vylekaná. Sucho v ústech. A kočena se schovala pod gaučem. Dnes už ji zas zajímá WC mísa...

Na desátou přijíždí pán. Opticky na něm není vidět jeho nadváha. Sportuje s probuzením. Lyžuje, chodí, běhá, leze po skalách. Ale kondice tři – mohutný a obézní. Nadváha. Je o hodně větší než já. Hloubavý, přemýšlivý, rozhovor plyne. Poslouchám, co mi vypráví… Napadlo mě, jestli jeho předci nebyli velikáni. Má krásnou rodinu. Ukazuje mi fotku přepěkné dcery, krásné manželky a nádherného syna. Nabírám zas rovnováhu. Vysvětluji mu jeho údaje na přístroji. Volá mu manželka. Vola mu dcerka. Unikátní. Zájem o něj. Péče. Za týden odlétá do Španělska se synem na kola. Doufám, že to nepletu. Ten člověk měl určitě mezi předky velikány. To jsou ti naši mentoři, ochránci, duchovní lidé. Na fotkách ještě z před dvou set let.

Volá krajanka z Tety. Milá. Omlouvá se. vysvětluje, že na prodejně dávali nové linoleum. Proto ty prázdné regály.

- Neomlouvejte se. Měla jsem pokažený víkend. Obrečela jsem to. Vůbec nevím, jak jsem k tomu přišla.

- Paní prodavačka taky brečela. 

- Však jsem na ni o víkendu myslela.  

- My vám děkujeme, že jste nám odhalila nefunkčnost systému. Ono se to někde zaseklo. Už jsme to nahlásili. Budeme rádi, když k nám přijdete.

- To ale prodavačka věděla. Nechápu, proč nezavolala. Proč jste nechali dojít k takové situaci, kdy ona lítala od kasy ke kase. Vykřikovala, že jsem ji rozhodila. Ale rozhodilo ji to, že nešlo kombinovat platby. Ona se mě ptala, jak budu platit.

- Už to jde.

- Ale nešlo to. Lidi mi psali, že prodavačky storna platí ze svého.

- Ano, my to přísně registrujeme kvůli podvodům.

- Nechtěla bych u vás dělat pod 5G ani náhodou.

Pořád se omlouvá a děkuje za odhalení chyby v systému. Ty vorle… Ne. Tohle není realita. To se mi zdá. Už tam nepáchnu. Tečka. Nezaslouží si mě. Mám ostudu, přitom jsem nic nevyvedla.

Volá Lukáš. Nájemníček. Náš milovaný kluk. Udržoval nám čtyři roky domeček v pořádku. Stěhuje se za přítelkyní a novou prací do Jablonce. Smlouváme si schůzku.

Je tu. Vysvětluje, jak je nespokojen se svým zaměstnavatelem. Devět let u něj dře. Známý zaměstnavatele je nový,  nepracuje tolik, ale bere víc. Dál přijal asi čtyři divné bezzubé típky. Ukazuje mi nafocený koš. Válejí se v něm plechovky od plzeňského piva. Prý pracují jako on. No jasně, že nepracují. Plechovky hovoří za vše. Ještě se zlobí, že plechovky klidně házejí do plastů. Třídíme, tihle ne. Chápu. Přítelkyně jezdila sem za ním. Teď dojíždí on za ní. Těžko se loučí s naším domem. Jeho kamarád v Hradci 1+1 za sedmnáct tisíc. Plesnivé stěny. Nájemníci na to poukázali. Šup. Nová smlouva za jednadvacet tisíc. Ale na malé město nepůjdou. Ve velkém jdou večer na pivo, mají tam zábavu…

- Já jsem tu byl moc šťastný. Dobře se mi tu bydlelo. Rodina se mnou nemluví, že odcházím.

- Luki, byl jste na ně moc rychlý. To znám. To se urovná. Je to vaše rozhodnutí. Jdete za štěstím. Přeju vám, ať vám to vyjde. No, raději bych, kdybyste se vrátil.

- No to mi moc štěstí nepřejete.

- Ne. Přeju si, ať tam máte ještě lepší bydlení, než u nás.

- Nemám tam přátele. Všechno opouštím. Ale nasednu na kolo, jsem u přehrady. Jsem v lese.

- Nasednete na tramvaj, jste v Liberci.

Těžko ho ztrácím. Zahradníček, pilný. Staral se o náš domeček. Sekal zahradu. Pěstoval rajčata. Nic neničil. Sepisujeme smlouvu o ukončení. Ještě se s ním uvidím. Dá na FB inzerát.

Jedu na masáž. Srovná mi tělo po lyžování. Při odchodu obdivuji jeho adventní stromek. Sám si ho vyrobil.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-05-od-masera

- A to si představte, že to jede stále na jedny baterie. On se se setměním zapne. Pak se vypne. 

Nádherný západ. Stojím u závor. Po kolikáté dnes už? Troje závory, všechny dole. Třikrát fronta. Aspoň mám čas si vyfotit scenérii na obloze.

Volá pán. Že má zpoždění.

- Já jsem taky teprve u Smiřic.

- Já taky.

- Tak se sejdeme.

Před naším domem právě přistává auto. Zajíždím. Mladý pán třicet čtyři let. Hrozné výsledky. Hoch je milý, nechce věřit. Vypráví mi, jakou má pohybovou aktivitu. Večer chodí do lesa.

- Jste myslivec? Co tam vidíte?

- Pozoruji. Divoká prasata.

- To se nebojíte, že vás překvapí zezadu?

- Ne, ne. Já ho překvapím zezadu.

- Jste si jistý!

- Chodím na srnce. Vzal jsem svého šestiletého kluka. ¨

- On to viděl?

- Viděl. Učím ho, že je to lov. Ne vražda.

Vyprávvím, jak se s Lindou smějeme vábení jelenů. Zvuk jelena vedle laně. Zvuk jelena v říji.

- On troubí jenom v říji.

- Aha. Ale těch zvuků bylo asi pět nebo sedm. To umíte?

- Jeleny ne. My nejsme oblast s jeleny. Ale srnce, zajíce, lišku.

- Vy vábíte zajíce?

- Ne. Lišku. Ale vydávám zvuky zraněného zajíce. Ona přiběhne, čichá, kde ten zajíc je. Větří. Nechá se nachytat a mám ji.

Ptám se, čím střílí, když EU zakázala olověné kule.

- Myslivci nesmějí střílet olověnými kulemi, střílí se kovovými. Ty nejsou tak účinné, zvěř víc trpí. Olověné měly větší razanci. Zvíře upadlo. Kdežto takhle je to týrání.

Odjíždí. Pondělní večery nemám ráda. Tolik webinářů…

Dnes nezatopím. Máme tu teplo. Venku je teplo.

Poslouchám v SZ zajímavou zprávy od své mladí přítelkyně. O energiích v nás. O stinných stránkách v nás. O šablonách. Má pravdu. Možná si něco v sobě nesu, a vždycky se nachomýtnu k nějaké bitce. Dám si na to pozor. Už mě to nebaví. Nevyhledávám to

Jsem nesmírně unavená. Zívám. Mourek přiběhl zvenku. Očichávám Žofinku. Spí na koberci. Ani se nehne. Mourin si nalezl do koše.

A já si jdu nalézt do postele. Spíš zalézt.

Dobrou noc!

P. S.

https://www.youtube.com/watch?v=tzdUQubIog0

Poslouchám na různých serverech zprávu, že Ukrajina se vzdala. Putin vyhrál. Tak to není dobré. Ponese pečeť agresora.